VYZNAMENÁNÍ PRO BRATRY MAŠÍNOVY

Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina

24. 7. 2004 / Štěpán Kotrba

Senátor Jan Rakušan svůj odmítavý postoj k vyznamenání skupiny Mašínů neskrýval. Svůj projev zakončil zobecněním, že "zabití zajatce je zločin, ať je zajatcem antikomunista, komunista, fašista, terorista nebo jakýkoli jiný člověk". Zločin podle něj zůstává zločinem, v roce 1945, 1953 nebo v Iráku 2004 a historie nás má poučit o vlastních chybách, nemáme však právo ji přepisovat. "Domnívám se, že žádná ideologie, ať to byla inkvizice, cokoli jiného, nedovoluje zabíjet zajatce." V druhé části svého vystoupení pak citoval poslance Jičínského, který ve sněmovně řekl: Nikdo nemá právo stavět svou svobodu nad právo na život druhého člověka. Z hlediska mezinárodního práva platného tehdy i dnes tyto věci jsou nesporné.

Senátor Josef Pavlata přiznal, že dle jeho názoru bratři Mašínové vstoupili s krutým a nelidským režimem 50. let do otevřené války. Přesto jejich činy označil za hodné úcty. Citoval přitom slova otce obou bratrů, generála Mašína těsně před tím, než skončil na nacistickém popravišti: Pamatujte, že pro vlast a národ je nutno obětovat i život. Jeho synové obětovali životy druhých. Přesto se senátor Pavlata domníval, že "bratři Mašínové by měli být vyznamenání především proto, že se čtyřicetiletou komunistickou hrůzovládou máme zatím stále nevyrovnaný účet." Místopředseda Senátu Jan Ruml zase pronesl památnou větu, že "skupina bratří Mašínů nechtěla primárně nikoho zabíjet a že subjektivní stránka těchto činů byla ve všech případech diktována objektivními okolnostmi".

Senátor Daniel Kroupa řekl, že "hrdinové jsou ti, kteří svou akcí, svým svobodným jednáním v době nesvobody položí život za to, aby druzí měli svobodu.

To znamená, že tedy hrdinové jsou ti, kteří dávají smysl existence národa jako komunity. Proto národ, který se staví ke svým hrdinům zády, se zbavuje smyslu své vlastní existence, protože smysl své vlastní existence lze naplnit jedině ve svobodě, ve svobodném rozhodování. Řekl bych, že podle obecně platných měřítek jsou bratři Mašínové právě takovými hrdiny. "

Hlasovat pro vyznamenání odmítla senátorka Jaroslava Moserová. Odůvodnila to slovy: "mým hrdinou je Mahatma Gándhí a já pro to zdvihnout ruku nemohu."

Senátor Mejstřík při obhajobě svého návrhu patetickým hlasem prohlašoval, jaký že on byl a je křesťan. "Cesty každého z nás jsou rozdílné a já osobně jsem se vědomým křesťanem stal, když mi bylo 15 let. Tehdy jsem si musel odpovědět na starozákonní nezabiješ. A novozákonní milujte své nepřátele."

Dovolím s i v tomto líčení senátní debaty jednu malou, velmi osobní odbočku. Když jsem nynějšího senátora, tehdy studenta Martina Mejstříka navrhoval v roce 1989 na vyznamenání Svazu socialistické mládeže já, Mejstřík neprotestoval a odznak i k němu náležící listinu v místnosti Městské vysokoškolské rady MV SSM převzal. Bylo mu už dlouho víc než patnáct a neříkal nic o tom, že by ho pohoršovalo převzít ocenění své osoby za služby pro mládežnickou organizaci, která měla socialismus ve svém názvu... Lidé se mění. Někteří věkem, jiní zkušenostmi. Martinu Mejstříkovi nikdo před rokem 1989 ani po něm nevyčítal, že vydával studentský časopis. Mnozí mu pomáhali a netvářili se u toho jako třetí odboj. Nikdo mu nevyčítal, že se zapojil do stávkového hnutí studentů. Mnozí přehodnocovali své dosavadní postoje a mnozí čekali i budoucí výhody. Tehdy byl ale ještě Mejstřík normální a noviny, které v liberalizující se době "konce reálného socialismu" s přídomkem "gorbačovská éra" vydával pod hlavičkou SSM, byly dobré. I podle dnešních měřítek. Byly totiž svědectvím toho, jak se systém měnil a stával se tolerantnějším. Snad Mejstřika změnil Špalíček a následně "školící" cesta s Václavem Havlem do USA... Dnešní pan senátor se ale nejspíš do vyznamenávání vrahů zamiloval... Mluvil totiž dlouho, příliš dlouho, příliš naléhavě a příliš emotivně na to, aby si zachoval vážnost a důstojnost člena zákonodárného sboru.

Hlavně si pan senátor spletl sebeobranu s plněním povinností. To, když prohlásil, že příslušníka SNB zabili Mašínové v sebeobraně, poté co vytáhl pistoli... Ten příslušník se v soudu se zákony bránil napadení a kdyby se to stalo dnes, postupoval v mezích nutné obrany dle zákona také . Psal se rok 1951 a onen muž zaplatil setkání s "hrdiny", loupící zbraně, se kterými by mohli dále zabíjet, životem. Ještěže senátor Mejstřík konstatoval, že Mašínové se ke zbrani nedostali, zpanikařili a utekli.

Na závěr diskuse Mejstřík prohlásil, že "proti zlu se musí bojovat". V tomto jediném měl pravdu.

Senátor Zdeněk Bárta oznámil, že nebude hlasovat pro tento návrh, protože "hrdinství je pro mě v prvé řadě nasazením vlastního života, a teprve ve velmi extremní situaci, kterou nehodlám hodnotit, každý si ji zhodnotíme jinak, tomu může být jinak. Můžeme se dostat do velmi ošklivých situací, ale pro mě zůstává tím nejhrdinštějším bojem boj gándhiovský. Asi to vyplývá z mého světového názoru," dodal.

Senátorka Alena Gajdůšková za potlesku v sále prohlásila: "My zde skutečně stavíme normy a domnívám se, že nemůžeme udělit státní vyznamenání, nebo dát návrh na udělení státního vyznamenání v tomto skutečně sporném případě a posvětit tady heslo, že účel světí prostředky. Proto také pro ten návrh nebudu hlasovat. "

I senátor Daniel Kroupa oznámil, že se zdrží hlasování, s poukazem ta to, že je členem Výboru pro právní záležitosti a lidská práva Rady Evropy. Proto ctí zásadu, že svoboda názoru jednotlivce by měla končit tam, kde narazí na svobodu jednotlivce jiného.

Poté se hlasovalo o návrhu senátorů Mejstříka a Pavlaty na doplnění návrhu Senátu na propůjčení a udělení státních vyznamenání bod II - medaile za hrdinství bez udání stupně pro odbojovou skupinu bratří Mašínů. Z registrovaných 51 senátorek a senátorů pro 29, proti 7, kvorum 26. Tento návrh byl schválen. Většinou pro hlasovali senátoři ODS a Klubu "otevřené demokracie"...

Vytisknout