Putin se také o tom zmínil, když řekl, že tehdejší chaos už se nesmí opakovat, že nelze dovolit, aby s k moci vrátili ti, kteří tehdy „chtěli neúspěšně vést zemi a dnes by chtěli překazit plány rozvoje Ruska, změnit kurz, který lid podporuje a vrátit se do dob ponížení, závislosti a rozpadu“.

Proto v nedělních volbách šlo nejenom o „referendum“ o důvěře Putinovi, ale šlo i vztah k devadesátým letům a k „přátelům“ tohoto období. Stručně řečeno, už dlouho panuje široká národní shoda o tom, že devadesátá léta byla „temným obdobím“, které už se nesmí v žádném případě opakovat. Autorita Vladimíra Vladimiroviče se v mnoha ohledech zakládá na tom, že v době jeho prezidentského mandátu probíhá postupné a důsledné překonávání dědictví devadesátých let.

A právě vděk za to byl jedním z motivů, proč lidé hlasovali pro Putina a pro Jednotné Rusko. Minulou neděli tak ruský národ potvrdil, že si kategoricky nepřeje restauraci pořádků (lépe řečeno nepořádků) jelcinovského desetiletí a vyjádřil se pro pokračování putinovské vlády. Národ odmítl podporovat ty, kteří se třeba jen částečně byli ochotni hlásit k restauraci této „prokleté minulosti“ či byli ochotni se s ní nechat spojovat. Přitom je třeba připomenout, že představitelé SPS (opoziční Svaz pravých sil) připomněli, že absolutní většina Putinova týmu, celé vedení jedinorusů, ministři i gubernátoři, nebyli v devadesátých letech žádnou nesmiřitelnou opozicí, ale naopak se pohybovali někde v tehdejších vládnoucích strukturách. Jak prý mohou tehdejší dobu kritizovat?

Nikdo na takový výpad nereagoval, i když by to bylo bývalo potřebné. Přitom je odpověď docela prostá. Problém nespočívá v tom, co někdo dělal před 10 -15 lety, co si tehdy myslel. Hlavní přece je, jak se kdo dnes na toto období dívá a jak v něm chápe svoji tehdejší činnost. Odpověď je v tom, zda člověk toto období vidí jako „nejlepší“ anebo jen „dobré“ a vůbec nijak toho, co dělal, nelituje, či nevidí důvod se za něco ze své tehdejší činnosti omlouvat, kát, že se nestydí za to, co tehdy dělal. Je i v tom, zda se dnes snaží svoji minulost napravit.

Je to i o tom, zda je možné, aby kritizovali období devadesátých let ti, kteří tehdy již zastávali určité funkce, podnikali nebo dělali kariéru. Odpověď zní, že je to možné, ale nejde jen o to dělat pokání, ale především jde o to, usilovat dnes o to nedovolit návrat takové minulosti, uzavírá své zamyšlení Vitalij Ivanov.

День выбора ZDE