Nedovolil bych si znevažovat profesionalitu a kompetenci pana Přibyla ve státních službách. Nejde mi o konkrétní osobu, ale o symboliku celé této události. O to, co podprahově působí na naše city. Zoufalý čin Jana Palacha, jež jako jeden z mála v této zemi projevil osobní odvahu a vzepřel se sovětské okupaci, by měl zůstat navždy vyryt ve svědomí naší společnosti. Právě kvůli té odvaze položit i život za principy a ideály demokratické společnosti, kterou tehdy sovětští okupanti rozválcovali tanky. S odstupem času můžeme objektivně posoudit, jestli jeho mučednická oběť měla nějaký smysl, nebo jestli se jednalo o zbytečně teatrální akt.

A právě i dnes, jako už několikrát, jasně vidíme, nakolik nás jeho symbolická smrt ovlivnila a jak pevně a nezničitelně se Jan Palach zapsal do našich novodobých dějin. Je to snad svědomí většiny národa, kterému nastavil zrcadlo? Nevím a ani není mým cílem to zde nějak pseudointelektuálně vysvětlovat. Jedno je však jisté, stal se symbolem, který fascinuje národ. Je zbytečné se divit, když toto pouto mezi lidem a mučedníkem z jeho řad občas vyvolá nečekaně bouřlivé reakce. Je zbytečné se divit, že svědomí národa se cítí potupeno, když premiér Gross zvolí do vysoké státní funkce symbol ideologicky a historicky naprosto protikladný, velitele roty speciálních jednotek, která při pokojné demonstraci v místě Palachovy smrti brutálně rozháněla demonstranty.

Je úplně jedno, jestli pan Přibyl jen nehybně pozoroval policejní akci, nebo jestli si také praštil do nějaké stařenky. Jde mi jen o tu symboliku. Dále mě zajímá prapodivné chování některých českých poslanců, kteří podepsali protestní petici, ale vládu míní podpořit. Byl bych rád, kdyby se zodpovědně postavili před zrcadlo a podívali se do vlastní tváře. Už jen kvůli památce na Jana Palacha, na ty zmlácené demonstranty na Václavském náměstí a také na národ, který zbytečně ztratil dvacet let svobodného vývoje. Ano, myslím na vás, pane Karásku a paní Fišerová. Než něco dělat na polovic, lepší je mlčet a nedělat vůbec nic.

Možná se vám zdá, že celá událost je mediálně přehnaná. Osobně si myslím, že to není na škodu. Zdá se mi to jako jediná cesta k nastavení určité hranice soudnosti, kterou je lépe nepřekračovat. Je možné, že jako lid působíme dojmem blbů. Je dobré si také uvědomit, že i ta naše blbost má své meze. A pokud památka Jana Palacha je poplivána tak cynickým způsobem několik dnů před výročím sovětské okupace Československa, nelze se divit, že to vyvolává zákonité reakce obyvatelstva.