5. 12. 2007
Připomínejme si modernismus! Putin není komunistaMusím znovu připomenout vynikající definici modernismu, jak jsem ji před nedávnem zaslechl v britském rozhlase: "Modernismus je výrazem pocitu dezorientace, který vzniká, když si lidé uvědomí, že v důsledku bouřlivého společenského vývoje není možno používat zkušeností z minulosti pro orientaci v dnešním světě." Tento pocit (ač podle teoretiků modernismus skončil už v roce 1950) stále, jak se zdá, nedospěl pro mnoho lidí do České republiky. Staré stereotypy přehrávají mnozí: jak Josef Vít v článku níže (v Rusku nejde o porážku "pravice" a Putin není "komunista" - snad by o tom mohla zabedněnce přesvědčit skutečnost, že proti Putinovu vítězství ve volbách chtěla protestovat především ruská komunistická strana, jeho soupeřka v těchto volbách. Putin je pragmatik, který prosazuje v zemi stabilitu, často i brutálním způsobem vůči oponentům. Většina národa ho podporuje, protože nestabilita devadesátých let a ožebračení velkého počtu obyvatelstva byly nesnesitelné. V dnešním Rusku nejde o spor mezi "komunismem" a "demokracií", ale mezi pragmatickou stabilitou a nestabilitou. V tomto sporu většina obyvatel podporuje Putina, a tedy stabilitu, a to i na úkor některých demokratických vymožeností. Je myslím velmi poučné, jak o situaci v Rusku informoval těsně před volbami (v pátek ráno 1. prosince) rozhlas BBC. |
Dobré jitro, a zdravím vás, jak se dalo čekat, z promrzlé a zasněžené Moskvy. Klidně byste si mohli myslet, že v těchto volbách kandiduje jen jediná strana, strana Sjednocené Rusko Vladimíra Putina. Její reklamy jsou všude. Je to prakticky jediná strana, o které se kdy tady hovoří v televizním zpravodajství. A má podporu všech regionálních guvernérů, jmenovaných Kremlem. Od nich se očekává, že volební podporu své části Ruska dodají prezidentovi. Tak to funguje v systému, jemuž prezident Putin říká "řízená demokracie". Není to něco, co bychom my na Západě poznali jako fungující demokracii, ale je to něco, co většina Rusů, po letech chaosu, jak se zdá, chce. Vezměte si, například, toto proputinovské shromáždění: (vyvolávání sloganů) Z hlediska zahraničního pozorovatele takovéto akce, zdá se, pocházejí z jiné éry: z třicátých let dvacátého století. Lidové mládežnické hnutí "Naši" vzniklo z hluboké lidové deziluze. Je to vzbouření proti velkému pozápadňujícímu, demokratizujícímu experimentu Jelcinových let. (mladík) "Žijeme dnes ve věku informačních válek. A volby jsou klíčovým okamžikem, kdy lidé chtějí ovlivňovat naši politiku. Nebudeme stát v nečinnosti a nedovolíme nikomu, aby tady organizoval oranžovou revoluci." (dívka) "Znovu jsme získali ve světě respekt. Svět znovu začal brát Rusko vážně." Tohle je hlas Ruska, které chce stabilitu, pořádek, národní hrdost. Toto Rusko je přesvědčeno, že na jelcinovských letech bylo něco cizího, něco neruského. Toto Rusko je Rusko Vladimíra Putina a ten, postupně, zlikvidoval politickou opozici, která tu kdysi fungovala. "Zmlátili mé děti před mýma očima. Mě zmlátili před očima mých rodičů." Natalia Petrovová je jednou z osob, kteří za toto Rusko platí velkou cenu. Je to novinářka a filmařka, která kritizovala, jak Putin vede válku v Čečensku. V září ji navštívili tři muži s vysílačkami. "Srazili mě k zemi a maminka se mě snažila chránit. Krvácela čtrnáct dní poté, co ji zbili. Jedné mé dceři vyrazili zub. Teprve se uzdravuje. Já sama jsem neupadla do bezvědomí jen proto, že moje dcery strašlivě křičely." Pokud bylo jejich cílem ji umlčet, podařilo se to. Petrovová se nyní skrývá a chce požádat v zahraničí o azyl. (zvuky chůze v zmrzlém sněhu) Jenže vydejte se autem na vzdálenost několika hodin od bohatě vyhlížejících ulic v Moskvě a uvědomíte si, proč jsou v ruském politickém diskursu takovéto incidenty skoro úplně podružné. Město Rjazaň je tři hodiny jízdy od Moskvy. Bolestná historie Ruska je vyleptána do jeho architektury. Ve středu města stojí za bílými zdmi opevněný zámek, pochází z carské éry. Ošklivé, stárnoucí činžáky jsou tu ze sovětské éry. Alexandra Ivanovna si nemůže dovolit olej ani máslo, a tak vaří rybu v mělké vodě. Prožila pád komunismu a pak naději, příslib obnovy. Pro ni, pro miliony Rusů přinesl příchod demokracie hospodářský chaos. Tito lidé přišli o své celoživotní úspory i o starobní důchody. Octli se uprostřed chudoby. "Za Jelcina se konala privatizace. Bohatí ještě více zbohatli a chudí zůstali chudí. Putin to trochu zlepšil. Vytvořil stabilitu. Demokracie nám dala jen svobodu projevu, nic jiného." Popularita Vladimíra Putina není uměle vyrobená. Není to propaganda. Jeho obliba je skutečná. Základem jeho obliby je toto: Putin je odmítnutím chaosu postkomunistických let. Toto nejsou volby v tradičním slova smyslu. Je to referendum o Rusku, jaké buduje Putin. Jeho stoupenci nebudou muset falšovat volební lístky, aby získali většinu. Gleb Pavlovski vede analytický institut, který podporuje Putina a poskytuje poradenství straně Sjednocené Rusko: "Podle ruského pojetí budou tyto volby nejférovější a nejpoctivější v celé historii Ruska. Protože je volba tak jasná. Je to Putin. Když lidé říkají, že toto je referendum, částečně je to pravda. Tato kampaň je vyvrcholením osm let trvajícího procesu vytváření obrazu Sjednoceného Ruska a Putina." Za Jelcina jsme věděli, od čeho Rusko odcházelo. Nevěděli jsme, kam Jelcinovy reformy směřují. Teď už máme jasnější představu. V určitém smyslu je Vladimír Putin Ruskem, které se navrací k tradičnímu způsobu svého chování a myšlení: Chce být autoritářské a hrdé na svou neochvějnou ruskost. Podezřívavé vůči cizincům, neoblomné vůči vnějším tlakům. Rusko, které vyžaduje od Rusů loajalitu, ne dissent. Ilja Ljašin je mluvčím prodemokratické strany Jabloko. Před deseti lety se zdálo, že na jejím hlase v ruské národní debatě záleží. Dnes už na něm nezáleží. "Jde o to, že se naše země proměnila v ropnou a plynovou korporaci. Zaměstnává velké manažery, kteří sedí v Kremlu, zatímco naši lidé jsou pod hranicí chudoby. Myslím, že je naší povinností protestovat." Vladimír Putin dal Rusku příběh, který si Rusko nyní může o sobě vyprávět. Je to příběh, na který Rusko může být hrdé. A toto především rozhodne o výsledku nedělních voleb. Otázkou není, kdo vyhraje, ale jak velké bude Putinovo vítězství. |