Církev věří, že člověk Ježíš nazaretský je pravý Bůh. Existuje však i opačný směr té vzájemné vazby země a nebes: epifanie je cesta vzhůru, objevuje v pozemském člověku Ježíši Boha na nebesích. My dnes jsme zváni k tomu, abychom šli jakoby zpět, abychom nebeského Boha nacházeli v člověku Ježíši zde na zemi. K jakési obrácené epifanii.

Přijmout zjevení Páně je nepochybně vrcholem víry. Rozpoznat v tom chudém, pronásledovaném zrazovaném, vysmívaném člověku, který neměl, kam by hlavu složil, rozpoznat v popraveném člověku Boha - to je úžasný dar víry.

Objevit Boha v Ježíši je zdánlivě totéž a přeci jen něco jiného. Také je to všem dar, také je to ovšem vrchol víry. Avšak směřuje opačným směrem.

V Ježíši objevit Boha je cesta k nebesům. Je to cesta vzhůru na horu proměnění. Tam spatřujeme Ježíšovu slávu. A tam bychom rádi spočinuli jako tehdy jeho učedníci. V plném světle Božím, v nebeské slávě, prosti všeho světského, tíživého, zlého a hříšného. Daleko od zlého, porušeného světa! Vysoko se vznášet na perutích víry!

Víra nese s sebou veliké pokušení: už, už se cítit oběma nohama v Božím království, prožívat vytržení ducha, stoupat vzhůru nad tento mizerný a špinavý svět či se alespoň postavit trošku nahoru na piedestal své jinakosti spočívající v tom, že já se přeci kamarádím s Kristem, s Bohem!

Avšak Pán Ježíš nás stejně, jako tehdy ty učedníky, vede z hory proměnění zpět. Dolů. Do toho hříšného světa, nad který bychom se tak rádi povznesli! Vrací nás dolů, zpět do zápasů života a víry k těm, kteří nás potřebují a čekají na naši lásku a pomoc. Vrací nás stejně jako vrátil v té legendě Petra, který utíkal z hořícího Říma. "Quo vadis domine" ptá se Petr. "Jdu se za tebe nechat znovu popravit" říká Ježíš.

V tom našem příběhu, který máme dnes před sebou, Filip spolu s ostatními učedníky chtějí, aby jim Ježíš nějak víc osvětlil, jak se to má vlastně s Hospodinem. Jaký je Bůh, co chce? Jak ho najít a jak na něj druhým ukázat? A jak ho uctívat a jak mu sloužit, jak se mu klanět?

A Ježíš odpovídá: tak dlouho jsem s vámi a ještě vám to nedošlo? Vidíte-li mne, vidíte přeci Hospodina! Popravdě řečeno, musilo to být zklamání pro Filipa, cítil se jistě srážen ve svém zbožném vznětu! Docela vážně se Ježíše ptá a on odpovídá takhle! Jenže ono objevit Boha v Ježíši nazaretském je skutečně mnohdy nepříjemné vystřízlivění.

Je to cesta dolů. Z hory proměnění na zem. Mezi ostatní lidi a do jejich bolestí a trápení a hříchů. Je to o ústa spadnout z mravního piedestalu na který jsem se vydrápal a začít pěkně ťapat s druhými, mít je rád, brát jejich hříchy ne na pranýř, ale na sebe! Tohle že má být odpověď na moji touhu po vytržení? Po Bohu? Po nebesích? Po dokonalosti? Tohle že má být Bůh, ten člověk špinící si ruce s nemocnými, stolující s grázly a prostitutkami, solidarizující se s nevěrci? To je cesta víry? Ta cesta dolů je mnohem náročnější, než cesta vzhůru. Objevit Boha, po kterém žízní naše duše v Ježíši, to byla asi pro Filipa síla, je to síla i pro každého z nás!

Všichni asi známe tu legendu o třech mudrcích, jdoucích se poklonit betlémskému děťátku. Vlastně o čtyřech, ta legenda vypráví o tom, že ti mudrci byli vlastně čtyři. Všichni čtyři mudrci vyrazili za betlémskou hvězdou, každý ze své krajiny. Ti tři šli a nikde se nezdržovali, nic je nemohlo zastavit - tak byli žádostivi nalézt Boha!

Ten čtvrtý také vyrazil. Jen se pořád někde zdržoval. Tu narazil na někoho, kdo potřeboval obvázat rány, tu zase zachránil trýzněné děcko, jindy zase půjčil koně, aby pomohl odvézt raněného - prostě, stále se mu pletlo něco do cesty, takže narození Krista propásl a celý život tak vlastně protrmácel s takovými nanicovatými lidičkami a až ve stáří potká Vzkříšeného. A omlouvá se, pláče, že to tehdy nestihl, že prošvihl největší šanci svého života, že se zahrabal s těmi plačícími a nahými a žíznivými a hladovými - ale Vzkříšený jej bere do náruče a říká: synu, právě Ty jsi mi byl po celou tu dobu nejblíž! Právě Ty jsi mne nalezl první! Tvůj dar lásky k mým maličkým byl vzácnější nad všechny dary ostatní!

Ježíš je pravý Bůh. Vezměte ta slova velmi, velmi vážně. Bůh je takový, jako je Ježíš. Chceme-li poznat něco o Bohu, jděme se dívat na Krista. Bůh je mezi potřebnými, Bůh miluje tento svět, Bůh je solidární s menšinami, chudými, opovrhuje zbožnou pýchou farizeů, kárá bohaté a mocné, Bůh se za lidi obětuje, Bůh nepotřebuje bezpodmínečně chrám - buduje si ho v lidských srdcích.

V Ježíši Kristu se zjevil Bůh. Ježíš je jako Bůh. A ten Bůh je jako Ježíš.

Amen