Ve středu v Británii zahájí novou debatu o tom, kdo nese vinu za lži, kvůli kterým šla Británie do války, zpráva lorda Butlera o práci britských výzvědných služeb. Sdělovací prostředky se ale nebudou zabývat svou vlastní vinou. Po vyšetřování lorda Butlera potřebujeme další analýzu - je nutno zjistit, pro novináři pomáhají vládám lhát občanům

Není zapotřebí diskutovat o selhání amerických sdělovacích prostředků, míní autor. Televize Fox a NBC se často vytahují tím, že jsou loajální Bushově vládě. Vlastní je pravicoví podnikatelé, a tak je lze realisticky popsat jako součást vojensko-průmyslového komplexu. Avšak selhání britských médií, zejména BBC, vyžaduje podrobnější vysvětlení. Studie, které zveřejnily Cardiff School of Journalism a Glasgow University Media Group, argumentují, že britské sdělovací prostředky prokazují vážnou a systematickou zaujatost ve prospěch britské vlády a jejích spojenců.

Studie z Cardiffu například dokazuje, že 86 procent zpravodajských relací, které se během invaze do Iráku zmínily o zbraních hromadného ničení, "tvrdily, že Irák má takové zbraně", zatímco "pouze 14 procent reportáží poukázalo na pochybnosti, zda tyto zbraně existují a zda byly použity".

Tvrzení britské a americké armády, že Irák odpálil protizákonně střely typu Scud do Kuvajtu, bylo v britském zpravodajství citováno sedmadvacetkrát. Zpochybněno bylo jen čtyřikrát: jednou ve zpravodajství Sky TV a třikrát ve vysílání Channel Four News. BBC si dokonce tuto pseudoinformaci ještě vyšperkovala: její korespondent Ben Brown dodal, že neexistující scudy možná měly chemické či biologické hlavice. Jak BBC, tak komerční Independent Television News informovaly o tom, že britští velitelé "potvrdili údajné protisaddámovské povstání v Basře dne 25. března 2003", ačkoliv k takovému povstání nedošlo. I když neexistovaly žádné důkazy, že irácké obyvatelstvo britskoamerickou invazi podporuje, anebo naopak ji odmítá, odvysílalo a otisklo se dvakrát více reportáží, které tvrdily, že Iráčané invazi podporují, než reportáží, které uváděly, že ji odmítají. "Celkově bylo daleko více času poskytnuto původním nepravdivým informacím než posléze jejich dementování," zjistili vědci.

Glasgowská studie dokazuje, že zpravodajství televizí BBC a ITN je zaujaté ve prospěch Izraele a proti Palestincům. Téměř třikrát více prostoru je poskytováno každé izraelské smrti než každé palestinské smrti. Zabíjení, které páchají Palestinci, je automaticky popisováno jako "zvěrstva" a "vraždy", zatímco o Palestincích, které úmyslně zastřelili izraelští vojáci, se informuje jako o "osobách, které se staly obětí křížové palby". V období, které vědci studovali, dostávali izraelští mluvčí dvakrát tolik vysílacího času než Palestinci. Zpravodajství BBC i ITN označuje Západní břeh Jordánu za izraelské teritorium. Tím, že reportéři nevysvětlují, že Palestinci žijí pod vojenskou okupací poté, co jim byla ilegálně odejmuta jejich zem, redukují běžně tento konflikt na "nevysvětlitelný cyklus násilí". Zároveň je prezentováno, že tento cyklus násilí vyvolávají Palestinci. Zpravodajství vždy tvrdí, že Izrael jen "reaguje" či "odplácí" za palestinské útoky: násilí Palestinců není skoro nikdy vysvětlováno jako reakce na útoky Izraelců. Obě televizní stanice pravidelně tvrdí, že americká vláda usiluje na Blízkém východě o mír (ITN dokonce Američany charakterizuje jako "objektivní"), avšak už neinformují o tom, že Spojené státy poskytují Izraeli vojenskou pomoc v hodnotě asi 3 miliard dolarů ročně.

BBC vychází z těchto studií velmi špatně. Cardiffská zpráva dokládá, že BBC používá americké a britské vládní zdroje častěji než jiné sdělovací prostředky a používá nezávislé zdroje, jako je Červený kříž, méně často než jiné sdělovací prostředky. BBC poskytla ze všech sdělovacích prostředků nejmenší prostor počtu iráckých mrtvých a nejméně často informovala o tom, že se Iráčané stavějí proti invazi. Jiná studie, kterou provedl list Frankfurter Allgemeine Zeitung a která se zabývala televizními stanicemi v pěti různých zemích, zjistila, že BBC poskytla odpůrcům války v Iráku nejmenší množství vysílacího času, jen 2 procenta. (Dokonce i americké televizní zpravodajství ABC News jim poskytlo 7 procent). Kvalitní je naopak televizní zpravodajství Channel Four News: je to, jak se zdá, jediná britská televizní stanice, která informuje o těchto konfliktech vyváženě.

Samozřejmě, tento problém se neomezuje na elektronická média, ani jen na pravicový tisk, míní Monbiot. Minulou neděli se ptal list Observer, sesterský týdeník deníku Guardian: "Proč byla předmluva premiéra Tonyho Blaira k oficiální britské vládní zprávě o Iráku tak jednoznačná ohledně hrozby, kterou prý zosobňoval Saddam Husajn? Proč byly nejednoznačné důkazy prezentovány jako fakta?" Tatáž otázka by se měla položit samotnému týdeníku Observer, který se při invazi postavil na stranu britské vlády a otiskl celou řadu nepravdivých reportáží - které stále ještě neodvolal - o zbraních hromadného ničení a o souvislostech mezi Saddámem a al Kajdou.

Proč se tedy novináři, kteří mají pověst, že jsou objektivní a nestranní, stavějí na stranu mocných? Jedním z důvodů podle Monbiota je, že usuzují - ať právem či neoprávem - že veřejnost nechce nic složitého. Jeden novinář z BBC vysvětlil glasgowskému týmu, že jeho šéfredaktoři od něho nechtějí, aby cokoliv vysvětloval, chtějí zpravodajství, které bude "ráz na ráz". Analytické a investigativní reportáže ustupují dramatickým popisům pohybů vojsk a vojenské techniky. Není pak překvapivé, že diváci nemají tušení, co se vlastně děje. V jedné skupině televizních diváků, kterou interviewovali vědci z Glasgow, si víc lidí myslelo, že "okupovaná území" na Blízkém východě jsou okupována Palestinci, než kolik usuzovalo, že jsou okupována Izraelci.

Jiným důvodem je to, že jako ve všech profesích, lezou-li novináři mocným kamsi, jsou za to odměňováni. Lidé, kteří od vlády dostávají mimořádně informace, jsou osobami, které se jí snaží zavděčit. To vede k paradoxnímu důsledku, že mnozí nejznámější a nejúspěšnější britští novináři jsou zároveň nejpodlézavější vůči mocným.

Vlády odměňují novináře za to, že jim lichotí, a naopak je trestají za odvahu. Americká, britská a izraelská vláda silně ztěžuje práci všem sdělovacím prostředkům, jejichž reportáže se jí nelíbí, jako zjistila BBC během aféry s Andrewem Gilliganem. Palestinci a obyvatelé Iráku mají daleko menší lobbistické schopnosti. Sdělovací prostředky se silně obávají, že si rozhněvají izraelskou vládu a že je označí za antisemitské. Mocné vlády mohou využívat pro svou podporu pravicový tisk. Mediální mangát Rupert Murdoch, v jehož komerčním zájmu je zlikvidovat BBC, vždycky rád pomůže.

Když novináři selhávají, není moc překvapivé, že těch několik málo lidí, kteří mají dostatečnou odvahu k tomu, aby odhalovali lži mocných, se stávají hrdiny, i když je jejich práce velmi nedokonalá. Když nás neupravený komik z Michiganu dokáže přivést k pravdě blíže než BBC, je načase vážné zkoumání, proč se zpravodajství stalo propagandou vítězné strany, uzavírá autor.

Kompletní článek v angličtině ZDE