22. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 6. 2004

Očima židovského vojáka

Téměř každodenní obrázek takzvané "izraelské agrese" v médiích a dramatické záběry palestinského utrpení s dětmi odnášenými na nosítkách a tlupy výrostků házejících kamení nám vnucují otázku: proč ti lidé musí trpět?

Jedenapůlletá služba u výsadkových jednotek izraelské armády v Nábulusu a Ramalláhu mi dala bezprostředně nahlédnout do skrytých příčin konfliktu, a sice perspektivou, jaká se ve světových médiích zpravidla neobjevuje.

Svědectví a vývody vojáka Alexandra Landy přeložil do češtiny Pavel Mareš.

Po skončení osmiměsíčního intenzivního výcviku jsem byl přidělen nejdříve k jednotce v Nábulusu. Když jsme se vjížděli do našeho nového působiště na obrněných vozidlech s doprovodem tanku, byl jsem poněkud překvapen estetickým dojmem, jakým na mne město zapůsobilo. Rozkládá se pod dvěma biblickými horami, Har Aval a Har Grizim. Předměstí hyzdí četné trosky působivých domů a automobilů. Před první vlnou násilí v r. 2000 byl Nábulus finančním střediskem Palestinské samosprávy. Od té doby se však změnil v hnízdo teroristů, díky nimž je teď hromadou trosek. Podle zpravodajských informací většina teroristických útoků ze Západního břehu má nějakou souvislost s Nábulusem.

Všude kolem nás jen obraz zkázy: ulice rozbité pásy tanků a obrněných trasportérů, rozstřílené budovy. Své velitelské stanoviště jsme zřídili v arabském domě na severním okraji města, naproti uprchlickým táborům Askra Ješan a Askra Hadaš. Arabské obyvatele domu jsme přemístili do sklepů. Naším hlavním úkolem bylo dohlížet na dodržování zákazu vycházení, vyhlášeného v této oblasti za účelem překazit jednak pašování zbraní a bomb a zařízení na jejich výrobu, jednak pohyb teroristů. Hlavním prostředkem k tomu bylo zřizování kontrolních stanovišť na různých místech Nábulusu a provádění nočních hlídek a domovních prohlídek.

"Zvednout košili a otevřít tašky," křičel jsem arabsky při jedné ze svých prvních hlídek na kontrolním stanovšti u vstupu do Nábulusu. "Další! Další!" Na řadě byl Palestinec, který i se svou rodinou čekal na vpuštění do města. Tvrdil, že jdou k lékaři, který ordinuje ve městě; takový důvod na tomto stanovišti můžete slyšet velmi často. Ukázal mi dva roky starý poukaz, psaný arabsky a anglicky, podle kterého měl nějaký problém s nohou, přitom však prohlašoval, že má vážné problémy se srdcem.

"Zavřeno!" Dnes se do města nepouští, vysvětlil jsem mu, protože v oblasti je vyhlášeno ohrožení.

"Kdy bude zase otevřeno?"

"Nevím," odpověděl jsem. Otočil se otráveně a vracel se i s rodinou domů. Když se vzdalovali, nemohl jsem se zbavit pocitu, že těm lidem ztrpčuji život. Prohledávat muže, ženy, děti, nechat je stát v dlouhé frontě a narušovat jejich každodenní navyklý chod života, to ve mně po čase začalo budit pochybnosti o smyslu všeho toho zasahování do života civilistů. Ale odpověď přišla zanedlouho.

Toho večera jsme právě seděli u večeře, když k nám vtrhl spojovací důstojník. "Poplach, hoši!" Měl jsem ten den zrovna službu v pohotovostním družstvu, takže nás šest nechalo jídlo jídlem a naskákali jsme do obrněnce. Vyrazili jsme směrem k táboru Askra Ješan, s tankem v čele a ozbrojeným "čmelákem" v závěsu. Dostali jsme ověřenou zprávu, že v táboře se nachází skupina čtyř těžce ozbrojených teroristů, kteří chystají útok v jednom z blízkých židovských měst.

Táborem jsme projížděli s otevřeným poklopem. Vykláněl jsem se za svým kulometem a čekal rozkaz k palbě. Ze všech stran na nás létaly kameny a jedna zápalná láhev jen těsně minula "čmeláka". Hlavou mi vířily myšlenky: jestli nám uniknou, kolik židů to zaplatí životem? Kolik bude raněných, kolik rodin zničených? Přeříkával jsem si v duchu úryvky žalmů, rozhlížel se a čekal. Nakonec jsme teroristy neobjevili, ale díky Bohu, místní městská hlídka je vypátrala a zneškodnila.

Při jedné akci v Ramalláhu, po prvním nezdařeném útoku na šejka Jásína, jsme byli uvedeni do nejvyšší pohotovsti v očekávání odvetného útoku ze strany Hamásu. Skupina teroristů z Hamásu připravovala sebevražedný útok za zelenou linií, na izraelské straně. Měli jsme dokonce jméno velitele té bandy, ale neznali jsme přesně místo, kde se zdržuje.

Celou noc jsme prováděli domovní prohlídky dům od domu, ale bez výsledku. O několik dnů později jsme v rádiu slyšeli zprávu o sebevražedném atentátu v jeruzalémské kavárně. Bylo při něm zabito sedm lidí, včetně dr. Applebauma a jeho dcery, která se měla příštího dne vdávat. Sebevražedný atentátník byl "student" na Univerzitě Bir Ziet, nedaleko místa, kde jsme prováděli prohlídky. Popis odpovídal osobě, kterou jsme tehdy hledali.

Nikdy jsme se nedozvěděli, zda to byl skutečně tentýž terorista, po němž jsme pátrali. Ale nedokážu se zbavit bolestně smíšeného pocitu odpovědnosti i bezmocnosti. Možná, že kdyby naše jednotka tehdy té osudné noci byla atentátníka dopadla, dr. Applebaum by byl mohl dovést svou dceru pod svatební baldachýn. Místo toho jsme je oba vyprovodili ke hrobu.

Ano, Palestinci skutečně trpí, to nemůže nikdo popřít. Ale odpověď na otázku, proč trpí, je prostá a nepochybná. Jejich vedení a vláda si za prostředek k řešení konfliktu zvolili terorismus a násilí. Jejich společnost se rozhodla ověnčit mučednickou svatozáří teroristy, kteří vraždí nevinné muže, ženy i děti. Politika terorismu - v islámské fundamentalistické terminologii "džihádu" - překroutila vraždění nevinných v záslužný, svatý čin.

Až vás budou média příště krmit obrázky palestinského utrpení, přemýšlejte o jeho příčinách. Jejich společnost si zvolila násilí a ničení, a naším právem i povinností je ubránit se.

Zdroj:ZDE

Reprinted with permission from www.aish.com

                 
Obsah vydání       22. 6. 2004
22. 6. 2004 Iráčané sťali jihokorejského rukojmího
22. 6. 2004 USA nabízejí kompromis ohledně Saddáma Husajna
22. 6. 2004 OSN kritizuje Spojené státy za to, jak zacházejí s iráckými ropnými příjmy
22. 6. 2004 Mučení iráckých vězňů americkými vojáky má inspiraci z Izraele
22. 6. 2004 Na okraj jedné legendy Václav  Žák
22. 6. 2004 Trpí-li uchazeč o studium dyslexií, o jeho přijetí rozhoduje ředitel Jan  Sýkora
22. 6. 2004 Nový životopis Billa Clintona je přesně tak nudný a rozvláčný, jako byla jeho prezidentská éra
22. 6. 2004 Česko hledá SuperStar?! Claudia  Just
22. 6. 2004 Czechs look for a SuperStar?! Claudia  Just
22. 6. 2004 Pohřeb Lidových novin Bohumil  Kartous
22. 6. 2004 Fotbal na EURO 2004: jsme opravdu rasisté?
21. 6. 2004 Opakování je matka moudrosti Štěpán  Kotrba
21. 6. 2004 Digitalizace: s ČeRTem nebo bez? Vlastimil  Ježek
22. 6. 2004 Turecko v Evropě? Immanuel  Wallerstein
22. 6. 2004 Konec divadla a orchestru v Karlových Varech?
22. 6. 2004 O Iráku, Spojených státech a integritě Václava Havla Roman  Weber-Pachola
22. 6. 2004 Kouzlo nechtěného - nedostatek rozumu i citu Ladislav  Žák
22. 6. 2004 Tradiční rodina je ideální mýtus Anna  Čurdová
22. 6. 2004 ČSSD a registrované partnerství Vladimír  Vokál
22. 6. 2004 Očima židovského vojáka
22. 6. 2004 Jaká je cena českých symbolů? Reportér se nedívá? Nebo taky neví? Miloš  Dokulil
22. 6. 2004 Chce být ČT názorná, anebo korektnost je "šumafuk"? Miloš  Dokulil
21. 6. 2004 Jste dyslektik a bydlíte v Kroměříži? Na středoškolské studium zapomeňte Bohumil  Kartous
21. 6. 2004 Dyslektikové v britských školách: Zákon jim zaručuje rovné postavení
21. 6. 2004 Ostuda pro město Kroměříž? Ondřej  Hausenblas
21. 6. 2004 V ČR stále panuje představa dyslektik = blbec
21. 6. 2004 "Dyslektik je hlupák a tenhle má ještě vzpurnou matku!"
21. 6. 2004 Učitelé jsou schopni způsobit nevratné škody
21. 6. 2004 Pozor na zavádění školného na českých univerzitách! Jan  Sýkora
21. 6. 2004 O štěstí v umírání a o institucionalizované smrti Jan  Paul
21. 6. 2004 Nesouhlaste s brněnským magistrátem - udělá z vás orwellovsky neosobu
21. 6. 2004 Britští vojáci obviněni ze "zohavování mrtvol a mučení Iráčanů"
21. 6. 2004 Syrský občan uvězněn za používání internetu
21. 6. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 14. - 16. června 2004
21. 6. 2004 Konec kritiků v Čechách Jan  Lipšanský
21. 6. 2004 Umění psát Irena  Zítková
21. 6. 2004 Zločin, trest a soudcovo svědomí Zdeněk  Jemelík
21. 6. 2004 "Vláda nemůže fungovat dál" Petr  Jánský
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ RSS 2.0      Historie >
22. 6. 2004 Očima židovského vojáka   
22. 6. 2004 Mučení iráckých vězňů americkými vojáky má inspiraci z Izraele   
7. 6. 2004 Ščaranskij: odpoutání je iluze Pavel  Mareš
7. 6. 2004 Izrael, Palestina, Irák: Zajímavé mrtvoly a banální mrtvoly Efraim  Israel
4. 6. 2004 Škody, způsobené palestinskému obyvatelstvu během prvního čtvrtletí   
2. 6. 2004 Izrael není ve válce s palestinským lidem, ale s teroristy, kteří chtějí zničit židovský stát   
30. 5. 2004 Ozbrojenci "usmrtili 22 osob" v Saúdské Arábii   
25. 5. 2004 Islám je neslučitelný s demokracií   
17. 5. 2004 Záměrné zkreslování historických fakt o Palestině a Izraeli Jana  Malá
13. 5. 2004 EU posílá obchodní delegaci do Sýrie   
12. 5. 2004 Palestina neexistuje, nemůže být okupovaným územím Pavel  Mareš
12. 5. 2004 Bush uvalil sankce na Sýrii   
5. 5. 2004 Zákon nepsaný i napsaný Efraim  Israel
5. 5. 2004 Korán není Mein Kampf, ale... Martin  Mařák
5. 5. 2004 Používá Izrael skutečně teroristické metody? Jan  Maršák