Virtuální bohoslužba o souvislostech zhlédnutého filmu

Český sen o českém snu

25. 7. 2004 / Zdeněk Bárta

Neboť, jak říká v příběhu Ježíš, vypočítaví grázlové jsou často "rozumnější" (fronimwteroi, ek.př.: "prozíravější") ve vzájemné loajalitě, než lidé hledající spravedlnost, kteří jsou často sólisté, nedokáží se sjednotit na společném postupu proti grázlům a spoléhají nebezpečně často na jakýsi samočistící mechanismus společnosti. Tito "synové světla", jak je Ježíš nazývá, často hloupě uprostraňují svou hašteřivou rozdrobeností mizerům chtivým moci a mamonu. Ti se neváhají účelově sdružit a neštítí se žádného prostředku pro dosažení svých cílů. Není lepšího dokladu pravdivosti a moudrosti Ježíšových slov, než naše současná, česká politická scéna.

V posledních dnech jsem měl možnost shlédnout již dokončenou reality show "Český sen". A jen se mi potvrdilo mé očekávání, že tento filmový počin má téměř prorocký rozměr. Zdaleka v něm nejde jen o hypermarkety a konzumentství, ale je varovným happeningem, nastaveným zrcadlem indoktrinabilitě celé společnosti i v mnoha ostatních, zejména politických důsledcích.

Mimochodem, happening byl oblíbeným nástrojem biblických proroků.

Zůstaňme dnes u toho slova "prorok, prorocký". Objevuje se v obou biblických textech tohoto dnešního kázání. U Izaiáše proroci prorokují klamně (Iz 31), jsou lhostejní ke vší plasticky v textu popsané porušenosti společnosti; kterážto porušenost, což je na tom nejhorší, v podstatě spolůečnosti vyhovuje. A ve druhém textu Ježíš varuje před lživými proroky. Ale - kdo je to vlastně prorok? Samozřejmě to není věštec, hadač, či astrolog. S jistou licencí lze říci, že prorok od počátku naší kultury je člověk, který citlivě vnímá "tep času", toho času, který žije spolu se svými bližními a vyjadřuje se k němu. Odhaluje nepořádky, či zločiny, o které měly být svými strůjci skryty. Nátan zveřejňuje vraždu Uriáše, manžela milenky krále Davida Betsabé (2S 12,1-12); Eliáš kritizuje justiční vraždu Nábota za účelem vyvlastnění jeho vinicen (1Kr 21).

Prorok dodává naději a vizi v čase zlém (Izaiáš), staví se do čela osvobozeneckých hnutí (Mojžíš), varuje před úpadkem celé společnosti (Jeremiáš), volá po její obrodě (Jan Křtitel), křičí po spravedlnosti - zejména sociální a po právu (všichni bibličtí proroci). Proroci poukazují na Boží řád, sekulárními slovy řečeno: bijí se za základní lidská práva. Každý kazatel by měl být samozřejmě trochu prorok, ale také každý novinář, spisovatel, každý umělec. O to víc prorocké odpovědnosti by měli mít, oč větší "kazatelnou" vládne.

Oba dnešní biblické texty zmiňují však existenci také klamných, falešných proroků. Populistů, kteří si nechtějí pálit prsty, kteří z hlouposti, zbabělosti či prodejnosti hlásají to co dav, či mocní chtějí slyšet, či co se dobře prodá. V Bibli se o falešných prorocích a jejich nebezpečnosti mluví často. Už Ježíš ví o jejich podivuhodném vlivu - o znameních a zázracích, kterými jsou schopni svést své bližní (Mt 24, 24) -- a to přitom starověcí falešní proroci neměli ani náznak dnešních mediálně-reklamních nástrojů, jako mají ti dnešní.

Jak rozpoznat pravdu a lež proroků? Nebylo to nikdy jednoduché. Celé dějiny jsou vlastně stálým, vždy novým zápasem Božího (prosím atheistické čtenáře o akceptaci této zkratky) návodu na uspořádání společnosti a jejím patologickým, byť většinově sdíleným vývojem. Všechen ten biblický ethos sociální spravedlnosti, pravdy, práva, rovnosti, svobody, všeho toho vpravdě humanistického -- neboť jen to je vpravdě humánní, co stojí na všeplatných principech -- vždy znovu díky prorokům a "poslům Božím" zápasí s lidskou hloupostí, lží, manipulací, totalitními ambicemi a všemi dalšími "viry" lidského společenství.

Nebylo nikdy snadné rozpoznat lež od pravdy, spravedlnost od nespravedlnosti, "Boží" od "ďábelského". Vždy platilo to, co Goebels jen artikuloval: totiž, že tisíckrát opakovaná lež se stává "pravdou". Dnes se na každého z nás valí tisíce informací ze všech možných médií včetně internetu. Přitom media fungují velmi často na principu starého obyčejného odvěkého drbu: někdo pustí do světa falešnou informaci, druzí ji začnou tradovat, opisovat, informace se vrací k člověku ze všech stran a vzniká mylný dojem pravdivosti. Nejúspěšnější politické strany s tímto fenoménem vědomě pracují.

Jejich exponenti dostávají přesné instrukce, jak mají donekonečna všichni stejně informovat, či jak mají interpretovat tu, či onu událost a vnutit ji tak celé společnosti. Někdy je to tragikomické pozorovat, jak neuvěřitelné bláboly se prostřednictvím schopných populistů stávají poměrně brzy vlastnictvím všech lidí. Jak se v tom všem máme potom vyznat? Člověk má téměř pocit, že ani nelze rozpoznat hranici mezi virtuální realitou a skutečností. Ježíš přichází se zdánlivě primitivním, a přece geniálním návodem. Proroka poznáte podle jeho ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a dobré ovoce nepřichází ze špatného stromu. Chce to možná jen trochu zdravého rozumu a trochu paměti, co ten či onen ještě včera říkal a dělal. A pak také vlastní názor, vlastní kriterium. A pak také trochu zodpovědnosti a úcty ke svobodě druhých.

Když někdo, koho ještě neznáme říká, nebo píše (třeba na tom internetu) nezodpovědné lži či evidentní blbosti, bude zřejmě grázl nebo psychopat. Nebo obojí. Než přiložíme k jeho názorům mysl, je dobré si tu možnost připustit. A když zlosyn začne kázat o morálce, i zde je na místě pochybnost. Důležité je ovoce, ne slova. "Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského", říká Ježíš. Je to slovo v prvé řadě do církve, ale je všeplatné. Platí stejně v politice, jako v náboženství.

Ale také díky Bohu za každého pravého proroka, který nás upozorní na falešné tóny v informacích a drbech. Kdo, jako třeba v "Českém snu" upozorní na mechanismy manipulace davu. Chci tvůrcům filmu za to alespoň touto cestou poděkovat.

Sluší ale poděkovat každému, kdo není lhostejný ke stavu společnosti a řekne, či napíše - třeba na tom internetu, kde ho žádná redakce nebude cenzurovat -- pravdivé, svobodné slovo.

Díky za každého proroka s pamětí, za každého, kdo má svůj vlastní kritický rozum, díky za každého nezkorumpovaného, inteligentního, statečného a přitom pokorného proroka. Je to skutečně posel Boží, i kdyby se deklaroval jako kovaný atheista.

Neříká možná Pane, Pane, ale plní vůli Boží.

Amen

Vytisknout