Původně to měla být jedna z řady mediálních konferencí, které bývalý ředitel České televize Mathé nazývá kočovným cirkusem, neboť se tam už osm let setkávají titíž lidé s týmiž názory na totéž téma. Jen pořadatel a místo bylo tentokrát jiné. Místo: zasedačka Syndikátu novinářů. Téma: objektivita a vyváženost v televizním vysílání. Pořadatel: Asociace televizních organizací společně se Syndikátem novinářů České republiky. Pozvánka visela na webu Syndikátu. Po příchodu novinářů do sálu bylo všechno jinak.

Rekordní počet povodní, případů sucha a bouří letos po celém světě znamenal obrovskou katastrofu už způsobenou globálním oteplováním, varoval koordinátor krizové pomoci OSN britský diplomat sir John Holmes. Konstatoval, že předpovědi o záporném dopadu globálního oteplování pro lidstvo se už plní.

Během letošního roku vydal úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí už 13 krizových apelů. Je to o tři krize více než r. 2005, což byl rekordní rok.

Ještě před dvěma lety měla jen polovina mezinárodních krizí, která musela řešit OSN, co společného s globálním oteplováním. Letos jich bylo způsobeno podnebnými změnami 12 z 13, a to ještě není konec roku.

V pátek 5. 10. 2007 skončil v Dušanbe summit SNS, na který kromě ve Francii dlícího prezidenta Viktora Juščenka, kterého zastupoval ministr zahraničních věcí Arsenij Jaceňjuk, přijelo všech jedenáct prezidentů zemí společenství. Rusko zde slíbilo nižší, "domácí" ruské ceny zbraní členským zemím SNS. Státy SNS mají na oplátku zintenzivnit své zapojení do mírových akcí v regionu, včetně prosazení míru v Gruzii. Uzavřená dohoda je součástí balíku 20 dokumentů, podepsaných lídry zemí Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), která také proběhla v Dušanbe. Nyní byl v tomto městě zahájen summit Euroasijského ekonomického společenství (Eurasian Economic Community - EURASEC (EAEC), Евразийское Экономическое Сообщество - ЕврАзЭС) Summit EAEC řídil ruský prezident Vladimír Putin. Summit se dělí na jednání malého rozsahu a plenární zasedání Hlavním tématem summitu je zřídit v rámci společenství Celní unii za účasti Ruska, Běloruska a Kazachstánu.

Vládou připravovaná privatizace Budvaru, lze i bez účasti vládního důvěrníka Dalíka bezesporu považovat za zlodějnu. Na tom nic nemění ani převedení na akciovou společnost. Finta je v tom, že naše privatizace není totéž, co privatizace ve světě. Vláda stále majetek prodává za zlomek jeho hodnoty, což má za následek, že jí pak chybí peníze na výdaje na penze a zdravotnictví.

K tomu: z archivu Jana Čulíka: Proč byla Klausova privatizace špatná. Rozhovor s londýnským finančníkem Františkem Nepilem. Svobodná Evropa, leden 1991 ZDE

Kompetence někdejších Klausových poradců: Rozhovor o privatizaci s Ivanem Svítkem. Vřele doporučujeme, pobavíte se ZDE

Podle včerejší schůze parlamentní komise pro sdělovací prostředky se bude v úterý 13. 11. od 16:00 projednávat stížnost na porušení zákona o Českém rozhlase Marií Ptáčkovou, která vykonává funkci státní úřednice - tiskové mluvčí jihočeského hejtmana a vedoucí tiskového oddělení hejtmanství. Stálá komise ale "opomněla" projednání druhé části stížnosti, která směřovala proti Daně Jaklové (ODS), která vykonávala volenou funkci členky bytové komise Rady (vládní koalice) zastupitelstva Prahy 2. Stížnost na nezákonnost působení dvou členek Rady Českého rozhlasu jsem podal na jaře tohoto roku a Sněmovna dodnes nerozhodla. Stálá komise se usnesla, aby se zbavila odpovědnosti za rozhodnutí, že požádá předsedu Sněmovny o podání určovací žaloby na obě dvě členky RČRo na soud. Už jednou měla komise ale problém zahrnout do žaloby Danu Jaklovou a své užovčí chování potvrdila i nyní. Po tehdejší diskuzi, které jsem se účastnil jako předkladatel stížnosti, nakonec s tímto řešením vyslovila stálá komise souhlas, což je doložitelné ve zvukovém záznamu a snad i v zápise. Podle nynějších slov předsedy komise, poslance Jandáka, ale předsedovi sněmovny nedoporučili podání žaloby sněmovní právníci (a měli samozřejmě pravdu, neb se nejedná o nejasnost v zákoně, sněmovna není legitimována k žalobě, neb jí nevzniká újma) a tak předseda Parlamentu doporučil komisi, aby rozhodla. Mezitím vzniklo další porušení zákona.

V tuto chvíli porušují zákon o Českém rozhlase čtyři členové rady... Z devíti. Všichni byli zvoleni Sněmovnou, která o konfliktu zájmů musela vědět, neb u všech vznikl ještě před zvolením. Pravdivost a úplnost nominací, lustrace a kolizi údajů se zákonem kontroluje volební výbor Sněmovny, ve kterém jsou zástupci všech parlamentních klubů. Všichni jsou vizitkou toho, jak se poslanci snaží nasadit médiím náhubek poslušnosti, neb volí členy rad, u kterých se kdykoliv může záminka odvolání "objevit". A když se náhodou najde bez jejich přičinění, jako v tomto případě, poslanci kličkují jako zajíci v poli.

Popravy smrtící injekcí v USA vedly nejméně k devíti šokujícím případům, kdy se poprava nepovedla. V jednom případě trvalo vězni 69 minut, než zemřel a v jiném případě sí odsouzenec pětkrát stěžoval: "Ono to nefunguje," konstatuje zpráva Amnesty International.

Ceremonie připomínající katynský masakr z roku 1940, kdy Stalinovo Rusko usmrtilo až dvacet tisíc polských armádních důstojníků, byly přesunuty z doby za několik měsíců na tento pátek, tři týdny před polskými parlamentními volbami.

"Po celou dobu komunismu Památník národního písemnictví nakupoval i rukopisy zakázaných autorů. Hnusný režim byl alespoň v tichu archivu ochoten připustit, že se jednou může hledat a nacházet projev českého ducha, který se bude potomkům hodit k jejich úvahám o tom, proč žijí a jak žít po svém, tedy zvláštně. Na veřejnost autory nepustili, ale do skryté paměti ano.

Zrušení institucí jako je Divadelní ústav či Památník národního písemnictví není jen projevem vůle uspořit. Je to projev nevyslovené vůle všeobecně zblbnout a vystavit se zapomnění. Když nám bude chybět vlastní paměť, budeme muset převzít nějakou cizí. Nebo se pohybovat jako náměsíčníci, kteří za hlavní četbu mají noviny zadarmo a letáčky o posledních slevách v blízkém obchodním domě."

Jan Šícha, "K čemu jsme měli a máme Památník národního písemnictví", Rádio Česko, kompletní text ZDE

šok │ V pondělí se má konat ministerská porada, na které se rozhodne o osudu Památníku národního písemnictví. Jedinou snahu, jak zachránit funkční celek této národní kulturní instituce před barbarismem této vlády a nedopustit zabalení jeho sbírek do krabic kdesi v nějakém skladu, vyvinula Národní knihovna. Její ředitel Vlastimil Ježek napsal projekt, ve kterém uvažuje o vzniku Národního literárního institutu, pracujícího ve stejném režimu, jako Slovanská knihovna - čili se zázemím rozpočtově silné instituce a přitom velkou mírou autonomie. Jakou naději ale má Ježek proti politické snaze pravice vyvrátit historické tradice a svému ideologizujícímu pohledu podřídit vše? Jeden z ministrů kultury za ODS dokonce na začátku devadesátých let uvažoval o zrušení celého resortu...

Výzva českých občanů, varující před stavem naší společnosti, padla na úrodnou půdu, jak o tom svědčí rozvíjející se diskuse. Této výzvy, která byla čistě akademická a nekladla si nároky na hodnocení ani na zdůvodnění stavu, se chopili novináři a ihned ji zpolitizovali. V Právu jsme se dočetli, že "snad ještě nikdy nebylo u nás v kruzích, požívajících obecné vážnosti sepsáno nic tak z gruntu protikapitalistického" (Kartous). Lidovky se zabývaly vyvracením myšlenky, že snad "výzva explicitně předpokládá, že komunisté nám starším zajistili lepší vzdělání". Snaží se to vyvrátit, ale marně. I sledování večerníčků bylo větším přínosem pro děti, než bezduché americké seriály o strýčkovi Skrblíkovi, ukazující dětem, že peníze jsou všechno.

Hlasovali jsme pro vládu loajální k občanům a teď prý máme být loajální vůči vládě; pěkná to demokracie, když občané mají dostávat mandát od vlády.

Zdroj: SPORT.CZ

(Zaslal Jan Schneider)

Čtvrtého listopadu 2008 zvolí Spojené státy nového prezidenta, novou Sněmovnu reprezentantů a novou třetinu Senátu. Slonem v manéži je irácká válka. Všichni vědí, že je tady. Všichni vědí, že bude nejsilnějším z faktorů určujících volební výsledky. A nikdo si není zcela jist, jak s ním zacházet, aby vyhrál volby. Většina politiků se stará především o to, aby byla znovu zvolena, pak aby zvítězila jejich strana, a až ve třetí řadě o ideologické otázky. Jen málo jich klade ideologické záležitosti na první místo.

Postupně se stát octne v soukromých rukou. Kdo nevěří, nemusí nikam běžet, protože počká-li si i zcela neaktivně, dočká se. Dozvídáme se, že může být prý postupně vše soukromé:

Prý by mohli být i komerční soudci a nájemní státní zástupci.

V srpnu a září se na internetových stránkách Britských listů (i jinde) objevilo opět mnoho povídání o radaru pro Brdy. Dovolím si k tomu uvést několik konkrétních poznámek, píše čtenář Roman Kopic.

V příspěvku "Debata o americké protiraketové obraně v Ostravě" je citován pan Bednarčík, jeden z autorů zprávy, která odmítla obavy z nebezpečnosti XBR radaru na zdraví obyvatel. Snaží se být dost objektivní, žel vychází z ne zcela správných údajů.

Americký sociolog Talcott Parsons (1902-79), známý jako zakladatel funkcionalismu, doplnil Toenniesovu dichotomii Gemeinschaft-Gesellschaft o pětici vzorových proměnných, které kategorizují rolová očekávání a strukturu vztahů. Vztahy v tradičních společnostech , které jsou převážně osobní a stabilní, označuje za "expresivní", a vztahy v moderní společnosti, které jsou převážně neosobní či na způsob obchodních za "instrumentální". Vzorová proměnná je "dichotomie, jejíž jednu stranu musí aktér volit dříve než je pro něj určený význam situace a tedy dříve než může jednat s ohledem na tuto situaci."

I takový názor jsem obdržel v jedné z reakcí na svůj text "To není bolest, děti, co cítíte, je vám jen smutno..." . Nepřekvapil mě. Toto stanovisko přesně odhaluje podstatu příčiny ve společnosti většinově uznávaného falešného postoje ochrany dětí před bolestí. Jinými slovy: rodiče a odborníci chtějí děti izolovat od bolesti z humánních důvodů prevence před traumatem a to mi přijde stejně zcestné jako rozmlouvat pubescentům lásku, aby se náhodou nešťastně nezamilovali. Paradoxní je, že na jedné straně rodiče děti před bolestí chrání, na straně druhé je bolesti vystavují třeba citovým vydíráním.

V minulé, III. části jsme se zmínili o těch největších prvorepublikových aférách herečky Anny Sedláčkové (1887-1967). Velká a slavná herečka, nazývaná svým publikem prostě Andula, plnila pokladny divadel, ale i stránky bulvárního tisku. Narodila se 29. září 1887, zemřela o 80 let později 24. listopadu 1967.

Před pár dny Tomáš Koloc při hodnocení filmu Medvídek užil slovo zmatenost. Obávám se však, že někteří lidé takto hodnotíme i dnešní nezvládnutou dobu. Takže je možné, že co tím filmem chtěli jeho autoři říci, také řekli.

T. Koloc zmínil: "nádavkem jsem dokonce dostal i jednu písničku z šedesátých let".

Dnes už si člověk ani nemůže vyjít do parku. Všude je to samý pedofil. Zneužívání dětí je na běžném pořádku. Tradiční metody již nestačí. Na pořad dne přicházejí nové moderní způsoby prznění dětí a nezletilé mládeže. Máme internet, počítače, média, DVD, domácí kino a já nevím co ještě, jak se to všechno dnes jmenuje.

JČ│ Je to zajímavý názor. Ze studia českého hraného filmu za posledních 18 let skutečně vyplývá, že reklama a reklamní firmy mají na českou společnost naprosto ničivý vliv.

Celý Hoffmannův článek "Klamy reklam" , bohužel v technicky chybné formě ZDE

Dnes před padesáti lety, 4. října 1957, vypustil Sovětský svaz první umělý satelit na oběžnou dráhu kolem Země. Rozhlasová stanice BBC Radio Four už celý týden věnuje celou řadu pořadů tomuto výročí. Například vysílá každé dopoledne v 9.45 četbu z knihy Matthewa Brzezinského Red Moon Rising o okolnostech kolem vypuštění Sputniku; vědce, kteří se na jeho vypuštění podíleli (Koroljov) předtím Stalin věznil v koncentračních táborech na Kolymě.

Audio v angličtině ZDE

Baterie sputniku vydržely asi tři týdny, ale sputnik zůstal na oběžné dráze téměř půl roku a oběhl zemi asi 1400krát. To, že mnohokrát přeletěl nad územím USA, vedlo Američany k horečné snaze urychlit jejich vesmírný program.

Podrobnosti ZDE

Vypuštění Sputniku oslavuje i Google >

Sněmovní Výbor pro obranu začal jednat o novele zákona, která chce utajovat pod odvoláním na NATO a EU (které tento typ informací ovšem neutajují) celý balík informací, které dnes spadají pod zákon o svobodném přístupu k informacím. Návrh zákona je na webu psp.cz jako tisk č. 280.

Níže publikujeme rozbor organizace Iuridicum Remedium, proč je tento návrh, papežštější než papež, z demokratického hlediska nepřípustný:

Hlasy, které jsou slyšet, byly českými akademiky (převážně) a umělci (řídce) vyzvány k tomu, aby prostřednictvím své rezonance zvrátily převládající mediální diskurs na téma vzdělávání. Některé z nich skutečně zareagovaly, ale iniciátoři i signatáři výzvy musí být značně rozpačití z toho, jakým způsobem se toho zhostily. Jeden například "zaduněl", že ještě nikdy snad nebylo napsáno nic tak protikapitalistického. Jiný zase, že se mu zdá směšné cítit zodpovědnost za svět a společnost, protože bere vzdělání jako privátní konkurenční výhodu... Možná, že by řada těch, kteří výzvu podepsali, nyní daleko pečlivěji zvážila, zda jejich výzva je určena skutečně všem, jejichž hlasy jsou slyšet:)

Co ve zprávě vládní komise o posouzení vlivu radaru EBR na zdravotní stav obyvatelstva v okolí vojenského újezdu Brdy vůbec není, je vliv impulsního elektromagnetického záření na lidský organismus.

Impulsní výkon radaru je přepočítáván na střední hodnotu a jeho vyzařování je uvažováno jako spojité, nemodulované. Hustota toku výkonu určená ze středního výkonu jakoby spojitého záření je potom hodnocena podle normy postihující pouze ohřev tkáně.

Tento postup je vhodný jen tak pro hodnocení účinku mikrovlnné trouby (a na mrtvé maso).

Aby nebylo mýlky, nechci nahradit české vlastenectví evropským patriotismem. Ale chci tu promluvit o určitém úhlu pohledu na Evropskou unii, který se příliš nevzpomíná. Evropská unie není jen to, že Němci a Francouzi spolu neválčí, že se financují velké projekty, které nám mají pomoci v konkurenčním boji, že náš desetimilionový stát dostal zázemí pětisetmilionového trhu a že paradoxně může (budeme-li svou roli zvládat) naše suverenita vzrůst. O tom psali jiní. Mým tématem dnes není ani ITER, ani GALILEO, ani SESAR, ani žádný z těch desítek projektů, které plní můj život a práci v Bruselu v průmyslovém výboru, jehož jsem prvním místopředsedou.

Důsledná realizace politiky rovných příležitostí Evropskou unii a její členské státy teprve čeká. Antidiskriminační legislativa sice existuje, její implementace však mnohde vázne a ženy, etnické skupiny, starší lidé, handicapovaní, neheterosexuálové/ky a další jsou stále v mnoha oblastech života diskriminováni/y. Takto letos, kdy si Unie připomíná padesátileté výročí svého vzniku, a tedy padesát let prosazování rovnosti mezi muži a ženami, hovoří zástupci a zástupkyně Evropské komise a Evropského parlamentu na různých konferencích a akcích. A dodávají, že se sice za oněch padesát let udělal kus práce ve zlepšení postavení žen ve společnosti, stále je však na čem pracovat.

Dne 2. 10. 2007 odvysílala televize NOVA v Televizních novinách příspěvek s názvem "Naše republika utržila další mezinárodní ostudu". ZDE (klikněte 2x, pokud se objeví reklama)

Nejsem přítelem české národní flagelace (výraz vypůjčen od Benjamina Kurase) předeslané už samotným názvem nováckého příspěvku, a proto cítím potřebu trochu rozmělnit jeho mírně nadsazený nádech. Bleskový průzkum mého okolí v Helsinkkách ukázal, že většina Finů o problému vůbec netuší. Nerad bych ovšem situaci zlehčoval a zlobivému českému turistovi neobjektivně nadržoval. Chci zejména poukázat na více informací k tématu a čtenář si zajisté svůj názor udělá sám. Nečiním si ovšem nárok na úplnost, protože některé materiály se mi nepodařilo sehnat.

Nejnovější článek o neukázněnosti českých turistů ve finských národních parcích, zmíněný v příspěvku TV Nova, vyšel v deníku Helsingin Sanomat dne 24. 9. 2007. Upozornil mě na něj můj kolega z Helsinské university. Jmenuje se "Do otevřených srubů v Národním parku Urho Kekkonena se bude vracet pořádek" s podtitulem "Čeští turisté ovládli veřejné chatky na dlouhé dny." Jeho shrnutí je níže.

Přibližně do jara 2002 se o zadluženém torzu české Strany zelených (SZ) setrvávajícím na 1 % preferencí vyskytovalo v médiích vždy jen několik krátkých zpráv do roka, o odborných studiích na toto téma ani nemluvě. Po víc jak čtyřech letech, v červnu 2006, se SZ stává na české politické scéně se svými 6 poslanci a 6,3 % odevzdaných hlasů novým hráčem, který svým konkurentům tvrdě předvádí vlastní "vyděračský" potenciál i možnost netradičních spojenectví.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

< snímek EPA

Severní a Jižní Korea se dohodly, že budou naléhat na supervelmoci, aby byla uzavřena mírová dohoda k ukončení nejdelšího a najkrvavějšího konfliktu studené války na korejském poloostrově. K dohodě došlo závěrem druhé nejvyšší schůzky mezi představiteli obou zemí za posledních více než padesát let.

Kim Čong il a Roh Moo Hyun konstatovali, že budou naléhat na Čínu a na USA, aby vyjednali oficiální ukončení korejské války z let 1950-1953.

Ve válce zahynuly 4 miliony lidí a skončila příměřím, v jehož důsledku došlo k rozdělení národa a k nedůvěřivému a ostražitému přístupu z obou stran.