Abyste patřili k těm čtyřiceti procentům dvojic, kterým to vyjde a které zůstanou spolu, k tomu budete potřebovat spoustu věcí. Mimo jiné také to, abyste, když si dnes jeden druhého berete za muže a ženu, dobře rozuměli tomu, co je dobré si představovat pod slovem brát se, brát si jeden druhého.

Můžete to chápat tak, že si berete, co vám patří. To bych vám moc nedoporučoval - protože ten, koho si berete, nebude nikdy patřit jen vám a nikdy nebude vaším vlastnictvím a nikdy nesmíte spolu tak jednat, jako by jen vám ten druhý patřil, pokud spolu chcete zůstat, dokud vás smrt nerozdělí. Vždycky bude patřit ten druhý, kterého si berete, i ostatním: rodičům, dětem, přátelům, vlasti, pravdě, Bohu...

I když to samozřejmě neznamená, že si nebudete věrní a budete brát na jiné kluky, či holky! Rozhodně se neberte u úst, neberte se na hůl a už vůbec se neberte na nože či na paškál. Nikdy se neberte na lehkou váhu, za špatný konec a nikdy, nikdy neberte nazpět své sliby a svou odpovědnost.

Naopak: vždycky se berte vážně, při problémech a sporech se berte na milost, nikdy se nepřestaňte brát na vědomí, berte podíl na starostech i radostech toho druhého, co řekne ten druhý, to berte za bernou minci, berte vždycky zavděk tím druhým, to jest, buďte za něj pánu Bohu vděčni, berte na sebe ohledy a co nejčastěji se berte místo u krku za ruku, protože je to hezké brát se za ruku a utužuje to až do stáří partnerský vztah.

Mohli bychom si hrát se slovem brát se donekonečna, a mohli bychom přidat i výraz dávat, ale jistě cítíte, že to není jen pohrávání si se slovy, že je za tím něco hlubšího. Chtěli jste mít svatbu v této naší bohoslužebné místnosti, víte také, že vás oddává křesťanský duchovní. Rád bych vám tedy na vaši společnou cestu životem připomněl tři výroky z Bible, ve kterých jsou také ta slova brát a dávat.

Ten první výrok řekl sám Ježíš Kristus: Blahoslavenější je dávat, než brát. To je taková první podmínka vašeho vztahu: Nikdy nepodlehněte dojmu, že ten druhý vám málo dává, že vám něco dluží - lásku, čas, něhu, peníze... Vždycky chtějte tomu druhému spíš dávat, než od něj brát. Vždycky se ptejte opačně: nedlužím já tomu svému Jiřímu, té své Petře něco? Byla jsem na něho dost hodná, milá, něžná? Pomohl jsem jí dost s dětmi, s nádobím, s nákupy...zkrátka: když se berete za manžele, pamatujte přitom na to, že lepší něž brát je dávat.

Ten druhý biblický výrok, který bych vám rád v tuto chvíli připomněl, zní takto: Berte na sebe břemena jedni druhých! To je také nesmírně důležité, pomáhat nést tomu druhému kus jeho břemene! Nečekejte ukřivděně v koutku a nečekejte, až si ten druhý všimne vašeho bebíčka a pofouká vám je, ale vždycky se nejprve ptejte: nepotřebuje on-ona něco? Neopečovávejte si svá vlastní bolístka, ale dívejte se na to, co potřebuje ten druhý. Vezměte, bude-li to třeba, kus jeho břemene, jeho problému na sebe a pomozte mu je nést. A to ale také znamená a Bible to tak myslí: tím břemenem se myslí i něco, co se tomu druhému nepovede, nějaký průšvih, či vina, či hřích. Nečekejte na chyby toho druhého, abyste se po něm mohli vozit a v rádoby spravedlivém hněvu volat: Vidíš, já to říkala-říkal, nevyčítejte si a nepeskujte se, ale berte na sebe právě i takovéhle ne moc příjemné věci svého partnera a pomozte mu je nést.

Brát si někoho znamená brát si ho nejen s jeho krásou a sílou a hezkými vlastnostmi, ale znamená to brát si jej i s jeho chybami a nedostatky, které třeba ještě na sobě nevidíte, ale které se zcela jistě objeví a které si prostě musíte ke svému partnerovi přibrat. A také: berete si jej i s jeho rodinnou tradicí, s jeho zakořeněnými zvyky, i s jeho příbuznými a vztahy k nim. Respektujte to všechno, co k němu patří. A hlavně: nesnažte se toho druhého předělat ke svému obrazu! Berte se takoví, jací jste. S tím pěkným, i s tím, co vám třeba bude protivné, i s tím, co budete musit pomáhat životem nést.

A ten třetí biblický výrok říká toto: Berte jeden druhého za sebe důstojnějšího. Dáváte si dnes svá srdce a berete se dnes určitě z lásky a touhy a vidíte jeden na druhém jen ty krásné a dobré vlastnosti. To je taková finta od Pána Boha, tak on to zařídil, abychom my lidé nevymřeli jako živočišný druh, že zpočátku vidíme na tom druhém jenom to hezké, abychom měli chuť do společného života, do plození potomků a tak vůbec. Jenomže, až se vám ty děti narodí, a doufám, že jich budete mít kupu, tak bude třeba ještě ty děti společně vychovat a pak jim zase pomoct s vnoučátky a také se vzájemně podpírat... A přitom se to už věkem trochu změní, už budete na sobě vidět i ty věci horší, a třeba vás napadne: proč já si ho jen brala, když on je takový... a: proč já si ji jen bral, když ona je taková...

Ale to, že pomine ta prvá zamilovanost, důležitá pro zachování lidského rodu, to ještě neznamená, že končí láska. Tady právě přichází ta rada z Bible: berte jeden druhého za důstojnějšího, než jste sami. Budete-li toto umět, budete-li se brát navzájem s úctou, respektem a vážností, budete-li si brát navzájem z rukou práci, starosti a břemena, budete-li jeden druhému spíš chtít dávat, než od něj brát, budete-li brát svého partnera přes všechny jeho chyby za důstojnějšího, než jste sami, pak vaše manželství, které dne uzavíráte, nepřemůžou ani brány pekelné. A my všichni, co jsme se tu kolem vás shromáždili a co vás máme rádi, a zejména my, kteří jsme o generaci starší se budeme jednou spolu s anděly v nebesích radovat, až se na vás budeme za takových třicet let dívat dolů jak se máte pořád rádi a jakou jste proto oporou pro všechny své děti a vnoučátka a vůbec pro celý tenhle svět.

Berete si dnes jeden druhého proto, abyste si mohli pořád dávat. Ať vám to vydrží navěky a nikdy si nenechte jeden druhého vzít ani žádným člověkem, ani vlastní hloupostí, sobectvím, neláskou, netolerantností....prostě ničím. Vezměte se, a mějte se napořád!

Amen