Ze čtrnácti současných českých filmů, vzniklých v letech 2003 - 2004, jsme jich v Britských listech recenzovali jedenáct, odkazy viz níže. Neviděli jsme zatím film Jedna ruka netleská ani pokračování "filmového seriálu" s kořeny v osmdesátých letech Jak básníci neztrácejí naději. Lze z těchto filmů sestavit hierarchický žebříček?

Absolutním vítězem co do kvality, hloubky pohledu a svědectví o současném lidství, vnímaném tragikomicky a přitom s nesmírným porozuměním, je bezpochyby Morávkův film Nuda v Brně (recenze ZDE). Zřejmě druhým nejlepším filmem, vzniklým v ČR za poslední dva roky, je snímek islandského režiséru Börkura Gunnarssona, který vystudoval FAMU v ČR, Silný kafe (recenze ZDE). Je to také velmi dobrá studie mezilidských vztahů a film je nesmírně zajímavým hybridem mezi českou a mezinárodní zkušeností. Přináší do českého prostředí západní, ("severskou"?) zaostřenost, analytičnost a možná i pesimismus, jaký česká mentalita nemá. Docela dobrý je i jiný film o mezilidských vztazích, Nevěrné hry Michaely Pavlátové (recenze ZDE). Pak bych do žebříčku asi zařadil Krále zlodějů Ivana Fíly (recenze ZDE), který má shodou okolností obdobný námět jako kontroverzně v Karlových Varech hlavní cenou odměněný italský film Certi bambini, totiž vykořisťování dětí západními zločineckými mafiemi. Fílův film trpí trochu obdobnými problémy jako Certi bambini, totiž že pouhá výpověď o násilí nestačí udržet divákovu pozornost, ale řekl bych, že zejména hereckými výkony svých protagonistů je lepší než oceněný italský film.

V Karlových Varech se nepromítal v přehlídce českých filmů snímek Juraje Jakubiska Post coitum ((recenze ZDE), který většina kritiků odsoudila jako "trapnost" a Deanna Jakubisková se rozčílila a pohrozila jim žalobou, že prý filmu nerozumějí, "protože jsou jako postavy, které jejich film právě kritizuje". Já jsem se na filmu Post coitum bavil a argumentuji, že tato parodie má i vážnější vyznění. Můžeme se hádat o tom, zda je Post coitum docela zajímavé dílo, protože to tak jeho tvůrci zamýšleli, anebo naopak navzdory jejich úmyslům - je to ale jedno: nakonec k divákovi promlouvá vzniklý umělecký artefakt, v tomto případě film, a autorovy úmysly jsou vedlejší - svědčí to, co vzniklo.

K filmům, které nejsou úplně špatné, bych ještě přiřadil Brabcova Krysaře (recenze ZDE), film, natočený za jediný den, který v ČR divácky i kriticky propadl), no a potom snad i Dubovu pohádku Správce statku ((recenze ZDE).

Snad s výjimkou Nudy v Brně a Krále zlodějů však ostatním českým filmům něco chybí. Nedovedu to řádně pojmenovat: člověk z nich má pocit, že "život je jinde", že filmaři nepřinesli skutečně pozoruhodné, pamětihodné a hluboké svědectví o životě, které by člověkem otřáslo, jaká divák mohl zhlédnout v Karlových Varech v některých zahraničních filmech. A to jsou ty závažnější. Co ty další české filmy, uvedené v Karlových Varech? Trojanovy Želary (recenze ZDE) je banální "příběh z hor", který se neústrojně v závěru proměňuje ve střílečku, film o "divokém východě". Brabcovo Bolero (recenze ZDE) je vizuálně atraktivní, avšak povrchní detektivka (mimochodem volně inspirovaná zřejmě kdovíjak zkresleným případem z komunistické minulosti; po publikaci recenze na film Bolero se Britským listům ozval jeden protagonista ze skutečného kriminálního případu, podle něhož byl Brabcův film natočen - žije nyní ve Švýcarsku a tvrdí, že všechny osoby, odsouzené před lety v Bratislavě za tuto vraždu mladé dívky, byly nevinné a slovenská Stb případ zmanipulovala v jejich neprospěch); Dobšův Choking hazard je zábavná, absurdní hříčka o "zombie myslivcích" (recenze ZDE), ale nelze ji dost dobře považovat za "signifikantní výpověď o skutečnosti", Marhoulův Mazaný Filip (recenze ZDE) navzdory množství učených odkazů ke klasickým americkým thrillerům je parodie, která dost šustí papírem, Kotíkova Pánská jízda (recenze ZDE) je nepovedená, křečovitá komedie, kde se skoro ani nezasmějete; Klusákův a Remundův Český sen je drahou reklamou nafouknutý produkt bez jediné originální myšlenky.