Pátek 30.7. 2004 -- v Česku řádí malárie, lůza se schází na technopárty, v Praze zuří permanentní válka kuplířských gangů a na divokém severu se k ní schyluje

V pátek se odehrálo několik vcelku bezvýznamných událostí. Předně došlo k domluvě mezi zástupci stran staronové koalice na podobě budoucí vlády, dále k několika bombovým útokům v Uzbekistánu spojených se začátkem soudního procesu s obviněnými z terorismu, Rada bezpečnosti OSN jednala o rezoluci vůči genocidě v Súdánu, John Kerry byl nominován americkými Demokraty jako kandidát na prezidenta. Asi nikoho tedy nepřekvapí, že si redakce zpravodajství TV Nova nemohla vybrat na úvod své hlavní zpravodajské relace (Televizní noviny, 19:30) žádnou z těchto plochých a bezkrevných skutečností a raději se rozhodla upozornit nic netušící české diváky na hrozící nebezpečí malárie. Dali si dokonce tu práci, že vyhledali jeden vzácný exemplář Čecha, který se touto zákeřnou chorobou nakazil, aby celá reportáž nabyla na autentičnosti. Začátek jako z partesu.

Hned poté přišla na řadu reportáž o technoparty, začínající toho dne poblíž jedné z vesnic na Tachovsku. Možná, kdyby tuto akci moderoval Petr Novotný, možná kdyby vystoupily osvědčené tváře Novy, které dokážou zajistit nejen skvělou zábavu, ale také klid a pořádek mimo obývací pokoje, možná by pak měla tato reportáž trošku jiného ducha. Avšak vzhledem k tomu, že podle průzkumu se na Novu dívají hlavně lidé, kteří na technoparty ze zásady a kvůli špatným kloubům nechodí, je třeba jim poskytnout stravitelné informace.

S jinými mediálními informacemi souhlasilo pouze to, že pozemek, na němž se akce koná, byl obsazen bez vědomí jeho majitele. Jinak se na Nově vařila trošku jiná omáčka než jinde. Nepokoje ve vesnici chtěla Nova dokázat záběrem na vsí procházející skupinu lidí. Jejich nebezpečnost měla zřejmě spočívat v tom, že byli oděni jinak, než jsou obě strany Novy zvyklé. A taky se hrbili a kouřili, chuligáni. Záběry z party samotné pak měly dokázat, jak amorální věci se u nás mohou dít za nečinné asistence policie (z tématu se stane několikadenní katastrofický seriál).

Jednání o nové vládě nepřineslo žádné emocionálně přitažlivé výsledky. Naopak skončilo dohodou, což na Nově nikoho nepotěší. Šup s ním tedy na třetí místo, ať to máme z krku a můžeme se věnovat těm skutečně podstatným záležitostem.

Tou by asi nebyly ani novou vládou zvažované novomanželské půjčky, kdyby v ČR nebylo dostatek domácností, které si nechají do svého obýváku nalézt televizní štáb a hrát před kamerou napínavé drama o tom, zda si půjčit či nepůjčit.

Povedl se i husarský dezinformační kousek. Na Nově vědí, že mimopražští si rádi poslechnou něco o prohnilosti hlavního města, aniž by ztratili přízeň domácích. A tak se vytasili s válkou pasáckých gangů, která údajně zuří každou noc v centru Prahy. Být ministrem vnitra, tak na základě vysílané reportáže vyhlásím v Praze bez okolků stanné právo a zákaz nočního vycházení.

Následně přišel na řadu John Kerry. Tedy on hrál spíš vedlejší roli, novácké fachmany ze zpravodajské dílny hlavně zajímalo, jestli byl ohňostroj, balónky a zda-li se pouštěly nějaké filmy. S uspokojením mohli konstatovat, že ano, načež předvedli, že demokratický kandidát na prezidenta USA ještě umí salutovat, což by mu v konečném výsledku snad mohlo pomoci.

"To je on" řekl očividně rozrušený reportér stojící před vchodem do nějaké budovy, aniž by divák v mumraji za ním se hemžících lidí viděl, koho má na mysli. Naštěstí mohl z předchozího úvodníku tušit, že do Prahy došlapal slovutný cyklista Lance Armstrong, který kromě šesti titulů z Tour de France vyhrál i časovku nad rakovinou. Tato zpráva byla zcela oprávněně nejdelší, protože nic většího se ten den v realitě TV Nova neudálo. A Lance zrovna chodí s Sheryl, co hezky vypadá a zpívá, sakra to je doják mámo. Zítra zase jedině Novu (pozn. Lance dospurtoval i do veskrze politického pořadu ČT Bez obalu).

Nad Tatrú se sice neblýská, ale zato pod ní se dějí věci. Východ Slovenska postihly záplavy a Nova tedy nemohla chybět. Reportér vyfasoval holínky a přímo od rozbouřeného potoka s dychtivostí chrlil, cože se všechno stalo. Potřebnou autenticitu obstarala krátká střihová sekvence holovětných vyjádření postižených a rychle zpátky do sucha, do Prahy.

No a dál se ještě podávala nějaká ta drobota - zatýkal se terorista v Pákistánu, hořelo v Belgii (plameny byly vidět hezky zblízka) a Romové napadli v Děčíně policisty, když je přišli upozornit na rušení nočního klidu. Zcela detailně byla snímána škoda, kterou výtržníci způsobili (prasklé čelní sklo, údajně poškozená mlhovka a promáčklá karoserie). Detailně hlavně proto, že při běžném pohledu by asi nebylo nic patrné, čímž nechci snižovat kriminální závažnost takového činu, ale říct něco o zpravodajské profesionalitě. Jen tak na okraj, podle Novy se situace stále zhoršuje a útoků na ochránce veřejného pořádku přibývá, takže se můžeme připravit na další válku, tentokráte na severu Čech. Jen tak na okraj - nikde nebylo exaktně řečeno, zda za těmito útoky stojí vždy romské etnikum, ale novácký divák si nevyřčené jistě rád domyslí.

Ačkoli jsem byl mezi Nováky nováčkem, napjatě jsem čekal na konec, neboť jsem často slýchával o roztomilých zvířátkách, která svou huňatou srstí utírají divákům z vyděšených obličejů všechnu tu krev a špínu nacákanou v předchozích reportážích. Měl jsem však smůlu, asi se v pátek nikde nevyskytla kamera u porodu zebry, možná že se někde narodilo pár křečků, jenže těch by muselo být ve vrhu alespoň osmnáct, aby si mohli na Nově dovolit něco takového předložit náročnému divákovi. Viděl jsem tedy nějakého muže, který se po Londýně prochází s velkým sluchátkem, funkčně připevněným k jeho mobilnímu telefonu. A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion.(1)

Sobota 31.7. 2004 -- Chlapi dostali hřiště, ženský zase nic, informace přes mrtvoly, "já ráda meruňky" a obsáhlá exkrementální reportáž na vlastní oči

Celý den jsem se nemohl dočkat, až se na mě z obrazovky zase usměje ta skvěle se doplňující (ve všech ohledech) dvojice věrozvěstů. Všiml jsem si, že té usměvavé paní narostly vlasy od předchozího dne asi o dvacet centimetrů. Zpravodajství začalo nečekaně upřímným a seriózním tématem, a to možným porušováním dohody platné v EU o rovném přerozdělování obecních financí pro všechny možné skupiny obyvatel tak, aby nebyli zvýhodňováni např. zdraví vůči postiženým.

Jak ušlechtilé, řekl jsem si, abych si hned na to udělil nedostatečnou ze zdravého skepticismu. Jediným důkazem, že se tomu tak v ČR děje, bylo to, že v jedné vísce postavili chlapům za obecní peníze fotbalové hřiště, kdežto ženské musejí dál chodit na aerobik do staré tělocvičny. Krom toho se ještě podařilo nachytat pár neopatrných poslanců, kteří se poněkud nediplomaticky vyjádřili k EU. Jednalo se sice vždy o věty záměrně a velmi neuměle vytržené z kontextu, ale jak to vlastně bylo, se už Novy nikdo ptát nebude.

Pokud jsem během první zprávy chvílemi měl pocit, že se vysílá něco jako běžné zpravodajství, druhá zpráva mě naopak přesvědčila, že člověk nemůže vždy ironizovat, aby vystihl podstatu absurdity. Předkládám tedy, jak jsem viděl. V Levoči se stala tragická dopravní nehoda autobusu jezdícího na lince Praha -- Košice. Jeden člověk zahynul a většina ostatních cestujících byla zraněna. Reportérka se na úvod prošla troskami autobusu, pochytala pár slov od svědků a nakonec hrubě nacpala mikrofon do obličeje ženě, která při nehodě přišla o manžela.

V okamžiku podobně lidsky ubohých situací se mi asociují moje vlastní pravděpodobné reakce. Nejspíš bych milé slečně vytrhl mikrofon , možná inzultoval kameramana, a ačkoli jsem plně pro genderovou rovnoprávnost, zcela konvenčně bych reportérku neudeřil, i když o jejím nároku na shovívavost velmi silně pochybuju, a i když by si to ona i celá TV Nova vroucně přáli. S hrdostí bych pak nosil nálepku labilního násilníka ze staré školy.

Přes všechno okaté pohrdání aktuální domácí politickou situací se dostalo i na jednání ÚVV ČSSD a jeho usnesení o akceptaci Grossovy vlády.

Následovala standardní zpráva o odporu několika občanských hnutí proti stavbě dálnice okolo Hradce Králové a potom připomínka neštěstí v Belgii. Naštěstí se na ní nemohly živě podílet reportérské hvězdy Novy, tudíž jsem si mohl vydechnout.

To se nakonec ukázalo jako užitečné, protože po Belgii se Nova rozhodla věnovat zase chvilku démonizaci probíhající technoparty CzechTek. Reportér kroužil okolo kameramana a se zlověstným nádechem komentoval tu nebezpečnou anarchii. Přestože ČT se nepodařilo zjistit, že by akce postihla někoho jiného než nájemce louky, Nova přišla s protichůdnými informacemi. Nejvíce se jí znelíbil celkem rozumný postoj policie, která se rozhodla akci pouze monitorovat a nesnažit se ji násilně rozehnat, aby při tak velkém počtu účastníků předešla zbytečnému ohrožení zdraví jejich i policistů. Optala se tedy Nova nějaké právničky, která se na svůj třívteřinový vstup zřejmě hodinu líčila, jak lze takové jednání klasifikovat a bylo jí sděleno, že to neodpovídá zákonu o ochraně majetku. Ve světě podle TV Nova tedy znamená majetek víc než lidské zdraví, to je velmi podstatné zjištění (pozn.: obdobného názoru je i Ondřej Neff, LN 31.7.)

Po celkem obsáhlé reportáži o tom, že v případu vytunelované chomutovské válcovny plechu se nic nového nestalo, přišel na řadu další zpravodajský mezník. Regionálním investigativcům z Novy se zdálo podezřelé, že jsou ulice toho dne poloprázdné, a když už někoho potkáte, tak má pod paží velké balení cukru a ocet. Je to proto, že se občané věnují národnímu hobby, zavařování. Reportáže přímo z dějiště událostí, tedy od kuchyňské linky, poutavě ilustrovaly, jak si umí Češi bezvadně poradit s plody zahrádek a polí."Já mám nejradši meruňky," "já zase okurky!" překřikovaly se nadšené hospodyňky a bystrá reportérka je trumfla sklenicí sterilovaných klobás.

Dálnice v západní Evropě jsou beznadějně ucpány rekreace chtivými Bavoráky, pravila Nova a sehnala si k tomu i telefonické vyjádření mluvčí německého automobilového klubu. Kdyby rostly v Súdánu okurky, určitě by zpravodajství o laxní snaze OSN řešit papírovými ultimáty tuto genocidu dostalo více prostoru než osm vteřin naplněných třemi drastickými záběry a minimem podstatných informací. Zavařeniny jsou ve světě za křivým zrcadlem několikanásobně důležitější než utrpení milionů lidí.

A protože do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, není žádného důvodu zdržovat se příliš ani povodněmi na Slovensku, ačkoli plačící postižení se hodí vždy a všude.

Nejen zavařeniny hýbou světovým děním více než súdánská tragédie. V Británii byl spuštěn televizní kanál s monotónním programem zaměřeným pouze na reklamu, kterážto zpráva diváku jistě vrátí po předchozích nechtěných faux pas ztracenou chuť k jídlu. Trvalý růst českého HDP je tím zachráněn.

Před závěrem se ještě odvíjí velká exkrementální show z Prahy 5. Smíchovští radní se rozhodli, že budou bojovat s volně se povalujícími vedlejšími produkty nejlepšího přítele člověka provokativní kampaní založenou na heslu "Jaký pán, takový pes". Nejedná se sice o originální pojetí kreativních konšelů (inspirace přišla z Paříže), ovšem pro doplnění zpravodajské mozaiky se dobře hodí, neboť tématická i tvůrčí kontinuita je tím zachována. A pokud jste nikdy neměli možnost vidět v reálu psí trus, pak vám ho televize Nova naservíruje hned několikrát v náležitém detailu.

Ještě je třeba upozornit diváky, že v kempech řádí zloději, což lze nejlépe demonstrovat na břiše ze stanu a hurá za zvířátky. Tentokrát se nevyčerpatelná studnice variací na živočišné téma vylila v podobě kadeřnické soutěže o napodobení libovolného zvířecího modelu.

Byla to ale dnes jízda, pěkně z kopce, do kopce a řezané zatáčky. Jenom jsme při tom kalupu nějak minuli výročí varšavského povstání, ale proč vlastně připomínat, že se některé národy dokázaly zachovat ve srovnatelně bezvýchodné situaci poněkud hrdinněji než Češi, když navíc klepe na dveře sportovní senzace v podobě Tysonova KO.

Neděle 1.8. 2004 -- Česko ohrožuje povadlé ovoce, Holanďan prodává tvrdé drogy, sto let oplatkového kornoutku a přece jen vzpomínka na Varšavu

Nedělních dvacet minut po půl osmé mi pomohlo pochopit jeden z prvků strategie zpravodajství na TV Nova. Nápomocna byla hlavně v Čechách neobvyklá událost okolo podivného výbuchu na frekventovaném pražském bulváru Na Příkopě. Ve středoevropských podmínkách je to mediální senzace, např. ČT kvůli tomu vsunula do popoledního vysílání mimořádné zpravodajství. Byl jsem tedy naprosto přesvědčen, že granátový útok na automobil majitele kasina bude vévodit i novácké zpravodajské recesi. Nejprve jsem se divil, že tomu tak není, i když v prvotní nabídce figurovala tato událost na čele.

Uvedením ji však předběhla reportáž o hygienické kontrole stánků s ovocem a zeleninou, nabízejících plody léta u silnic. Taktika je taková, že se prostě na senzaci dne upozorní, ovšem napětí je stupňováno předsunutou a poněkud méně senzační zprávou. Tahle sendvičová strategie, kdy je plátek krvavého steaku obložen měkkou žemlí, charakterizuje celé toto povedené zpravokazectví.

Že je takovou manipulací narušeno vnímání závažnosti dané zprávy (jejich pořadí má na to velký vliv) je zcela jistě vedlejší, neboť není cílem komerčního zpravodajství co nejobjektivněji informovat, ale hlavně udržet pozornost, bavit a vytvářet takový svět, na jaký si stanice svého průměrného diváka naučila a jaký by ho tudíž chtěl mít.

Nevím, zda-li to bylo jistou mírou mé otupělosti vůči bulvárním výstřelkům nebo zda i na Nově považují neděli za den klidu. Každopádně bych večerní zpravodajství toho dne označil za klidnější. Nechci nudit zbytečným opisováním předešlých stupidit, a tak vyberu jen ty nejkřiklavější věci.

Povadlou a zaprášenou zeleninu vystřídal zmiňovaný výbuch, okolo něhož nebylo možno kvůli celkem přesvědčivým informacím o motivu rozvíjet teroristickou hysterii. I když, ve spojení s faktem o válce pouličních gangů musí nyní Praha působit jako město zasvěcené násilnému zločinu.

Stabilně bronzovou příčku obsadila nová vláda, tentokráte koaliční dohoda o vyrovnávání sil na přidělených ministerstev převahou náměstků z jiných stran. Reportáž byla provedena vcelku konformně, samozřejmě až na reportéra, což je specialita Novy (níže).

Poté se mluvilo o výpadku dodávek pitné vody v části Prahy a o docela zajímavém fenoménu, kdy londýnská radnice údajně omezila vstup mladistvých mladších šestnácti let do centra města. Ten je pro ně po stanovené hodině možný pouze za doprovodu dospělých.

Především jsem očekával, jak asi Nova naloží s dalším dnem technoparty na Tachovsku. Asi nikoho nepřekvapí, že nedělní chvilka pseudomoralistního hřímání byla věnována tvrdým drogám. Reportérovi se podařilo sehnat vzorek extáze i LSD, z čehož měl nesmírnou radost, neboť mu asi nadřízení slíbili, že je může za odměnu ochutnat. Koupil je od "Holanďana", to dá rozum. Nejzábavnější větou celých tří dnů pak bylo prohlášení "marihuana je cítit všude a někteří lidé se dokonce přiznali, že ji kouří". To by si zasloužilo Pullitzera. Pochopitelně nedošlo na uvedení rozdílu mezi marihuanou či LSD a pervitinem, heroinem či kokainem z hlediska společenské nebezpečnosti.

Slovenské povodně a sté narozeniny oplatkového kornoutku na zmrzlinu se hezky vzájemně eliminovaly, došlo i na to varšavské povstání. Na něm Novu nejvíce zaujala kontroverze účasti německého kancléře na pietním aktu a další mezinárodní jiskření vyplývající z toho, že tehdejší mocnosti nechaly Polsko na holičkách. Tuto diplomatickou přestřelku měla odhalovat mapka, avšak na Nově stříhají tak rychle, že nebylo v mých silách si ji prohlédnout (pozn. většina záběrů trvá ve zprávách na Nově okolo dvou až tří vteřin). Následoval rychlejší či pomalejší běh přes varování před teroristickými útoky na New York a Itálii, katastrofickou situaci v povodněmi zpustošeném Bangladéši, koncert Simona a Garfunkela, nejasný zákon o DPH, dva čerstvé bezdomovce až ke stlučenému máslu a jezení sýra bez pomoci rukou v cíli. Kde to bylo, to už si opravdu nepamatuji.

Není divu. Sledovat zpravodajství na Nově je totiž velmi únavné. Kromě snadno viditelné tendenčnosti je nutné se vyrovnat s absurdně rychlým střihem záběrů a s primitivní snahou o dosažení co největší míry autentičnosti.

Celkově vzato, snaha učinit ze zpravodajství reality show je ve výsledku zúročena docela zajímavou soap operou, ve které člověk opravdu nikdy neví, co přijde v zápětí. Může však vždy očekávat happy end, jelikož ten mu ze strany televize zaručuje jeho právo na dobrou náladu. Tragiku dokáže zajistit život sám, jen je potřeba ji směle prodat a nebát se případných výčitek svědomí, protože ty sledovanost nedělají.

Taky je potřeba ji zabalit do zavařenin a psích hovínek, aby diváka nenapadlo, že snad není něco v pořádku, mohl by hledat únik pomocí dálkového ovládání. Na lidi se musí opatrně, všeho s mírou a něco raději vůbec, neboť každá kurtoazie má vytříbený smysl pro nevhodnost určitých témat.

Zpravodajství TV Nova nepostrádá ani komediální prvky. O ty se, kromě samotné skladby a dramaturgie reportáží, starají hlavně šašci vystupující v převleku za reportéry. V nezaujatém divákovi z jiného světa jednoznačně vyvolávají dojem, že na ně někdo mimo záběr kamery míří střelnou zbraní a jim se v důsledku tohoto nervového napětí dostavuje značně velká potřeba, které nelze než okamžitě vyhovět.

Nevyhnutelným výsledkem takové situace se dá také zhodnotit celkový dojem jejich vystoupení, takže by bylo nejlepší, kdyby se příště odebrali, tak jako ostatní slušní lidé, někam do ústraní. Například v Praze 5 by z nich velkou radost neměli.Záleží však hlavně na tom, jestli jim to onen tajemný střelec dovolí.

(1) M.Macourek, A.Born, Mach a Šebestová, Albatros, Praha, 1984