12:30 Žádný z poslanců sociální demokracie nemá podle premiéra Stanislava Grosse závažnější výhrady k chystanému programovému prohlášení jeho vlády. Gross to včera večer řekl ČTK. To však nemusí být pravda, neboť v dokumentu jsou ještě vyznačena místa, dodnes nepřijatelná pro odborné komise a některé poslance stran vládní koalice.

Britské listy proto přinášejí plný text definitivní verze programového prohlášení vlády, určené pro dnešní jednání K9. Text, který máme k dispozici ze zdrojů blízkých premiérovi, je poslední verzí poté, co ji schválili Stanislav Gross a Jaroslav Bureš a byl včera v 9:21 rozeslán předsedům koaličních stran. Červenou barvou mají vyznačeny upravená místa a spory. Zelenou barvou je doplněn text, který je ještě k diskusi. Úvodní odstavec k dopravě musí být ještě upraven podle schváleného návrhu, který má k dispozici ministr Šimonovský. Formulace odstavce o zahraniční politice bude upravena až na jednání K9 19. 8. 2004 od 10.00 hod. Až poté bude moci Stanislav Gross říci, že opravdu všichni poslanci sociální demokracie podpoří jeho vládu...

čtvrtek 19.00: Irácký premiér Iyad Allawi "naposledy" apeloval na bojovníky, loajální šiitskému duchovníku Moqtadu al-Sadrovi, aby ukončili své povstání ve svatyni imáma Aliho v městě Nadžaf. Allawi požadoval, aby al-Sadr učinil osobní prohlášení, že ukončí boje a věnuje se politice. Allawi neřekl, zda existuje konečná lhůta, do níž se musí al-Sadr vzdát a opustit svatyni. Al-Sadr se předtím vyjádřil, že ukončí své povstání pouze tehdy, pokud bude předtím uzavřeno příměří. Obě strany se nyní snaží manévrovat pomocí rétoriky a podle zpravodajky rozhlasu BBC to škodí irácké vládě, protože začíná vypadat před iráckou veřejností slabá.

Al Jazeera k tomu dodává, že poté, co irácká vláda vydala toto ultimátum, vypukly v Nadžafu prudké boje a al-Sadrův poradce Haidar al-Tourfi z al-Sadrovy kanceláře v Nadžafu vládní ultimátum odmítl. Dostal prý od al-Sadra esemesku, jejímž prostřednictvím tento šiitský duchovní požadavky irácké vlády odmítá. Esemeska prý zněla: "Buď mučednictví, nebo vítězství!"

Podrobnosti v angličtině např. ZDE

14.30: Irácká vláda sdělila ve čtvrtek prostřednictvím tiskové konference v Bagdádu radikálnímu šiitskému duchovnímu Moqtadu al-Sadrovi, aby během nadcházejících hodin odzbrojil své vojáky a přijal nabídku míru - jinak irácká armáda zahájí vojenský útok na svatyni imáma Aliho v Nadžafu. "Pokud od al-Sadra uslyšíme, že je připraven splnit naše podmínky, poskytneme jemu a jeho skupině ochranu," prohlásil irácký prozatimní premiér Allawi.

Šejch Ahmed al-Sheibani, vysoký Sadrův poradce a velitel mahdistické armády sdělil reportérům v mešitě imáma Aliho, že al-Sadr odmítá požadavky, aby odzbrojil: "Je velmi jasné, že je odmítáme," uvedl.

Podle odhadu zpravodaje televizní stanice al-Arabija již začal rozhodující útok spojených amerických a iráckých sil na okrsek mešity imáma Alího v Nadžafu. Výbuchy jsou údajně nejsilnější z těch, jaké město doposud zažilo, útok je veden ze tří hlavních směrů.

Podle listu Guardian vládl včera zmatek ohledně toho, zda al-Sadr přijal nabídku příměří. Al-Sadrův mluvří v Bagdádu uvedl, že Sadr mírový plán přijal, ale chtěl jednat o podrobnostech jeho realizace. Al Jazeera k tomu dodává, že al-Sadr požadoval, že ukončí povstání, pokud nejprve dojde k příměří. Teprve pak prý jeho bojovníci opustí svatyni imáma Aliho. Al Sadrův mluvčí vBagdádu šejch Hassan al-Zerkani sdělil BBC, že je al-Sadrova nabídka autentická, ale že záruky musejí poskytnout okupanti, nikoliv okupovaní.

Podle Al Jazeery informovala americká armáda, že podnikla velkou ofenzívu do chudinské, převážně šiitské čtvrti Sadr City v Bagdádu, kterou ovládají stoupenci al-Sadra. Podle posledních zpráva z Al Jazeery přesvědčují američtí vojáci Sadrovy bojovníky prostřednictvím reproduktorů, aby odevzdali zbraně.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

Nejlepší duchové doby stojí opodál zájmu veřejné zvídavosti, ale vždy jsou v zásobě zrna zkažená, zasažená plísní povrchnosti, předvádivosti a mistrovstvím v taktickém manévrování dle potřeby v zájmu nejvyšších míst. Založit společnost laskavých lidí lze stěží, to bychom museli vystartovat na jinou planetu s rizikem, že ani tam podobné zbytečnosti nepěstují. Máme možnost, což jsme dříve neměli, a o hodně jsme přicházeli, číst memoáry o postavách z dějin temných a zapáchajících.

Čerstvý přednosta stanice svého nového šéfa pro agendu jen tak neodvolá. Říká se o něm, že velel pohotovostním jednotkám sboru národního blbství při ochraně socialistického zřízení před živly podporovanými padoušským válečnickým imperialistickým nepřítelem z druhé strany placatého a titěrného ideologického vesmíru během tzv. Palachova týdne v lednu 1989.

Už asi před týdnem, než tahle kauza začala, jsme poznamenali, že jmenování Pavla Přibyla, který byl v lednu 1989 velitelem roty pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti, šéfem Úřadu vlády České republiky, je politováníhodným postkomunistickým rysem a že Přibyla Gross do této funkce jmenovat neměl.

Jenže ještě politováníhodnějším postkomunistickým rysem v České republice jsou mediální kampaně, které si tisk navykl ještě z normalizačních sedmdesátých let - kdy se v zájmu propagandy jednou hromadně protestovalo proti Pinochetovi, podruhé proti souzení americké levicové aktivistky Angely Daviesové, potřetí proti chartistům.

Mám vždycky podezření a je mi vždycky nepříjemné, kdykoliv začnou média hovořit "jednotným hlasem". Skoro pokaždé to znamená zkreslení složité skutečnosti.

Zdá se, že ještě existují určité limity únosnosti a že všechno ještě není ztraceno. Zatím. Tento týden se vyvíjí opravdu pěkně. Nejdříve kauza Přibyl, pak ještě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který označil lustrační zákon za diskriminační. Člověka z toho počíná mrazit v zádech a i já si pomalu kladu otázku, jestli obavy z onoho plíživého nebezpečí social-komunismu, který začíná ovládat instituce EU, nejsou víceméně oprávněné.

Nicméně bych se rád vrátil k poslední mediální aféře otřásající Českou republikou.

"Neříkejte mi, že si skoro každý, komu je dnes kolem padesáti, a měl by tedy být na vrcholu své kariéry, v osmdesátých letech aspoň nějak za komunismu nezadal". Píšete v dnešních BL a asi máte pravdu, byť se jistě našly výjimky potvrzující pravidlo, píše Václav Chytil a pokračuje:

Nový ministr spravedlnosti Pavel Němec v úterý vyslechl verzi nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, jejíž úřad minulý týden obvinil z úniku informací v případu vydání Viktora Koženého Bahamským společenstvím do ČR. Marie Benešová k tomu po jednání řekla, že "bude napříště o podobných informacích rozhodovat sama". Nepřímo tak vlastně naznačila, že došlo k jistému pochybení, ačkoli to doposud novinářům sveřepě popírala s tím, že jde o příliš složitý případ, o kterém ani nový ministr spravedlnosti nemá ještě dostatek informací. Pokusím se tedy tento "zapeklitý" oříšek ještě více rozlousknout, přestože si myslím, že problém je úplně jinde.

V České republice žije přibližně 300 000 Romů. Mnoho z nich se pohybuje na nejnižší sociální úrovni, příznačné vysokou nezaměstnaností, chybějícím vzděláním a vysokým podílem na kriminalitě. U romské mládeže existuje jazyková bariéra, kvůli ní se špatně přizpůsobuje okolí a končí ve zvláštních školách, poté vykonává hlavně nekvalifikované práce. Proto se špatně adaptuje ve společnosti, k čemuž přispívá i určitá diskriminace.

Je k popukání, jak se redaktor Britských listů Štěpán Kotrba pozastavuje nad praktikami Haló novin. Nejenže redakce tohoto listu odmítla zveřejnit rozhovor, který s ním vedl redaktor tohoto stranického komunistického tisku Rokytka. O tomto rozhodnutí ho navíc nezpravila sama redakce, ani rozhovor vedoucí novinář, ale prý vysoký funkcionář KSČM. Kotrbovi to vadí. Proč?

Lidé v ČR jsou už zřejmě z neustálého přívalu zpráv o nehodách na silnicích otupělí, avšak pondělní úmrtí hokejového trenéra Ivana Hlinky na silnici nedaleko Karlových Varů jen znovu zdůrazňuje, jak nesmírně nebezpečné je vydat se v ČR někam autem.

V roce 2003 bylo v ČR podle ČTK nahlášeno 195 851 nehod. Při nich bylo 1319 osob usmrceno, 5253 těžce zraněno a 30 312 zraněno lehce. Ve Velké Británii zahynulo v roce 2003 na silnicích 3508 osob, avšak Británie má šestkrát větší počet obyvatel než ČR. Kdyby se v ČR jezdilo tak, jako v Británii, na silnicích by loni v ČR zahynulo jen 584 osob (3508 : 6 = 584). I to je příliš mnoho, jak argumentoval nedávno v deníku Guardian George Monbiot. Avšak proč je úmrtnost na českých silnicích tak neuvěřitelně vysoká? A proč se proti tomu, jak se zdá, nedělá skoro nic?

Američtí vojáci usmrtili dva irácké vězně ve věznici Abu Ghraib během tamějších středečních nepokojů, uvedla americká armáda.

Šiitský duchovní Muqtada al-Sadr přijal mírový plán, vypracovaný iráckou národní konferencí, jehož součástí má být odzbrojení jeho armády a odchod ze svatyně ve svatém městě Nadžaf, řekla jedna delegátka na této konferenci ve středu, informuje televize al-Jazeera podle tiskové kanceláře AP. Vyskytly se však pochybnosti, zda to není pouze al-Sadrův taktický manévr, jehož cílem má být odvrátit bezprostředně připravovaný útok irácké armády na svatyni, v níž se se svými stoupenci skrývá.

V parném srpnovém měsíci se v Moskvě setkali ruští politologové, aby se pokusili charakterizovat období vlády dnešního ruského prezidenta. Jeho 4 roky vládnutí zhodnotili jako posilování ekonomiky, soudružnosti a prestiže Ruska ve světě. Dědictví, které převzal od nemocemi oslabeného Borise Jelcina, bylo velmi těžké. Ruská federace, rusky Rossija, domov tisíce národů a národností, se nacházela ve stádii ekonomického rozkladu a postupného oslabování vlivu federálních orgánů. "Vezměte si tolik kompetencí, kolik unesete" - to byly slova jeho předchůdce ruským regionům.

Všichni si můžeme konečně oddechnout. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) včera zveřejnilo tiskové prohlášení, z kterého vyplývá, že se žádné sčítání Romů nechystá. Místo toho má česká vláda, za spolupráce s MPSV a Českým statistickým úřadem (ČSÚ) v plánu provést sociologická šetření o podmínkách, v nichž žijí příslušníci vyloučených skupin.

Více než polovina amerických uživatelů internetu, kteří jsou připojeni z domova, prohlížela v červenci 2004 internet prostřednictvím rychlostního broadbandového připojení.

Vysokorychlostního broadbandového připojení využívá nyní v Británii přibližně 5 milionů uživaatelů internetu. Za poslední rok se podle britského statistického úřadu užívání broadbandu v Británii zdvojnásobilo. Největší britská telefonní společnost, British Telecom, poskytuje broadbandové připojení prostřednictvím svých sítí více než 3 milionům zákazníků. Za posledního půl roku zprovoznila společnost BT milion vysokorychlostních připojení na internet. BT přislíbila, že do léta příštího roku budou její ústředny schopny poskytovat broadband 99,6 procentům britské populace. Asi třicet procent britských uživatelů internetu má nyní připojení 24 hodin denně, většinou vysokorychlostní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Mluvčí ministra životního prostředí Karolína Šůlová v článku "Teorie spiknutí v podání Ivana Breziny" a programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký v článku "Hnutí DUHA s politiky netančí" v Britských listech reagovali na můj článek o vazbách "nezávislého občanského" Hnutí Duha na politické strany "Duhoví lidé a pozadí Tmavozeleného puče". Protože jsem svůj původní text doplnil celou řadou faktických informací a odkazů na prameny, nemám už k diskusi mnoho co dodat. Doplním jen několik faktů, které odkrývají argumentační metody oponentů.

Jeden ze smyslů této knihy je ukázat nebezpečnou zvrácenost lidské podstaty, které se oni sveřepě drží, ponechávajíce nám, našim bratrům i sobě samým čím dál, tím menší šanci užít si na naší přelidněné planetě ještě alespoň tisíc roků.

Tato zvrácenost spočívá v tom, že oni chtějí zabíjet všechny po pořádku, ale odmítají být sami zabití. Chtějí zabíjet bezpečně, komfortně, tak jako u sebe v kině anebo před televizorem -- z jedné strany popcorn, z druhé pak kola. A ovládač v ruce, stačí pouze stlačit knoflík.

Toto je desátá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování.

Česká televize připravila pro své koncesionáře opravdu speciální menu. K snídani můžete mít plavání, k obědu beach volejbal, k večeři gymnastiku a mezi tím budete bez objednání dokrmováni volně se nabízejícím summary, veledůležitými jednohubkami o výskytu českých hrdinů účastnících se olympijského táboráku a rozhovory s hlavami do toho kterého sportovního taje zasvěcenými. A pokud byste náhodu nemohli v noci spát, otevřte ledničku (tedy televizi) a pokračujte v obžírání.

Václav Havel a Václav Malý podepsali protestní dopis bývalých disidentů ze sovětského bloku (mezi dalšími signatáři jsou Jelena Bonnerová, Adam Michnik, Philip Dimitrov, Mart Laar), adresovaný Mezinárodní federaci asociací knihoven, v němž protestují proti útlaku knihovníků na Kubě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

najdete ZDE.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Předchozí zpravodajství iráckého odboje > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > >> >

Dovolil bych si opravit některé nepřesnosti v komentáři pana Jiřího Pehe. Hovoří o jakémsi "vyhnání vlastních občanů". Pokud je seznámen s textem Postupimské dohody, pak nešlo o jakési vyhnání, ale o odsun (anglicky transfer). Rovněž nešlo o vlastní občany, ale o občany Německé Říše. Odsun nebyl z rozhodnutí české vlády, ale vlád vítězných mocností. Majetek, který takto odsunutým německým občanům propadl, měl částečně odškodnit české občany za škody jim způsobené možná jinými německými občany, a bylo odpovědností vítězných mocností a posléze německých vlád tyto německé občany kompenzovat, pokud se domnívaly, že byli tito němečtí občané ztrátou majetku poškozeni více, než ostatní německé obyvatelstvo. Pokud je mi známo, tak západoněmecká vláda takovou kompenzaci svých občanů udělala. Avšak čeští občané ještě zdaleka nebyli odškodněni a o zbylých reparacích se Jiří Pehe nezmiňuje. Znamená to, že se domnívá, že by je čeští občané neměli dostat? Jedná se o velmi vysokou sumu.

Historické poučení z první a z druhé světové války je bohužel přesně opačné. První světová válka nás učí, že územní kompromis je lepší než válka a že splnění "čestně uzavřených" závazků mocností malým zemím je recept na masové vraždění a že je šílené dovolit slepému mechanismu armád a aliancí, aby jednal proti zdravému rozumu.

Druhá světová válka nás učí, že snaha o dohodu s tyranií zradou malých národů tyrana jen povzbuzuje, že odmítání jít do války hned vede k horší válce později a že pouze tvrdé odmítnutí kompromisu zabrání uzavření špatného míru s ještě horšími muži. První světová válka nás učí, abychom nikdy nespěchali do boje, druhá, abychom nikdy neustoupili násilníku.

Mick Hume protestoval skoro proti všem moderním válkám, od války na Falklandských ostrovech v roce 1982 přes první válku v Perském zálivu až po válku v Kosovu. Nyní však protestuje proti požadavkům stáhnout britská vojska z Iráku. Sdílím všechna znepokojení ohledně toho, co se v Iráku děje, napsal autor v deníku Times.

Rád bych upozornil na zcela čerstvý nález Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku ve věci Sidabras et Džiautas v. Litva ze 27. července 2004, který podle mého soudu naprosto mění pohled na lustrační zákony v zemích bývalého východního bloku.

Nález SIDABRAS AND DZIAUTAS v. LITHUANIA (do formuláře zadejte Sidabras) ZDE DOC

V červenci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5750,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.