Mnozí prominenti a exponenti bývalého režimu se do tržní ekonomiky a tvorby demokracie zapojili více než úspěšně, mezi těmi co nepřevlékli kabáty panovala nervozita, velké hlavy totiž nepadaly.

Zdá se, že si to někdo konečně exemplárně odsedí, pokud ovšem bude onen vetchý stařeček vůbec schopen fyzicky překročit práh věznice. Hrdý národ bude moci býti spokojen, spravedlnost a justice (kolik v ní zůstalo bývalých socialistických soudců?) nám funguje. Karel Hoffmann, bývalý předlistopadový komunistický funkcionář, se údajně dopustil sabotáže, když dal v noci na 21. srpna 1968 zastavit vysílání Československého rozhlasu.

Vrchní soud změnil právní kvalifikaci, kterou požadoval v obžalobě státní zástupce. Podle něho by měl být Hoffmann uznán vinným z vlastizrady. Předseda odvolacího senátu Robert Fremr se však nechal slyšet, že Hoffmann nemůže být odsouzen za vlastizradu, protože se neprokázalo, že by jednal ve spojení "s cizí mocí". Naopak prý Hoffmannův čin naplňuje všechny znaky sabotáže podle tehdy platných zákonů, protože Hoffmann svým jednáním prokazatelně poškodil tehdejší legální státní zřízení.

Takový závěr ovšem vytváří docela paradoxní situaci, která celou záležitost jemně posouvá do roviny grotesky. Právně soud sice našel kličku jak zdůvodnit vynesený rozsudek a bývalého funkcionáře poslat za mříže, fakticky by ale měl být Hofmann osvobozen. Jestliže totiž svým jednáním prokazatelně poškodil tehdejší legální státní zřízení, poškodil tím zřízení komunistické a měl by být možná ještě vyznamenán. Pravda, má to jeden háček, Hoffmann by musel svůj úmysl prokázat. Ať žije Kocourkov!