Jednání nynější sestavy městských poslanců by se určitě vyjímalo lépe jako téma sarkastického filmu než jako péče o občany města. Sejdou se, dlouze jednají o nějakém problému, navrhnou způsob řešení a odhlasují jej - ale potom se k problému znova vrátí, protože je pro občany nestravitelný, a jednají o něm znova - případně několikrát. Proč? Protože platí heslo "Za vším hledej peníze".

Jak by mohl městský výbor ušetřit přes půl milionu dolarů? Což kdyby aspoň v nejteplejších letních měsících zrušil odvoz rostlinných odpadků ze zahrad? Totiž ono je nutné vědět, že ve snaze co nejvíce omezit objem odpadu, který se vozí na městskou skládku, se v Ottawě odpad třídí velice zhruba již v domácnostech. Papír (noviny, časopisy, lepenkové krabice, papírové obaly na potraviny a podobně) se odevzdává jednou za dva týdny v černé plastické bedně, kterou poskytlo město. Do modré bedny, kterou také poskytlo město, se dávají hliníkové plechovky, skleněné láhve a láhve z plastických hmot, pokud jsou označeny sběrovými čísly 1 nebo 2.

Mezi sklo napatří skleněné střepy (aby někoho nepořezaly) a mezi hliníkové plechovky nepatří alobal ani jiné formy hliníku. Plastické hmoty jako kelímky na jogurt nebo margarin, květináče, láhve a podobně jsou označeny čísly 1 až 6, ale nyní se tedy sbírají jen čísla 1 a 2 a to pouze, pokud jsou ve tvaru láhve. Plastické sáčky se sbíraly, ale přišlo se na to, že je město vozilo nákladem jednoho milionu dolarů ročně do Číny, kde se spalovaly. Podobně je tomu s jinými plastickými hmotami, například bedničkami z pěnového polystyrenu, v nichž se na jaře podávají sazenice zeleniny i květin a o které potom naprosto nikdo neprojevuje zájem.

Velice rychle byly zapomenuty dřívější naléhavé projevy o tom, že si prodloužíme životnost městské skládky, když budeme sbírat druhotné suroviny.

Životnost městské skládky měl prodloužit i sběr odpadů ze zahrad, jako je listí, ostříhaná tráva z trávníků, uřezané větve keřů a stromů i jiný rostlinný materiál. Město sice propaguje, aby každý občan tento materiál kompostoval na své zahradě, ale jednou za dva týdny v minulosti takový materiál odváželo a kompostovalo pro svou vlastní potřebu.

Letos hledal městský výbor každou, i tu nejmenší možnost jak ušetřit peníze a silně omezil sběr umělých hmot - ušetřil 1 milion, ale to nestačilo. Zrušil tedy letní odvoz zahradního odpadu (až do začátku října) a ušetřil dalších 600 tisíc dolarů ročně. Pro zrušení hlasoval i ten poslanec, který na druhé straně prosazoval a prosadil výměnu všech sedadel z umělé hmoty na městském sportovním stadióně za polštářovaná nákladem 1.4 milionu (!) dolarů s odůvodněním, že přece nemůže hlavní město očekávat, aby diváci na sportovních utkáních seděli po celou dobu "na plastiku". Potom městský výbor zakázal dávat rostlinný odpad do pytlů s "domovním odpadem", které se jednou týdně odvážejí na městskou skládku. Součástí zákazu je i výzva, aby občané oznamovali městskému úřadu jména a adresy těch občanů, kteří by tento zákaz nerespektovali.

Ačkoliv by mohli občané vozit zahradní odpad na centrální městskou skládku, málokterý tuto možnost volí. Není divu, město se rozkládá na území, které má v průměru několik desítek kilometrů a ne každý člověk má velké auto, v němž by odpad sám vozil. Jak se ho tedy lidé zbavují? Někteří jej odkládají v městských parcích nebo v příkopech anebo jej ilegálně propašovávají do domovního odpadu.

Městská rada tedy vyzvala občany, aby byli na stráži a oznamovali každého, kdo se v tomto ohledu sám nebo se svým vozidlem chová podezřele: "Zapisujte si poznávací značky podezřelých vozidel a hlaste je na náš úřad. Kdyby se takové ilegální činnosti neudělal rázný konec, město by žádné peníze neušetřilo, protože by muselo dát parky i příkopy čistit a to by stálo spoustu peněz. Proto je v zájmu všech občanů, aby viníky oznamovalo". Tak tedy vznikla vlastenecká výzva udávat spoluobčany.

Je tato výzva legální nebo je aspoň etická? O tom prý mohou rozhodnout pouze odborníci. O výsledku šetření podal zprávu pan Zev Singer v ottawských novinách The Ottawa Citizen: Podle Paula Sauretta, etika z fakulty politických věd Ottawské univerzity záleží na tom, zdali případný udavač zvolí "deontologický" nebo "konsekvenční" přístup. V prvním případě, který je blízký myšlení filozofa Immanuela Kanta, existují ideály, které je třeba prosazovat bez ohledu na následky. Je-li správné oznamovat zloděje, který se vloupává do příbytku, je podobně správné oznamovat člověka, který dává trávu do domovního odpadu.

V případě "konsekvenčního" přístupu uvažuje občan, že možná způsobí domovní odpad v pytli s domovním odpadem menší škodu, než jakou by způsobilo udavačství tím, že by narušilo důvěru mezi spoluobčany. Kdyby zacházelo udavačství příliš daleko, mohli bychom se ocitnout v situaci Rumunska za vlády Nicolae Ceausescu. Tehdy byli vládní udavači všude. Pan Saurette dodal, že udavačství oslabuje společnost, protože bere důvěru jedněch občanů ke druhým.

Andrew Sneddon z filozofické fakulty stejné univerzity doporučil, aby ti občané, kteří zjistí, že někdo dává zahradní odpad do domovního, diferencovali mezi vážnou a mírnou škodou a podle toho řídili svůj postup k udavačství. Sám za sebe řekl, že by neoznamoval souseda, který by dával zahradní odpad do domovního. "Kdybych ale viděl někoho, že způsobuje velkou škodu v parku, určitě bych se cítil jinak a moje stanovisko k udavačství by odráželo velikost způsobené škody."

Pierre Ritchie, univerzitní profesor a konzultant na fakultě psychologie, uvedl, že by mohlo mít udavačství v případě zahradního odpadu záporný vliv na společnost v době, kdy se na ni obracejí úřady, aby oznamovala jiné, důležitější případy. Řekl: "Mám obavu, že výzva udávat spoluobčany znehodnocuje celou situaci a dělá dojem, že za ní stojí Velký bratr. Přece nechceme trivializovat podávání zpráv. Z psychologického hlediska není snadné, aby jednali lidé jako ti odvážní občané, kteří odvážné prozrazují skandály ("whistleblowers") nebo co udávají rodiče Společnosti pro ochranu dětí nebo policistům i když si myslí, že možná takoví rodiče svému dítěti ubližují."

Errol Mendes, profesor práva na Ottawské univerzitě, který poskytuje vládě, soukromému sektoru a Organizaci spojených národů konzultace v oboru etiky, jen sdělil, že se problém udavačství týká "zlatého pravidla etiky". Zeptal se, zdali městští poslanci uvažovali, jak by se oni sami cítili, kdyby udával někdo je.

Samotná výzva k udavačství i vědecký přístup k němu, kalibr odborníků a jejich počet, kteří se diskuse zúčastnili a plocha novinového papíru potištěná různými názory na tento ožehavý problém mě tak zaujaly, že je předkládám čtenářům Britských listů.

Poznámka před odesláním textu: Následovalo několik týdnů dalšího jednání, během nichž městská rada navíc zastavila sekání trávy a plevele na městských pozemcích, "pro-aktivní" lidé vyzývali spoluobčany, aby každý sám přispěl vytrháním plevele na malém kousku půdy a pomohl tak městské radě i městu, jiní lidé zdůrazňovali, že své sousedy udávat nebudou, a další nadávali kvůli nebezpečí, které vzniká z vysoké trávy na křižovatkách, kde není přehled o provozu v jiných směrech. Všichni se shodli na tom, že by takto nemělo hlavní kanadské město vypadat. Pod tímto tlakem bylo z radnice ohlášeno, že dojde ještě před říjnem k dalšímu odvozu odpadu. Otázka, zda udávat spoluobčany se tak stane bezpředmětná.