Státní vyznamenání Mašínům? ANO!

24. 7. 2004 / Petr Bísek

Já znám Ctirada (Radka) Mašína od konce roku 1965, kdy jsme s manželkou Věrou přijeli nákladní lodí jako noví imigranti do New Yorku. On v roce 1959 odešel z americké armády a v době našich prvních let v USA bydlel v New Yorku, kde jsme se i my trvale usadili.

Měl jsem to štěstí Radka dost blízce poznat, než se on odstěhoval z newyorské čtvrti Jackson Heights nejprve na Long Island a později do Ohia, kde jako velice aktivní sedmdesátník dosud žije. Říkám štěstí proto, že jsem v něm poznal mimořádně přímého, čestného, nekompromisního člověka, a také naprosto spolehlivého přítele. Navíc, navzdory mnohým nepřízním osudu byl Radek nezlomný optimista.

S Radkem a skupinou mladých českých přátel jsme trávili mnoho skvělých chvil při vodním lyžování za Radkovým člunem v Long Island Sound, při stanování, na různých výletech, návštěvách, mejdanech apod. (Radek vypil jen občas skleničku vína.) Několikrát jsem se setkal i s Radkovým mladším bratrem Josefem, ale to jen letmo, on žil a dosud žije v Kalifornii.

Radek nikdy neodmítl přátelskou pomoc. Vzpomínám, jak šel se mnou v době rozohňující se vietnamské války jako tlumočník k odvodové komisi; nevěděl jsem, co mě tam čeká, Radek mě "vedl za ruku". Později, coby zkušený automechanik pro firmu Rolls-Royce, mně nejdřív pomohl s koupí mého prvního auta a pak byl několik let "mým" mechanikem, když si nedaleko od nás otevřel autoopravnu. Tehdy jsem poznal i jeho americkou manželku a děti. Byl jsem a stále jsem hrdý na to, že se můžu pokládat za Radkova přítele.

Nejen z knížek, které o bratrech Mašínech vyšly, ale i z Radkova vyprávění dost podrobně znám osud jejich rodiny a jejich neuvěřitelného odchodu na Západ. V národu plném pokřivených páteří byli oni a jejich skupina jedni z opravdu mála lidí, kteří se neshrbili, ale naopak, zvedli hlavu a konkrétně bojovali proti komunistické diktatuře. Tak, jako jejich otec bojoval proti nacistům. Velice stručně, ale výstižně je to popsáno v "Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století" (Milan Churaň a kol., Nakladatelství Libri, Praha 1994)

" . . . 13. května 1941 byl však (pplk. Josef) Mašín zatčen gestapem. Byl brutálně vyslýchán v Petschkově paláci, po převozu do ruzyňské věznice se bez úspěchu pokusil o sebevraždu. Za stanného práva v rámci heydrichiády byl popraven v Kobylisích. Spolu s dalšími se však stal nezapomenutelným hrdinou protifašistického odboje.

Jeho synové Ctirad a Josef se cítili být vázáni otcovým příkladem a po únoru 1948 se rozhodli bojovat proti nové totalitě --- tentokrát komunistické. V roce 1950 vytvořili odbojovou skupinu, která pro-vedla řadu diverzních akcí. Na podzim 1953, kdy se kolem nich už kruh uzavíral, si prostříleli volnou cestu až do Západního Berlína. Zde pak vstoupili do armády Spojených států . . ."

Samozřejmě, že ti z českých poslanců a senátorů, kteří sloužili nebo dosud slouží zločinné komunistické ideologii, udělení státního vyzna-menání bratrům Mašínům a jejich skupině nepodpoří. Věřme však, že mezi těmi, kteří tuto ideologii odsoudili jako zločinnou, se najde dost těch, kteří spolu s prezidentem České republiky Václavem Klausem toto správné a velkorysé gesto provedou. Tato uctivá poklona před mimořádnými lidmi s pevnou páteří přispěje k napřímení všelijak po-křivené páteře celého českého národa.

Pozn.: Veřejně dosažitelné informace o rodině Mašínů a jejich druzích jsou skrovné a taková je i (dez)informovanost většiny debatérů. Je to jako s ústavou Evropské unie: mnozí o ní "odborně" mluví, ale málokdo ji četl a rozumí jí. Vážní zájemci o další fakta o Mašínech si můžou kliknout na http://www.radio.cz/cz/clanek/55270. Plná faktů je pak knížka Oty Rambouska "Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína)", která "pojednává o účasti rodiny Mašínů nejdříve v odboji protinacistickém, později v protikomunistickém".

Vytisknout