Svět ruské zahraniční politiky

19. 8. 2004 / Radek Vogl

Ty neváhaly využit tuto jedinečnou šanci "uvolnit se" od Moskvy. Obrovským úsilím se Vladimíru Putinovi a jeho výkonnému aparátu podařilo tento proces zastavit a zavedením pevných pravidel státní správy získat tolik potřebnou státní stabilitu a řízení pro rozvoj ekonomiky v celé Ruské federaci..

Rusko potřebuje mírovou spolupráci

Hlavním předpokladem však úspěšného rozvoje ruského hospodářství je nastolení rozvinuté mezinárodní spolupráce, která dává šanci lépe využít obrovský ruský surovinový a technologický potenciál země ve prospěch zvýšení výkonnosti ruské ekonomiky a zlepšení životní úrovně ruských občanů..

Z tohoto zásadního zaměření jsou i určovány hlavním cíle ruské zahraniční politiky, tj. realizace národních zájmů při dodržování norem mezinárodního práva, charty a úlohy OSN. Tato politika má i tyto ekonomické základy. Strategickou prioritou Ruska je rozvoj a zvýšení vývozu ropy a jejich produktů. To především znamená - urychlit výstavbu přístavního zařízení pro dopravu ropy v Baltickém a Černém moři. Počítá se s modernizací a výstavbou ropovodů, vytvářením nových plynových a naftových spojení s Čínou. Strategickým zájmem Ruska je i posílení jednotného energetického trhu Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu, Turkménii při aktivní spolupráci s Ázerbajdžánem a Tureckem.

Politika ruského ministerstva zahraničí tak má napomáhat především k integraci ruského ekonomiky do světového hospodářství a odstraňování všech překážek pro ruský vývoz.

Rusko a SNS

Hlavním směrem ruské zahraniční politiky jsou i vztahy s bývalými státy SSSR, které tvořily po staletí jednotný politický a ekonomický celek. Existují zde již dohody o Kolektivní bezpečnosti, jakož i rodící se postupně v mukách jednotný trh v rámci Organizace Evroasijské ekonomické spolupráce. Ožívá i samo uskupení Svaz nezávislých států (SNS). Avšak předpokladem pro úspěšnost této politiky je postupné zlepšování vztahů mezi dvěma největšími politickými aktéry v této oblasti, Ruskem a Ukrajinou, jejíchž vztahy zaznamenaly obrovské zlepšení zásluhou obou prezidentů.

Rusko a USA - strategické partnerství

Kdysi odepisované Rusko, právě velkou zásluhou V. Putina nachází s USA společnou řeč v řešení mnoha světových problémů. Rusko a USA se staly partnery v boji proti mezinárodnímu terorizmu, ve vytváření soustavy světové bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní.

Také velmi časté jednání mezi prezidenty USA a RF dokazují, že dnešní jejich vztahy se zakládají na chápaní zvláštní odpovědnosti obou těchto nukleárních velmocí za stabilitu mírového rozvoje ve světě. I když mezi USA a RF nebylo vždy jednotné stanovisko v oblastech jako při rozšíření NATO, Jugoslávie, Irák, tak to nepoškodilo jejich vzájemné vztahy přímé spolupráce, jež mohou svou povahou přispět k řešení všech světových problémů.

Rusko a EU

Rusko vkládá především velké naděje do ekonomické spolupráce a pomoci EU při řešení těžkého postavení ruských menšin v pobaltských zemích. Již dnes v Rusku probíhá harmonizace ruských zákonů s podmínkami EU, aby se ulehčila maximálně ekonomická výměna těmito státy. Navíc cílem ruské zahraniční politiky je i zavedení bezvízového styku s EU.

Významnou roli v zahraničních vztazích Ruska hraje i Čína.

Zajímavým barometrem rozvoje ruských zahraničních styků je i statistika telefonických rozhovorů prezidenta Ruska s cizími státníky:

Tak s například se státníky USA - 42, Francie -36, Ukrajina -34, VB -29, Kazachstán 27, SRN - 22, Izrael- 18, Ázerbajdžán - 17, Uzbekistán - 15, Turkmenistán - 13, Gruzie, Bělorusko - 12, Itálie, Čína - 11, Kirgizstán, Tádžikistán -10, Arménie, Španělsko - 8, Japonsko -6, Palestina -5, Venezuela Egypt, Kanada, Indie, Finsko - 4, Sýrie - 3, Korea, Turecko, Švédsko - 2, Kuba, Irák, Litva, Makedonie, Malajsie, Mexiko, Moldavsko, Mongolsko, Norsko, Jugoslávie - 1 (zdroj internetový deník Strana. ru).

Z analýzy vyplývá že V. Putin telefonoval se státníky SNS 156krát. V první trojici je Ukrajina (34), Kazachstán (27) a Ázerbajdžán (17). Z pobaltskými zeměmi netelefonoval ruský prezident ani jednou kromě jednoho telefonátu s litevským prezidentem.

Se státníky ze Západní Evropy telefonoval V. Putin 109krát. Nejvíce s Francii (36), VB (29) a samozřejmě také s SRN (22).

Do Číny (11) volal ruský prezident 4krát méně než do USA (42).

Celkově můžeme konstatovat, že Rusko se nachází dnes jako velmoc na vzestupu, o čemž svědčí i 7% roční růst HDP. Současně se stává čím dál tím více vážnějším ekonomickým faktorem světového hospodářství, a to nejen díky energetickému potenciálu.. Zároveň se rusko-americká spolupráce stává hlavním garantem světového míru. Pokud se Evropané chtějí zařadit do této skupiny, musejí společnými úsilím vybudovat efektivní společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, k čemuž by mělo rozšířené EU napomoci.

Vytisknout