Kdo nás kritizuje, je cvok

Šůlová můj článek poněkud bizarně promíchala s čarodějnicemi, židy, zednáři, Vatikánem a ilumináty a diskreditačně ho označila za "teorii spiknutí". Použila tak oblíbenou metodu předlistopadové komunistické propagandy - naznačit, že nepohodlný kritik režimu je duševně nemocný kverulant. Pro úplnost mohla ještě dodat, že jsem řízen nějakou ideodiverzní centrálou či štvavou vysílačkou a že pracuji za jidášský groš západní reakce.

V článku, na který Šůlová a Kotecký reagovali, jsem uvedl následující prokazatelná fakta:

1. Zakladatel a šéfideolog Hnutí Duha Jakub Patočka a tehdejší ředitel Duhy Jan Beránek na podzim 2001 podepsali dohodu o politické spolupráci s někdejší Čtyřkoalicí,
2. po rozpadu Čtyřkoalice se Beránek s Patočkou rozhodli ve volbách na jaře 2002 kandidovat za Koalici,
3. Duha obratem rozjela "masívní předvolební kampaň" (doslovný citát z tiskové zprávy Duhy), která v ekologické oblasti chválila Koalici a zároveň kritizovala ODS jako jejího hlavního politického rivala,
4. nový koaliční ministr životního prostředí Libor Ambrozek hned po volbách udělal šéfem svého sekretariátu předního aktivistu Duhy Daniela Vondrouše a svou tiskovou mluvčí tiskovou mluvčí Duhy Karolínu Šůlovou,
5. Ambrozek zároveň splnil požadavek Duhy odvolat vedení národního parku Šumava,
6. ministerstvo životního prostředí hned po příchodu Ambrozka dalo Duze podstatně víc peněz, než tomu bylo za Kužvarta.

Co je na těchto pěti průkazných faktech "spikleneckého"? Šůlová a Kotecký tvrdí, že to všechno byla jen náhoda a že to spolu nijak nesouvisí. To už je snadnější uvěřit pohádce o Červené Karkulce...Ponechme však oběma duhovým lidem jejich názor - čtenář si jistě udělá svůj názor sám. Jen obecně poznamenejme, že politický či ekonomický lobbismus je zcela legitimním způsobem podnikání. Měl by ale být transparentní a vlivové agentury by se neměly maskovat jako nevládní organizace či spolky angažovaných občanů. Jinak to totiž může skončit jako v Americe, kde tabákové koncerny zakládají "nezávislá občanská sdružení", která pak veřejnosti tvrdí, že kouření je zdravé.

Pohádka o seznamu extremistů

S Vojtěchem Koteckým bych se mohl pustit do sáhodlouhé polemiky o celou řadu jeho nepravdivých tvrzení. Jako pars pro toto zvolím jeho výrok: "Žádný ministr vnitra nikdy Hnutí Duha na žádný seznam extremistů nikdy nezařadil."

Kotecký prostě lže, respektive se pokouší hrát na to, že veřejnost na některé věci dost rychle zapomíná. Tzv. seznam extremistů, který se oficiálně jmenoval "Informace o projevech extremistických postojů v České republice," vypracovalo v květnu 1995 Rumlovo ministerstvo vnitra. Oddíl číslo 4 tohoto dokumentu nese název "Problematika ekologických a ochranářských hnutí". Mimo jiné se zde píše:

Následuje nadpis, který zní: "Nejvýznamnější skupiny (hnutí), při jejichž aktivitách (nebo aktivitách jejich členů nebo sympatizantů) došlo k narušení veřejného pořádku)". Pod tímco nadpisem pak je hned na prvním místě zmíněno právě Hnutí Duha.

V písemném zdůvodnění existence seznamu, které mi někdy v roce 1996 poskytl mluvčí MV pan Kosík, se píše: "Je doloženo z vyšetřovacích spisů, že při aktivitách členů či sympatizantů těchto hnutí došlo k narušení veřejného pořádku." Následuje podrobný rozbor blokády Temelína, kterou v červenci 1994 pořádali aktivisté Duhy. V květnu 1995 polemizoval Vojtěch Kotecký s redaktorem Lidových novin Janem Mičkou, který v článku o důvodech pro zařazení Duhy do tzv. seznamu extremistů napsal přesně to samé co ministerští analytici. Kotecký se Mičkovi důrazně ohrazoval, že Duha žádnou blokádu Temelína nikdy neorganizovala. Prý ji jen shodou okolností vyhlásili, druhou shodou okolností ji zorganizovali její aktivisté a třetí shodou okolností byl požadavek blokády shodný s požadavkem Hnutí Duha na zastavení stavby. Myslí to vůbec pan Kotecký vážně? Lze si představit krystaličtější příklad zbabělosti a neschopnosti chlapsky přijmout důsledky svých činů? Uspořádat kolektivní akci za hranicí zákona a pak se hájit, že ji vlastně neuspořádal kolektiv, ale jen skupina jednotlivců, kteří tento kolektiv shodou okolností tvoří, to je chytře vymyšlená podlost. Podle stejné logiky by dnes například mohlo Rusko tvrdit, že Československo v srpnu 1968 nepřepadl jeho sovětský předchůdce, ale jen Serjoža, Gríša, Nikolaj, Ivan, Míťa a další.

S přesnou definicí extremismu je sice potíž, ale obecně se lze shodnout, že začíná tam, kde dochází k organizovanému porušování zákona a omezování práv ostatních, respektive kde se objevuje snaha ilegálními metodami radikálně změnit společenské uspořádání. Hnutí Duha spolu s Ekologickým právním servisem vydalo brožurku nazvanou Právní rádce do přímé akce. "Tato příručka je určena pro ty, kdo se rozhodli opustit pevné břehy legální ochrany přírody," píše se v jejím úvodu. Jde o podrobný návod, jak organizovaně porušovat zákony a minimalizovat přitom riziko případného trestního postihu.

V červnu 1999 se na Štiříně pod záštitou ministra vnitra, ministra zahraničí a britského velvyslance konalo sympozium s názvem "Role policie v boji proti rasismu a xenofobii". Sborník příspěvků z tohoto sympozia upozorňuje na "prolínání členů anarchistického smýšlení se členy ekologických organizací". Podstatné je, že s extremistickými akcemi anarchistů spojovala policie také činnost Hnutí Duha.

Ve sborníku "Politický extremismus a radikalismus v České republice" (editor Petr Fiala, vydala Masarykova univerzita v Brně 1998) je Hnutí Duha věnována celá kapitolu. Politolog Michal Mazel píše: "Hnutí Duha zcela otevřeně konstatuje, že nevěří ve schopnost politických stran a standardních institucí zastupitelské demokracie jako takových překonat současnou krizi... (...). Hnutí Duha...usiluje o zásadní změny v celkovém uspořádání společnosti...odmítá zastupitelskou demokracii a politické strany. (...) Levicoví extremisté, organizující se kolem České anarchistické federace, s Hnutím Duha vystupují na společných akcích..."

V době, kdy Michal Mazel (jinak též odborník na extremismus, pracující právě pro ministerstvo vnitra, které knihu podpořilo grantem) tyto řádky psal, ještě netušil, že v dubnu 2003 se ředitelem Hnutí Duha stane bývalý aktivista Nesehnutí Martin Ander. O skupině Nesehnutí, tvořené aktivisty Hnutí Duha, kteří byli vyloučeni pro přílišnou radikálnost, se přitom píše ve Zprávě o problematice extremismu na území ČR v roce 1999. Kruh se tím uzavírá, další pohádka Vojtěcha Koteckého končí.