Teorie se vytvářejí proto, aby ospravedlňovaly naše konání, anebo, a to je mnohem závažnější, aby určovaly jeho směr. Spojené státy činí imperiální a jednostranná rozhodnutí, ale zároveň vznikají i snahy je teoreticky zdůvodňovat, a to dokonce i v malém českém prostředí. Žádná "mocenská" teorie však nevzniká snadno.

Generální tajemník Kofi Annan dokonce využil své zahajovací řeči na Valném shromáždění OSN, aby upozornil na nebezpečí nové americké doktriny jakoby vyvolané reakcí na 11. září 2001. Zdůraznil: "Od doby, kdy byla OSN založena, vždy se snažila vyhýbat se válce a dávat přednost řešení na základě systému kolektivní bezpečnosti a v Chartě OSN (čl. 51). Jde o výlučné oprávnění OSN........nyní někteří tvrdí, že vzhledem k situaci, kdy útok zbraněmi hromadného ničení může být zahájen každým okamžikem, bez varování... mají právo a povinnost použít sílu preventivně dokonce na území jiných států.....tato logika představuje zásadní protiklad principům světového míru a stability. Bojím se, že pokud bude takováto nová zásada přijata, může se stát precedentem, který by vyústil v rozšíření jednostranného a bezprávného používání síly.....".

Toto stanovisko je jednoznačné a vzhledem k závažnosti věci nutné.

Papežovo stanovisko

Dobře jsou známa občasná papežova stanoviska k problémům světa a lidstva, která se týkají otázek sociálních, ekologických i bezpečnostních. Tyto přístupy a prohlášení vycházejí ze znalosti věci a snaží se oslovit nejenom křesťany, ale člověka a jeho společnost jako takovou. Není proto překvapující, že při příležitosti Světového dne míru vydal papež zprávu, která reagovala na nový závažný problém pro budoucnost lidstva -- nutnou obranu mezinárodního práva.

Papež vyzývá světové představitele, aby znovuobnovili systém mezinárodního práva tak, jak se vyvinul během minulých staletí. Přímo říká: "Mír a mezinárodní právo jsou úzce spolu propojeny: zákon je na straně míru". Správně připomíná, že mezinárodní zásady mají vždy přednost před vnitřním zákonodárstvím, neboť již od 16. století filozofové, právníci a teologové formovali mezinárodní právo, aby mu dali přirozený základ a respekt k zásadě "pacta sunt servanda", dohody se musejí plnit. Porušením těchto zásad je cesta k bezpráví, píše papež, a upozorňuje, že právě nyní jsme v situaci, kdy musíme čelit pokusům o upřednostňování "zákona síly před silou zákona".

Papežovo prohlášení připomíná, za jakých okolností a proč OSN vznikla. Rozhodujícím motivem byl zákaz použití síly mimo, jak papež uvádí, "přirozené právo sebeobrany" a mimo systém kolektivní bezpečnosti, který dává pravomoc Radě bezpečnosti OSN. Papež nabádá, aby byla posílena nestranná administrativní organizační struktura OSN důrazem na morální aspekty tak, aby se OSN stala "rodinou národů". Tato myšlenka není asi příliš reálná, neboť státy nikdy asi nebudou mít jediný společný zájem. Nelze ovšem přejít papežovo doporučení, že terorismu je nutno předcházet šířením bohatství, sociální spravedlností a šířením vzdělanosti.

Podle papeže se musí svět stavět k terorismu prostřednictvím odpovídajících právních prostředků, nikoliv pouze represí. Bezpráví, připomíná, vede lidi k násilným činům. Přestože papež nikde nehovoří přímo o americké doktrině, není pochyb, kam jeho prohlášení směřuje. V podstatě má podpořit jeho jednoznačně negativní postoj k americkým válečným akcím z nedávné doby.

Nebylo by poctivé, kdybych neuvedl, že papež nevidí v zachovávání právního prostředí jedinou cestu k míru na světě. Ta podle něho pochopitelně spočívá i v charitativním přístupu a v hluboké síle lásky. Papežovo stanovisko se nesnaží promlouvat jen k věřícím, ale má celospolečenský význam a váhu.

Ve Spojených státech existuje odluka církve od státu. Společensky se však předpokládá, že každý by měl "patřit ke kostelu", který však plní spíše společenskou než náboženskou funkci. Ani Spojené státy nejsou příliš intenzivně náboženský stát. Těžko se proto chápe vyjádření prezidenta Bushe, že k válce v Iráku byl veden boží rukou.

Český přístup k "novému" pojetí mezinárodního práva

Česká republika vzhledem ke své velikosti a kapacitě je v mezinárodním postavení objektivně omezena. Nestojí však osamoceně. V mezinárodních vztazích existují dva faktory, které chrání, resp. umocňují právě postavení malých států a podporují jejich národní zájem. Jde se předně o zásady a ustanovení mezinárodního práva v současné podobě. Dále je to členství a aktivní účast v mezinárodních organizacích či v jiných mezistátních smluvních vazbách. Mezinárodní právo je univerzální a stojí na zásadě suverenity, tj. svrchované rovnosti mezi státy. Vývoj jednotlivých norem procházel dlouhodobým a složitým procesem, aby nakonec našel výraz v dokumentu Charty OSN. Odklon od těchto zásad v podstatě k teorii "práva mocných" v našem případě musí zákonitě vést k omezení suverenity ČR a s ní se pojícího národního zájmu. V praktické politice, pokud by vybočila z této koncepce, a v přístupu nových teoretiků se jedná o neodpovědnost, přesněji řečeno projev servility.

Různé úvahy se snahou odůvodnit a ospravedlnit útok NATO na Jugoslávii tím, že např. "ideologie lidských práv může být za určitých okolností v protikladu s principem svrchovanosti" a že "jediným dlouhodobým a stabilním řešením je pokus o zásadní přeměnu současného mezinárodního práva, kdy jednoznačně dominuje v mnohém již překonaná vize nedotknutelnosti suverenity státu, a dále "zásah Aliance proti Svazové republice Jugoslávie je možné v obecné rovině chápat jako první impuls, tedy jakýsi precedent..., který mění existující společenskou realitu a vytváří nový, dosud nepoznaný stav pro vznik mezinárodně právní obyčejové normy". (L. Lukášek, Mezinárodní politika 6/2001) Toto velmi přesné vyjádření v zájmu úslužnosti mocným není z pera pomýleného teoretika, ale muže v té době v exekutivní posici jako poradce místopředsedy vlády Rychetského. Pochází tedy z vládní, sociálně demokratické kuchyně.

Výše uvedené úvahy jsou nebezpečné nejenom vzhledem k prostředí, které je vysílá, ale hlavně mají oslabit mezinárodně právní ukotvení národních států české kapacity. Uvedené snahy, které mají snížit mezinárodní postavení ČR, jsou jí prezentovány "na rovinu" a jakoby v dobré vůli. Mnohostránková pojednání v tomto smyslu jako "Na světě neexistuje spravedlnost. Pravidla určuje ten, kdo je mocnější", prezentuje s velkou vehemencí a v ČR v podstatě s neomezenými publikačními možnostmi politolog Petr Robejšek z Hamburku (Právo 3. 11. 2001). Samozřejmě zná funkci mezinárodního práva a mezinárodních organizací, ale účelově ji opomíjí.

Tyto "teoretické" úvahy, ale nejenom ony, mají nyní ospravedlnit vojenské akce USA v Jugoslávii a Iráku, ale svým dosahem se pojí i s přehodnocováním i takových aktů, jako byl Mnichov, pokud si uvědomíme, že i tam se jednalo o zájem mocných při ochraně německé menšiny, o čemž svědčí dobové dokumenty i nadšení, jak byly Dohody přijaty v Londýně i Paříži. Že pravda byla jiná a brzy o tom dala svědectví historie, není podstatné. Výše uvedené věty vyjadřují však reakci studentů na "odborné lekce" o nefunkčnosti mezinárodního práva, tak jak se již někde začíná vyučovat na našich vysokých školách.

Zcela zvláštní kapitolou je přístup koaliční vlády ČR k posledním závažným mezinárodním událostem. Nejde o "chytrou horákyni", ani o dnešní poměr ČR k mezinárodnímu právu, ani o to, zda se přitom ČR stala-nestala podporovatelem americké politiky. Tak se jeví sice postavení vlády a premiéra, ten se ovšem vyjadřuje podle potřeby vždy jinak.

Ministerstvo zahraničních věcí však zaujímá jednoznačnou pozici, která dalo by se říci, účelově opomíjí základní předpoklady českého národního zájmu. Odklání se od právních norem, a dostává se tak do rozporu se společenským zájmem tak, jak je formulován nejenom právními ustanoveními, ale i účelem a smyslem mezinárodních organizací, včetně univerzální OSN. Vyjádření Kofi Annana je jednoznačné. Český "křesťan" na MZV jedná velmi snaživě, aby se odklonil od křesťanského, ale i alarmujícího a opět jednoznačného postoje vyjádřeného Vatikánem. Motivy k tomuto jednání jsou rozhodně mimo rámec českého zájmu a pro odpovědného člověka před zákonem i společností k nepochopení.