Filmová soutěž bohužel musí být slabá, jak se o tom zmiňuje Helena Bendová. To je, bohužel, dáno postavením České republiky. Má-li filmový tvůrce a jeho produkční společnost volbu mezi obesláním soutěže na filmovém festivalu v Cannes (který si s francouzskou arogancí říká Le Festival du Film - tedy jediný možný filmový festival na světě) a Karlovými Vary, dá přírozeně přednost francouzskému letovisku. S tím se asi nedá nic dělat.

Přes tuto nepřekonatelnou slabost je však karlovarský filmový festival velmi záslužnou kulturní akcí. A bylo na něm spousta "obyčejných" lidí, baťůžkářů, studentů. (Otázkou však je, kolik takových filmových nadšenců vlastně existuje v České republice. Nově otevřené kino filmového umění Světozor v centru Prahy svou nízkou návštěvností od května letošního roku zrovna nepřesvědčuje, že by byl o filmové umění velký zájem, i když vinu možná nese programová skladba tohoto kina: promítá-li se tam v červenci po dobu 14 dnů mj. třikrát denně Český sen, je jasné, že to davy diváků asi nepřiláká. Je v ČR v současnosti více než 10 000 zájemců o seriózní kinematografii?)

Dobrá kvalita prezentace

Velký sál hotelu Thermal v Karlových Varech má z technického hlediska vynikající úroveň projekce, co do obrazu i zvuku. Je to snad nejlepší kino, jaké jsem kdy v České republice navštívil. Úvody k filmům byly různé kvality. Někdy se konferenciéři snažili o křečovité vtípky za každou cenu, jindy film naopak bez opiček a autoritativně, neformálně uvedli. Proměnlivé kvality byla i úroveň tlumočení do angličtiny: tlumočnice úvodu před filmem Správce statku vystupovala tak škrobeně jako robot, že to působilo až komicky. Bylo by asi zapotřebí, aby tlumočníky do angličtiny byli rodilí mluvčí. Ti, kteří ve Varech dosud vystupují, často, jak se zdá neovládají vystupování v cizím jazyce na veřejnosti. Občas dělají jazykové chyby. Člověk si uvědomuje, jak nezvyklé je vlastně pořád v ČR, aby člověk uměl bezchybně anglicky. Zemi to - ve srování s takovým Finskem, Švédskem, Holandskem, Dánskem - posunuje směrem na východ. Zahraniční návštěvníci to jistě omluví, protože si uvědomují, že když jsou v ČR, měli by mluvit česky. Avšak působí to trochu jako karikatura.

Karlovarský filmový festival zakoupil automatické zařízení pro promítání titulků na přídatné plátno pod hlavním plátnem, na než se promítá film, a tak bylo možno u většiny filmů sledovat zároveň anglické i české titulky. Úroveň překladu titulků do češtiny byla velmi vysoká - snad jen jednou, u filmu Mechanik, si překladatel neporadil s termínem "shop steward" přeložil ho jako (dílenský) mistr, i když je to samozřejmě zástupce odborů v dané dílně, tedy přesně opak dílenského mistra.

Certi bambini a John Cleese

Protože jsem zásadně dával přednost sledování filmů před honěním celebrit, rozhodl jsem se nejít na tiskovou konferenci s britským komikem, proslulým "Pythonem" Johnem Cleesem a šel jsem namísto toho na italský film Certi bambini, který však, jak se posléze ukázalo, za to nestál.

Z tiskové konference s Johnem Cleesem zjevně vyšlo hlavně najevo to, že se jeho otec kdysi jmenoval John Cheese a protože se mu to nelíbilo, změnil si jméno. Tato zásadní informace byla publikována ve festivalovém Deníku a Česká televize rozhovor s Cleesem obsahujícím tento životně důležitý fakt vysílala nejméně dvakrát.

John Cleese přijel do Karlových Varů dělat reklamu filmu Shreck 2. Jak napsal týdeník Reflex, otázkou je proč: Cleese v tomto filmu v ČR diváci totiž neuvidí ani neuslyší. Propůjčil této počítačové animaci svůj charakteristický hlas králi - bohužel, film má být uveden v ČR s českým dabingem... :(

Je myslím chybné, když čeští novináři dávají Cleesovi přízvisko "herec". John Cleese je fenomén, který se v žádném případě nedá redukovat na pouhého herce. Je to v první řadě vynikající komik - byl spoluautorem celé řady komických pořadů a seriálů, včetně i v ČR známých a populárních Monty Pythonů. Vynikajícím způsobem se zapsal do povědomí veřejnosti jako netolerantní, autoritativní, hosty terorizující majitel penzionu Fawlty Towers Basil Fawlty. Je také podnikatelem, celou řadu let se např. věnoval výrobě instrukčních manažerských filmů. John Cleese je prostě John Cleese, není to "herec".

Klaus a Moore

Na první promítání Moorova filmu Fahrenheit 9/11 se Britské listy dostaly, na reprízu v pátek odpoledne v 16 hodin však už nikoliv, a to přesto, že se snažily obstarat si vstupenky na novinářskou akreditaci včas. Vstupenky se v Karlových Varech prodávají, respektive rozdávají vždy od osmi hodin ráno na následující den, ve čtvrtek ráno tedy na pátek. Předchozího dne uvolněny nejsou. Přestože jsme se dostavili k novinářskému pultu ve čtvrtek ráno hned v 8.02, lístky na Moora byly už pryč. Bylo nám vysvětleno, že to mohlo způsobit objednávání lístků přes mobilní telefony, které je v provozu už od 7 hodin ráno.

Ve čtvrtek během dne se k nám dostala nepotvrzená zpráva z festivalových kruhů, které bylo lze považovat za velmi dobře informované. Prezident Václav Klaus prý vyjádřil touhu zhlédnout Moorův film a "proto byla vyhrazena celá páteční repríza jen jemu a jeho skupině". Dožadoval jsem se v této věci v tiskovém středisku vysvětlení a zpočátku tam na mé dotazy zavládl určitý zmatek. Proběhla poněkud komická scénka, kdy mi pracovnice tiskového střediska odmítly poskytnout číslo mobilního telefonu mluvčí festivalu Uljany Donátové, že mi jí zavolají samy. Jako by to číslo bylo tajné. Když si ho přede mnou nalistovaly v interním adresáři, přirozeně jsem si ho opsal.

"Kde jste to číslo vzal?" útočily na mě.

"Opsal jsem si ho z vašeho adresáře," odpověděl jsem.

"Tak v tom případě my jí už pro vás nezatelefonujeme," vyhrožovaly.

"To nevadí, tak já jí zavolám sám," odpověděl jsem.

Takže následoval ústup, telefonát Donátové a všechno se vysvětlilo. Mluvčí festivalu popřela, že by druhé promítání Moorova filmu bylo exkluzivně vyhrazeno jen Václavu Klausovi. Chtěl jsem to vidět a paní Donátové patří dík, že zdvořile a efektivně tuto inspekci pro mě zorganizovala. Při vstupu do sálu, kde se měl v pátek odpoledne znovu promítat Moorův film, mi už v přeplněné místnosti, plné normálních lidí, ukázal pořadatel na několik málo vyhrazených míst v zadní části sálu. "Tady bude sedět pan K., tady paní Lívie, tady ochranka," bylo mi vysvětleno. Sedadla nebyla nijak oddělena od ostatního sálu.

Proč však můj dotaz v této věci vyvolal o den předtím v tiskovém oddělení takovou paniku? Pořadatel vysvětlil, že už k podobné kontroverzi došlo jednou, před třemi lety, v souvislosti s Václavem Havlem, takže hostesky byly "nutně nervózní". Ubezpečil mě, že by si karlovarský festival něco podobného podruhé neriskl.

Špatná dopravní infrastruktura

Autobus z Prahy do Karlových Varů jel oněch pouhých 120 km ve všední den dopoledne téměř tři hodiny, protože mu trvalo skoro padesát minut, než se dostal v zácpě z pražské Florence přes Prahu na letiště Ruzyně. V Praze není pro tuto část města dálniční objezd, o vyhrazených jízdních pruzích pro autobusy, běžných v jiných evropských městech, třeba jen na částech trasy, si mohou lidé jen nechat zdát. Čtyřproudová silnice vede z Prahy směrem na Karlovy Vary jen asi na vzdálenost 30 km, dál se musel autobus trmácet po staré, úzké "státní silnici". Vlakové spojení Praha - Karlovy Vary je ještě neuvěřitelnější: Pohledem na stránky vlak.cz lehce zjistíte, že urazit oněch 120 km (ekologičtějším) vlakem vám potrvá tři a půl až pět hodin (vlak jede všude, musíte jet např. přes Ústí nad Labem a Teplice!) : při spojení trvajícím čtyři a půl hodiny je to průměrná cestovní rychlost 27 km/hod. V jednadvacátém století skutečně dobré.