17. 8. 2004
My s nimi vyběhneme 8.Rakušané poznají "našu mať"Na podzim roku 1997 jsem se autem blížil k hypermarketu Huma na předměstí Vídně. Byl předvánoční čas, a to v blahobytu žijící obyvatele Straussova, Hitlerova a Freudova města zachvátí nákupní horečka. A proto tedy bylo parkoviště před hypermarketem přecpané automobily. Pár minut jsem po něm kroužil, pak jsem našel místo, z kterého právě odjelo auto, a zaparkoval jsem. Až potom jsem si všiml, že přesně na toto místo mířil z druhé strany nějaký Rakušan. Toto je osmá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování. |
Když jsem vystoupil z auta, přiskočil ke mně muž v úctyhodných letech a začal mi škaredě nadávat, mrskaje při tom výstavními rakousko-uherskými vousy. Neovládám dobře němčinu, ale o tom, že nadává škaredě, jsem neměl žádné pochybnosti. Navíc v každé větě znělo "slowakish": rakousko-uherský veterán na základě slovenské značky mého passatu usoudil, že jsem Slovák, a vylíval si svoji ubohou dušičku na téma, jak se tito primitivní Slováci opovažují obsazovat místa hrdých Rakušanů na parkovištích před jejich hypermarkety. Zpočátku jsem se vůči němu zachoval shovívavě. Nu, křičí, tak nechť si pokřičí, vždyť je starý, i pěkné vousy si vypěstoval. Obrátil jsem se k němu zády a odcházel jsem směrem k obchodu, ale křik neutichal. Šel za mnou a křičel, přičemž svého opla ponechal se zapnutým motorem. Zastavil jsem se. "Co máš za problém, ty starej křene, vždyť jsem vám sem z Bratislavy přivezl peníze," promluvil jsem na něho mírumilovně rusky. Nepochopil to a křičel ještě víc nahlas. V tu chvíli mě to napadlo. Postavil jsem se před něj z očí do očí, s vypnutou hrudí a též jsem zakřičel, a sílou a hrubostí svého řevu jsem narušil imidž univerzitního profesora v brýlích. "Job tvoju mať, co tak řveš? Job tvoju mať, ty starej kokote!" Rakušan v půlce slova zmlkl, nahrbil se a zařadil zpátečku zřejmě v obavě, že by mohl dostat do zubů. Potom se obrátil a vzhledem k jeho věku se záviděníhodnou rychlostí vystartoval nazpět ke svému oplu. Nezapomněl, co znamená "job tvoju mať", bylo očividné, že to věděl odjakživa, i když naše vojska opustila Rakousko v dávných padesátých letech. Na základě této zkušenosti jsem doporučil svým slovenským přátelům říkat "job tvoju mať" jako univerzální prostředek na podráždění Rakušanů. Nemyslím si však, že by někdo ze Slovenska dokázal tento prostředek využít. "Job tvoju mať", to je čistě náš národní majetek, který v cizích ústech ubírá na síle. Vyběhneme s nimi, protože vypasení evropští bratři se doposud třesou, když slyší náš bojový pokřik "job tvoju mať". A my jejich fádní německé nadávky ani netoužíme poznat. Svoje neduživé "Scheisse" mohou akorát zasunout tetičce Else kamsi do tichého a teplého místa. |
Sergej Chelemendik: My ... ich! | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
17. 8. 2004 | Rakušané poznají "našu mať" | Sergej Chelemendik | |
16. 8. 2004 | Smyslná láska v městě Stryj | Sergej Chelemendik | |
13. 8. 2004 | Svátek rusko-německého přátelství v Turecku | Sergej Chelemendik | |
11. 8. 2004 | Černo-žlutý Frankfurt | Sergej Chelemendik | |
11. 8. 2004 | Pochybné hodnoty ruského autora ze Slovenska | Jan Čulík | |
10. 8. 2004 | O naší kletbě | Sergej Chelemendik | |
9. 8. 2004 | Co děláme my -- jim | Sergej Chelemendik | |
6. 8. 2004 | Kdo koho kdy ojebe či ojebal | Štěpán Kotrba | |
6. 8. 2004 | Co udělali oni -- nám | Sergej Chelemendik | |
6. 8. 2004 | Revitalizovaný model rusko-slovenského Švejka 21. storočia | Pavol Janík |