18. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 8. 2004

My s nimi vyběhneme 9.

Vyhlásit mat za státní jazyk

Jaksi jsme nikdy neuměli účinně naložit s bohatstvím, které nám pán Bůh naložil. Lehkomyslný vztah k ruskému matu je nesporný důkaz.

"Soldat Ivanov!"

"Ja!"
"Golovka ot chuja!"

Nenajdete žádného Rusa, dokonce ani žádného rusky hovořícího muže, jenž by nepoznal tuto naši přímo abecední pravdu. Možná, že se dokonce nenajdou ani chlapci starší tří let. Mluvíme a přemýšlíme v našem klejícím nářečí, avšak jaksi se za to stydíme. Pravdaže, se není za co stydět, ale je třeba se jen nadchnout sílou tohoto jazyka a využít jeho síly ve svůj prospěch.

Toto je devátá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování.

Porovnejme teď dvě významově stejné fráze ve dvou jazycích -- v cizím "šedém-úřednickém" a v rodném klejícím.

"Pane poslanče Sidorove z frakce Kolenval! Zdá se mi, že jste se nevyjádřil celkem přesně."

"Sidorov! Kolenval tebe v sraku! Zajebal svojej prostotoj! (Sidorove, strč si svůj Kolenval do prdele! Mám tě už po krk!)

Druhé v pořadí bylo to, co si v duchu myslel a říkal vysoce vzdělaný předseda parlamentu. První pak bylo to, co fádně, nudně a nevýrazně vyslovil nahlas. Co vyznívá krásněji, lépe a koneckonců přesněji? Tak proč potom po celá staletí šlapeme po našem vzácném umění hovořit a myslet silněji a výrazněji než ostatní?

Navrhuji tedy, aby se mat uzákonil jako oficiální jazyk těch, kteří v něm myslí. Aby donekonečna nemuseli překládat z rodného klejícího jazyka do nerodného úřednického a nepletli tak sebe i ostatní nepřesným překladem.

Kdo u nás přemýšlí matem? Úředníci na nejrůznějších úrovních, včetně těch nejvyšších, s výjimkou ostýchavých ušlechtilých semitů, kterým hrůzu z matu vštěpily starostlivé židovské matky slovy: "Neklej, Iljušo, nebo budeš jako Rusi!" Mimo úředníků matem přemýšlí všichni vojáci a mi litarizované útvary, všechny justiční orgány. Velká část proletariátu a pracujících rolníků, nemluvě o vězních. Tedy matem přemýšlejí prakticky všichni uvědomělí a prospěšní členové společnosti s výjimkou hrstky prohnitých intelektuálů. Mat je náš hlavní jazyk a tím, že ho držíme v ilegalitě, každou sekundu škodíme naší velké vlasti a sami sebe stavíme do postavení jazykové menšiny, přestože tvoříme většinu.

"Vy što, suky, sovsem ochujeli!" (A vy co, kurvy jedny, dočista jste se už zbláznily!)

Přibližně takovými slovy by mohl začínat první blok zpráv na státním televizním kanále; tato slova mohou patřit hlavě státu a musí být adresované shromážděným členům ministerského kabinetu. Když zpravodajství bude takto začínat, polovina problémů velké země sama od sebe zmizí, protože zmizí zkreslení, způsobené nepřesným překladem. Nikdo nebude mrmlat, fňukat či koktat. Signál se bude šířit odshora, od cara, směrem dolů k bojarům v nezakalené podobě: co si car myslel, to i řekl. Každý z ministrů začne dávat své důležité příkazy na svém ministerstvu tím správným tónem: "Vy co, kurvy jedny..." -- dále vše dle prvotního zdroje.

Proč je důležité uzákonit mat? Poněvadž oslovení "Vy co, kurvy jedny..." má v sobě obrovský náboj energie a je škoda jí mrhat do prostoru jen tak bez rozmyslu. Mimochodem jako každou větou, která je vyslovená v matu jeho původním nositelem. Vysoce výkonná energie, jak jsou v současnosti zvyklé říkat samy o sobě naše "teplé", chatrné a hlasem neobdařené popové hvězdy, to je podstata matu.

Zkusme opět porovnat dvě věty: "Ne, nic nedostaneš!" a "Chuj tebe moržovyj v rozovyje gubky!" ("Dostaneš mrožího kokota do růžovoučkých ústeček!"). Každý čtenář, i ten, který nepřemýšlí matem, nemůže neuznat, že porovnáváme dvě celkem rozdílné veličiny. Je to podobné, jako když porovnáváme moskevskou říčku Neglinku, která je schovaná v městské kanalizaci, a matičku Volgu při jejím dolním toku.

Náš mat se nedá naučit, jestliže jeho hudba nepronikla člověkem v dětství a mladosti. Stejně jako se nedá naučit kubánské brumlání s využitím španělských slov, které Kubánci nazývají "jazykem ulice", o kterém s pýchou říkají, že v tomto jazyku jim neporozumí ani vlastní matka.

Znám Čechy i Slováky, kteří strávili léta v stalinských táborech a naučili se tam velkolepě mluvit spisovnou ruštinou, přitom se však vůbec nesnažili aktivně se naučit mat. Navzdory tomu, že všemu rozuměli, nepokusili se ho ani jen napodobit. Když jsem se zeptal, proč, vždyť je to takové pěkné a silné, tak mi jeden z nich odpověděl: "Ano, ale Rusi by se mi vysmáli, kdybych tak začal mluvit".

Slovenka teta Ema, která kdysi prováděla po Bratislavě ruské turisty, na otázku, jaké bylo první ruské slovo, které slyšela, roztála od dojetí a hromově zahlásila: "Job tvoju mať!" Tehdy byla teta Ema pětileté děvčátko a ruštinu se ještě neučila, avšak naše národní heslo si zapamatovala na celý život. Byla to první a hlavní věc, kterou naši vojáci oznámili slovenskému obyvatelstvu, když jej osvobozovali od fašistického útlaku. Byla to jejich "message".

Nejenom, že si teta Ema tuto message zapamatovala, ale horlivě se snažila reprodukovat její hudbu, nápěv, se kterým přišli vojáci maršála Koneva. Ovšem že to nedokázala. Pak upadla do hysterického smíchu, když jsem ji naučil ruský výraz "pizda s ušami". Jestliže Slováci dnes náhodou vědí, na jakých nezvyklých místech mohou občas vyrůst uši, potom nepochybně od tety Emy.

Na Moskevské univerzitě jsem měl jednoho spolužáka, který měl přezdívku Indian Joe, byl synem indického komunisty a vyrostl v Moskvě. Indián Joe dokázal dokonale foneticky, bez nejmenšího přízvuku mluvit matem, přesněji, opakoval slyšené od jiných, ale naše energie se u něj tak či tak neobjevila. Když však bylo třeba dělat zkoušky a mluvit spisovně, začal se u něj prořezávat hrozný přízvuk a nikdo mu nerozuměl.

V našem matu je obsažená taková zásoba energie, že by vystačila pro celé lidstvo. A proto je nutné začít se učit s takovýmito zásobami správně nakládat. Když přemýšlíme a mluvíme v našem rodném klejícím jazyce, rozehříváme se jako atomové reaktory a mrháme energií, namísto toho, abychom se ji naučili natočit užitečným směrem. Učíme se prodávat ropu a plyn, jež se dřív nebo později spotřebují. Ale náš mat, ten se nevyčerpá nikdy, jestliže sami nedopustíme, aby vyhynul. Je to nevyčerpatelná, sama sebe obnovující zásoba energie velkého národa a se sebevědomou jistotou filologa tvrdím: ani jeden jazyk se nevyznačuje takovou zásobou.

V našem matu je obsažená magie, která sahá až do tisícileté hloubky, přímo do útrob prvobytné hordy s jejím ne únavným a přísným Otcem. Dnes ani sami nevíme, co říkáme jeden druhému, začínajíce jakékoliv důležité téma naším národním heslem "No, job tvoju mať!". Navzdory tomu, magie této prastaré fráze není slabší zásluhou naší nevědomosti.

"Ja job tvoju mať" znamená, že "možná jsem tvůj vlastní otec a ty mě budeš poslouchat". Toto je první význam -- rozkazovací. Existuje i druhý význam -- prosící, a to když mluvící je slabší než jeho spolubesedník: "Možná jsem tvůj otec, slituj se, anebo mě alespoň nezabíjej". Je i třetí -- urážlivý: "Tvoje matka je šlapka a ty sám jsi parchant".

Existují ještě tisíce a tisíce významů, které závisí na tom, jaká hudba zní spolu se zvuky národního hesla. Vyplatí se, aby se k němu složila slavnostní hudba a heslo se zpívalo místo toho nudného zatahování "Sojuz nerušimyj".

                 
Obsah vydání       18. 8. 2004
18. 8. 2004 O třítýdenní okupaci ČT 2 armádami spojeneckých sportovních vojsk Bohumil  Kartous
19. 8. 2004 Irácký delegát: "Al Sadr souhlasil, že složí zbraně"
18. 8. 2004 Utíkej, Viktore, utíkej! Jan  Sýkora
18. 8. 2004 Nesmyslné vraždění?
18. 8. 2004 Výběr mezi CocaColou a PepsiColou není výběr - to není demokracie Milan  Rokytka
18. 8. 2004 Kvalita rudého listí Štěpán  Kotrba
18. 8. 2004 Některé války stojí za to vést
18. 8. 2004 Fahrenheit 9/11 vyvolává kontroverzi v arabském světě
18. 8. 2004 Jednání se nekonalo: al-Sadr odmítl přijmout delegaci
18. 8. 2004 IRÁK: Povstání šíitů pokračuje dál
18. 8. 2004 Jednání s Muqtadou as-Sadrem: rozporné signály všech zúčastněných
18. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 9. - 11. srpna 2004
18. 8. 2004 Václav Havel a Václav Malý protestují proti pronásledování knihovníků na Kubě
17. 8. 2004 A co vyhánění Němců?
18. 8. 2004 Pehe a odsuny František  Nepil
18. 8. 2004 Vyhánění Němců II.
18. 8. 2004 Benešovy dekrety: Proč se pořád omlouvat?
18. 8. 2004 Zločiny proti lidskosti se nepromlčují, i když postkomunismus skutečné zákony neplodí Vladimír  Rott
18. 8. 2004 Vraždili bez morálních zábran Jiří  Hudeček
17. 8. 2004 Evropský soud pro lidská práva: Lustrační zákony jsou diskriminační Ivan  Válek
17. 8. 2004 Sčítání Romů se nechystá
18. 8. 2004 Vyhlásit mat za státní jazyk Sergej  Chelemendik
17. 8. 2004 Británie: Informační komisař varuje před vznikem policejního státu
17. 8. 2004 Život zvířat je důležitější než zaměstnání nějakého hostinského
17. 8. 2004 Svatý teror
17. 8. 2004 Staří stalinisté Štěpán  Kotrba
17. 8. 2004 Facetiae populi aneb Hořký humor malých a ještě menších... Jiří  Černý
16. 8. 2004 Karel Hoffmann a jeho právo "vyjadřovat se nehorázně" Jan  Sýkora
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Sergej Chelemendik: My ... ich! RSS 2.0      Historie >
18. 8. 2004 Vyhlásit mat za státní jazyk Sergej  Chelemendik
17. 8. 2004 Rakušané poznají "našu mať" Sergej  Chelemendik
16. 8. 2004 Smyslná láska v městě Stryj Sergej  Chelemendik
13. 8. 2004 Svátek rusko-německého přátelství v Turecku Sergej  Chelemendik
11. 8. 2004 Černo-žlutý Frankfurt Sergej  Chelemendik
11. 8. 2004 Pochybné hodnoty ruského autora ze Slovenska Jan  Čulík
10. 8. 2004 O naší kletbě Sergej  Chelemendik
9. 8. 2004 Co děláme my -- jim Sergej  Chelemendik
6. 8. 2004 Kdo koho kdy ojebe či ojebal Štěpán  Kotrba
6. 8. 2004 Co udělali oni -- nám Sergej  Chelemendik
6. 8. 2004 Revitalizovaný model rusko-slovenského Švejka 21. storočia Pavol  Janík