Začněme vaší cestou k filmu. Vystudoval jste psychologii. Chybělo vám někdy formální filmařské vzdělání?
Ne, protože v padesátých letech v USA ani žádné filmové školství nebylo. V Československu ano. V té době? Ano, hned po druhé světové válce. (Údiv A. Mayslese.)
Nakolik vám psychologické vzdělání pomohlo při filmařské dráze?
Myslím, že dost, musíte totiž být hodně objektivní, spravedlivý, rozumět lidem komplexně, nezjednodušeně. Třeba film Grey Gardens o jednom zvláštním vztahu matky a dcery [ - o snímku viz v BL článek P. Š. z 21. 7. 2004 ZDE ] - by někdo bez psychologického vzdělání nejspíše udělal hodně jinak.
Sám ve svých filmech stojíte za kamerou, kdy jste začal natáčet?
Jako dítě. Neměl jsem moc peněz, ale kamera šla koupit už za 35 dolarů! Bylo mi devět nebo deset let, byl jsem však hodně ambiciózní a chtěl jsem se stát někým, jako byli Koperník, Darwin nebo Beethoven.
Ve filmu nebo v psychologii?
V čemkoli.
Tři roky jste psychologii vyučoval, bylo těžké ji opustit pro dráhu filmaře?
Ne, protože mě více zajímalo lidské chování v samotném životě než jeho výzkum v poněkud umělých podmínkách vědecké psychologie.
Bylo těžké s vašimi filmy prorazit?
Ne, měl jsem štěstí. Když jsem se v roce 1955 vrátil z Ruska, kde jsem natáčel v ústavech pro choromyslné, šel jsem do jedné televize a nabídl jim ten materiál za to, když mě ho nechají sestříhat. A oni to přijali.
Ten film se ale nikdy nevysílal v celých Státech, jen v té jedné lokální televizní stanici.
Teď ale tento snímek spolu s ostatními, které se nikdy nepromítaly, bude dostupný na DVD, např. spolu s půlhodinovým filmem o boxerovi Mohamadu Alim nebo desetiminutovém snímku o Orsonu Wellsovi.
Řadu svých filmů prezentujete, jako by byly výsledkem spolupráce více režisérů, i když ta další jména patří například zvukaři nebo střihačce. To je poněkud nezvyklé.
Ty filmy vlastně nemají více režisérů, ale jde mi o to, aby si lidé uvědomili význam všech zúčastněných, producenta nebo střihače. Právě střih je snad stejně důležitý jako režie. V dokumentárním filmu asi pojem režisér ani není tak výstižný, snad by se mělo mluvit spíše o filmaři. Například můj bratr se zdaleka nestaral jen o zvuk, podílel se hodně na produkci, výběru témat, komunikaci s natáčenými lidmi a tak dále.
Ale při vlastním natáčení jste vy byl tím hlavním, kdo určoval, co a jak se natáčí?
Ano. Ale i můj bratr, vlastně oba dva.
Byl jsem velmi převapen vašimi výroky o Michaelu Moorovi v diskusích po vašich projekcích v Karlových Varech. Opravdu považujete své vlastní dílo za naprostý opak přístupu Michaela Moora?
Ano, samozřejmě. Má nejlepší díla nejsou o politice, ale o společenských tématech. A neprosazuji svůj osobní pohled [ - Maysles opakovaně používá pojem "point of view", P. Š. ] - , i když vím, že to člověk dělá vždy. Já se ale od svého subjektivního názoru pokouším distancovat. Michael Moore jej do svých filmů promítá velmi silně. Rozdíl mezi námi je tedy podstatný, protože tím osobním hlediskem se ovlivní vše.
Jak hodnotíte vliv filmů Michaela Moora?
Snadno svede lidi k tomu, aby mylně hodnotili fakta. Moore nemá dost otevřenou mysl na to, aby dokázal postihnout opravdu podstatné věci, pouze lidi přesvědčuje o svých názorech. Dobrý dokumentarista během filmování objevuje, Moore se pouze snaží potvrdit to, co už se domníval před ním. Je to propaganda jako u Hitlera, takový je to chlapík...
Několikrát jste v souvislosti s Moorem použil slovo "zneužívat".
Ano, bylo by například zajímavé hovořit s lidmi, které natáčel, nechat je vylíčit, jak to probíhalo, a pak jim ukázat, co se objevilo ve filmu. Asi by se hodně z nich velmi rozhněvalo.
V jedné diskusi jste řekl, že jste americkou vládu neúspěšně žádal, aby vám dovolila natáčet americké vojáky za druhé války v Zálivu. Domníváte se, že byste - kdyby vám to povoleno bylo - v takovém prostředí mohl pracovat radikálně jinak než Moore?
Samozřejmě, vše, co dělám, je zcela jiné. Například můj film Obchodní cestující [ právem věhlasný dokument o prodejcích bible z roku 1968, pozn. P. Š. ] - je k Americe velice kritický, ale ne Moorovým způsobem. Navíc - já jsem při natáčení Obchodního cestujícího našel přátele, Moore by si nejspíše nadělal nepřátele, to je ten rozdíl.
Ale opravdu cítíte stejnou sympatii například k šéfovi prodejců bible z tohoto filmu, který je podle všeho velmi špatným člověkem?
To je pravda, dělá hodně špatné věci. Ale jsme přátelé, mluvíme spolu.
A myslíte si, že ho váš film trochu změnil? Ne, nezměnil ho. Ale ten film mění své diváky, je tak silný! A nemá žádné osobní hledisko. Kdyby ho měl, tak bych v něm těm prodejcům, těm mizerům, musel za špatnosti, které dělají, něco provést! Ale já je vlastně dělal také, vždyť jsem po domech chodil s nimi! A později jsem zjistil, že i ten jejich šéf obchází lidi stejně jako oni, takže je tím zasažen stejně...
Ve filmu Running Fence je scéna, v níž jeden muž hovoří ke kameře a na jeho větu "...když se mě teda na to ptáte" se zpoza kamery ozve odpověď "Já se vás na nic neptal"... Je to možné považovat za určité krédo direct cinema? Byl to váš hlas?
Vidíte, to ani nevím, nevzpomínám si, jestli jsem to byl já nebo můj bratr. Připadalo mi to jako pěkný příklad té často uváděné zásady direct cinema vyhýbat se komentářům, rozhovorům - jako by tam filmaři nebyli.
Tak úplně to zase není, nejsem tam sice proto, abych zasahoval do děje, ale nijak nepopírám svou přítomnost na daném místě. Kdybych se při natáčení pokoušel předstírat, že tam nejsem, bylo by to moc špatné.
Nechystám na lidi žádné pasti. Natáčení z neosobní perspektivy jakoby "mouchy na zdi" je k ničemu, snímá všechno, a necitlivě.
Často se zmiňujete o odstupu od osobního hlediska, to je ale přítomné vždy, např. už jen výběrem z natočených záběrů. Jaký u vás vlastně bývá poměr mezi natočeným a použitým materiálem?
Řeknu to zjednodušeně: my vybíráme střihače, který dělá ty vlastní objevy! Nemáme předem žádný plán. Ale kdybyste viděl vedle nějakého našeho filmu i veškerý natočený materiál, poznal byste, že mají stejný charakter. Obecněji: pokud by se takový test doplnil i osobní přítomností při natáčení a všechny ty tři věci by spolu ladily, pak se dá říct, že má film dobrou režii.
Můžete uvést k nějakému vašemu filmu přesný poměr, např. 5 hodin materiálu na hodinový dokument?
Ach, každý se na to ptá, ale to není vůbec relevantní. Když si vezmete třeba Tolstojův román, tak také není důležité, jestli na jednu kapitolu sbíral materiál nebo ji psal deset nebo padesát hodin... Důležitý je jen výsledek.
Ale Tolstoj nehovořil o "direct novel"...
To je pravda, ale platí za realistu. Ale zapomeňme na Tolstoje, co třeba takový Henri Cartier-Bresson, u něj je přece úplně jedno, kolik udělal snímků na jeden dobrý. Filmy v jeho tehdejším fotoaparátu měly jen 12 obrázků, ne třeba 36, a přece to na věci nic nemění.
Ptal jsem se proto, že se hodně lidí od direct cinema asi očekává zcela transparentní prezentaci skutečnosti, ve zmíněném poměru jakoby 1:1.
To je opět věc osobního hlediska. Slyšel jsem jednu skvělou přednášku o Shakespearovi, která dokládala, že je výborný tím, jak od něho uměl abstrahovat. To neznamená, že žádné neměl. Mám ho i já, ale pokouším se být objektivní, i když se to úplně nedaří. O Obchodním cestujícím si ani po tolika letech snad nikdo nemyslí, že není pravdivý.
Co soudíte o digitální filmové technologii? Natáčíte jen na klasický filmový materiál?
Naopak, už dva roky používám pouze digitální video. Je to mnohem levnější. Nejsem tolik omezen časem, mohu být mobilnější, samostatnější. Zkrátka: nepotřebuji Hollywood - "high production value". Potřebuji "high photographic value" - stojím mnohem více o senzitivního kameramana než o kameramana výborného jen technicky.
Jak by asi vypadal třeba váš film Obchodní cestující dnes, kdybyste ho točil na digitální video?
Ještě lépe! Tehdy jsem přece jen přišel o některé momenty hlavně kvůli častému zakládání nového filmu. Snímek jsme dělali jen ve dvou, já a můj bratr.
Povede vývoj technologie k demokratizaci, nebo novým, nízkorozpočtovým filmům zabrání v cestě k divákům distribuční systém, televize a podobně?
Někteří lidé soudí, že demokratizace povede ke snížení kvality. Ale je tu přece například ve fotografii v podobě malých levných fotoaparátů už dlouho a kvalita nijak neutrpěla. Já té demokratizaci velmi fandím. V dokumentárním filmu možná přinese nové žánry, jeden z nich teď sám vynalézám, pro sebe ho nazývám "dokumentární báseň". Až vejde ve známost, snad si lidé ty velké možnosti začnou více uvědomovat a i těm, kteří nikdy nic nenatočili, dojde, že mohou dělat vlastní dokumentární básně!
Můžete uvést nějaký příklad těch vašich?
Třeba sedím v autobuse a naproti mně velmi obézní černoška. Dívá se oknem do dálky, nic se neděje, já ale něco tuším, pozoruji ji, dokonce k tomu strhnu i ženu, která sedí vedle mne, a najednou té černošce její asi devítileté dítě prudce přitiskne hlavu mezi obrovská prsa a usne... Kdybych to natočil, byl by to krásný moment. A takové se dějí stále. Například v tom samém autobuse - sedím vedle starého muže, který začne vyprávět jedné spolucestující o svém mládí, jak byl ve válce, o umírání kolem něho. Líčí také, jak brzy vstává a co má celý den práce, pak se otočí ke mně a řekne: je mi šestaosmdesát let a jsem úplně slepý. To je báseň... Takové - trvající třeba jen dvě nebo pět minut - bych chtěl teď točit. A v nich by nebylo žádné osobní hledisko, o kterém jsme tolikrát mluvili. -
Tím už ale je to, že vás ta věc zaujme a natočíte ji.
To máte pravdu. Ale nebudu nic měnit, vůbec to nebude pod mou kontrolou.
Na diskusích s diváky jste se zmiňoval i svém "vlakovém projektu", kdy chcete cestovat po železnici různými zeměmi a natáčet zajímavé lidi a příběhy, s nimiž se tam setkáte. Opravdu to nijak blíže nepřipravujete?
Ne, prostě jedu vlakem a hledám příběh. Jsem připraven kdykoli vystoupit, pokud si to bude příběh nebo situace žádat. Už jsem něco natočil v Rusku.
Jsou lidé ve střední nebo východní Evropě takovému projektu více přístupnější než na Západě?
To si nemyslím, nevidím zde žádný rozdíl. Soudím, že se všichni lidé raději otevírají než uzavírají. Stačí jim vysvětlit, co děláte, o co vám jde.
Děkuji vám za rozhovor.
Také děkuji. A co provedeme s tím Moorem? Budeme se ho muset nějak zbavit, všude se mě na něj ptají... (smích). Nedávno se mě na něho dotazovali v jednom rozhovoru a já jsem říkal, co mi na jeho filmech vadí. Pak jsem si ale uvědomil, že ti novináři velmi chtějí slyšet takovou kritiku, že jsou proti Moorovi zaujatí a chtějí mu uškodit, že si přejí, aby mu nikdo nic nevěřil a aby lidé volili Bushe. Tak jsem nakonec nedal souhlas k uveřejnění toho rozhovoru! Takže jsem ostražitý na všechny strany...
|
