Tisk byl před útokem na Irák ochotným agentem, šířícím dezinformace Pentagonu

Kdo přiměje český tisk, aby se omluvil za lži publikované před válkou?

21. 7. 2004

Takže Andrew Gilligan, reportér společnosti BBC, který tvrdil, že britská vláda zdramatizovala výzvědné informace ohledně iráckých zbran í hromadného ničení, měl z velké většiny pravdu. Většina ostatních médií, která zkreslené informace z vládních kruhů nekriticky přijala, zveřejnila chyby. Odměnou za zveřejnění správných informací byla veřejná likvidace a ztráta zaměstnání. Trestem za zveřejňování nepravdivých informací byly pravidelné výroční prémie. Žádná vládní vyšetřovací komise nezjišťuje, proč reportéři opakují vládní lži.

Všichni novináři dělají chyby. Mají-li před redakční uzávěrkou málo času a téma je složité, novináři občas něco spletou. Avšak lži, které přinášely sdělovací prostředky před válkou v Iráku byly obrovské a měly rozsáhlé důsledky. Británie by bývala odmítla jít do války, kdyby tisk vládu nepodpořil.

Jestliže má tisk aspoň trochu zájem o to, aby situaci napravil, měl by si objednat vlastní nezávislé vyšetřování celé záležitosti. Na rozdíl od vládních vyšetřování problémů týkajících se irácké války by mělo být vyšetřování chování médií nezávislé. Měl by ho provádět právník, mediální analytik a výzvědný analytik. Jeho úkolem by mělo být, jak dané noviny psaly o Iráku, a rozhodnout, co z toho bylo správně a co špatně. Zjistit, proč docházelo k chybám a co by se mělo udělat, aby se ty chyby neopakovaly. Zpráva by pak měla být v úplné verzi zveřejněna v daných novinách.

Žádné britské noviny by nevyšly z takové analýzy se ctí. I deníky Independent a Guardian, které se stavěly vůči válce v Iráku nejskeptičtěji, publikovaly závažné chybné informace. Guardian například devětkrát tvrdil, že byli zbrojní inspektoři OSN z Iráku v roce 1998 vyhoštěni. Ve skutečnosti byli z Iráku staženi v zájmu vlastní bezpečnosti, protože na tom Spojené státy trvaly. Avšak tuto lež vláda opakuje tak často, že je velmi obtížné ji zlikvidovat.

Sesterský týdeník deníku Guardian, týdeník Observer, otiskl pět článků, v nichž tvrdil, že "existují přímé irácké styky s americkými únosci", kteří zničili v roce 2001 Světové obchodní centrum.

Tři články, publikované v týdeníku Observer, tvrdily v říjnu 2001, že útoky antraxem, k nimž došlo v USA, "pocházely s konečnou platností z Iráku". Jiné články tvrdily, že "Irák vyvíjí dalekonosné balistické střely, které mají být schopny donést zbraně hromadného ničení na vzdálenost až 1100 km", že vyrábí "mobilní továrny pro zbraně hromadného ničení" a že se snaží "zakoupit tisíce hliníkových trubic, o nichž se američtí činitelé domnívají, že jde o odstředivky na obohacování uranu". Všechny ty zprávy byly založeny na falešných informacích od Iráckého národního kongresu anebo z britské či americké rozvědky.

Redakční komentáře týdeníku Observer také příliš často stranily Georgi Bushovi a Tonymu Blairovi, i když jejich rozhodování nebylo podložené. Observer sice opakovaně argumentoval, že by Británie neměla zaútočit na Irák bez mezinárodního mandátu, ale posléze invazi podpořil, i když tento mandát nevznikl.

V květnu letošního roku týdeník Observer otiskl článek od Davida Roseho, jímž list odvolal některé nesprávné informace. Celá řada lidí si však myslí, že tato omluva byla nedostatečná. Rosův článek se vůbec nezabýval falešnými tvrzeními o údajném spojení mezi Irákem a al Kajdou, ani údajnou iráckou odpovědností za útoky antraxem. Tato částečná omluva je v nepříjemném kontrastu s rozsáhlou a hlubokou omluvou za své nepravdy, kterou o čtyři dny předtím vydal americký list New York Times.

Avšak hříchy týdeníku Observer jsou jen malé ve srovnání s hříchy britských listů The Times, Sunday Times a Daily a Sunday Telegraph. Tyto listy byly zjevně ochotnými agenty dezinformační kampaně Pentagonu. Nejhorší byl týdeník Sunday Telegraph. V září 2001 napsal, že "šéf iráckého státu podporuje al Kajdu financováním, logistickou podporou a vysoce kvalifikovaným zbrojním výcvikem". V říjnu 2001 tvrdil, že "Saddám Husajn přesunul své továrny na výrobu chemických zbraní po prvním případu otravy antraxem v Americe. Veškerý obsah továren na chemické zbraně byl v noci přesunut do speciálně postavených bunkrů."

V září 2002 Sunday Telegraph napsal, že "Saddám Husajn vyvíjí děsivé nové způsoby jak útočit svými chemickými a biologickými zbraněmi, včetně neštovic a smrtící látky VX." Jiná zpráva téhož dne tvrdila, že "Saddám už skoro získal primitivní jaderné zbraně, které mohou být odpáleny z nákladních vozidel či z lodí. Saddám má schopnosti shromáždit všechny komponenty, jichž je zapotřebí k výrobě jaderných zbraní." V únoru 2003 list tvrdil, že "má irácké letectvo k dispozici hypermoderní bomby s jedovatými látkami".

Všechny tyto informace - a mnohé další - jsou zjevně falešné. Avšak tyto noviny se za ně neomluvily a tisknou další a další tvrzení, která vypadají stejně pochybná jako tvrzení, publikovaná před válkou. Stejně jako list Observer, i tyto ostatní listy zjevně zneužívali propagandisté z výzvědných služeb i iráčtí emigranti. Na rozdíl od týdeníku Observer ostatním britským novinám zřejmě nevadí, že se nechaly podvést.

Kdo tedy požene noviny k odpovědnosti? Musejí to být čtenáři, argumentuje Monbiot. Vy, čtenáři, byste nás měli ostře kritizovat, pokud jsme vám servírovali falešné informace. Nátlakové skupiny a organizace by nás v novinách měly bombardovat telefonáty a emaily. Byli byste překvapeni, že taková hromadná akce má vliv. A jestliže vaše noviny nebudou reagovat na kritiku otevřeně a poctivě, měli byste zrušit své předplatné a hledat své zdroje informací jinde, uzavírá britský komentátor.

O co víc to platí o českých médiích...!

Vytisknout