V posledních dnech jsem tu smutnou frašku konečně začal pouštět z mysli. Byl jsem si totiž jistý, že Respekt se omluví, nic jiného mu přece nezbývá; pachuť zůstane, ale všechno skončí ještě docela rozumně. Jenže Respekt se omluvit nehodlá, což mě šokovalo a znovu vyvolalo všechny ty pocity hnusu, studu a těžko definovatelného ohrožení, které ve mně kauza vzbudila.

Martin Škabraha ve svém článku o Kunderovi a Nohavicovi pokračuje v důležité diskusi, která začala recenzí Dominiky Švecové z jihlavského festivalu dokumentárních filmů, kde autorka referovala o - jinak prý svou strukturou zjevně značně nedokonalém, nepromyšleném a nepropracovaném - filmu Veroniky Janečkové, která žila po dobu pěti let ve společné domácnosti se svou velmi starou babičkou a ve svém filmu, předváděném v Jihlavě, za nějž dostala bakalářský titul, zaznamenala, jak babičku hádkami psychicky týrá.

V reakci na recenzi Dominiky Švecové se ozvalo několik čtenářů, právníci a známý český neuropatolog František Koukolík, kteří poukázali na to, že film Veroniky Janečkové může být důkazním materiálem spáchaného závažného trestného činu.

Otázka, zda může být film, který by se stal takovým důkazním materiálem, zároveň být uměleckým dílem je zajímavá a asi těžko zodpověditelná. Originální umělecké dílo by mělo novým, nezapomenutelným a hlubokým způsobem osvětlit aspekty lidské existence a mělo by také obsahovat velký estetický náboj; má tedy mít roli poznávací i estetickou.

V této souvislosti se naskýtá otázka, na kterou neumím odpovědět: Může být mučení uměleckým dílem? Podle platných zákonů je bez diskuse, že mučení je trestným činem. Může však záznam mučení být zároveň vůbec někdy uměleckým dílem? Neporuší nelidskost výchozí akce integritu uměleckého díla?

Dalo by se natočit umělecké dílo, které by bylo například založeno na záběrech lidí, hromadně umírajících na otravu v nacistických plynových komorách? Může takový materiál být vůbec někdy prezentován tak, aby to bylo umělecké dílo?

Odpovězte, filozofové...

Ptáte se, zdali může být obraz týrání a mučení uměleckým dílem, píše Martin Brezina.

Odpovídáte si implicite sám, když definujete, že "originální umělecké dílo by mělo novým, nezapomenutelným a hlubokým způsobem osvětlit aspekty lidské existence a mělo by také obsahovat velký estetický náboj; má tedy mít roli poznávací i estetickou."

Týrání a mučení je (bohužel) aspektem lidské existence a jeho působivé umělecké zobrazení může být uměleckým dílem, protože zostří, zcitliví naše vnímání takových fenoménů, bez ohledu na subjektivní motivy tvůrce takového díla.

Je ovšem jasné, že takové pojetí umění je v rozporu s jeho výchovnou rolí. Ale použítí umění jako výchovného nástroje je podle mne provázeno většinou jeho dezinterpretací, kastrací.

Položil jste vskutku znepokojující otázku. Nejsem filosof, ale mám za to, že vše záleží na tom, v jaké soustavě civilizačních etických a mravních hodnot se pohybujeme. Krvavé oběti civilizace Inků nepochybně měly kromě rituálního významu i estetickou funkci, kterou naplňovaly jakožto spektákl, píše Pavel Sagner.

Vycházíme-li však ze základních hodnot naší křesťanské civilizace, odpověď musí znít jednoznačně: ne. Myslím, že dobrým příkladem je Hermann Nitsch a jeho dílo. Tento akční umělec (měl v Praze dokonce před lety výstavu) hledí na porážku jatečních zvířat jako na estetický proces, jehož prvky používá k provokativnímu sebevyjádření. Tady je třeba být rezolutní a jednoznačně odmítnout četné pseudointelektuální oslavné tirády vyšinutých pseudokritiků Nitschova díla. Zde nejde o umělecké dílo nýbrž o estetizaci vraždy. Toť vše. Však také za to Nitsch zákonitě a zaslouženě skončil několikrát před soudem.

Naše civilizace možná upadá, ale zdá se, že zatím ještě má dostatek sil na nutnou sebeobranu.

Jako filosof si - alespoň prozatím - dovolím odpovědět na otázku Jana Čulíka jinou otázkou, která mne při přemýšlení o kritice filmu Veroniky Janečkové napadla, ale v článku Naši darmodějové jsem se jí nevěnoval (článek má jiné téma).

Jak na to správně poukázal Martin Škabraha, to, co pobuřuje na filmu Veroniky Janečkové, je skutečnost, že zobrazované domácí násilí zůstává nereflektované. Protagonistka filmu, která trápí svou babičku, je totiž zároveň autorka.

Při zobrazení eticky nepřijatelných skutečností je tedy, zdá se, pořád ještě nutno zaujmout konkrétní etický postoj. Co ale pak s díly, jako jsou filmy Leni Riefenstahlové, které jsou zjevně nacistické, přesto však jsou zjevně uměním? Možná, že vadí extremnost a bezprostřednost zobrazovaného násilí, pokud je přímo přítomné. Slyšel jsem o případě, kdy studenti umělecké školy chtěli uspořádat happening v tom smyslu, že by bez vody a potravy umístili psa do výlohy a nechali ho tam zemřít. Nemluvě o tom, že například v Británii, kde existují přísné zákony proti mučení zvířat, by si takovým činem vysloužili vězení asi na deset let, takový čin, jen pro "rajc" že můžeme sledovat umírajícího psa, by byl asi i v dnešní cynické společnosti nepřijatelný. Přestože z "happeningu" získáme "nové" poznatky o tom, jak se psí organismus chová těsně před smrtí, atd. "Nové" vědecké informace, získávané mučením, třeba zločinnými operacemi v nacistických koncentračních táborech, jsou asi dodnes v našich společnostech nepřijatelné.

Pokud je toto pravda, pak se, Martine Škabraho, však všichni přece jen dostáváme na pozici týdeníku Respekt, ne v tom smyslu, že publikoval o Kunderovi nepodloženou pomluvu, ale v tom smyslu, že všichni asi stále podvědomě vyžadujeme dodržování určitých etických norem a stojíme automaticky v "božím soudu" nad bližními, kteří tyto etické normy porušují. Nebo ne?

Použití slova "etický" je, Jane Čulíku, možná uhozením hřebíku na hlavičku. Ve filosofii se totiž toto slovo někdy překvapivě užívá v jiném, dokonce protikladném významu než slovo morální. Morálka se rodí jako odpověď na otázku Co je správné? Tedy jaké normy musíme respektovat ve vztahu k druhým lidem? Etika naproti tomu odpovídá na otázku Co je dobré? Co je dobrý život? A není snad třeba dodávat, že to, co považujeme za správné, má pro nás nakonec smysl především ve vztahu k tomu, co je dobré. Soužití katolíků a protestantů s ateisty je otázkou morálky, na které se musí shodnout; jejich etika se však bude radikálně lišit. A přesto mezi tou morálkou a etikou musí najít nějakou smysluplnou souvislost.

Mezinárodní energetická agentura IEA už několik měsíců avizuje vydání zásadní informace o skutečném stavu a perspektivách světové těžby ropy, a to ve své výroční zprávě za rok 2007, která má být oficiálně zveřejněna na tiskové konferenci 12. listopadu 2008. Přesto už koncem října pronikly některé závěry zprávy do médií a 28. října t. r. byly zveřejněny ve Financial Times ve dvou článcích autorů Caroly Hoyosové a Javiera Blase "Svět bude bojovat o uspokojení poptávky po ropě a "Klíčem k uspokojení poptávky po ropě jsou investice".

Ekonomická krize a vážně vypadající obličeje politiků zachraňujících svět. Volby, které mohou úplně pohřbít tuto zemi, zničit ji špatnou volbou, nebo ji toutéž volbou přivést k rozkvětu a k vrcholu vyspělosti. Zprávy o těchto událostech zprostředkované jako stínohra, parafráze, karikatura, drama nebo jiný žánr zvláštního druhu literatury zvaného interpretace reality. Dějiny v rukou dynamizujících nadsvětů mohou smrtelníkovi připadat tak trochu nudné. Co se to vlastně děje?

Americká společnost, která se podílí značnou měrou na globální odpovědnosti, je krátce před prezidentskými volbami. Jsme poměrně dobře informováni o kandidátech i jejich programech a sledujeme i vývoj vzájemných šancí. Je to dobře, protože tyto volby se svým dosahem týkají i celkového politicko-společenského prostředí ve světě, tedy i nás. Informace nejsou všechno. Náš přístup a hodnocení by měly mít i zpětnou vazbu.

První dvě třetiny, nebo možná tři čtvrtiny nového Hřebejkova filmu Nestyda, k němuž napsal scénář Michal Viewegh, vzdáleně na motivy svých Povídek o manželství a o sexu, jsou naprosto brilantním svědectvím o tom, jak v ČR žijí dnešní čtyřicátníci, plným citlivého a ironického pozorování slabostí i předností postav. Až do těch tří čtvrtin je to dobře napsaný příběh, strhující svou lidskostí i profesionalitou filmařské a spisovatelské práce. Hřebejk i Viewegh jsou v českém prostředí už léta zavedená jména a po jejich dosavadní, rozsáhlé produkci, by člověk čekal už jen rutinu. Je příjemným překvapením, že oba zavedení autoři v tomto filmu přinesli něco opravdu nového. Obrovským přínosem, zdá se, bylo prostě to, že se Hřebejk osvobodil od jha spolupráce se svým scénáristou Jarchovským a filmem Nestyda opustil zavedený typ střednoproudých, kazatelských, občas dost nesnesitelných, moralizujících kýčů, vzdal se role vykladače národních historických i soukromých traumat a svět tu jen pozoruje.

Za finanční krizí, která se v těchto dnech negativně projevuje v celém světě a která má svůj původ v USA, stojí více než jen hypotéky a morální hazard „chamtivých“ bankéřů.

Zdá se, že celý problém vznikl na trhu hypoték. Už to samo o sobě by bylo zvláštní, málokterý trh je totiž tak „národní“ jako trh nemovitostí. I proto se ještě v roce 2007 objevovaly komentáře tvrdící, že tato krize, resp. „problémy“, zůstanou omezeny na americkou ekonomiku a zbytku svět se víceméně nedotknou. Opak je ovšem pravdou. Propojení globální ekonomiky jsou ovšem pestrá a netýkají se pouze finančního sektoru.

"Česká ambasáda v Hanoji čelí obviněním z korupce". "Tři české ambasády jsou synonymem korupce". "Na českých ambasádách v Hanoji, Ulánbátaru a Kyjevě bují korupce". Takové a podobné nadpisy se čím dál častěji objevují v našem tisku. České zastupitelské úřady jsou již mnoho let terčem kritiky nejen ze strany nevládních organizací, ale i některých zpravodajských služeb za to, že bez úplatků nikdo vízum nedostane. Problémem, o kterém se dosud mluvilo jen potichu, se nyní zabývají oficiální místa.

Jak ideologie, tlak skupinových zájmů, populistická politika a naprostá nekompetence odsoudily americké hospodářství k pouhému přežívání. Jasný, rozumný plán, jak napravit šílenství Bushovy éry a vrátit Americe ekonomickou racionalitu,píše v americkém časopise Vanity Fair ekonom Joseph E. Stiglitz.

Když americké hospodářství zasáhne pokles, často slyšíte experty debatující o tom, zda to bude spíše pokles ve tvaru V (rychlý a ostrý), nebo ve tvaru U (delší a mělčí). Dnes však možná americké hospodářství zasáhla událost, kterou lze nejlépe popsat jako pokles ve tvaru L. Už teď je na tom ekonomika velmi špatně a zřejmě to tak ještě nějakou dobu zůstane.

Výbor předsedů Valného shromáždění Organizace spojených národů se sešel na svém jedenáctém výročním zasedání v sídle Organizace spojených národů ve dnech 21-23 října 2008. Rada předsedů byla založena v sídle Organizace spojených národů v roce 1997 jako mechanismus pro koordinaci kolektivní diplomatické a mezinárodní zkušenosti bývalých předsedů s cílem podpořit práci Organizace spojených národů, zejména jeho Valného shromáždění.

KD│ Poradní orgán Defense Business Board (DBB) doporučil příštímu americkému prezidentovi, aby požadavky na nákup nových zbraní nadále neformulovaly aparáty jednotlivých druhů vojsk, ale samotní velitelé bojových jednotek. Nová administrativa by měla také rychle reformovat panel Pentagonu, který hodnotí nové zbraňové systémy. Je třeba změnit jeho složení a propojit ho s akvizičním procesem (procesem nákupu výzbroje), tvrdí výbor DBB.

LVI │ Mezi nejvýznamnější trendy, které ovlivňují vývoj vojenské techniky, patří zbraně využívající směrovanou energii, zejména lasery. Ozbrojené síly USA vkládají do „paprsků smrti“ nemalé naděje a doufají, že tyto principiálně nové zbraňové systémy přispějí k udržení a prohloubení americké vojenské nadvlády. Odborníci zbrojní firmy Northrop Grumman, která se intenzivně zabývá vývojem ničivých laserů, představili fiktivní scénář budoucího konfliktu, jehož průběh i výsledek laserové zbraně zásadně ovlivní.

ŠOK │ Lobbisté se snaží atmosférou strachu ovlivnit projednávání vojenského rozpočtu USA... Následující text berte spolu s v sobotní televizi uvedeným scénářovým akčním sci-fi filmem Stealth – přísně tajná mise (režie R.Cohen, Nova 1.11. 2008, 20:00, použit fiktivní F/A-37 Talon), jako sondu do politického, vojenskostrategického i taktického myšlení představitelů amerického vojenskoprůmyslového komplexu.

Letošní první případy se objevily v Západní Virginii. Jeden z voličů situaci popisuje slovy: "Zmáčknul jsem Obama a skočil tam McCain." Hlasy tedy přeskakují, aniž by nad nimi voliči měli kontrolu, to však během voleb ve Spojených státech není vůbec neobvyklé. Nejpodrobněji tyto události sleduje investigativní novinář BBC Greg Palast, který vystoupil např. v dokumentu Americké zatmění (The American Blackout). Dokument informuje o způsobech, kterými se v roce 2000 na Floridě a 2004 v Ohiu, odehrály aparteidní volby ZDE

JU│ Na severu Ruska, na základnách Severního loďstva, již začala zima a to je zřejmě hlavní důvod, proč lodě ruského Severního loďstva vyrážejí opět na cvičení do teplých krajů... Jak oznamuje server Lenta.ru, lodě Tichooceánského a Severního loďstva provedou společné cvičení v prostoru Indického oceánu. Jak oznámilo velení ruského námořnictva, na své cestě do prostoru Arabského moře navštíví ruské lodě řadu přístavů cizích států.

V rámci festivalu o lidských právech Jeden svět jsem zhlédl dokument Kongo: hluboké ticho, pojednávající o tragických osudech znásilněných žen ve válkou rozervaném Kongu. Autorka silného a drásajícího dokumentu, Lisa F. Jacksonová, byla sama znásilněna a svým počinem možná chtěla projít jakousi psychoterapií či katarzí, jíž by zahnala vlastní démony a překonala násilné ponížení, jemuž byla vystavena.

S velkým rozčarováním a nevolí jsem zhlédl nedělní OVM exkluzivně z Kábulu, kde se rozebíraly úspěchy a výzvy českého rekonstrukčního týmu v afghánské tragédii - pění chvály velitele jednotek ISAF McKiernana na naše mesiáše, optimistickou tirádu generálního tajemníka NATO Scheffera, úpěnlivou prosbu guvernéra Lógaru, abychom přišli ještě blíž, budoucí navýšení počtu našich vojáků v této zemi apod. Neštěstí by údajně nastalo, kdyby český humanitární voják zemi opustil. Jakže to psalo Rudé Právo o sovětské okupaci Afghánistánu v 80. letech minulého století? Nejsme náhodou součástí nekonečné koloniální války, jejímž smyslem není nezištná pomoc místním, nýbrž mašinérie, jež hraje starou a cynickou hru, jejímž cílem je strategická kontrola důležitého regionu?

Pod pojmem Dílny -- Workshops se divákům v Jihlavě představily práce studentů Katedry dokumentární tvorby FAMU.

Nejsou to dílny v pravém slova smyslu. S filmy se tam nijak nepracuje, ani se podrobněji nerozbírají. Pedagogové z FAMU prostě jen uvádějí snímky svých studentů. Učitelé nijak nerozbírají, proč je film zaujal, neanalyzují, zda je dobrý, nebo špatný, nic, co si o něm myslí, neřeknou. Jen studentům dávají doplňující otázky. Po promítnutí filmu mají studenti možnost říct pár slov a odpovědět na dotazy. Tím se projekce neliší od většiny filmů uváděných na festivalu, kdy se režisér -- pokud je přítomen -- účastní debaty po skončení filmu. Nebylo jasné, zda jsou filmy z jednotlivých ročníků FAMU pro předvedení v Jihlavě podrobovány výběru. Měla jsem pocit, že se v Jihlavě promítají snad úplně všechny studentské práce.

Ačkoliv předsedové SPÖ a ÖVP Werner Faymann a Josef Pröll jsou jednotní v názoru, že je nutno urychlit ustavení velké koalice, ani čtvrteční druhé "velké kolo" jednání nezaznamenalo však žádný pokrok. Samotná jednání mezi sociálními demokraty a lidovci začala optimistickým prohlášením budoucího spolkového kancléře Faymanna, že by ještě před koncem letošního roku mohlo dojít k ustavení nového spolkového kabinetu. Konečné datum pro skončení jednání nebylo sice stanoveno, ale cílem jsou Vánoce. O to usiluje i spolkový prezident Heinz Fischer, který je stoupencem velké koalice sociálních demokratů a lidovců.

"Dramatické důsledky" předpovídá ministr obrany Spojených států Robert Gates, pokud nebude 1. ledna 2009 existovat žádná smlouva týkající se oprávnění vojsk USA k operacím v Iráku -- buď v podobě Dohody o statutu sil (SOFA) mezi Irákem a Spojenými státy, nebo aspoň v podobě prodloužení mandátu OSN, který v tomto okamžiku představuje právní základ přítomnosti a činnosti vojsk USA v této zemi, ale vyprší 31. prosince 2008.

Jak dnes uznává skoro každý, jednání mezi Spojenými státy a Irákem uvázla ve slepé uličce.

Energetická bezpečnost se znovu dostává na pořad dne. Tak, jak zatím utichá konflikt na Kavkaze, začíná se pozornost přesouvat i na další otázky, které vyvolal. Jednou z nich je i problematika cest pro dodávky zemního plynu do Evropy i problémy diverzifikace zdrojů zemního plynu. Jde o problém nesporně velmi široký a vyčerpat jeho základní rysy nevyhnutelně vyžaduje poněkud širší pojednání a tudíž i – nezvyklou - úpravu do dvou částí. V prvé části jde zejména o základní data o zemním plynu, jeho zdrojích a také dopravních cestách do Evropy resp. do EU. V druhé části pak je to problematika zdrojů středoasijského plynu – pro EU nejbližšího a nejvýznamnějšího potenciálního zdroje - a také možné strategie přístupu k exploataci těchto ložisek.

Za několik let bude mezinárodní trh plný zbraní ideálních pro dětské vojáky

Spojené státy, které spolu se Zimbabwe odmítají mezinárodní Smlouvu o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty, ATT) zahájily obchodní soutěž na náhradu stávajících karabin M4 zbraní větší ráže.

KD| I když jsou banky zachráněny, světové hospodářství ohrožuje nejsilnější recese od počátku 80. let -- tedy přinejmenším od té doby. Pokles nyní zasahuje obchod a průmysl a žádná země se před ním nemůže ubránit.

V týdnu mezi 17. a 24. říjnem se valutové rezervy centrální banky snížily o 31 miliard dolarů

KD | Ruská Centrální banka oznámila rekordní týdenní ztráty valutových rezerv za poslední dekádu. Během týdne od 17. do 24. října její mezinárodní rezervy, z nichž je podporován kurs rublu, spadly o 31 miliard dolarů. Méně než polovinu ztráty lze připsat přecenění valutových aktiv kvůli zvýšení kursu dolaru. Podstatnou část lze vysvětlit odlivem kapitálu ze země a prodejem valut na vnitřním trhu kvůli podpoře kurzu rublu.

Izraelský nálet by vážně neublížil, pokud by nedošlo k nasazení jaderné zbraně

KD| Západní zpravodajští experti jsou přesvědčeni, že íránská jaderná zařízení jsou umístěna příliš hluboko pod zemí, než aby jim případná krátká letecká kampaň Izraele vážně uškodila. Musela by totiž zasáhnout objekty několika protibunkrovými pumami do stejného místa. Bez použití jaderných zbraní by tedy průmyslové provozy umístěné v opevněných podzemních tunelech nejspíše odolaly, píše v článku pro listopadové vydání magazínu Newsweek Mark Hosenball.

Tunely jsou údajně obklopeny železobetonovými bariérami o tloušťce zhruba 20 metrů. Izrael nevlastní žádnou konvenční zbraň, kterou by tuto překážku jednorázově zdolal, a nasazení jaderných pum je z politického hlediska málo pravděpodobné, tvrdí nejmenovaný americký vládní úředník a experti pracující pro Pentagon i OSN.

25.10. 2008, Newsweek, Hosenball, M.: Nukes: Too Deep to Hit ZDE

Václav Klaus již drahnou řadu let z Hradu sděluje do podhradí názory, jimiž se pokouší ovlivňovat svět, českého občana i tvrdé jádro ODS, které k němu stále vzhlíží v němém úžasu jako ke svému guru a spolu s částí médií po něm tyto názory opakuje. Tyto postoje se týkají například ekologie, kdy člověk prý svou činností neohrožuje životní prostředí, přičemž je známo, že se jen v poslední době například denně zničí spálením část amazonského pralesa velikosti fotbalového hřiště. Kvůli potravinovým koncernům.

zdroj ZDE

Na mušce mám už dlouho obecní policii, jak ji definoval zákon ČNR ze dne 6. prosince 1991, včetně dalších 8 změn a úprav. Po sametové revoluci byli tací, kteří ve změně systému spatřovali cestu k racionální správě věcí veřejných. Kdy lid jako tvůrce zákonů nastolí takové poměry, aby z vyprodukované nadhodnoty nebylo možné financovat činnosti, o jejíž užitečnosti byli přesvědčené pouze sekretariáty vládní strany. S lidmi, pro které ideologie byla zdrojem příjmů. Ostatně i dnes propagovaný kapitalismus vzývá docela jiné hodnoty, než jaké ve skutečnosti musíme konzumovat. A co má s tím společného obecní policie, zeptáte se?

Ve strukturách obecní a městské správy se jako rakovinné bujení šíří výdaje na tuto represivní složku, která dnes už dubluje práci existující "státní" policie.

Patrně nejpozoruhodnějším aspektem reakce na současnou finanční krizi je to, co jeden ze zúčastněných vyjádřil slovy: „Vůbec nikdo netuší, co dělat.“ Důvodem je bezesporu to, že očekávání jsou součástí hry: reakce trhu na nějakou intervenci nezávisí jen na tom, do jaké míry bankéři a investoři příslušným intervencím důvěřují, ale ještě daleko více na tom, do jaké míry se domnívají, že jim budou důvěřovat i ostatní.

Keynes připodobnil akciové trhy k soutěži, jejíž účastníci musí ze stovky fotografií vybrat několik pěkných děvčat: „Nejde jen o to, vybrat ty, které se mně osobně podle mého nejlepšího svědomí zdají jako ty nejhezčí, a dokonce ne ani ty, které by za nejhezčí označilo průměrného mínění. Dosáhli jsme třetího stupně, kdy se pokoušíme předvídat, co soudí průměrné mínění o tom, jaké bude průměrné mínění.“ Jsme nuceni podstupovat volby, aniž bychom disponovali informacemi, které by nás k tomu opravňovaly; nebo jako to vyjádřil John Gray: „Jsme nuceni žít tak, jako bychom byli svobodní.“

Nějaký čas jsem se teď zabýval tím, jak předložit čtenářům myšlenkový návyk, který, jak se zdá, tvoří jeden z hlavních kořenů současné krize průmyslové společnosti. Nikdy jsem nepochyboval, že jsem tuto otázku měl probrat dříve, avšak uprostřed kaskády současných dramatických událostí by se debata mohla minout účinkem. Když se kolem nás patrně rozpadá systém halucinačních financí, který poháněl iluzi americké prosperity po čtvrt století, panický výprodej spekulantů na komoditních trzích sráží ceny fosilních paliv do hloubek, které jsou stejně nepřiměřené jako nedávné vrcholy, a když se kola stroje amerického globálního impéria zastavují, váhám, zda jde o čas vhodný ke zkoumání čehosi nehmatatelného.

Mirek Topolánek je "absolutně spokojen". O americkém radaru nepadlo v Elysejském paláci ani slovo. Francouzský prezident se do "vnitřních záležitostí" České republiky nevměšuje, a že americký radar je "česko americká bilaterální záležitost" je jaksi samozřejmě. Někteří skalní eurooptimisté v Čechách doufali, že o americké základně na pražském předměstí padne slovo alespoň v kuřáckém salonu, ale ani to ne. Topolánek si svůj francouzský koňak vypil v klidu.

Generál Henry Obering přivezl do Prahy 600 000 dolarů , což je v přepočtu zhruba 12 milionů Kč, na posílení české vědy. Jde o první splátku, která byla Česku slíbena za to, že na svém území kousek od Prahy nechá zbudovat cizí vojenskou posádku a cizí vojenskou technologii. Podle všeho pro generála Oberinga představuje nějaké potvrzení smlouvy českým parlamentem jen nepodstatnou drobnost, která v dávno uzavřeném byznysu nehraje větší roli. Zajímavá je i výše sumy.

Nedávno odstoupivší generální ředitel jedné ze dvou velkých zkrachovalých amerických hypotečních bank působí nyní ve funkci poradce nového generálního ředitele. Finančně byl postižen, měsíčně nyní pobírá již pouhý jeden milion dolarů. Suma 12 milionů korun byla předána tři dny poté, co zbytečná hodinová vojenská přehlídka spolykala 15 milionů korun. Stačilo odpustit si hodinu pořadového kroku a nemuseli jsme se nechat vydržovat. Prostitut, který nezná svoji cenu, nemůže v tržním prostředí nikdy uspět.

Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, má být ve Sněmovně jako tisk č. 638 projednán ve zkráceném čtení. Jedná se o již cca dva týdny inzerovaný návrh zvýšení garancí za vklady klientů v tuzemských bankách. Problém je, že vláda nehodlá garantovat i jiné vklady drobných střadatelů, které nemají podobu investice, ale podobu spoření. Nepojištěno tímto zákonem má zůstat důchodové a životní pojištění.

V předložené vládní novele se navrhuje zvýšit maximální hranici pro výplatu náhrady z Fondu pojištění vkladů oprávněné osobě (jak fyzické, tak i právnické osobě) za vklady u jedné banky z 25 tis. EUR na 50 tis. EUR (tj. dle aktuálního kursu CZK vůči EUR z cca 600 tis. Kč na cca 1,2 mil. Kč). Zároveň se navrhuje odstranit dosavadní spoluúčast vkladatelů, která spočívá v omezení, podle něhož se náhrada poskytuje pouze ve výši 90 % výše vkladu. Podle navrhované úpravy by se tedy poskytovala náhrada za 100 % výše vkladu, maximálně však již zmíněných 50 tis. EUR.

István Mészáros: Beyond Capital - Toward a Theory of Transition, ISBN-10: 0850362423, # ISBN-13: 978-0850362428, Merlin Press, 1986

Profesor István Mészáros ze Sussexu, běhen své přednášky, kterou jsem sledoval na internetu, mne přivedl na řadu myšlenek, i když jen opakoval své názory z knihy „Beyond Capital“. Tu vydal v Anglii v devadesátých létech. Stěžejní myšlenkou je, že je to kapitál, co rozhoduje o charakteru společnosti. A dokud se nevymaníme z dosahu jeho „metabolismu“, nelze pomýšlet na změnu charakteru společnosti. Proto, jak zdůrazňuje, Marxovo hlavní dílo se jmenuje Das Kapital a ne Der Kapitalismus.

Smrt je vlastně jediný důvod pro nesmrtelnost. Kdybychom byli nesmrtelní, nemělo by v nekonečném běhu pojídání, kálení, sexu, množení a dýchání nic nějaký nadpozemský smysl. Smrt, jak trefně vystihl ve své analýze lidského života třeba Heidegger, který život nazval "bytím k smrti", klade zásadní otázku: je pouhý pomíjivý mžik lidského života všechno, co se toho, kdo ten život žije, týká, nebo je cosi nad smrtí, co nás živé spojuje s těmi, kdo už zemřeli, i s těmi, kdo tu budou žít, až my se budeme rozkládat v zemi?

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 684.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2008 částku 190 065.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a