18. 8. 2004
My s nimi vyběhneme 9.Vyhlásit mat za státní jazykJaksi jsme nikdy neuměli účinně naložit s bohatstvím, které nám pán Bůh naložil. Lehkomyslný vztah k ruskému matu je nesporný důkaz. "Soldat Ivanov!" "Ja!"
"Golovka ot chuja!"
Nenajdete žádného Rusa, dokonce ani žádného rusky hovořícího muže, jenž by nepoznal tuto naši přímo abecední pravdu. Možná, že se dokonce nenajdou ani chlapci starší tří let. Mluvíme a přemýšlíme v našem klejícím nářečí, avšak jaksi se za to stydíme. Pravdaže, se není za co stydět, ale je třeba se jen nadchnout sílou tohoto jazyka a využít jeho síly ve svůj prospěch. Toto je devátá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování. |
Porovnejme teď dvě významově stejné fráze ve dvou jazycích -- v cizím "šedém-úřednickém" a v rodném klejícím. "Pane poslanče Sidorove z frakce Kolenval! Zdá se mi, že jste se nevyjádřil celkem přesně." "Sidorov! Kolenval tebe v sraku! Zajebal svojej prostotoj! (Sidorove, strč si svůj Kolenval do prdele! Mám tě už po krk!) Druhé v pořadí bylo to, co si v duchu myslel a říkal vysoce vzdělaný předseda parlamentu. První pak bylo to, co fádně, nudně a nevýrazně vyslovil nahlas. Co vyznívá krásněji, lépe a koneckonců přesněji? Tak proč potom po celá staletí šlapeme po našem vzácném umění hovořit a myslet silněji a výrazněji než ostatní? Navrhuji tedy, aby se mat uzákonil jako oficiální jazyk těch, kteří v něm myslí. Aby donekonečna nemuseli překládat z rodného klejícího jazyka do nerodného úřednického a nepletli tak sebe i ostatní nepřesným překladem. Kdo u nás přemýšlí matem? Úředníci na nejrůznějších úrovních, včetně těch nejvyšších, s výjimkou ostýchavých ušlechtilých semitů, kterým hrůzu z matu vštěpily starostlivé židovské matky slovy: "Neklej, Iljušo, nebo budeš jako Rusi!" Mimo úředníků matem přemýšlí všichni vojáci a mi litarizované útvary, všechny justiční orgány. Velká část proletariátu a pracujících rolníků, nemluvě o vězních. Tedy matem přemýšlejí prakticky všichni uvědomělí a prospěšní členové společnosti s výjimkou hrstky prohnitých intelektuálů. Mat je náš hlavní jazyk a tím, že ho držíme v ilegalitě, každou sekundu škodíme naší velké vlasti a sami sebe stavíme do postavení jazykové menšiny, přestože tvoříme většinu. "Vy što, suky, sovsem ochujeli!" (A vy co, kurvy jedny, dočista jste se už zbláznily!) Přibližně takovými slovy by mohl začínat první blok zpráv na státním televizním kanále; tato slova mohou patřit hlavě státu a musí být adresované shromážděným členům ministerského kabinetu. Když zpravodajství bude takto začínat, polovina problémů velké země sama od sebe zmizí, protože zmizí zkreslení, způsobené nepřesným překladem. Nikdo nebude mrmlat, fňukat či koktat. Signál se bude šířit odshora, od cara, směrem dolů k bojarům v nezakalené podobě: co si car myslel, to i řekl. Každý z ministrů začne dávat své důležité příkazy na svém ministerstvu tím správným tónem: "Vy co, kurvy jedny..." -- dále vše dle prvotního zdroje. Proč je důležité uzákonit mat? Poněvadž oslovení "Vy co, kurvy jedny..." má v sobě obrovský náboj energie a je škoda jí mrhat do prostoru jen tak bez rozmyslu. Mimochodem jako každou větou, která je vyslovená v matu jeho původním nositelem. Vysoce výkonná energie, jak jsou v současnosti zvyklé říkat samy o sobě naše "teplé", chatrné a hlasem neobdařené popové hvězdy, to je podstata matu. Zkusme opět porovnat dvě věty: "Ne, nic nedostaneš!" a "Chuj tebe moržovyj v rozovyje gubky!" ("Dostaneš mrožího kokota do růžovoučkých ústeček!"). Každý čtenář, i ten, který nepřemýšlí matem, nemůže neuznat, že porovnáváme dvě celkem rozdílné veličiny. Je to podobné, jako když porovnáváme moskevskou říčku Neglinku, která je schovaná v městské kanalizaci, a matičku Volgu při jejím dolním toku. Náš mat se nedá naučit, jestliže jeho hudba nepronikla člověkem v dětství a mladosti. Stejně jako se nedá naučit kubánské brumlání s využitím španělských slov, které Kubánci nazývají "jazykem ulice", o kterém s pýchou říkají, že v tomto jazyku jim neporozumí ani vlastní matka. Znám Čechy i Slováky, kteří strávili léta v stalinských táborech a naučili se tam velkolepě mluvit spisovnou ruštinou, přitom se však vůbec nesnažili aktivně se naučit mat. Navzdory tomu, že všemu rozuměli, nepokusili se ho ani jen napodobit. Když jsem se zeptal, proč, vždyť je to takové pěkné a silné, tak mi jeden z nich odpověděl: "Ano, ale Rusi by se mi vysmáli, kdybych tak začal mluvit". Slovenka teta Ema, která kdysi prováděla po Bratislavě ruské turisty, na otázku, jaké bylo první ruské slovo, které slyšela, roztála od dojetí a hromově zahlásila: "Job tvoju mať!" Tehdy byla teta Ema pětileté děvčátko a ruštinu se ještě neučila, avšak naše národní heslo si zapamatovala na celý život. Byla to první a hlavní věc, kterou naši vojáci oznámili slovenskému obyvatelstvu, když jej osvobozovali od fašistického útlaku. Byla to jejich "message". Nejenom, že si teta Ema tuto message zapamatovala, ale horlivě se snažila reprodukovat její hudbu, nápěv, se kterým přišli vojáci maršála Koneva. Ovšem že to nedokázala. Pak upadla do hysterického smíchu, když jsem ji naučil ruský výraz "pizda s ušami". Jestliže Slováci dnes náhodou vědí, na jakých nezvyklých místech mohou občas vyrůst uši, potom nepochybně od tety Emy. Na Moskevské univerzitě jsem měl jednoho spolužáka, který měl přezdívku Indian Joe, byl synem indického komunisty a vyrostl v Moskvě. Indián Joe dokázal dokonale foneticky, bez nejmenšího přízvuku mluvit matem, přesněji, opakoval slyšené od jiných, ale naše energie se u něj tak či tak neobjevila. Když však bylo třeba dělat zkoušky a mluvit spisovně, začal se u něj prořezávat hrozný přízvuk a nikdo mu nerozuměl. V našem matu je obsažená taková zásoba energie, že by vystačila pro celé lidstvo. A proto je nutné začít se učit s takovýmito zásobami správně nakládat. Když přemýšlíme a mluvíme v našem rodném klejícím jazyce, rozehříváme se jako atomové reaktory a mrháme energií, namísto toho, abychom se ji naučili natočit užitečným směrem. Učíme se prodávat ropu a plyn, jež se dřív nebo později spotřebují. Ale náš mat, ten se nevyčerpá nikdy, jestliže sami nedopustíme, aby vyhynul. Je to nevyčerpatelná, sama sebe obnovující zásoba energie velkého národa a se sebevědomou jistotou filologa tvrdím: ani jeden jazyk se nevyznačuje takovou zásobou. V našem matu je obsažená magie, která sahá až do tisícileté hloubky, přímo do útrob prvobytné hordy s jejím ne únavným a přísným Otcem. Dnes ani sami nevíme, co říkáme jeden druhému, začínajíce jakékoliv důležité téma naším národním heslem "No, job tvoju mať!". Navzdory tomu, magie této prastaré fráze není slabší zásluhou naší nevědomosti. "Ja job tvoju mať" znamená, že "možná jsem tvůj vlastní otec a ty mě budeš poslouchat". Toto je první význam -- rozkazovací. Existuje i druhý význam -- prosící, a to když mluvící je slabší než jeho spolubesedník: "Možná jsem tvůj otec, slituj se, anebo mě alespoň nezabíjej". Je i třetí -- urážlivý: "Tvoje matka je šlapka a ty sám jsi parchant". Existují ještě tisíce a tisíce významů, které závisí na tom, jaká hudba zní spolu se zvuky národního hesla. Vyplatí se, aby se k němu složila slavnostní hudba a heslo se zpívalo místo toho nudného zatahování "Sojuz nerušimyj". |
Sergej Chelemendik: My ... ich! | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
18. 8. 2004 | Vyhlásit mat za státní jazyk | Sergej Chelemendik | |
17. 8. 2004 | Rakušané poznají "našu mať" | Sergej Chelemendik | |
16. 8. 2004 | Smyslná láska v městě Stryj | Sergej Chelemendik | |
13. 8. 2004 | Svátek rusko-německého přátelství v Turecku | Sergej Chelemendik | |
11. 8. 2004 | Černo-žlutý Frankfurt | Sergej Chelemendik | |
11. 8. 2004 | Pochybné hodnoty ruského autora ze Slovenska | Jan Čulík | |
10. 8. 2004 | O naší kletbě | Sergej Chelemendik | |
9. 8. 2004 | Co děláme my -- jim | Sergej Chelemendik | |
6. 8. 2004 | Kdo koho kdy ojebe či ojebal | Štěpán Kotrba | |
6. 8. 2004 | Co udělali oni -- nám | Sergej Chelemendik | |
6. 8. 2004 | Revitalizovaný model rusko-slovenského Švejka 21. storočia | Pavol Janík |