Tedy nejprve k domácímu vzdělávání: žijeme v liberální občanské společnosti, kde se práva přiznávají kdejaké skupině. Jediní, kdo se ocitají mimo zájem tzv. obhájců lidských práv, jsou rodiče dětí. Všichni jsme si dobře vědomi, že stát se v minulosti neustále snažil (a změna nenastala ani v novém společenském uspořádání po roce 1989) rozbít základní společenskou buňku, kterou je rodina. Zejména komunisté v tom byli velice úspěšní: společenským uspořádáním a životní úrovní donutili pracovat oba rodiče. Výchovu a vzdělání tak převzal stát, který se stal garantem i dohližitelem zároveň. Co tím získal? Kontrolu nad myšlením budoucí generace. A také závislost svých občanů, které odnaučil nést osobní zodpovědnost za svá rozhodnutí a za budoucnost svých potomků. Snahy komunistů tedy nesledují jiný cíl, než návrat k době, kdy všemocný stát rozhodoval, přerozděloval a trestal nehodné. Mám poměrně dobrou historickou paměť a tak si dobře vzpomínám na dobu, kdy nám jako vzor byla předkládána Severní Korea, kde uniformované děti trávily školní dny pouze v kolektivu vrstevníků (dodávám: skoro jako v lágrech) a rodičům byly "půjčovány" pouze na víkendy. Tohle přeci byl ideál i naší komunistické elity. Cílem bylo zničit nejen nekontrolovatelné dění v rodinné buňce, nýbrž i jakýkoli projev individuality a vytvořit beztřídní (a tedy bezcharakterní) společnost.

Pokud jde o rodiče vzdělavatele, tak ti jsou si vědomi všech rizik, která berou na vlastní bedra. Pro mě je v této souvislosti potěšitelné, že se v naší zemi našlo téměř tři sta odvážlivců, kteří se rozhodli -- na vlastní nebezpečí i na úkor vlastního pohodlí -- svůj čas, um a vědomosti investovat do dětí. A tedy do budoucnosti českého národa. Pan Vít a ostatní kritici by tyto rodiče měli spíše povzbuzovat, podporovat a vážit si jich. Ne-li, pak bude lepší, když budou raději mlčet. Sami kritici mají nezadatelné právo vlastní zodpovědnost za vzdělání přesunout na stát. Nikdo jim je neupírá.

Je s podivem, že pan Vít nevolá spíše po větší podpoře pro rodiny ze strany státu. To by byla jistě záslužnější činnost. Zvlášť, když si uvědomí, že reálná finanční podpora vícečetných rodin ze strany státu je v současné době na 30% podpory v roce 1989. Jednoduchou matematikou lze dospět k tomu, že je-li za hranici chudoby považován příjem nižší 50 000 korun na občana za rok, tak většina vícečetných rodin u nás žije na samé hranici chudoby. Ale to zřejmě není tak mediálně zajímavé, aby o tom někdo psal...

A ještě malý dodatek k vyjadřování pana Víta. Co jsem mezi řádky jeho článku vyčetl: nenávidí křesťany, případně lidi s jiným názorem, než je ten jeho. Má na to právo? Samozřejmě mu ho nebudu upírat. Ale měl by si uvědomit, že ve svobodné občanské společnosti má na svůj vlastní názor právo každý občan. A je-li rodičem, pak mu mezinárodní dokumenty, které jsme ratifikovali (a které uznává i EU), zaručují nezadatelné právo, že jeho děti budou vychovávány podle jeho osobního světonázoru. Pokud toto stát není schopen nebo ochoten zaručit, pak je logické, že musí být tato skutečnost zákonem upravena tak, aby výše zmíněné právo bylo naplněno. A mělo by tomu být na všech stupních vzdělání, nikoli pouze na stupni prvním, jak je nyní navrženo v novém školském zákoně. Není-li tomu tak, pak se stát stává prvním přestupníkem mezinárodních úmluv, které ratifikoval. A vláda, která toto porušování zákona schvaluje, je nemorální a jediné čestné řešení této situace je její odchod.

Pokud jde o bigotní katolíky, tak já osobně, na rozdíl od pana Víta, s nimi problémy nemám. Katolíci, které znám, jsou charakterní osobnosti, od kterých bych se rozhodně nedočkal podrazu. To o liberálech a komunistech říci, žel, nemohu.

Panu Vítovi bych rád připomněl, že svobodná občanská společnost nese velká rizika, a to i rizika zneužití. Nehledejme však za každou cenu oheň tam, kde není vidět kouř. A to doporučuji i panu Vítovi. Jinak se vystaví nebezpečí, že bude sám vnímán jako člověk se sektářským myšlením, který si plete pojmy s dojmy...

Úplně na závěr dodávám, že by každý rodič, který se stará o dobro svého dítěte, měl mít ve společnosti vysoký kredit. O to víc, jestliže je ochoten obětovat své pohodlí a finance, aby své dítě vzdělával a předával mu skutečné (tradiční) hodnoty, nikoli pseudohodnoty konzumní společnosti. Jedině tradičními hodnotami vybavené dítě má dobré předpoklady k tomu, aby se lépe vyrovnalo se současným dětským kolektivem, kde převažuje násilí, šikana, drogy, experimenty se sexem a naprostá neúcta k čemukoli pozitivnímu.

P. S. Všechny skutečné zájemce o domácí vzdělávání zvu na stránky:

www.domaciskola.cz

www.volny.cz/domvzd,

kde se mohou dočíst mnoho zajímavého ze života domácích vzdělavatelů a jejich žáčků.

Petr Plaňanský

37 let, otec čtyř dětí