Nevím, zda si vzpomínáte např. na případ rodiny, které byly kvůli havarijnímu stavu rodinného domku odebrány děti do dětských domovů, kauza se probírala myslím v Respektu. Sociální pracovnice tehdy dala souhlas s adopcí jejich nejmladší dcerky a soud, kterým se rodiče snažili dovolat se svých základních rodičovských práv, zkoumal, jestli jsou pro výchovu dítěte vhodnější původní nebo adoptivní rodiče.

Jako noční můra mě dodnes drží postřeh pracovnice nějaké neziskovky, kde uváděla kolik procent dětí v dětských domovech je kvůli bytové situaci rodičů, odpojené elektřině či vodě.

Další kapitolou je trend svěřovat děti do výchovy movitějšímu rodiči, což většinou nebývá ten, kdo se o dítě celou dobu staral. Je to něco jiného než tahanice rodičů o to kdy kdo jak často bude s dítětem atd. Toto jsou případy matek, které o své dítě přišly nikoli kvůli zájmu druhého rodiče o výchovu a styk s dítětem, ale z důvodu pomsty.

Zoufalství matky, které sociální pracovnice odmítla i tak základní věc, jako předání informací o zdravotním stavu dítěte a odborných lékařích násilnickému manželovi, který ji vyhodil z domu a soudní cestou získal dítě do péče (aby taky ne, když matka nemá kde bydlet) je něco jiného než nějaké směšné kontroly výchovy k socialismu.

Dalším problémem je vytrvalý tlak konzervativních křesťanských skupin na sociální a jiné znevýhodňování svobodných matek. V materiálech nejmenované organizace jsem se setkala přímo s přibližně touto formulací aby tyto matky byly donuceny odevzdat dítě do výchovy slušným rodinám. I když tyto totalitní skupiny naší společnosti své hodnoty nepředají, přece jen mrazí jenom z pomyšlení, jak mohla taková věc někoho vůbec napadnout.

Pozn. JČ: V Británii je uzákoněno, že v případech násilí mužů vůči manželkám má vždycky žena právo muže z domácnosti vyloučit a požádat úřady, aby na jeho vyhození z domu dohlížely - bez ohledu na to, kdo dům vlastní.