Rozhodl jsem s k velice riskantnímu činu. Po tři dny sledovat hlavní zpravodajství TV Nova. Sledovat jej pozorně a nehnout brvou. Sledovat jej s odhodláním a nepřepínat. Sledovat jej a přesvědčit sebe sama i rodinu, že je to pro dobrou věc.

Tento skutek je riskantní hned ze dvou důvodů. Jednak člověku hrozí ztráta psychické stability a také dává všanc svoji pověst tím, že bude kritizovat jev, který byl před tím kritizován už tolikrát, že si na této hromadě posměšků může inkriminovaná stanice klidně postavit reklamu, neboť se z toho nezvratitelně stalo intelektuální klišé.

Tato iniciativa však má velmi jasnou inspiraci.Tou je snaha položit na misku vah vedle již kritizovaného zpravodajství ČT relevantní konkurenci, která se navíc tváří značně namyšleně, neboť má dojem, že už se všichni unavili a nikoho by už nenapadlo vracet se k notoricky zprofanované kritice jejich práce. Je pravda, že je to činnost z hlediska estetických vjemů nepříjemná, ale kvůli objektivitě nutná.

Podařilo se, a tak předkládám zprávu o tom, co se v nováckém zpravodajství odehrálo během pátku, soboty a neděle. Pokud budete mít někdy dojem, že to, co popisuji, není možné, že se to nemohlo stát, pak mi nezbývá než vás odkázat na zdroj sám.

A co provedeme s tím Moorem? Budeme se ho muset nějak zbavit, všude se mě na něj ptají... (smích). Nedávno se mě na něho dotazovali v jednom rozhovoru a já jsem říkal, co mi na jeho filmech vadí. Pak jsem si ale uvědomil, že ti novináři velmi chtějí slyšet takovou kritiku, že jsou proti Moorovi zaujatí a chtějí mu uškodit, že si přejí, aby mu nikdo nic nevěřil a aby lidé volili Bushe. Tak jsem nakonec nedal souhlas k uveřejnění toho rozhovoru!

Mám poznámku k textu Štěpána Kotrby "Jak si Hurvínek představuje válku", které jsou zároveň tak trochu i polemikou s jeho následujícím textem "Stereotypy a osobní zkušenost".

Převážná skupina lidí je schopna se pod tlakem nových poznatků a životních zkušeností vyvíjet a obvykle tak i činí. Nevím, proč bychom totéž nemohli přiznat i filmovým tvůrcům.

Jsem rád, že kdekdo interpretuje, jaké já vyznávám přesvědčení. Prozatím jsem si na definici svého přesvědčení vystačil vždy sám... Když by se Jan Čulík býval zeptal na to, o čem jsem přesvědčen, nemluvil bych zcela určitě o Vlastě Chramostové, možná ani o Janu Vávrovi či Věře Chytilové. I když...

Filmy, které Věra Chytilová natočila v dobách "totalitního útlaku" patří k tomu nejlepšímu, co natočila. Jsou svědectvím doby - její poetiky, pokřivení, humoru i tragičnosti - ale i možností, které tehdy režisérka měla.

Ekologický právní servis podává trestní oznámení, ve kterém poukazuje na nezákonné jednání stavebního úřadu při povolování výstavby Lidlu v Rumburku. Nezákonnosti spatřuje EPS v tom, že úředníci nezařadili do spisu odvolání proti stavebnímu povolení a v tom, že stavební úřad informuje o důležitých úkonech jen investora stavby.

Když tyto otázku položíte svým známým, jejich odpověď bude patrně: "Záleží na tom, oč se jedná". A to je právě velký problém v Ottawě, kde nás radnice vyzvala, abychom oznamovali občany, kteří nejednají v souladu s městskými předpisy.

Ačkoli v ČR, jak známo, prakticky neexistuje školné, vysoké školy mají tendenci ponechat si co nejvíce studentů. Vede to pochopitelně k degradaci vysokoškolského vzdělání a snižování úrovně absolventů.

Příčinou je současný systém financování vysokých škol, při kterém získavají školy peníze za počet studentů. Ostatní ukazatele (kavalifikační struktura učitelů, počty doktorandů, vědecké výstupy) jsou podceněny. Školám se tak (alespoň krátkodobě) vyplácí mít co nejvíce studentů a na kvalitu výuky rezignovat.

Příklad britských škol však ukazuje, že školné situaci nevyřeší..., míní Jan Foniok.

V Dárfuru, v západní části Súdánu, a v sousedním Čadu živoří víc než milion lidí v provizorních uprchlických táborech, kam byli nuceni se uchýlit v důsledku řádění ozbrojenců. Konflikt mezi usedlými zemědělci a nomády trvá v Dárfuru již několik století. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století ozbrojené srážky nabyly na intenzitě v důsledku sucha a předchozího vyzbrojování nomádů arabského původu.

Nedávno jsem na ulici narazil na plakát odsuzující ničení plastikových krav. Na tom ještě není nic až zas tak strašného. Co mě, ale dožralo, je fakt, že se na onom plakátu bezostyšně lže a nikomu to nevadí a ještě je nám podsouvána jakási kolektivní vina za dvě - neb víc různých motivů jsem opravdu neviděl - zničené skulptury.

Vážený pán Pavol Hrušovský, predseda KDH a predseda NR SR, vážený pán Vladimír Palko, predseda Ministerského klubu KDH, podpredseda KDH a minister vnútra SR, vážený pán Daniel Lipšic, podpredseda KDH a minister spravodlivosti SR.
Vážení páni, vážené dámy, slovenskí politici a političky, milí bratia, milé sestry, členovia a členky KDH (a jemu blízkych spoločenstiev).

Dovoľujem si Vás osloviť týmto otvoreným listom v súvislosti s Vašimi postojmi, ktoré prezentujete ako tzv. kresťanskí politici (či politike alebo kresťanstvu blízki aktivisti) k realite homosexuálnej orientácie. Dovoľujem si Vás osloviť ako jeden z občanov tohto štátu, z ktorých dôvery ako volení politici môžete i nemusíte zastávať svoj zodpovedný post, teda post, na ktorom sa za pôsobenie zodpovedáte predovšetkým nám, tzv. prostým občanom.

Bezprostredná perspektíva členstva v EÚ dnes presunula ohnisko pozornosti z formálnych a minimálnych požiadaviek Únie na praktickú a rovnako tak teoretickú prípravu na efektívne členstvo krajín strednej a východnej Európy, v zmysle Lisabonskej stratégie.

Strana demokratickej ľavice (SDĽ) by mohla významne pomôcť českej sociálnej demokracii (ČSSD) v jej súčasnej kritickej situácii. Grossovci totiž akoby kopírovali viaceré chyby, ktoré SDĽ stáli jej politickú existenciu. Z minulosti ČSSD by sa, naopak, mala poučiť slovenská ľavica. Dozvedela by sa, ako sa z absolútnej nuly dostať na politický Olymp.

Na konci druhej svetovej vojny som bol riaditeľom pre výskumy všeobecných následkov strategického bombardovania Spojených štátov - vtedy sa to volalo "Usbus". Viedol som veľký profesionálny tím ekonómov, ktorý hodnotil vojenské a ekonomické dosahy bombardovania Nemecka. Strategické bombardovania nemeckého priemyslu, dopravy a miest však bolo veľkým sklamaním.

Pred desiatimi rokmi začala Zapatistická armáda národného oslobodenia na juhovýchode Mexika svoj boj za práva pôvodných obyvateľov a právo na odlišný spôsob života. Teraz nie je dôležité, ako kto povstanie EZLN hodnotí. Faktom ostáva, že zapatisti, ako sami seba nazývajú, zatiaľ odolali nástrahám, ktorým iné revolučné skupiny odolať nedokázali - nevyhlasujú sa za reprezentantov "ľudu", ich cieľom nie je uchopiť moc, zbraň sa pre nich nestala cieľom namiesto prostriedku, nevyhlasujú, že ich videnie sveta je jediné možné.

Keď v roku 2001, sedem rokov po začiatku povstania, uskutočnili pochod do hlavného mesta Mexico City, nebolo to preto, aby z prezidentského paláca vyhnali Vincenta Foxa. Chceli rokovať. A keď si vypočuli návrh vlády, vrátili sa do džungle, kde o ňom hovorili s miestnymi obyvateľmi, ktorí ho nakoniec sami odmietli. Najznámejším predstaviteľom EZLN je Subcomandante Marcos. V niektorých ohľadoch je to ukážkový revolucionár -- tajomná postava, ktorej identita je neznáma, minimálne rovnako zručný rétor ako veliteľ. V zopár podstatných veciach sa však líši od svojich predchodcov a súčasníkov, ktorí sa "stavajú na čelo utláčaných" - sám seba berie s iróniou a jeho cieľom nie je uchopiť moc.

Tento rozhovor so Subcomandante Marcosom robili v roku 2001, krátko po pochode do Mexico City, nositeľ Nobelovej ceny za literatúru Gabriel García Márquez a Roberto Pombo. Uverejnený bol v časopise New Left Review, máj -- jún 2001.

Silou Letní filmové školy byl, jako vždy, její zajímavý a rozmanitý program, slabostí ne vždy technicky dokonalé promítání a mírný králíkovský chaos - který však Filmovce dodával docela příjemnou, neformální, amatérskou atmosféru.

V pátek v podvečer hovořil Jan Čulík v Uherském Hradišti s "Monty Pythonem" Terry Gilliamem.

Charakteristickým rysem společnosti, založené na útlaku, je to, že lidé smějí hovořit jen odpovědně. Charakteristickým rysem svobodné společnosti musí být, že lidé musejí mít právo hovořit neodpovědně. A proto odpovídám na tuto otázku, že svoboda projevu musí být svobodou projevu. Společnost by se měla ochraňovat před neodpovědnými verbálními projevy tím, že bude zdravou společností, nikoliv stíháním lidí.

Jan Čulík hovořil v Uherském Hradišti ve čtvrtek dopoledne s britským dramatikem Tomem Stoppardem.

V pátek hovořil Jan Čulík v Uherském Hradišti s "Monty Pythonem" Terrym Jonesem.

Pondělí 26. července 2004: Lvi Boží propustili egyptského diplomata. Egyptský diplomat, držený od pátku jako rukojmí odbojovou skupinou Lvi Boží, byl v pondělí propuštěn na egyptskou ambasádu v Bagdádu. Podle sdělení Muhammada Mamduha Qutba pro Reuters nedošlo mezi egyptskou vládou a bojovníky odporu k žádným jednáním. Americká AP však oznámila, že podle nejmenovaného zdroje z egyptského ministerstva zahraničí byl diplomat propuštěn po úspěšných jednáních. Jedinou podmínkou únosců bylo, aby Egypt nevysílal své síly do Iráku, což káhirská vláda slíbila. Qutbovo propuštění vysílala z videozáznamu TV al-Džazíra, v němž zástupce odporu prohlásil, že Qutb byl propuštěn, "protože je to zbožný muž s chvályhodnou morálkou". Zároveň prohlásil, že dostali nabídku velké části peněz jako výkupného.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Bývalo dobrým zvykem tiskového oddělení ČSSD, že zpracovalo otázky i odpovědi novinářů na svých tiskových konferencích do textové podoby a umístnilo je na webové stránky ČSSD. Jsou zde od 14. 1. 2000 . Až na několik detailů bylo vždy vše v pořádku. Bývalo totiž dobrým zvykem, že otázky i odpovědi byly přepsány přesně. Bohužel už tomu tak není. Otázky novinářů - a nejen z BL - byly mnohdy na poslední tiskové konferenci jiné, i když odpovědi jsou stejné...

Úplné znění otázky Britských listů a odpovědi premiéra Grosse ZDE

Poslanecká sněmovna nedávno schválila novelu školského zákona, která mimo jiné zavadí na všech českých gymnáziích povinnost maturovat z matematiky. Pravda sice je, že za současného stavu je maturitní zkouška, zejména díky povinnosti maturovat z cizího jazyka, příliš humanitně zaměřena, ale to nic nemění na nesmyslnosti a nevyváženosti tohoto připravovaného kroku. Školní a k tomu ještě navíc státní maturitní zkouška, a aby toho nebylo málo, tak i maturita z matematiky povedou bezesporu ke snížení nároků na studenty a k poklesu celkové úrovně jejich znalostí.

30. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary patří již několik týdnů minulosti. Mezi nejzajímavější zdejší české premiéry z poslední doby zřejmě patří uvedení rakousko-francouzského filmu Michaela Hanekeho Pianistka v roce 2001. Vraťme se proto... ne, jinak - jelikož by tento oslí můstek sotva skryl skutečnost, že zde pojednávám o událostech časově již poněkud odlehlých, začnu znovu.

Zhruba před rokem (ano, autor těchto řádek si dal na čas) probíhala na stanici Vltava v rámci pořadu Naše téma vícedílná diskuse o české filmové kultuře zaměřená na dramaturgii českých filmů a formování divácké kultury.

Vatikán v sobotu vypočítal to, co jsou podle jeho názoru charakteristické vlastnosti ženy: "Žena naslouchá, vítá, je pokorná, věrná, chválí a čeká."

Zklamáním je Non Plus Ultras, pokus debutanta Jakuba Sluky o nový český film.

Formálně má tento pokus některé rysy kinematografického díla, například docela profesionální kameru, ale film to není. Příběh je jen letmo navržen - autor zjevně usiloval o lehkost, avšak dílo zůstává na povrchu. Neproniká k žádnému závažnějšímu tématu, dílo je nudné, nebaví, nevypovídá o ničem. Zejména jeho prvních tak třicet minut je dost plochých. Prý to má být komedie, ale vtipu je v díle jen velmi málo.

V nedávné době jsme mohli sledovat soudní při o dědictví vydavatelských práv po spisovateli Foglarovi. Šlo tu, jak jinak, o peníze. Bohužel však nejsme svědky žádných tahanic, co se týká Foglarova duchovního a etického odkazu, ačkoli to se zděděnými penězi bezprostředné souvisí. Jako věcné břemeno měla být s ekonomickým dědictvím spojena povinnost, dbát na rozvoj duchovního Foglarova odkazu, neboť jde o nedělitelné záležitosti.

Miladu Emmerovou by si Gross přál jako ministryni zdravotnictví, Jiřího Paroubka ministrem pro místní rozvoj a cestovní ruch, po Milanu Urbanovi chtěl premiér, aby zůstal ministrem průmyslu. Gross velmi podrobně odůvodnil nominaci nestraníka Františka Bublana na post ministra vnitra a Martina Jahna jako místopředsedu vlády pro hospodářskou strategii. O křeslo ministra zemědělství se příliš nemluvilo, tento bod si Gross nechal na separátní jednání, která měl po skončeném předsednictvu dlouho do pozdních nočních hodin. O křeslo se vedla diskuse mezi současným ministrem Palasem a poslancem Skopalem. Ten, kdo "zavařil" tento souboj a myslel si přitom na křeslo ministra též, byl bývalý ministr zemědělství, dnes senátor Fencl. Jako živý argument na přesvědčování premiéra Grosse si přivedl předsedu Agrární komory Václava Hlaváčka, se kterým jednal Gross beze svědků více než dvacet minut. Podle kuloárových informací převážila před půlnocí podpora Jaroslava Palase. Poslanci Mládkovi premiér nabídl pouze funkci mimo kabinet a Mládek si vzal čas na rozmyšlenou. Spekuluje se v té souvislosti o velvyslanectví v Moskvě.

Stálá mise ČR, Ženeva

Výsledkem maratonu jednání, který postoupili tento týden v Ženevě nejvyšší představitelé vlád odpovědní za obchod, bylo nakonec v sobotu 31. 7., pozdě v noci schválení třetího návrhu dohody mezi členy, který byl jako výstup z konzultací předložen. O napětí však nebyla nouze, zvláště, když se neustále oddalovaly termíny pro předložení návrhu dohody, který by byl výsledkem konsensuálního souhlasu všech členů. Přes všechny potíže, kterým organizace čelila již od neúspěchu v Cancúnu, se podařilo překonat mrtvý bod a vyslat impuls pro jednání, jejichž výsledek by měl výrazně napomoci dalšímu oživení mezinárodního obchodu a ostranění chudoby v rozvojovém světě.

V minulých dnech jsme se dozvěděli, jak jedna soukromá americká školská instituce, která má detašované učiliště v Praze (roční školné je více než 30 000 dolarů) nedávno zreformovala svůj systém známek a už zjevně není možné tyto bohaté studenty, když si zaplatí, ze školy vyhodit. Instituce nyní výkony studentů známkuje pouze podle této škály A, A minus, B a B minus. Horší známky neexistují.

Podobný, dosud ještě ne tak drastický systém objevil v neděli na britských vysokých školách, které jsou pod vážným finančním tlakem, týdeník Observer. Budou si zanedlouho všechny vysoké školy na vyučování pouze hrát? Shrnujeme informace z Observeru:

V červnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5950,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Přitom čtenost Britských listů rapidně roste.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.