Na setkání šéfů obou stran bylo dohodnuto, že počínaje čtvrtkem 23. října se budou konat společná setkání osmi vyjednávajících týmů, které byly sestaveny podle jednotlivých témat.

První se zabývá především ekonomickými otázkami, druhý pak zahraniční politikou, třetí otázkami vzdělání, kultury a médií, čtvrtý rozpočtem a daněmi, pátý rozvojem rakouské společnosti včetně sportu, šestý problémy vnitra, spravedlnosti a obrany, sedmý postavením obcí v rámci federalistického systému, úkoly státu a demokracií a osmý pracovní tým sociálními a zdravotními otázkami.

Koordinací koaličních jednání mezi jednotlivými týmy byly pověřeny dvě ženy. Za sociální demokraty úřadující vedoucí strany Doris Buresová, za lidovce ministryně vnitra Maria Fekterová . Jde o důležité funkce, protože úspěch koaličních jednání bude záviset na koordinaci všech osmi pracovních skupin, jejichž četná témata si vyžadují stanovení času, kdy diskuse o nich bude muset být uzavřena. Půjde o náročný úkol již vzhledem k tomu, že obě představitelky jsou aktivně zapojeny do práce skupin, Buresová pro ekonomickou problematiku a Fekterová pro bezpečnostní otázky. Buresová v rozhovoru s rakouským rozhlasem prohlásila, že ráda tuto odpovědnou funkci na sebe převzala: "Považuji za velmi dobré, že dvě ženy budou jednání koordinovat, protože ženy jsou známé tím, že velmi cílevědomě pracují. Jsem přesvědčena, že společně to dobře provedeme." U Fekterové vyjádření již nevyznívá tak pozitivně, když v rozhlase prohlásila, že "musíme dojít k vytvoření nové vlády, a nemůže se proto stát, aby pokračovala ve stopách staré."

O tom však zřejmě nejsou tak přesvědčeni političtí pozorovatelé a politologové, kteří upozorňují, že ve skutečnosti "staré obličeje projednávají nová řešení". Za jednacím stolem sedí stejní lidé ze staré koalice. Tak na příklad za lidovce ministryně zahraničí Ursula Plassniková, která jako špičková kandidátka korutanských lidovců klesla z 21 procent na pouhých 14. Přitom je považována za prodlouženou ruku exkancléře Wolfganga Schüssela, s kterým dvakrát za sebou prohrála celostátní volby. Obdobné otazníky však vznikají i u sociálních demokratů včetně Doris Buresové, která je stranickou manažerkou, zdali právě ona je tou nejlepší osobou při projednávání citlivých ekonomických otázek po boku mocného předsedy odborů Wilhelma Haberzettla. Lidovecký šéf Josef Pröll je však přesvědčen, že bude položen dobrý základ pro vytvoření velké koalice, pokud se sociálně demokratičtí partneři poučí z chyb minulosti. "Těším se, že SPÖ je připravena ze zkušeností staré koalice a svých vlastních chyb se poučit a projednávaná témata nově a pozitivně řešit."

Podle jeho názoru bude nutno v příštích měsících především stabilizovat ekonomiku, zabránit zvýšení nezaměstnanosti a zabezpečit střední a malé podnikatele. Pröll současně uvítá, když sociální demokraté již nebudou proti svému koaličnímu partnerovi jako v minulosti nasazovat různé vyšetřující výbory a hledat v parlamentě jiné většiny. Slíbil, že při projednávání v pracovních skupinách jsou lidovci připraveni k "rozumným kompromisům" a nebudou "zabetonovávat své pozice"."Když najdeme konsenzus a budeme v budoucnosti dobře pracovat, pak musíme najít dostatek času ke kompromisům," řekl. Političtí pozorovatelé ale upozorňují, že pokud nově se tvořící velká koalice bude chtít předložit skutečně nový program, bude muset obětovat řadu starých obličejů.

Lidovecký šéf Pröll prohlásil, že přišla doba, kdy je nutno začít pracovat, načež jeho konkurent Faymann odpověděl, že to již dávno dělá. Zpracoval již balíček na oživení konjunktury, tak aby mohl být urychleně schválen. Vzniká tak otázka, na kterou se těžko odpovídá, kdo vlastně pracuje a není to náhodou zase stará koalice, která se rozpadla? Nebo je to již nová velká koalice, která formálně vlastně nemá ještě vůbec existovat? táží se média. Problémem totiž je, že volby vlastně nic nového nepřinesly, ale vynucují si korektury. Tábor krajní pravice svými 55 poslaneckými mandáty ze 183 silně posílil, i když efekt tohoto posílení uvnitř společnosti se projeví až v příštích volbách. Pravice přitom posílila na úkor sociálních demokratů se ziskem 57 mandátů a lidovců s 51 mandáty, což má za následek, že případná nová velká koalice ztratila oproti staré ústavní většinu v parlamentě. Proto v tomto případě bude potřebovat hlasy strany Zelených, která sice propadla na páté místo v parlamentě, ale má potřebných 20 mandátů.

Otevřenou otázkou však zůstává postoj obou stran k Evropské unii. Nové vedení sociální demokracie pod Faymannem vystoupilo s požadavkem, se kterým šlo do voleb, že příští smlouvy s Bruselem budou předkládány k lidovému hlasování. Lidovci však trvají na tom, že je to záležitostí parlamentu, přesto jsou optimističtí, že dojde i zde se sociálními demokraty k dohodě. Podle jejich názoru musí se nějakým způsobem vyrovnat s partnerem, který překvapivě zaujal zcela nový postoj k Evropské unii. Hlavní překážkou, jak se nyní ukazuje, je však otázka rozpočtu, především dodržení tzv. maastrichtského tříprocentního dodržení limitu pro nové zadlužení Rakouska. O tom má dnes jednat skupina pro problematiku financí. Zdali bude dosaženo dohody, se šéfové stran nevyslovili ani po tři a půl hodinovém jednání za zavřenými dveřmi. Pozice obou stran jsou rozdílné, protože zatím co Pröll se staví proti přemrštěnému zadlužení, Faymann vzhledem k současné finanční situaci je proti předčasnému rozhodnutí o tomto problému.

Očekává se však i jasné stanovisko k reformě daní a k balíčku na oživení konjunktury. Obě strany přitom nechtějí vyvolat dojem, že vzhledem k nejistým ekonomickým dobám ztrácejí zbytečně čas vyjednáváním o sestavení vlády. Pröll prohlásil, že je připraven "šlápnout na plný plyn", načež Faymann vyjádřil přesvědčení, že obě strany nemají zájem brzdit. "Garantovat to sice nemohu, ale jsem pro zvýšené tempo, nikoliv však ve prospěch image lidovců".

Znejistění o skutečných úmyslech lidovců vyvolalo ustavení vedoucích míst nově zvolené Národní rady. Celkem 109 poslanců, zřejmě lidovců, Svobodných a Haiderových pohrobků z Hnutí pro budoucnost Rakouska, v tajné volbě zvolilo třetím prezidentem poslanecké sněmovny Martina Grafa Nemohli nevědět o temné minulosti tohoto poslance za krajně pravicovou stranu Svobodných , který je ve svých 48letech považován za exponenta pravicově extrémní "Burschenschaft Olympia"a mluvčím její iniciativy "SOS základním právům a demokracii".

Pod jejími křídly pořádají staří i noví neonacisté různé přednášky a akce ruku v ruce s popíračem holocaustu Davidem Irvingem. Proslula přitom svým požadavkem okamžitě zamezit "podvracení německého národního společenství cizinci". V rozhovoru pro rakouskou televizi ORF se prohlásil za příslušníka "německého národnostního a kulturního společenství". Zdůvodnil to tím, že po druhé světové válce jeho rodina z matčiny strany byla vyhnána ze Sudet. Jako třetí prezident se Graf stal i členem kuratoria Národního fondu obětí nacionálního socialismu, který je určen právě pro ty, kteří přežili holocaust.

Jak zdůrazňuje rakouský tisk, je rozdíl být reprezentantem své politické strany a nyní představitelem rakouského státu. Odmítá přitom argument, že je tradicí, aby třetí nejsilnější frakce, kterou je FPÖ s 34 poslanci, měla nárok na tuto funkci. Již dvakrát se stalo, že nebyl zpochybněn tento nárok, ale osoba, která na tuto funkci kandidovala. Proto kritika lidové strany, že odmítnutí Grafa by vedlo k jeho vyčlenění, má jiné pozadí. V době vyjednání o nové velké koalici se sociálními demokraty se jedná podle politických pozorovatelů o pootevření zadních dveří na pokus o uzavření koalice lidovců s pravicovými stranami. Současně s tím zvyšují tlak na sociální demokraty, aby v koaličních jednáních byli povolnější.