Předně autor zcela opomněl skutečnost, že skluz v nastartování nového plánovacího období způsobilo již o půl roku opožděné schválení finančního rámce EU Evropskou radou (pro nezasvěcené "summitem" představitelů členských států). Předpokládáme-li, že schvalovací proces operačních programů Evropskou komisí trvá zhruba 6 -- 9 měsíců a nějakou dobu i jejich domácí příprava, je jasné, že ani kdyby neexistovaly autorem zmiňované problémy, nebylo by možné začít čerpat prostředky z fondů prvního ledna 2007, ale minimálně o půl roku později. Toho jsme si byli všichni, kdo se touto problematikou zabýváme, plně vědomi a počítali jsme s tím. Další půlrok pak přidaly subjektivní problémy spojené s několikanásobnou výměnou vlád a bohužel i příslušných, za drahé peníze proškolených úředníků.

Na rozdíl od autora článku nepovažuji okolnost, že se možná Česká republika stane v letošním roce "čistým plátcem" (tj. odvede do rozpočtu EU více než dostane) za žádnou tragédii, protože peníze z nových programů nám opravdu neutečou. Navíc bychom neměli zapomínat, že se velmi intenzivně čerpají prostředky z minulého plánovacího období, takže schodek nemusí být nijak velký. Horší je, že potenciální příjemci nejsou ani po roce zpoždění s výjimkou průmyslu a rozvoje venkova dostatečně připraveni. Velká část čeká, až bude vypsána výzva a poté se diví, že na nich někdo požaduje například stavební povolení jako předpoklad pro podání žádosti. Například v programu Životní prostředí, o němž se Aleš Přichystal také zmiňuje, bylo v první výzvě požádáno o celou miliardu méně než bylo možné rozdělit. A to ještě nemusí být všechny projekty schváleny.

Autor také kritizuje, že není centrální informační systém. Nevím, co tím měl na mysli, protože existuje celá řada webových stránek -- například na stránkách www.strukturalni-fondy.cz jsou zveřejňovány všechny operační programy, jejich prováděcí dokumenty i jednotlivé výzvy k podávání žádostí. Každý si je mohl stáhnout a přečíst. Problém je spíše v tom, že někteří žadatelé až příliš spoléhají na poradce a nechce se jim prokousávat někdy dost obtížně uchopitelnými pravidly. K informovanosti žadatelů přispívají i semináře a workshopy pořádané implementačními agenturami i poradenskými subjekty. Informací je dost, žadatelé však s nimi neumějí pracovat. Je pravdou, že celá řada věcí je zcela nová. Nelze se proto divit, že dochází k různému výkladu některých dílčích problémů, ale o žádný chaos zde nejde.

Jednotný elektronický systém podávání žádostí sice neexistuje, ale s výjimkou operačního programu Průmysl a podnikání jde o žádosti vycházející z jednoho základního softwaru. Přechod na čistě elektronický systém podávání žádostí není nic jednoduchého a žadatelé o podpory v rámci výše zmíněného programu si s ním užili své. Bohužel takový systém se nedá připravit a hlavně vyladit a otestovat za týden.

Rovněž tvrzení, že "neexistuje jednoduchá metodická pomoc žadatelům s přípravou projektů a pomoc příjemcům pomoci s následným řízením projektů", není korektní. Žadatelé mají možnost bezplatně konzultovat své projekty na regionálních pracovištích implementačních orgánů. Představovat si to ale tak, že státní úředníci budou za žadatele sepisovat zdarma studie proveditelnosti a další dokumenty, které by měly být součástí každého investičního záměru, je holá naivita. K tomu tady přece ti úředníci nejsou a navíc by se dostali lehce do střetu zájmů. A co se stane, když projekt i přes tuto bezplatnou podporu neuspěje? Má stát riskovat žaloby za škodu způsobenou chybným úředním postupem?

Podobnou informační hodnotu má Přichystalovo paušální omílání stesků, že "stát trestuhodně ponechává prostor nejen skutečně fundovaným poradenským firmám, agenturám a neziskovým organizacím, ale také velkému množství naprosto pochybných firem, firmiček a jednotlivců, kteří disponují pouze základními informacemi, které často podávají ve zkreslené podobě". Jak to může autor tak sebejistě tvrdit? Které firmy jsou fundované a které ne? Je snad kritériem jen jejich velikost? Jak si máme představit státní regulaci na tomto trhu? Jaké informace jsou základní a jaké "nezákladní"? Stát se snaží (ne vždy optimálním způsobem) vytvářet registry certifikovaných poradců, u nichž svým způsobem garantuje potřebnou úroveň kvality, a z nichž si jednotliví žadatelé mohou vybrat. Že tak dosti často nečiní a svěřují se do péče nedostatečně kvalifikovaným jednotlivcům, je jejich chyba a také jejich odpovědnost.

Nechápu, kde autor přišel k informacím, že poradci požadují 10 a více procent z hodnoty projektu. Jakožto subjekt, který se pohybuje na tomto trhu, jej mohu ujistit, že takováto nabídka není konkurenceschopná a stěží bude dosaženo dohody. Odměny za práci na projektu se pohybují většinou v řádu desítek tisíc korun a sjednané prémie za úspěch, které odměnu dorovnávají (ovšem jen za předpokladu, že žádost bude schválena) na výši obvyklou v jiných státech EU, dosahují maximálně 4 -- 6 % z požadované dotace a nikoli z hodnoty projektu. U velkých projektů jde přitom jen o zlomky procenta.

Spekulující autor by si měl uvědomit, že poradenská zakázka je druh obchodu a platí pro ni stejná pravidla jako jinde na trhu. Tvrdě se vyjednává o každou korunu a objednatelé se snaží stlačit své vlastní riziko na minimum i za cenu slibu vyšší prémie v případě úspěchu. To je naprosto legální vyjednávací taktika, do které stát může těžko zasáhnout. Stejně legální je i kritizovaná praxe bank či dodavatelů staveb a technologie, kteří výměnou za poskytnutí úvěru či přidělení zakázky zahrnou zpracování dokumentace do ceny (v žádném případě to tedy není zadarmo).

I v uvedeném příkladu z operačního programu Životní prostředí autor nekorektně cituje prováděcí dokument a mate neinformovaného čtenáře. Správně uvádí, že "projekty zaměřené na výrobu elektrické energie z OZE budou podporovány, pouze pokud budou realizovány obcemi, městy a jejich svazky a to maximálně do výše 20 % investičních nákladů", ale zapomíná ocitovat ještě následující větu, která vysvětluje důvod takto nízké podpory. Ve zmíněném dokumentu se v ní uvádí: "Oproti výrobě tepla z OZE má výroba elektřiny zajištěnu koncepční podporu systémem garantovaných výkupních cen dle zákona č. 180/2005 Sb.". Pan Přichystal opomněl, že výroba elektrické energie a tepla z OZE je výdělečná činnost a že státem garantované vyšší výkupní ceny jsou také veřejnou podporou a kromě toho se tzv. "přímé výnosy z projektu" podle příslušných pravidel musí odečíst od výše dotace. Čili v tomto případě vystupují obce a jejich svazky v roli podnikatele a jako k podnikatelům se k nim také přistupuje. Hovořit o bariéře realizace projektu v tomto případě je nesmysl, protože banky na takový projekt rády půjčí už vzhledem k jistým budoucím výdělkům.

Nechci autorovi křivdit, ale celý text na mne dělá dojem čisté spekulativnosti a odtrženosti od praxe. Pokud takto formuloval své návrhy vládě, nedivím se, že nebyly přijaty. Jeho text má bohužel podobnou vypovídací hodnotu jako novinářské články, na které si stěžuje.

Autor je členem představenstva Komory evropských poradců