Protože tento dokument zatím není v našich kinech promítán a odbude si svou tuzemskou premiéru na Mezinárodním festivale v Karlových Varech, máme o jeho obsahu jen kusé informace ze sdělovacích prostředků, z nichž vyplývá, že film je ostře kritický vůči současnému americkému prezidentu Georgu Bushovi a jeho administrativě. Vzhledem k nedostatku informací není nyní důležitý obsah filmu, jakože spíš fakt, že země, která bývá ostatním státům dávána za vzor svobody a demokracie, chce ignorovat první dodatek Ústavy Spojených států amerických, v němž je uveden zákaz vydávání zákonů, které by omezovaly svobodu slova nebo tisku.

Federální volební komise totiž chce zakázat promítání tohoto a dalších podobně protibushovsky laděných snímků v období 30 dnů před nominačními sjezdy stran (tj. od 30. července 2004) a 60 dní před všeobecnými volbami 2. listopadu 2004. Komise se sice může bránit případnému nařčení z porušení prvního dodatku Ústavy tím, že je v něm jmenován pouze Kongres USA jako ten, kdo nesmí zakazovat svobodu slova a tisku, ale díky filmu Miloše Formana nám všem jistě známý příběh Larryho Flinta jasně říká, že první dodatek americké Ústavy je porušen, i když zákaz vydá někdo jiný než Kongres USA.

I kdyby ale zákaz volební komise nabyl na účinnosti, míní snad tento orgán zakázat ve zmíněném období i jakékoliv podávání informací o průšvizích Bushovy administrativy (nově např. bránění vydání dokumentů, týkajících se týrání Iráčanů), ať už v podobě novinových článků, komentářů či televizních spotů? Nebo snad zakázat podávání informací o jakékoliv kandidující straně? V České republice platí, že 48 hodin před započetím voleb se již nesmí kandidáti v televizi, rozhlase, ale ani v tisku prezentovat (http://mvcr.iol.cz/sbirka/1995/sb65-95.pdf). Tento zákaz ovšem neplatí pro média, jež smí nadále vysílat či publikovat zprávy, komentáře, dokumenty, jež se týkají kandidujících. Zákaz vysílání dokumentů, jež by mohly kompromitovat některého z kandidátů, může být však ve Spojených státech prvním krůčkem, který by brzy americká média připravil o práva, jež jsou v České republice samozřejmostí a doufejme, že nadále budou.

Přiznám se, že nechápu, koho chce případným zákazem Federální volební komise chránit. Pokud chce docílit toho, že žádná z politických stran nebude nějakým způsobem krátce před volbami poškozena, nezpůsobí snad zákaz vysílání filmu pravý opak? Snímek se stane zakázaným ovocem, které bude nejvíce lákat a nakonec vzbudí naopak zvýšený zájem diváků i o ostatní dokumenty, jež zřejmě budou kritické především k Bushově administrativě. Nutno dodat, že už se tak dokonce stalo a za první víkend promítání film utržil na 8 mil. dolarů (http://www.usatoday.com/news/nation/2004-06-26-fahreheit-911-first-day_x.htm). Snadno se nyní může stát, že se divák nakonec bude pídit jen po tom, co má být v blízké době nepřístupné. A než aby se snažil objektivně sledovat názory a činy obou kandidátů, zaměří se jen na jednostrannou, byť třeba oprávněnou kritiku.

Čemu také nerozumím, proč volební komise chce zakazovat dokumenty, které diváka-voliče informují o podstatných problémech země. Touží snad volební komise, aby se volič nakonec než o politické činy a programy kandidátů zajímal o banální házení špíny jednoho kandidáta na druhého, jako jsme to nedávno mohli vidět v případě Arnolda Schwarzeneggera, kde se volič než o jeho politických názorech dozvěděl více o jeho údajných milostných avantýrách?

Rovněž je pro mne nepochopitelné, že americké úřady povolily promítat film Fahrenheit 9/11 pouze v nezávislých sálech (Znamená to, že v USA jsou i státní kina? A pokud ano, znamená to, že je-li snímek laděn proti vládě, tak se prostě nepromítá? Nezavání to cenzurou?) a zakázaly jej osobám mladším 17 let bez doprovodu dospělého (Proč? Jsou ve filmu snad krvavější scény než ty, které může mladý člověk vidět v akčních filmech nebo prožít, coby postava brutálního příběhu v počítačové hře?).

Již bylo naznačeno, že zákaz se může týkat i jiných snímků, které však mohou být zajímavé nejen pro Američany: "Jeden se jmenuje Odhaleno: Celá pravda o irácké válce (...), Korporace -- ilustrující, jak jsou demokratické instituce v USA podřizovány zájmům velkých společností, a Stříbrné město o Bushově administrativě." (Právo, 26. 6. 2004, s. 8.) Neměly by právě tyto dokumenty, jež mohou přinést více informací o problémech USA, ovládnout plátna kin či televizní obrazovky namísto nereálných akčních hrdinů, kteří beze šrámu postřílí desítky protivníků?

Kam směřují Spojené státy americké? musím se ptát. Skutečně jsou tak demokratickou zemí? Před možností vzdání se svých přirozených svobod varoval Američany před osmi lety Miloš Forman svým filmem Lid vs. Larry Flint. Tehdy byl tento film naprosto nepochopen, byl považován za obhajobu pornografického magnáta. Pro Miloše Formana tak výjimečné právo na svobodu projevu je pro Američany dnes tak samozřejmé, že si ani nedovedou představit, že by jim je někdo uzmul. Touto svou představou jsou ale natolik oslepeni, že nevidí, že například nynějším omezením a pozdějším zákazem vysílání dokumentů o skutečných problémech jejich země budou o pro ně tak samozřejmé právo na svobodu projevu obráni.

Budiž nám však Spojené státy americké nadále příkladem. Tentokráte však v tom, co nedělat. V době, kdy píši tento text, zatím nevím, jak se nakonec Federální volební komise rozhodla. Ale ať už bude jejich rozhodnutí jakékoliv, obávám se, že jistá pachuť z ohrožení svobody slova zde zůstane.