31. 5. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 5. 2004

Virtuální bohoslužba na neděli

Pro strach uděláno

Slyšeli jsme při prvém čtení slavné podobenství, kterému se většinou říká: Údolí suchých kostí. Vypráví je kněz a prorok jménem Ezechiel, který byl odsunut do Babylonu již při první deportaci roku 597 před Kristem - zažil tedy již ve vyhnanství pád Jeruzaléma a zničení chrámu roku 586. Ezechiel toto podobenství káže svým posluchačům v situaci, kdy cizí nadvláda, nesvoboda, útrapy a útisk podlomily sílu a naději izraelských zajatců v Babylonském zajetí. V situaci, kdy bylo vše ztraceno a kdy se zdálo, že Bůh svůj lid zavrhl a opustil. Izraelité již nedoufali v lepší budoucnost, zdálo se jim, že je s nimi konec.

Ezechiel v těch mrtvých kostech vidí Izraelce, vyhnané ze svých domovů a rozptýlené v zajetí. Nemají již žádnou naději, jsou bez sebe strachem, jejich duchovní život je na bodu mrazu. Jsou v nebezpečí naprosté asimilace s Babylóňany. Ezechiel však Izraelce burcuje k nové naději, i když podle všech politických prognóz již žádná naděje není. Prorok mluví o Božím Duchu, který když zavěje, dá jeho národu přes všechnu jeho strašlivou vnější i vnitřní bídu novou naději, novou vizi, novou budoucnost.

Když Bible chce vyjádřit, co všechno Bůh s lidmi koná, mluví o působení Ducha svatého. To není nějaká zvláštní, tajuplná síla. Duch Boží je prostě Boží jednání s námi lidmi. Duch svatý se dotýká našich srdcí a probouzí v nich víru, lásku, naději, radost, trpělivost a mnohé další dary, kterými obohacuje náš život osobní i kolektivní. Duch svatý používá našich schopností, ale není jimi omezen. Dává nám sílu i k tomu, nač sami nestačíme. Koná v dějinách často autonomně a napravuje lidské dílo zkázy. Zbavuje nás pocitu odcizení, a z něj plynoucí úzkosti a strachu.

To o tom strachu se říká na více místech Bible. Také v textu našeho dnešního kázání: "Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste znovu propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha dětí Božích, v němž voláme: Abba, Otče!" Apoštol Pavel tato slova píše členům římského sboru kolem roku 55, v době předzvěstí hroucení římské říše, navíc v době aktuálních nepokojů, které vypukly v celém Římském impériu po daňové reformě císaře Klaudia. V té době (r. 49) byli také z města Říma vypovězeni všichni Židé, patrně pro rozpory, které vyvolal příchod křesťanů do židovských synagog ve městě. Dopis je tedy adresován lidem velmi znejistěným sociálně, politicky i věroučně.

Co s námi bude, jak obstojíme, čemu máme věřit? Bohům antického panteonu, židovskému Zákonu, Pavlově nové zvěsti o Kristu? To byly otázky existenčně ohrožených adresátů Pavlova dopisu, kteří zoufale hledali smysl života, zakotvení a jistotu. Otázky adresátů plných existenciální úzkosti, přiznaného či skrývaného strachu.

My dnes nejsme o mnoho jiní. Jsme v situaci, kdy bolestně prožíváme těžkou vnitřní krizi naší křesťanské civilizace a jejích tradičních hodnot, kdy si nevíme rady s tím, že se nerodí děti, nejsou prostředky na sociální systém, nectí se právo a spravedlnost, rozpadají se rodinné a generační svazky je ohrožena příroda, miliony lidí hladoví, atd., atd. Navíc jsme v situaci, kdy naše křesťanská civilizace začíná být velmi vážně a cíleně ohrožována islámským fundamentalismem. Mají tedy i nám co říci slova o Duchu Božím zvěstovaná kdysi Ezechielem Izraelcům v Babylonu a o šest set let později Pavlem římským křesťanům, když jsme v podobné situaci? A když ano, co vlastně? Zkusme o tom přemýšlet.

Ezechiel i Pavel jsou přesvědčeni, že ani sebetristnější situace osobní či společenská nás nesmí fascinovat, demobilizovat naše vnitřní síly, nesmíme rezignovat na naději, víru, lásku a na všechny další Boží dary Ducha, které činí náš život vpravdě lidským, perspektivním a prostě snesitelným. Oba tito mužové tradují základní poselství židokřesťanské kultury a civilizace, které zní: nejsme tu na světě sami! Je tu vždy přítomná, do našeho světa intervenující síla řádu, dobra, smyslu života; síla, která vše tvoří a která vždy znovu obnovuje vše pokažené, umírající. Je tu síla, které Bible říká Duch Boží, síla, která dává nový život i v té nejbezvýchodnější situaci.

Duch Boží je Bohem darovaná možnost smysluplného života. Nechat se tímto Duchem vést, nebo jak Pavel říkal často: žít podle Ducha, to znamená neutkvívat v tom, co se nám v určité situaci našeho života, či v situaci společnosti jeví jako jediná, definitivní a omezená realita, ale znamená to odvážit se žít z víry, z budoucnosti, z Boží reality, žít nadějí a láskou, směřovat k pravému, věčnému životu. Je to riskantní spolehnutí se na Kristovo evangelium - navzdory, natruc všemu, co nám mnohdy velmi agresivně skutečnost kolem nás předvádí. Je to stále -- ve Starém i Novém zákoně tentýž přesah z naší determinace k přicházejícímu Bohu, který tu determinaci prolamuje a přetváří. Však také první křesťané chápali Kristovo evangelium jako pokračování, či naplnění - vyvrcholení nadějí starého Izraele.

Jsem přesvědčen, že největším nebezpečím pro život jedince i společnosti je přestat počítat s Duchem Božím. Jakmile člověk kalkuluje jen s tím, co může hmatatelně registrovat, tragicky vzdává šanci dát svému životu smysl, který náš biologický život přesahuje. Vzdává věčný život. Duch Boží není neosobní síla, ale je to vždy zcela konkrétní výzva k osobnímu rozhodnutí pro pravdu, lásku spravedlnost. Tímto rozhodnutím si mohu, pravda, ve světle biologického života uškodit, ve světle Ducha však získávám pro sebe i pro druhé skutečnou hodnotu života, aktualizuji Boží nabídku plného života.

Bojím se, že to zní příliš teoreticky. A tak na závěr se to pokusme říci "polopatě" a jako evangelium - dobrou zprávu:

Tož tedy: Člověče; tvá vlastní nemohoucnost a všelijaká porušenost světa ti dělá často z života poušť, vyprahlou jak ty suché kosti u Ezechiele. Jsi často stejně úzkostný, jako ti římští křesťané. Uvědom si, že tomu nemusíš podlehnout. Nemusíš se bát. To zlé v tobě i kolem tebe se tě nemusí zmocnit, když budeš vědět, že jsi Boží dítě, které chrání silou svého Ducha sám Bůh jako tvůj otec. Budeš třeba procházet i dlouhým obdobím smutku, utrpení, i bezradnosti, ale pamatuj si, že poslední slovo má Bůh v Ježíši Kristu ta absolutní síla dobra, Duch Boží.

Když na tuto sílu spolehneš a budeš se na ni vždycky ve svém životě orientovat a budeš co nejvíc jednat v souladu s touto silou, potom na tebe bude zlo krátké a nezíská nad tebou moc. Přestaneš se bát a dostaneš novou naději. Čím víc budeš v Duchu žít a čím víc bude pro tebe autoritou, čím víc budeš sdílet život v Duchu s ostatními, tím smysluplnější a šťastnější tvůj život bude bez ohledu na vnější, třeba všelijak zlé okolnosti. Tím víc budeš mít pro strach uděláno. A také tím víc se budeš ty sám stávat nástrojem obnovy svého života i života celého světa.

To je celé.

Amen

                 
Obsah vydání       31. 5. 2004
29. 5. 2004 Výbor OSN proti mučení kritizuje Českou republiku
31. 5. 2004 Czech made: Arogance, ignorance a patronizace jako společenská strategie a kulturní kód? Jan  Matonoha
31. 5. 2004 Umění jako nástroj komunikace Jan  Čulík
31. 5. 2004 Městská policie Praha: V metru se nesmí sedět na dvou místech najednou! Jan  Čulík
31. 5. 2004 O Finech, slonech a švédském jazyce Kari  Senius
31. 5. 2004 Trpaslíci tančí v opojení, že se jednou stanou obry Václav  Dušek
31. 5. 2004 Jak ČR ignorovala slavné francouzské inscenace románu Ladislava Fukse Jiří  Tušl
31. 5. 2004 Post coitum: Parodie na sex s vážným vyzněním Jan  Čulík
31. 5. 2004 Mýtus a realita sjednocující se levice Štěpán  Kotrba
31. 5. 2004 Americká armáda: nejen brutalita, ale i nekompetence
31. 5. 2004 Letadlo British Airways muselo nouzově přistát
30. 5. 2004 Ozbrojenci "usmrtili 22 osob" v Saúdské Arábii
31. 5. 2004 ČTK a Lidovky neumějí počítat Hynek  Hanke
31. 5. 2004 Mediální manipulace v reportážích o irácké válce
31. 5. 2004 Demokracie bez voleb? Jan  Sýkora
30. 5. 2004 Pro strach uděláno Zdeněk  Bárta
30. 5. 2004 Lidské žvanění a Boží Slovo Zdeněk  Bárta
31. 5. 2004 Nastolí Francie mír na Pobřeží slonoviny? Simone  Radačičová
31. 5. 2004 Setkání sudetských Němců: Uznat odsun jako křivdu
28. 5. 2004 Válečná lobby na ústupu
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
5. 5. 2004 Hospodaření OSBL za duben 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
30. 5. 2004 Lidské žvanění a Boží Slovo Zdeněk  Bárta
30. 5. 2004 Pro strach uděláno Zdeněk  Bárta
18. 5. 2004 Odpuštěné, nebo pouze zadržené hříchy? Zdeněk  Bárta
9. 5. 2004 Nesrozumitelnost a paradoxy Bible: Zabili Židé Pána Ježíše? Zdeněk  Bárta
2. 5. 2004 Zpátky domů do Evropy Zdeněk  Bárta
24. 4. 2004 Stádo Zdeněk  Bárta
11. 4. 2004 Boží hod velikonoční - máme být svědky vzkříšení Zdeněk  Bárta
9. 4. 2004 Šálóm - křest Kláry Ester Zdeněk  Bárta
4. 4. 2004 Na počátku: logos není jen slovo Zdeněk  Bárta
26. 3. 2004 Zbořte chrám! Zdeněk  Bárta
20. 3. 2004 Síla víry Zdeněk  Bárta
14. 3. 2004 Kdo je můj bližní Zdeněk  Bárta
8. 3. 2004 Obhájce Zdeněk  Bárta
27. 2. 2004 Lásky kdybych neměl, nic nejsem Zdeněk  Bárta
6. 2. 2004 Úžasná lehkost disidentství Zdeněk  Bárta