Zda mu radí stále, těžko říci. Na tuto otázku by uměl nejlépe odpovědět on sám. Doufat v jeho odpověď však může být až přehnaně optimistické, uvážíme-li, že se kolega Patočka v rámci strany veřejně nepřihlásil ani k začátku své poradenské činnosti. A učinit tak určitě měl. Především bych očekával, že nám objasní, jaký přínos vlastně může mít jeho růžové angažmá pro Stranu zelených. Dovedu si přitom představit řadu inspirativních myšlenek, kterým by Špidla mohl dopřát svého sluchu. Například snížení hranice nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny. Pro takové lobbování by Jakub Patočka jistě získal podporu.

V politice se však máloco dává jen tak, zadarmo. Pokud by se sociální demokracie rozhodla usilovat o snížení pětiprocentní hranice, jistě ne proto, aby se do parlamentu dostali takoví Zelení, kteří by následně skončili vůči ČSSD v opozici. Mohlo by se to vůbec stát? Předseda strany Jan Beránek na táborském sjezdu prohlásil:"Naším přirozeným spojencem je Špidlova sociální demokracie". Možná chtěl tímto silným výrokem nahradit neexistující politickou strategii strany. Dnes, necelý rok po táborském sjezdu, nám se Špidlovým odchodem do Bruselu zmizel i náš "přirozený spojenec". Může být spojencem i Grossova strana? A Kalouskova či Němcova? Je zřejmé, že důležitější než spojování jednotlivých stran s jejich (dočasnými) předsedy by měla být analýza programové shody a praktické politiky, kterou tyto strany provádějí.

Zamyslíme-li se nad smyslem návštěv J. Patočky v Kramářově vile, můžeme vidět šachovnici s růžovými a zelenými políčky. Objasnit nám pravidla této nedokončené hry mohou asi jen její hlavní aktéři. Vladimír Špidla již balí kufry a piluje angličtinu. Pro našeho bývalého evropského lídra jsou poslední události šancí, aby se konečně mohl začít věnovat také hře kolektivní.

Zdroj: Zpravodaj otevřené platformy SZ č. 7 / 2004

Zdroj: LtN č. 28/2004