A. Makroekonomický trojskok

I. Celková úroveň

Nejvíce postrádám ujasňování souvislostí. Vadí mi nedostatek provázanosti běžného výkladu dílčích událostí, pohybu prvků společenského systému jednotlivě, navzájem a s celkem, jejich vývoje v časových etapách, definování postupových cílů, jejich sledování a korigování podle skutečného vývoje. Pro obyčejného člověka (man in the street) jde vždy o jeho - obrazně řečeno - každodenní hrstku rýže a střechu nad hlavou. A dost málo ho zajímá, zda zlepšení pro něj nastane pod heslem (za minulého režimu) "dohnat a předehnat", nebo vládními cíly dosažení úrovně HDP vyspělých států v OECD, či alespoň nadprůměru zemí EU.

Samozřejmě s Hutkou zpíváme "co je nejcennější? Ta lidská svoboda!". Ale neideologizujme přespříliš: pouhými lidskými právy, volným cestováním do ciziny apod. se veřejnost nikdy dlouho nespokojila. Ochota k "utahování opasků" vyžadovaná se sliby vidin komunismu nepřežila měnovou reformu roku 1953 (pět let). Skrývat prosazování mafiánského kapitalismu za heslo "lidských práv" přestalo být možné kolem "sarajevského atentátu" (také pět let). Po čtyřicetileté praxi "slibotechniky" za režie "strany a vlády" to nyní mají těžké (např..v "modré šanci") výzvy k uskrovňování ve jménu blahobytu, odloženého na neurčito. (Veřejnost holt už něco zažila a ví své.)

Souhrnně o místě ČR v žebříčku států Evropské unie podle HDP není pochyb. Jen letmo. Neoliberály kritizované dovozní podpory nás vyvedly z letitých problémů s obchodní bilancí. Dýcháme přece jen už na záda Portugalsku a Řecku. Rajon Prahy je už nad mezí pro podporu z Unijních strukturálních fondů. Jako bychom jen strádali důsledky plánovaného hospodářství, potlačování trhu. Přesto se o tomto ukazateli hovoří s povzdechem, s nostalgií o přeceňovaném -- div ne šestém -- místě na světě v meziválečném období.

Cesta do budoucna vyžaduje orientaci na produktivitu a jí určující dezagregované ukazatele. Jestliže zaostává úroveň naší ekonomiky v celku, nemůže se opírat o dílčí údaje o mnoho lepší ani horší. Ve zpravodajství a komentářích se pro veřejnost nedostatečně vysvětluje příčinná souvislost vývoje dílčích ukazatelů s doháněním produktivity a ekonomické úrovně vyspělých zemí. Ano, vysoká úroveň DPH dosti přímo souvisí -- zjednodušeně řečeno - i s vyšší úrovni cen , i s vyšší úrovní příjmů. Nelze přece očekávat, že by Evropa snížila ceny a platy na naši úroveň!

Proč tedy klamavě strašit veřejnost (u cen) a naopak jí dělat laskominy (u příjmů)? Jde o zákonité a nevyhnutelné kroky k vysoké úrovni ekonomiky, ale tyto souvislosti se nedaří soustavně objasňovat ani médiím, ani politikům. Omezují se častěji na bezprostřední důsledky, které bývají pro určité vrstvy veřejnosti střídavě na jedné straně bolestivé, zejména krátkodobě, na druhé straně lákavé, ale zpravidla v delším časovém horizontu. Pro exekutivu ovšem nejde o pouhou rétoriku, ale o propracovanou hospodářskou politiku, o přiměřená kompensační opatření.

II. Sbližování - první koridor : dovozní ceny (měnové kursy)

Se značným zjednodušením (vynechejme nezaměstnanost, úrokové sazby, daně apod.) můžeme říci, že od liberalizace pohybu zboží, kapitálu resp. i služeb (a směnitelnosti koruny) se na cestě k vyrovnání ekonomické úrovně s vyspělými státy jednalo nejprve o dopady vyšší úrovně (dovozních cen), s inflačními důsledky na vnitřním trhu. Navíc, ekonomické subjekty se často chovají necitlivě. Aktuálně se dozvídáme, že Národní banka zvýšila úrokové sazby. Aby nás ochránila před přehřátím ekonomiky a hrozícím růstem cen tj. zvýšením inflace (jejíž nepříznivý výkyv nás napřesrok zřejmě nemine). Media pohotově sdělila, jak to banky promítnou do hypotečních splátek. Zatím nikdo nespěchal vysvětlit, jak a kdy rovněž banky zvýší pro střadatele jejich výnosové úroky, ani jaký dopad to bude mít na zvýšení náročnosti podnikatelského prostředí.

Naproti tomu zejména vývozci se potýkají s (nižší) úrovní cen dosahovaných na zahraničních trzích. Přečasto se mluví o pro ně neblahých důsledcích. I pouhé upevňování měny zhoršuje jejich hospodářské výsledky, někdy až po vyklizení podnikatelského pole. Že naše ekonomika již několik let zápolí s téměř plynulým zpevňováním měny se uvádí bez širší souvislosti. Cenám na světových trzích je opravdu lhostejná hodnota koruny. Jen za stejný substrát po kursovém přepočtu se inkasuje méně korunek. Při tom u dovozních artiklů se většinou opomíjí (snad s výjimkou výkyvů - doufejme? - cen u benzinových pump) příznivý vliv takového měnového vývoje teoreticky i na naše spotřebitelské kapsy.

Oba směry pohybu nadále pokračují a jsou významné mimo jiné i pro očekávaný vstup do Euro-zóny. Všestranná informovanost veřejnosti o národohospodářském vývoji je nedocenitelná. A role médií rovněž

III. Sbližování - Druhý koridor : mzdy, platy, penze

Na druhé straně, růst životních nákladů vyvolává zaměstnanecké tlaky na mzdy. Vývoj světových cen se bezprostředněji promítá do ekonomiky firem spojených se zahraničním obchodem (a také se tam snáze řeší). Komplikovanější jsou dopady na firmy bez exportu, platy pracovníků ve veřejných službách, a především na penzijní systém.

Tónem vhodným pro šíření poplašné zprávy se v médiích varuje, jak se vyčerpává ekonomická výhoda z levné pracovní síly. Nízká platová úroveň se obvykle nedává do jinak očividných souvislosti s nebývalými přebytky obchodní bilance. Doba projednávání kolektivních smluv v průmyslu, platů ve veřejné správě a ovšem státního rozpočtu přináší jako obligátní liturgii, že je nutno všude (s výjimkou poslaneckých a ministerských systemizací) šetřit a šetřit.

Ani zde by se média neměla nechat strhnout k jednostrannostem, ale zabývat se nejen prvoplánovými hledisky, leč hloubkovými sondami do souvislostí kroků -- nepříznivých i lákavých - které nutně musí nastat. Že je (nejen) pro media těžké vyjádřit se obsažně i na malém prostoru?. Ovšem! No a co? My jsme Evropané. Se všemi obtížemi i přednostmi. Že skutečnost je mnohem složitější, než zde načrtnuto? Ovšem! No a co? Přesto se často setkáváme s primitivně demagogickými "prezentacemi". Jak časté je srovnávání zahraničních platů (naposledy snad zubaři) po prostém kursovém přepočtu s korunovými výdělky u nás, aniž se berou v úvahu tamní životní náklady, s reálnou kupní silou. Řekněme si s Gogolem: Alexandr Makedonský byl velký hrdina, ale proč při tom rozbíjet židle.

B Triviální klišé?

Jen jestli toho nechci po médiích moc, neboli příliš. V mluvené řeči býváme vyzývání "viď", mnohokrát se "pro boha božího" dozvídáme "v podstatě". Když se o politikovi oznámí, že "shrábl" hlasy, patrně to bývá míněno jako odlehčení nudného textu. Nebo když nám praví, že stavba "spolykala" více peněz než do pokladny "nateklo". A nadstandardně se zprávy hemží "prostředky daňových poplatníků", které ovšem dohledávají "orgány činné v trestním řízení". Boj proti floskulím vynesl Vladimíru Justovi ji dvě líbezné knížky -- a zdá se, že konce boje s frází nevidět.

V poslední době -- zvláště usebraně adventní - se bankovní televizní reklamní kreativci předhánějí ve vnucování volných prostředků předpokládaně nákupů-chtivým Evropanům s českým pasem. Česká spojitelná spořitelna nabízí půjčku 50 tis. jen za 888 Kč měsíčně. GE Money bank licituje 70 tis. za 1222 Kč a Home Credit dokonce celých 100 tis. za pouhých 999 Kč. Ze "Slavností sněženek" mi Jaromír Hanzlík napovídá: "No nekupte to!". Ani zmínka o počtu takových splátek, ani kolik půjčkou "obšťastněný" uhradí vedle jistiny na úrocích. A to se nyní diskutuje o povinnosti cestovních kanceláří zahrnout do nabídky zájezdu všechny poplatky, včetně "benzinovného". A do bankovního zákona byla před pár lety zakotvena povinnost sdělit dlužníkovi úplné ekonomické podmínky půjčovní operace. To se ale v těchto souvislostech zřejmě na reklamu (svým způsobem klamavou) nevztahuje.

Není však všem trikům konec. "Půjčíme Vám na zavolanou 400 000 Kč na cokoliv", sděluje Cofidis. Zmrzlý yetti vypadne z ledničky, aby Vás agitoval vzít si od KB hypotéku -- splácet můžete začít až o rok později.