Nejméně nebezpečně se to projevuje v nekritické podpoře pro Michaela Moora. Kolikrát lidé říkají, že je jim úplně jedno, zda je Moore spolehlivý dokumentarista nebo ne, stačí jim prostě jen, že je proti válce v Iráku.

Ve filmu Fahrenheit 9/11 Moore přesvědčivě argumentuje, že Irák bylo zbytečné odvádění pozornosti od hledání Usámy bin Ladina a jeho stoupenců. Jenže když USA zaútočily na Afghánistán, tehdy byl Moore i proti hledání bin Ladina. Jeho novým stoupencům tento rozpor jaksi nevadí. Ano, tvrdí, možná je Moore nedůsledný, ale jeho postoj vyvažuje postoje šílených neokonzervativců. Jinými slovy, nepřítel mého nepřítele je můj přítel.

A levičáci, kritičtí vůči Georgi Bushovi, končí s velmi podivnými přáteli. Tragédie války v Iráku, kromě mnoha nevinných mrtvých, způsobila také situaci, v níž mohou prosperovat reakcionáři jako Moqtada al-Sadr a jeho stoupenci. Je to absolutní hloupost tvrdit, že to jsou "bojovníci za svobodu".

Al-Sadr chce v Iráku vytvořit takovou "svobodu", jaká funguje v sousední íránské teokracii, krutý režim, jaký v Íránu vytořil po svržení šáha od roku 1979 ajatolláh Chomejní.

Je povážlivé, argumentuje autor, pokud si američtí levičáci idealizují teokratické fašisty, jako je al-Sadr.

Televize Fox News v Americe šíří neokonzervativní propagandu - možná není natolik hysterická jako al Džazíra, ale je dost podobná.

Nejlepší argumenty proti Bushovi nejsou nutně ty nejhlasitější. Bush to možná v Iráku zvoral, i když to neznamená, že v té zemi nemůže nakonec vzniknout víceméně svoboda. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel jen tehdy, pokud ten nepřítel mého nepřítele není horší, než ten původní nepřítel. Levicoví demagogové možná nebudou chtít uznat takové jemné rozdíly. Pokud je však neuznají, může to dopadnout tak, že Iráku bude vládnout skutečný demagog, který není vůbec liberální.

Podrobnosti v angličtině ZDE