Laciná masáž nápodoby

19. 8. 2004 / Václav Dušek

O lidech schopných převleků, vražd, mystických obětí celých národů, tvorů ledových úvah, vyznavačů nadpřirozených sil vytvářejících u nás na zeměkouli laboratoře s cílem zachytit konečnou fázi vývoje člověčiny. V překotném kolotoči bude přetěžké odvalit balvan bezcitnosti ležící na nás všech: pokušení je natolik silné, že povahy slabší propadnou trudomyslnosti, silné pak pocitu okamžitě jednat ku vlastnímu prospěchu.

Blázen ztratil všechno, kromě rozumu, tvrdí zasvěcení. Mesiášské duše jsou vystaveny posměchu, některými cloumají novodobí prokurátoři geneticky poznamenaní urválkovským právním obžerstvím, necitelností a ocelovou pružností. Mrskači z přízně mocných nemusejí propadat beznaději, neboť vždy se dokáží přimknout pod křídla znamenající klidný přelet přes neplodný úhor. K počinům, vpravdě rekovským, postačí naslouchat, plnit příkazy, doporučení a přání výše postavených mravenečníků. Blázen naneštěstí neztratil rozum, jenom se vzdálil z nekonečně rozplizlých růžových plání obydlených úslužnými, všeho schopnými; on možná více miluje a zná běh světa dokonaleji, než leckterý vzdělanec. Je člověkem v němž není pravé lsti. Můžeme litovat neprokázané proměny -- Cur Deus homo?

Z knih znesvěcených vrahy a úskočnými šelmami na nás z obrazovky ke všemu ještě denně vylijí kbelíky krve, neúctu k životu, sladkobolné bláboly, poťouchlé zábavy evokující v lidech nízké pudy, politické juvenility odrostlých strýců. Obnažené nervy, nevhodnými slaboduchými masážemi, je potřeba vystavit klidu a samotě, kdo zkusil tuto kúru hovoří o nebývalé rozkoši.

Nápodoba je celkem zhusta podporována za pomoci všech dostupných prostředků majících vliv na chabou konstituci člověka. Výběr vzorů vhodných k napodobování, přiblížení se vybranému ideálu, je nebezpečnou a ošidnou cestou vedoucí někdy do samotného pekla.

Nabízí se nám šílenci nejrůznějších oborů, falešní mystici, masoví vrazi, bezohlední kariéristé, političtí diletanti, nedoškolení odborníci, nedovzdělaní klerici, cechovní nedouci a vyslovení troubelové -- to všechno jest uchováno v knihách, filmu a televizních ajntopfech. Armáda kritiků, recenzentů a sloupkařů, vedená šéfy někdy nezvedenými a přečasto postrádajícími city, neboť každá nezávislost cosi stojí, vytváří podhoubí vhodné pro nevkus a alarmující a vzrůstající duchovní tupost. Zaklínadlo zvané cenzura funguje dokonale.

Jen bláhový snílek uvěřil, že tato opovrženíhodná činnost zanikla. Prodělala úspěšnou inovaci a získala demokratický princip dokonalého vytěsnění všeho a každého, kdo by chtěl v širším měřítku kafrat do současného dění. Zvol si vzor a přestaň vymýšlet dávno vymyšlené, hlavně příliš nedumej nad různými nedokončenými causami, nad lidmi, co se pasovali do rolí zachránců lidstva a pochop konečně, že pokud začneš myslet, tvořit a žít placatě, tak si odpočineš a může se ti zadařit, jak říkají úspěšní.

Placatost znamená vhodné předstírání a zastírání skutečnosti, odmítá reálné pohledy a vyhýbá se duchovnímu pátrání a odhalování poznané pravdy -- placatost je nepřítel lidem přemýšlivým, rozvážným a vyznávajícím skutečnost, že nelze adorovat bez výjimky vše, co je nám předkládáno k bezohlednému tanci nad dokonalostí vybraného jedince a k jeho okamžitému následování. Dějiny varují, podobných tanců byly stovky, tisíce, později tanečníci prohlédli, zastavili krvelačné touhy zvítězit, zmařit, zadupat, přestavět, dobudovat -- a přece v nich zůstala páchnoucí stopa minulosti, neboť dosti z těch kdysi pomýlených opět vystavuje druhým legitimace, spoluvytváří dojem nabytého demokratického růžového lesíku. Náhle zapomněli na krvelačnou nápodobu revolučních kobylek pasoucích se na neštěstí druhých. Sami se diví, jak mohli propadnout něčemu tak odpudivému -- zápornost tehdy budovali nadšeně, plánovitě a v touze plouti na vlnách krvavého oceánu směrem ke šťastné budoucnosti, vystavěné na kostech nepohodlných a nechápavých. Dnes hovoří laskavě a s pochopením pro chyby a omyly současnosti -- nu, možná se vezou na vlnách úspěchu za každou cenu, jenom o tom zase nemají potuchy.

V Evropě existoval jeden ze spasitelů, nesoucí příjmení Hodža, což arabsky znamená učitel - kněz, i on propadl kouzlu nápodoby a stal se učitelem útlaku a nelidskosti. Lépe zůstat sám sebou, nepropadat svodům státi se podobným hrdinou jako ten a onen.

Klasik měl stokrát pravdu, když vyslovil známou myšlenku, že člověk se příliš nemění. Kdo kradl, krade nadále, kdo se holedbal na výslunní jepičích vrcholů, holedbá se stále, říkalo se tomu také, že exkrement vždy plave na hladině. V zájmu vlastního klidu tvrdíme: Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. Kdo věří na desatero má nespornou výhodu, protože si šetří zdraví, nepropadne beznaději a neztratí iluze. Být připraven, toť vše, říká divadelní postava večer co večer z prken, která znamenají svět, divákům - avšak je to házení hrachu na stěnu. Člověk napodobuje s lehkostí většinou nepravosti, málokdo je schopen přijmout radu v jakémkoli tvaru naznačujícím čestná východiska.

Samota bolí. Zdánlivá nezávislost vystavuje bez rozdílu a všem nemalý účet, který je splatný okamžitě.

Vytisknout