Některé texty, např. obsáhlý apel Několik rad nezkušeným a nesmířeným umělcům z r. 1992, svědčí o tehdejší deziluzi autorů, kteří zřejmě očekávali od nově ustavené demokracie víc, než jim -- vzhledem k přetrvávajícímu totalitnímu myšlení -- mohla nabídnout. V jiných statích jsou nicméně adresnější: co všechno vedlo známé básníky v 50. letech k prokomunistickým ódám? ptají se ve vyhrocené úvaze Spisovatelé a politika.

Ve fejetonu Síla idejí zase sarkasticky dokazují otcům pokrytecké fráze, jimž by mohli "obhájit" před potomky své konformní postoje za předchozího režimu. Do knížky zařadili i Otevřený dopis L. Vaculíkovi, v němž kritizují disidentovo "samodurské" vystoupení v novinách.

Za nejoriginálnější považuji příspěvky, věnované speciálním tématům. Ve Volném zamyšlení nad Celým životem Jana Zábrany se autoři doslova vžívají do tohoto tragického, podle nich "nedořečeného" osudu a rozebírají reflexe, obsažené v Zábranových denících na pozadí absurdní doby, v níž musel žít (tato určující studie není kupodivu jmenována v bibliografii k Zábranově heslu ve Slovníku českých spisovatelů od r. 1945). V kontroverzní stati Několik poznámek o českém lyrickém fenoménu podrobují autoři kritice domácí kult lyrických subjektů, který si libuje víc v nezávazné idyle než v plnokrevné epice či dramatické tvorbě. Úvaha Svět, který se zřekl šamanů a bláznů, zase zkoumá, jak nakládá demokratický systém s nekonvenční menšinou, na okrajích Gaussovy sociologické křivky; tristním údělem těch, kteří se "nezařadili", se zabývá pojednání Jak se rodí outsideři. Za zmínku stojí rovněž reflexe Několik hesel, která se týkají nového obrazu světa, v níž se autoři pokoušejí tipovat, jak se v tomto století pozmění základní životní pocity a otázky, vkus, víra a funkce sdělovacích prostředků; této úvaze by myslím prospěla důkladnější argumentace.

V dalších příspěvcích si autoři všímají krize profesionalismu, generačních rozdílů či soužití lidí se zvířaty. Tematický záběr je tedy poměrně široký; podle lingvisty a diplomata Jiřího Marvana -- který knihu pokřtil v pražské Astře -- je kniha zajímavá i pro někdejší exulanty, protože nabízí spolehlivý, názorově pestrý průhled do toho, čím žije současná česká společnost.

Kritická pozornost, pokud vím, zatím tuto publikaci obchází, přestože už je téměř rozebraná; že by si recenzenti s jejím hodnocením nevěděli rady? Je to škoda -- už proto, že by se v závěrečném Dotazníku tentokrát dozvěděli o autorské dvojici leccos intimního, což pro ni rozhodně není typické.