V současné době je v Afghánistánu, odkud byl veden útok na USA a kde se ukrývá Bin Ladin, umístěno 6.500 spojeneckých vojáků, zatímco v Iráku, kterému nebyla prokázána ani spolupráce s organizací Al Kajda ani vlastnictví zbraní hromadného ničení, je 130.000 amerických vojáků plus 20.000 vojáků ze spojeneckých států.

Z toho je zřejmé, že Američané se rozhodli využít teroristických útoků na jejich území k tomu, aby si zajistili přístup k dodávkám ropy z Blízkého východu, na nichž je závislá jejich ekonomika. Přitom nepochybně platí, že až doposud neměli problémy s tím si arabskou ropu koupit, i když někdy, zvláště když podporovali izraelský zábor palestinských území, dráž.

Teroristické útoky na jejich území je zajímaly tak málo, že si ani nelámali hlavu s tím, že se okupací další arabské země zvýší touha arabských a muslimských národů po odvetě a tím i riziko dalších teroristických útoků na americkém území.

My, Evropané, jsme tedy stále ještě tiše spolupracujícími svědky amerického dobývání přístupu k arabským ropným polím. I když se NATO jako celek nepřipojí k americkým válečným operacím v Iráku, jsou ty členské státy NATO, které nevyslaly do Iráku své kontingenty, ochotny alespoň cvičit na svých územích Američany budovanou novou iráckou armádu.

Při ztíženém přístupu muslimských teroristů na americké území se tak snadno může stát, že si Al Kajda, aby nepropadla nečinnosti, zvolí Evropu za příští cíl. Evropa pak bude muset zavést tvrdá opatření k zabránění možných dalších útoků a evropská demokracie se vydá americkou cestou. O zmatení americké demokracie nejlépe svědčí nedávná příhoda v Iráku - americká vojenská policie (už po předání moci Američany ustavené nové irácké vládě) zaútočila na budovu patřící novému iráckému ministerstvu vnitra, kde byli, podle jejich informací, biti vězni.

Jeden z iráckých policistů o tom řekl: "Američané se mě ptali, proč jsme bili vězně. Řekl jsem jim, že jsme je bili, protože to všechno byli špatní lidé. Ale řekl jsem jim také, že jsme je nesvlékali do naha, nefotografovali a neznásilňovali jako oni." Uplynulé tři roky v americké demokracii byly soubojem mezi výkonnou mocí, reprezentovanou Georgem Bushem, na jedné straně a americkým Kongresem a americkými soudy na druhé, ale i v této opozici byla práva amerických občanů na soukromí výrazně omezena. Pro USA i pro Evropu stále platí, že pokud nebudou spravedliví v mezinárodních vztazích, budou riskovat rozklad vlastní demokracie.