Díry nejsou možná ani tak v legislativě, jako v soustavnosti myšlení u zodpovědných jedinců. Ti by však za ně měli být pohánění k zodpovědnosti. Dovedu si představit, že Petr zůstane ve škole v Kojetíně, což bych mu i radil. Ale obávám se, že touhle jen nedostatečné malou ostudou to pro pana ředitele Lukáše skončí.

Pokud se potvrdí všecky dokumenty a bude jasné, že žák je fakt dobrý - tedy že jeho vychvalování nebylo účelové nadsazené, a pokud bude doloženo, že mu bylo u přijímaček ublíženo právě kvůli tomu, že na jeho jiný typ učení nebyl brán ohled - to doloží asi příslušný psycholog a pedagog - pak by bylo velmi záslužné, aby ředitel Lukáš byl dost dlouho a dost veřejně vláčen svou ostudou a aby jeho ústav nesl kvůli němu znamení hanby... Jinak se totiž takové diskriminaci pro příště nezabrání. Ředitelé a podobně i učitelé se prostě musejí bát něco takového provést, stejně jako se ten, koho lákají holčičky, bojí je znásilňovat.

Tohle podobenství považuju za přiměřené: potřeba diskriminovat odlišné, uklovat nestandardní - "vadné" - jedince je stejně pudová, nereflektovaná a neinteligentní jako ten násilný sex s dětmi. Jenomže ve vzdělávání je ta úchylná potřeba mnohdy ukryta za spoustu výmluv.

Kdyby bylo Gymnázium Kroměříž opravdu dobrá škola, pyšnila by se tím, že si získala kantory, kteří umějí vyučovat každé inteligentní dítě, a že posílá na VŠ studenty, kteří by kvůli impotenci zaostalých jiných ústavů byli odstrčeni a o jejichž přínos pro národ bychom přišli.

Takto to zatím vypadá, jako že provinciální venkovská škola se nafukuje pomocí nízko stanovených kritérií. Je to podle mého vážná ostuda i pro město Kroměříž, které je tradičně městem kultury a vzdělanosti. "Přece" si Kroměříž nenechá dělat ostudu v národě tím, že se v něm za peníze občanů takhle falešně naparuje jakési předpotopní vedení. A je škoda v okrese a v městě přicházet o nadané studenty, a posílat je jinam - jako absolventi ponesou slávu města! A když je vyženeme, pak nesou a hlásají hanbu města. (Kdyby šlo o privátní školu, bylo by to trochu složitější, museli bychom se odvolávat na to, že vzdělávání jako takové je povahy obecné a veřejné, a že privátnost se smí týkat jenom zisku z práce s dětmi, ne pojmu vzdělanost.)

Nejhoršími posuzovateli bývají ti, kdo své handicapy překonali pilnou prací a pak se honosí tím, že na LDM nemá být brán ohled, protože "já jsem to přece taky překonal". Žádné "taky", prostě "mně bylo osudem milostivě dopřáno to překonat, a nejsem tak chytrý, abych směl posuzovat okolnosti v jiných lidech". To vám však řekne jen málokdo.