Tuhle jsem si také vyrazil do parku. Pedofily to tam bylo jak narváno. Nebylo divu, byl krásný sluneční den a všude plno dětí, jako máku nebo smetí. Jen to vyzobat nebo zamést pod svůj kabát, jako kvočna když zakrývá křídlem svá kuřátka. (Omlouvám se, je to nepříslušné vyjádření k dnešní době. Dnes jsou všechna kuřátka již od narození průmyslově chovaná a zpracovávaná, bez jakékoliv slepičí mateřské péče. I je už naplno zasáhla pedofile.)

Takový pedofil to dnes nemá vůbec jednoduché. No, posuďte sami. Máte milionů jako máků, že nevíte, co s nimi a přitom máte smrt na jazyku. Chtělo by to nějaké mladé masíčko, nějaké čerstvé růstové hormony. Když jsou peníze, sežene se přece všechno. Pro chudý lid však zůstávají jenom farmaceutické náhražky, vyráběné z ropy. I ty jsou ale pěkně drahé. Máte smůlu, když nemáte prachy a v televizi je to samého božího rána pořád jenom samá pedofile. Takové mlaďoučké kuřátko není k zahození. Když už to není k vydržení, vyrazíte do parku.

Cestou jsem se stavil v kavárně na jednoho Turka. Jedna maminka tam dovnitř rvala kočár se svojí ratolestí a přejela mi nohu. Měla strach z pedofilů. Dnes to není jen tak, nechat venku před krámem dítě. Otočíte se, a je pryč. A shánějte potom nové. (Není to tak jednoduché. Kamarád musel chodit s manželkou dva roky k lékaři, než jí to dítě udělal. A potom nejděte k odborníkům.)

Jo, tak si to přikvačím do parku a koukám, všechny lavičky byly jako na potvoru obsazené. Taková drzost. Všude na nich seděli samí pedofilové a ostražitě pozorovali děti. Úchyláci jedni! Jedno dítě se přede mnou rozmázlo na chodníku. Raději jsem jej překročil a nezvednul. Ještě by mne někdo nařknul z pedofile. Nějaká máma se na mne rozeřvala. Šel raději jsem dál.

Přišlo na mne po kávě močení. Zahnu ke křoví a chci si odlehčit. Všude živo jako na Václaváku. Ne, to asi nepůjde. Jakmile jsem si rozhrnul dlouhý kabát a začal se jako Michael Jackson při vystoupení hrabat v rozkroku, všichni se na mne začali s překvapením dívat. Čekali bůhví co, ale mne šlo fakt jen o obyčejnou lidskou potřebu. Pes je na tom lepší, ten se vymočí a vydělá, kde se mu zlíbí.

U nás v parku nějací pedofilové zrušili veřejné WC a udělali z něj nonstop hernu. Asi, aby se děti netoulaly osamělé v parku. Je to tam nebezpečné. Je to tam samý pedofil. Jeden zrovna stojí u keře a předstírá, že chce močit. Z větráku herny se valí konopný dým a okolo se válejí stříkačky. Jen ať si děti hrají na zdravotníky.

Na cestičce se objevila tlustá městská strážnice s vyčáhlým strážníkem. Nevím proč jsou všechny strážnice tlusté. Zřejmě proto, aby je nikdo nepodezíral z pedofile. Strážnická dvojka se začala šinout přímo ke mně. Zanechal jsem myšlenek na útěk. V dlouhém kabátu a s plným močovým měchýřem by to stejně nešlo.

Obrátil jsem se tedy na městskou policii. "Nevíte, kde jsou veřejné záchody?" zeptal jsem se. "Na náměstí, v hotelu, ale musíte tam platit." Odpověděli mi a nechali mne jít.

Obešel jsem obrovský billboard. Bylo na něm zobrazeno roztomilé malé dítě. Nějaký pedofil všem kolemjdoucím nabízel dětskou výživu. Dobrá finta. Přece dobře víme, o co nám ve skutečnosti jde. O děti přece!

Jde nám o mládež, o naše potomky a zdárný vývoj mladé generace! S pohlavní výchovou dětí je potřeba začínat co nejdříve, než je místo vás zkazí nějaký jiný pedofil. Nějaká to koruna se také hodí. Osud pedofila je osamělý a smutný. Všude mu jdou jenom po krku.

Otočil jsem kroky. Půjdu raději na WC domů. Mám to tam blíž než na náměstí. Vykročil jsem z trávníku zpět na cestičku. Prošel jsem kolem laviček plných pedofilů. Někteří zde seděli s kočárky plnými dětí. Jiní pedofilové, kteří měli již děti větší, sledovali své potomky, jak běhají po trávníku. Dávali pozor, aby se nezašpinili nebo nevzali do ruky nějakou zahozenou injekční stříkačku. Na to, aby si lehli do trávy, bylo ještě brzo. Až přijde čas, oni se nějací pedofilové najdou, kteří jim pěkně ustelou.