Musím znovu připomenout vynikající definici modernismu, jak jsem ji před nedávnem zaslechl v britském rozhlase:

"Modernismus je výrazem pocitu dezorientace, který vzniká, když si lidé uvědomí, že v důsledku bouřlivého společenského vývoje není možno používat zkušeností z minulosti pro orientaci v dnešním světě."

Tento pocit (ač podle teoretiků modernismus skončil už v roce 1950) stále, jak se zdá, nedospěl pro mnoho lidí do České republiky. Staré stereotypy přehrávají mnozí: jak Josef Vít v článku níže (v Rusku nejde o porážku "pravice" a Putin není "komunista" - snad by o tom mohla zabedněnce přesvědčit skutečnost, že proti Putinovu vítězství ve volbách chtěla protestovat především ruská komunistická strana, jeho soupeřka v těchto volbách. Putin je pragmatik, který prosazuje v zemi stabilitu, často i brutálním způsobem vůči oponentům. Většina národa ho podporuje, protože nestabilita devadesátých let a ožebračení velkého počtu obyvatelstva byly nesnesitelné.

V dnešním Rusku nejde o spor mezi "komunismem" a "demokracií", ale mezi pragmatickou stabilitou a nestabilitou. V tomto sporu většina obyvatel podporuje Putina, a tedy stabilitu, a to i na úkor některých demokratických vymožeností.

Je myslím velmi poučné, jak o situaci v Rusku informoval těsně před volbami (v pátek ráno 1. prosince) rozhlas BBC.

Proč se lidé v Rusku často o politiku vůbec nezajímají? píše Ema Čulík z Petrohradu. Mám pro to dvě vysvětlení.   1. Politické události tady byly tak chaotické a tak obrovsky nezvládnutelné, že se lidé naučili starat se o svůj život a nevšímat si chaosu, který vytvářejí vrcholoví politikové.   2. Malý člověk stejně nic nezmůže, si všichni myslí. Bylo jasné, kdo v těchto volbách vyhraje. Nebylo možné, aby Putin a Sjednocené Rusko nevyhrálo.

Někdy mám sám o sobě pochybnosti, zda nepůsobím směšně, když se vyjádřím ve věci, které zcela nerozumím, nebo zda tím někomu buď nezpůsobím škodu, nebo třeba vlastně v nevědomosti pomohu něčemu, s čím jinak nesouhlasím. Tento pocit občas mívám, když sleduji prezidenta Václava Klause, který mi čas od času připomíná poručíka Duba z nesmrtelného Haškova Švejka. Také má ke všemu pohotově zásadní názor, který už dávno probíral s panem okresním hejtmanem. Ne že by třeba enviromentalismus nebyl prost potenciálu dogmatické ideologie s možným vývojem k totalitarismu. To je ale obecný problém prakticky každého myšlenkového směru nebo kulturního a politického hnutí. Mne spíše zajímalo, kde má Václav Klaus svého okresního hejtmana.

Nevládní organizace Iuridicum Remedium (IuRe) a European Law Students' Association (ELSA)

pořádají dne 5.12.2007 od 18,00 hodin

přednášku s diskusí na téma

Máme se bát Velkého bratra? - Uchovávání údajů o telekomunikačním provozu a údajů o cestujících aerolinek

aneb plošné sledování komunikace a pohybu lidí z pohledu ochrany soukromí ve světle aktuálního vývoje

ŠOK│ Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Univerzitou Karlovou v Praze a Ministerstvem vnitra pořádá mezinárodní konferenci ke kyberterorismu: CYTER 2007 -- Cyber Terrorism and Crime.

Konference je určena jak pro odborníky v oblasti technologií a počítačové bezpečnosti, tak pro experty v oblasti práva, sociologie, psychologie a státní administrativy, kteří se rovněž stále častěji setkávají s problematikou kybernetické kriminality a v poslední době i fenoménem kybernetického terorismu. Konference proběhne v úterý dne 11.12.2007 od 9:00 do 16:30 ve Velkém sále v 1. patře budovy Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Loretánské náměstí 5, Praha 1. V případě zájmu se registrujte nejpozději do 8. prosince 2007. Účast na konferenci je bezplatná.

Více informací o konferenci a registrace ZDE

Skupinka přívrženců tzv. „komunitní psychiatrie“ v České republice sice neprovozuje téměř žádná zařízení pro duševně nemocné, o to razantněji útočí na existující systém psychiatrické péče, který je sice podfinancovaný a nedokonalý, ale funguje. Tvrdí, že příčinou potíží nemocných je hospitalizace a řešením je zrušení psychiatrických ústavů, ačkoli už desítky let jsou hospitalizováni jen ti, u nichž ambulantní (nebo komunitní) péče selhala. Zrušením ústavů pak trpí nejvíce ti, kteří jsou nejvíce nemocní, protože nejsou schopni se udržet v ambulantní péči. Končí na ulici jako bezdomovci nebo ve vězení.

Nemají totiž náhled, že jsou nemocní a komunitní péči proto nevyhledávají.

Poslal jste zajímavý článek, avšak máme-li uvažovat o jeho vydání, potřebujeme vaši emailovou i poštovní adresu, váš stručný životopis a telefon. Totéž platí i pro všechny ostatní čtenáře. Nemůžeme reagovat na anonymní maily, natož je publikovat. Děkujeme. (red)

....některá tvrzení pana Kotrby nejsou tak úplně přesná, resp. je podal dle mého názoru zavádějícím způsobem.

Slova "nejsou tak úplně přesná" v souvislosti s vlivem Martina Bursíka z úst právníka EPS nezní zrovna sebejistě. Terminologie "tvrzení nejsou úplně přesná", "poněkud .. zavádějící" či "podává dle mého názoru zavádějícím způsobem" svědčí o tom, že jako právník pan Gregor velmi přesně ví , že si nemá na co stěžovat v souvislosti s příslušnými paragrafy tiskového zákona. Rád by mě nakopl kamsi, ale neví, jak na to... Pomáhat mu nebudu.

Na rozdíl od jeho komunikačních kliček a vytáček TVRDÍM , že činnost EPS škodí společnosti a její obstrukce povedou politickou reprezentaci ke zkratkovitým krokům, ve výsledku omezí občanskou společnost. Za krčení ramen těch, kteří by jinak blokovali v parlamentu mnohdy arogantní snahy státních úředníků. EPS ale oprávněně rozzlobil příliš mnoho starostů, hejtmanů, poslanců, senátorů i úředníků. Každý tlak způsobí protitlak. Současně TVRDÍM, že Martin Bursík MĚL prokazatelný vliv v EPS, které právními nástroji realizuje politiku zelených "zezdola". Jestli ho využil či ne, případně jak, je interní věcí EPS či těch, kdo je financují.

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

18. 12. 2006 Milan Valach: Nevládní organizace -- směs korupce a manipulace? ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Ona Dnes: Jana Topolánková: Já jsem tátu neodřízla, to on odřízl nás ZDE

Pan Aleš Přichystal se ve své stati dotkl závažného a mediálně vděčného problému čerpání peněz ze strukturálních fondů EU. Ačkoli s částí jeho vývodů souhlasím (zejména těch, které se týkají příčin zpoždění), nedá mi to, abych nepřipojil také několik kritických připomínek.

Ne mocí ani silou,
nýbrž svým Duchem,
praví Hospodin zástupů

Svátek chanuka, známý též jako svátek světel, připomíná světlo v znovuočištěném jeruzalémském Chrámu, zapálené po historickém vítězství v povstání Židů proti jejich násilné helenizaci Syřany za krále Antiocha Epifana. Židé tehdy povstali, aby svrhli Antiochovy modly. Vybojovali si ale svobodu...

Caracas, 3. prosince 2007 -- Venezuelské národní volební shromáždění: Proti prezidentem Chavezem navrženým ústavním reformám hlasovalo 50,7% voličů a pro hlasovalo 49,3% voličů. Volební účast činila 56%. Prezident uznal porážku s tím, že navrhované ústavní změny jsou "pro teď ztracené." Přední západní periodika jako New York Times, Guardian a Independent přinesly toho dne vesměs podobné informace. Chavez byl připraven o možnost setrvat v úřadu do roku 2050, jeho program "socialismu pro 21. století" utrpěl porážku a opozice v ulicích venezuelských měst mohutně oslavovala.Volby proběhly podle mezinárodních pozorovatelů bez větších překážek, a byly tudíž shledány legitimními.

V článku "Nacionalismus bez psí hlavy" Patrick Ungermann poukazál na absurditu českého politického i společenského života, který vykázal lásku k vlastnímu národu na hanbu za dveře.

Jakpak asi může vypadat společnost, která se řídí tímto krédem? Jakými vlastnostmi pak budou oplývat její politici? A máme se toho, čemu se říká český nacionalismus, skutečně bát?

Novodobým hrdinou není rytíř, ale manažer. A pokud se všichni shodneme na významu anglického slovesa "to manage" (řídit, spravovat), jsou učitelé vskutku ti nejubožejší a nejchudší manažeři v naší zachmuřené, zkorumpované a permanentně naštvané české kotlině. Dobře jim ale tak, mohou si za to částečně sami: jsou nevýrazní, tiší, nenároční, poslušní, pokorní, inu takové podražené a zakřiknuté intelektuální myši a myšky, prostě učitelíčci. Občas si pobrečí. To ale jen ve chvílích, kdy jim nic nehrozí; když o něco jde (třeba o stávku) a měli by trochu zariskovat, většinou nemají čas anebo chybí potřeba či motivace (případ učitelů -- rentiérů ); většinou prostě zmlknou. Protesty lékařů, strojvůdců, policistů, pošťáků: ó ano. Učitelíčci protestovat? Tohle dětem a jejich rodičům nikdy neudělají, jak by se na ně celá společnost dívala! Sociální inteligence učitelíčků je v tomto případě nadčasová, nadvesmírná.

V případě zvolení Václava Klause totiž dojde k soustředění prakticky veškeré výkonné moci v rukách pravicových politiků z ODS. Ta již nyní ovládá většinu radnic velkých měst, má až na jednu výjimku všechny hejtmany i primátora Prahy, naprosto ovládla Senát a nyní má i funkci premiéra a prezidenta. Vzhledem ke krokům, které Topolánkova vláda činí především v sociální oblasti a které tvrdě dopadnou na sociálně slabé a důchodce, je nutné si uvědomit, že Václav Klaus jistě nebude bránit těmto neodpovědným experimentům a půjde vládě ODS na ruku. Levice nemá díky přeběhlíkům, kteří jsou i díky převažující moci ODS koupeni vládní koalicí, šanci zabránit vládě prosazovat některé sociálně devastující kroky na půdě Poslanecké sněmovny. Senát ovládla modrá totalita a dá se tak očekávat, že tato komora bude některé excesy spíše iniciovat, popřípadě upravovat do ještě tvrdší podoby, než aby jim bránila.

ŠOK│ Předseda ČSSD Paroubek se rozhodl odpovědět Vojtěchu Filipovi na výzvu po veřejné komunikaci okolo voleb prezidenta. V dopise, který označuje za veřejný, vyzývá poslance KSČM, aby nedovolili zvolení Václava Klause. Není tajemstvím, že i první období čestného předsedy ODS zapříčinili poslanci KSČM, i když se k tomu před svými voliči většinou nepřiznali. Kuhhandl rudých s modrými, před kterým varoval poslanec Ransdorf některé sociální demokraty, měl vést k vyvedení komunistů z ghetta. Když ne levicí (antikomunistický Špidla bránil i elementární spolupráci - i za cenu popření politického programu ČSSD), tak pragmatickou pravicí.

Píšeme tady příběh života a smrti herečky Anny Sedláčkové (1887-1967). V minulé části jsme se vrátili na místo činu, do Vodičkovy ulice v Praze, kde Andula točila se svým chotěm Maxem Urbanem první české němé filmy. Fascinující a temné období protektorátu na nás ale stále dotírá, a nejde mu uniknout, neboť právě v něm dostala slavná česká herečka, publikem zvaná prostě Andula, největší ránu. Blíží se čas zúčtování, který pro ni nedopadne dobře. Narodila se 20. září 1887 a zemřela o 80 let později 24. listopadu 1967. Pokud máte zájem, můžete její příběh číst vcelku nebo jenom po částech...

Jak se krade legálně a beztrestně? Využijete něčí popularity k parazitování na jeho jméně nebo osudu. Po zneužití jmen politiků či mediálních celebrit k vydání kuchařek či životopisů nebo prosté krádeži textů a "černému" tisku knihy, jako se to stalo čaroději Harry Potterovi v případě Ottova nakladatelství , sáhli knižní piráti tentokrát po fenoménu letošním i loňském - po gorilách z pražské ZOO, podporovaných mediálně Českým rozhlasem a Českou televizí v rámci projektu Odhalení.

Zbohatnout na příbězích gorilích mláďat se rozhodlo nakladatelství VIP books podnikatele Vlastimila Karase z Prahy 4. Aniž by se zeptalo zoo nebo rozhlasu, či aniž by podpořilo gorily tak, jako tak učinily všechny projekty Českého rozhlasu Leonardo. Část výtěžku z prodeje DVD či knih Českého rozhlasu o gorilách šel vždy po dohodě se zoo na podporu goril ve volné přírodě. Možnost právní obrany proti neetickému jednání VIP books? Žádná. Gorily jsou slavné, média o nich uveřejnila stovky článků, jejich osudy na internetu sledují tisíce lidí a jejich jména samozřejmě nemá zoologická zahrada chráněna jako zapsané ochranné známky. Richard, Moja nebo Tatu nejsou lidé a tak se na ně nevztahují ani osobnostní práva ze zákona. K soudu přijít nemohou. O to hůř pro parazita.

Jediná obrana tedy ale přeci jen je: Až uvidíte knihu autora Richarda Heyduka s názvem "Pohádkové příběhy gorilí rodinky" nebo "Příběhy gorilí rodinky" (ISBN 8087134176) od nakladatelství VIP books s jednou z těchto nevkusných obálek, nekupte je. A když uvidíte jakoukoliv další knihu od nakladatelství VIP books nebo jiné knihy Richarda Heyduka, udělejte totéž. Bojkotujte je. Protože je to firma a autor, kteří si podnikání představují jako zlatokopectví na divokém Západě, ke kterému etika nepatří. Jen rychlé kolty nízko u pasu.

"Nikdo s námi nejednal. Moc se nám to nelíbí. Autorská práva na gorily neexistují, jde však o věc etiky. Každý jistě cítí, že tohle je jaksi nefér, když žádný výtěžek ze zisku není se zoo domluven," reagoval na vydání knihy mluvčí zoo Vít Kahle pro deník AHA.

A místo toho si kupte kalendář a DVD, pexeso či puzzle nebo některou z knih, která gorilími příběhy podporuje skutečné gorily v Africe a nebo udělejte dobrý skutek. Pošlete stokorunu přímo na konto goril - na konto projektu Odhalení - pomáháme gorilám - 555 555 552/0800. Vyšla knížka pohádek "Moja a páv". Na předvánoční trh směřuje nyní i knížka gorilích říkadel a básniček pro děti od autora projektu Odhalení Miroslava Bobka "Proč nehladit ježka". Věřte, že s ní opravdu uděláte radost nejen sobě a svým blízkým, ale i ohroženým zvířatům v provincii Cabinda, která se nachází v nejzalesněnější části Angoly. A zcela určitě nepotěšíte knižní příživníky a parazity.

Vánoční dárky, DVD a knihy projektu Českého rozhlasu Odhalení - pomáháme gorilám ZDE

Ke klávesnici usedám s pochybnostmi, zda je toto téma v Britských listech přípustné. Nelze totiž říci, že se v České republice (jak hlásá jejich podtitulek) o hospodářských otázkách příliš nemluví. Oprávnění "pro" jsem shledal v tom, že (ve větší míře než u jiných témat) zde veřejný diskurs (media, potažmo i politici) sklouzává z důležitých významových rovin do sféry zjednodušené každodennosti. Jako občané jsme zásobování rozdrobenými zprávičkami, které samy o sobě nejsou nepravdivé, ale kusé, krátkodeché. Neskládají se před občanem do výmluvné harmonické puzzle.

... Zajímalo by mě, kdo byl zodpovědný za návrh a dodržování procesů ve firmě G4S Cash Services (CZ), a.s., jejíž zaměstnanec František Procházka údajně ukradl se svým komplicem z firemního trezoru půl miliardy korun ZDE).

Incident může mít dopad na reputaci firmy, škodu možná neuhradí pojišťovna a čtenáři zpravodajství se dozvěděli, že firemní trezor se nachází v Českobratrské ulici v Praze.

Nelze než souhlasit s poznámkou Jana Čulíka ("Odpor vůči cizincům v České republice"). Vztah k cizincům je v rozhodující míře dán hodnotami, jež většinová česká společnost (podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel je v ČR menší než 4%) vyznává. Je-li to pohodlí a konzum, není se co divit, že člověk přišedší odjinud, pro nějž je základní hodnotou mít práci, možnost uživit sebe a rodinu, ruší kruhy a je mu přisuzována každá moucha, která se v tom prostředí vylíhne. Cizinec není našinec.

Co se stalo ?

Dne 1. ledna 2007 začalo nové programovací období (2007 -- 2013) a Česká republika mohla teoreticky od tohoto data začít čerpat finanční prostředky alokované Evropskou komisí pro Českou republiku na projekty spolufinancované ze strukturálních fondů. Bohužel opravdu jen mohla. K dnešnímu datu -- ke konci listopadu 2007 -- dosud nevyčerpala ani euro a není sebemenší naděje, že by se tato situace do konce roku změnila k lepšímu. Česká republika je tak na nejlepší cestě stát se pro rok 2007 čistým plátcem do rozpočtu Evropské unie, což je zcela v protikladu s tím, co slibovala vláda V. Špidly před vstupem naší země do EU.

Nízké platy zaměstnanců škol jsou už nějaký ten pátek a čas od času přetřásány uvnitř i vně resortu. Veřejnost bývá informována pravdivě i zkresleně o jejich výši, diskutuje se o výhodnosti učitelského povolání zvláště vzhledem k rozsahu pracovní doby a délce dovolené. Učitelé jsou pak v těchto souvislostech chváleni i zatracováni. V české veselohře Marečku, podejte mi pero předvádí rodina Hujerů humornou formou jakýsi modelový vztah většiny z nás ke vzdělávacímu systému. Ze zcela pochopitelných důvodů zajímá rodiče a příbuzné především školní výkon jim blízkých osob, případně úroveň řešení konfliktních situací. Jen malá část rodičů a přátel školy jeví pravidelně zájem o celkový stav naší výchovné a vzdělávací soustavy, zejména pak o problémy učení a vyučování. Zájem politických stran má povahu ryze proklamativní.

Před několika dny se v tisku objevila zpráva tom, že v žalobě majitelů domů proti Českému státu, podané k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku kvůli nízkému nájemnému, jsou uváděny nepravdivé skutečnosti. To je ovšem řečeno velmi mírně a stojí za to se věcí podrobněji zabývat. Soud vybral z několika podaných žalob čtyři jakoby vzorové, a to podle způsobu nabytí majetku (první nemovitost koupil, druhý ji zdědil, třetí restituoval a čtvrtý vydražil), což je okolnost, které soud zřejmě přiznává velký význam. O co zde ve skutečnosti jde ?

Žebříčky a tabulky, to je "naše". Nejen ve sportovních soutěžích. (Ne že bychom se třeba měli pyšnit tím, jak jsme byli umístěni v úrovni korupce v ČR!) --- Světové ekonomické fórum (WEF) zveřejnilo žebříček naznačující vyhlášeným pořadím států jejich ocenění pro podnikání. Na prvním místě zůstávají stále Spojené státy. Jejich globální konkurent Čína je až na místě 34.; a to hned za ČR, které obsadilo 33. místo.

venezuela, země bohatá na ropu, zažívala v posledních letech mejdan. Nekonečná inflace ropných cen poskytla Hugo Chavezovi miliardy dolarů. Tak mohl falešně přesvědčit chudé ve své zemi, že budou mít lepší život. Avšak Venezuela ve skutečnosti chudne, ne bohatne.

Cena ropy stoupla od doby, kdy Chavez ve Venezuele převzal moc, téměř osminásobně a nyní tvoří 90 procent venezuelského exportu. Tak se Venezuela stala velmi zranitelnou ekonomikou, která závisí na jediném vývozním artiklu. Tento umělý a jen dočasný příliv peněz zastírá velké hospodářské chyby Venezuely.

Odlišnost viděného od mediálně prezentované reality. To je hlavní dojem poslankyně ČSSD Anny Čurdové jako předsedkyně delegace Parlamentního shromáždění Rady Evropy z návštěvy Ruska. Nesoulad dohodnutých formulací členů komise s předsedou ad hoc výboru a jeho vlastním, subjektivním komentářem , proneseným před médii. "Neviděla bych to takto ostře, pokud bych to tak předem nechtěla vidět," tvrdí Čurdová. "Jsem překvapena, jaká tisková zpráva byla zveřejněna i to, jak je dále interpretována. "

AB│ Tento pohled na trojúhelník Evropa, Rusko a USA, viděný z Austrálie, není nezajímavý. Jenom si člověk říká, proč za nás musí přemýšlet Australané.

Jak by měl Západ reagovat na Vladimíra Putina? To je stará otázka, která po včerejších vysoce pochybných volbách do ruského parlamentu opět nabývá na síle. Je to otázka především pro Evropu, kde hrozí, že politika vůči Rusku rozdělí kontinent stejně hluboce jako dilema, zda podporovat či nepodporovat Spojené státy ve válce v Iráku, píše James Button v deníku Sydney Morning Herald z 3. 12. 2007.

JU│ V Izvestijích se Vitalij Ivanov, viceprezident Centra politické konjunktury Ruska, zamýšlí nad nedělními volbami. Je jisté, že Vladimír Vladimirovič přesvědčivě zvítězil a získal mandát na další období. To je hlavní výsledek. Bylo by však dobré se zamyslet ještě nad ničím jiným. Dá se říci, že hlavním bodem těchto voleb byla tvrdá kritika období 90. let a liberálů, kteří v tomto období v Rusku vládli a hospodařili.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.