"Každá tragická událost, každý další teroristický útok, každý další padlý voják nebo dokonce celá rodina samozřejmě v Izraeli znovu rozdmychává vášnivou diskusi. Je však nutné si ujasnit, že to nejsou diskuse mezi zastánci a odpůrci politiky ústupků vůči palestinské straně. Izrael ve skutečnosti znovu a znovu dokazoval, že pro skutečný mír jsme ochotni přinést i velice bolestivé oběti. Problém je v tom, že jsme dospěli do stádia, kdy nemáme partnera pro vyjednávání. Palestinská samospráva není pro nás partnerem. Nehnula ani prstem, aby s námi spolupracovala v potírání terorismu. Naopak, znovu a znovu můžeme pozorovat, že teror je jí vítaným prostředkem k našemu vydírání. Takže nemáme s kým vyjednávat. Jaké je z toho východisko?

Někteří si myslí, že musíme udělat jednostranné ústupky, například zlikvidovat židovské osady. Jiní, mezi něž patřím i já, jsou přesvědčeni, že jednostranné ústupky - předávání území, rušení osad - jenom povzbuzují teroristy. Musíme usilovat o to, aby s námi zasedli k jednacímu stolu takoví partneři, kterým leží na srdci situace jejich vlastního lidu a ne pouze naše zničení; kterým jde o to, aby dostali uprchlíky z jejich táborů a poskytli jim skutečné vzdělání, ne jen hecování k nenávisti. To je ovšem velmi obtížné - kde najít takové vůdce? Dokud ale nemáme takové partnery, jsem přesvědčen, že jednostranné ústupky jsou velmi nebezpečné a že se nám jenom vymstí.

Pokud jde o nedávné boje v Gaze, ty nevzplály proto, že máme osady v Guš Katífu. Příčinou jsou rakety Kasám, odpalované z Gazy na naše města Aškelon, Sderot a řadu dalších. A k tomu ještě neustálý přísun zbraní pašovaných tunely z egyptského území na podporu teroristických aktivit. Ať už v Guš Katífu budeme nebo nebudeme, zásah v Gaze je nevyhnutelný, aby skončilo ostřelování naši měst raketami a pašování zbraní. Takže bychom to museli udělat tak jako tak."

Nepochybně. Egypt proti pašeráckým tunelům nepodnikl prakticky nic, ačkoli přijímá rozsáhlou americkou pomoc, je považován za seriózního partnera v mírových jednáních a má s námi uzavřenou mírovou smlouvu. To by světová veřejnost neměla přecházet mlčením.

Předně, premiéra si velice vážím. Je to vynikající osobnost, výborný vojevůdce. Jeho vítězné válečné bitvy byly nejen rozhodující pro přežití izraelského národa v této zemi, ale měly veliký význam i pro náš zápas v Sovětském svazu. Představovaly pro nás velké povzbuzení a inspiraci. Seděl jsem blízko něj v Netanjáhuově vládě, když jsem poprvé vstoupil do parlamentu, a naučil jsem se od něj mnoho o naší kultuře, historii, hospodářství a lásce k této zemi. Proto ho stále podporuji jako vůdce země i strany Likud.

Pokud si mě premiér váží, pak určitě ví, že na mé názory nemá rozhodující vliv to, zda mám či nemám křeslo ve vládě. Doufám, že tento důvod k tomu, aby si mě vážil, bude mít i nadále.

Ano, zavolal mi a já jsem mu řekl, že to, co mu president Bush napsal, je velice důležité, a blahopřál jsem mu k té odpovědi. Také jsem mu ale řekl, že můj nesouhlas nemá co činit s oním dopisem, že jsem prostě zásadně proti jakýmkoli jednostranným ústupkům v situaci, kdy nemáme žádného palestinského partnera. A že jakékoli odpoutání od Palestinců v této situaci mám za iluzorní. Jsem přesvědčen, že je sebeklamem myslet si, že se tím od čehokoli odpoutáme.

Myslím, že svou roli tu sehrála prostě bezradnost. Bezradnost z toho, že po všech těch letech vyjednávání, po dohodě z Oslo, po třech letech války s terorem, který proti nám byl rozpoután, po všech našich pokusech a snahách nemáme dnes s kým hovořit. Proto on teď hledá řešení, v němž by nebyl závislý na druhé straně. Já si ale myslím, že to nemůže fungovat.

Jsem přesvědčen, že křesťané oceňují jedinečné morální úsilí Izraele v této tak problematické části světa. Naše mravní hodnoty a zásady jsou si velice podobné. Jenže my tyto zásady lidských práv a demokracie zastáváme na tom nejnepříznivějším území na světě.

V tomto zápase musíme někdy činit velice obtížná rozhodnutí. Může se stát, že když někdy dojdeme k závěru, že je potřebí udělat nějaký ústupek, druhou půlku Izraele to strašlivě rozčilí. Dospět k nějakému shodnému postoji je v Izraeli velmi nesnadné. Ale to není otázka toho, že by tu byli "hodní Židé" a "zlí Židé". Nacházíme se v obtížném, nesrovnatelném zápase židovského, demokratického státu s arabsko-islámskými totalitními režimy, které nás chtějí zlikvidovat. Žádné jednoduché řešení neexistuje. Přál bych si, aby existovalo. Jestli někteří z vás jsou někdy rozhořčeni, v Izraeli je mnoho Židů, které rozčilí úplně každé rozhodnutí. (Smích) Stojíme v nesmírně, nesmírně těžkém zápasu, v první linii bitvy mezi světem zla a světem dobra, a potřebujeme veškerou podporu a lásku a solidaritu našich přátel.

Pro Židy na celém světě byla Šestidenní válka a sjednocení Jeruzaléma nesmírně významnou událostí. Pro Židy, ale i pro nežidovské národy za železnou oponou měla význam dvojnásobný. Protože to byla válka mezi Izraelem a totalitními arabskými režimy podporovanými sovětskými zbraněmi a sovětskými poradci. A Sověti, jestli si vzpomínáte, si byli předem jisti slavným vítězstvím. Izrael, který porazil mnohonásobnou přesilu Arabů, který v podstatě pokořil sovětské impérium, tím demonstroval, že malý, demokratický národ může úspěšně čelit sovětským spojencům.