5. 12. 2007
Demagogie ohledně venezuelské realityReakce na článek Fabiano Golga "Chavezova porážka: Hlavním důvodem byla chudoba" Caracas, 3. prosince 2007 -- Venezuelské národní volební shromáždění: Proti prezidentem Chavezem navrženým ústavním reformám hlasovalo 50,7% voličů a pro hlasovalo 49,3% voličů. Volební účast činila 56%. Prezident uznal porážku s tím, že navrhované ústavní změny jsou "pro teď ztracené." Přední západní periodika jako New York Times, Guardian a Independent přinesly toho dne vesměs podobné informace. Chavez byl připraven o možnost setrvat v úřadu do roku 2050, jeho program "socialismu pro 21. století" utrpěl porážku a opozice v ulicích venezuelských měst mohutně oslavovala.Volby proběhly podle mezinárodních pozorovatelů bez větších překážek, a byly tudíž shledány legitimními. |
Novinář Greg Wilpert uvedl, že jednou z příčin Chavezova neúspěchu je uspěchání reformního procesu, jímž opozici daroval bezprecedentní možnost uštědřit mu vážnou ránu. Tariq Ali, autor publikace o politických a ekonomických změnách v Jižní Americe Pirates of the Caribbean:Axis of Hope (Piráti Karibiku: Osa naděje), zmínil další důvod neúspěchu: " Signifikantní slabinou revolučního procesu ve Venezuele je fakt, že se přespříliš spoléhá na osobnost Hugo Chaveze. To je pro celý proces vysoce nezdravé. Je třeba učinit rozhodné kroky k vytvoření silného kolektivního vedení a nalézt vhodného Chavezova nástupce." zdroj ZDE Již jen skutečnost, že Chavezovi odpůrci mohli nerušeně oslavovat vítězství i fakt, že šlo o spravedlivé volební klání mnohé naznačuje.Ačkoliv výsledek voleb příznivce bolívarianské revoluce zklamal, tato lekce vyťala západním kritikům, již soustavně obviňují Venezuelu z porušování lidských práv, pořádný políček. Zamysleme se nad nedávnými politickými excesy ve spřátelené diktatuře v Pákistánu a srovnejme je s nynějšími ve Venezuele. Objevíme další důkaz našeho cynismu a pokrytectví, existenci dvojích standardů a jejich aplikaci, a akutní erozi euroatlantické demokracie. Za jednoho z pilířů establišmentové žurnalistiky, dá-li se to tak nazvat, považuji Fabiano Golga, který svým článkem o referendu ve Venezuele na BL nejen potvrdil novinářskou servilnost, ale i řemeslný fušerismus. Pan Golgo hledá příčinu neúspěchu ohledně zamítnutí konstitučních dodatků ve Venezuele v její chudobě. Ohání se různými daty, indexy a tvrzeními, aniž by uvedl zdroje, z nichž čerpal. Podle pana Golga "Venezuela ve skutečnosti chudne,... chronická chudoba a nezaměstnanost nepoklesly ani po tolika letech Chavezovy vlády,...propast mezi chudými a bohatými se prohloubila,... korupce zde kvete, ...vládním úředníkům plynou do kapes peníze z ropného bohatství atd." O tom, že v zemi panuje rozsáhlá chudoba a existuje korupce není jistě pochyb, avšak pan Golgo vytrhává tyto skutečnosti z kontextu. Zmizela snad korupce z postkomunistického Československa po tolika letech totality? Co pan Golgo ví o předchavezovské Venezuele? Podle vysoce konzervativních zdrojů, jako je Washingtonské centrum pro ekonomický a politický růst, se úroveň chudoby ve Venezuele snížila ze 43% v roce 1999 na 34% v roce 2005. Ekonomický list Business Week uvedl, že země za poslední tři roky vykázala za každý jednotlivý rok 12% ekonomický růst. Pan Golgo naprosto ignoruje fakt, že během tzv. "velké loupeže" zavedením neoliberální politiky "fér soutěže" na latinskoamerickém kontinentu zkraje 80. let minulého století byly naprosto zdecimovány místní hospodářské systémy. Jednotlivé státy, jako mnoho dalších, byly poznamenány ropným šokem z první poloviny 70.let a zasaženy vleklou ekonomickou recesí. Za finanční dotace od Světové banky musely země v regionu na oplátku demontovat sociální síť plošnými škrty, podstoupit drakonickou privatizaci veřejného sektoru a otevřít své trhy predátorským koncernům z vyspělého světa, zejména ze Spojených států a zemí tehdejšího EHS. Podle autorů publikace Multinationals on Trial sociologů Jamese Petrase a Henryho Veltmeyera v průběhu let 1974 až 1983 klesly v průměru mzdy Latinoameričanů o 40% v důsledku "strukturálních úprav" nařízených Světovou bankou. Po 20 letech "hospodářských zázraků" tu klesl průměrný ekonomický růst na obyvatele z 3% na konci období "státem řízené ekonomiky" v 70.letech na 1.5%. Autoři udávají, že se zde během 20 let vlády neviditelné ruky trhu nerovnost mezi bohatými a chudými zdvojnásobila. Tuto ekonomickou mantru Miltona Friedmana a jeho "hochů z Chicaga" provázely vysoká nezaměstnanost, zoufalá chudoba, podvýživa, neléčené choroby, nízká délka života a stovky tisíc zbytečných dětských úmrtí. zdroj ZDE K otřesné politické a ekonomické realitě přispěly také existence genocidních režimů v regionu, například v Guatemale, Argentině a Salvadoru, jež byly sponzorovány Spojenými státy a Izraelem. Rovněž skutečnost, že Venezuela odrazila tři pokusy zvrátit její nezávislý politický kurs ze strany nejmocnějšího impéria všech dob a stále smrtelnému nebezpečí čelí představuje určité ohrožení demokratického procesu i zevnitř. Pan Golgo také prohlašuje, že Chavez chtěl prostřednictvím referenda suspendovat občanské svobody a uzmout ještě více moci, aniž by uvedl své zdroje. Ve skutečnosti bylo pravým záměrem konstitučních reforem moc státu decentralizovat a navýšit pravomoci lokálních municipálních orgánů, a umožnit tak většímu počtu občanů participovat na chodu společnosti. zdroj ZDE Další alternativní informace o dění v latinskoamerickém regionu naleznete ZDE |