4. 10. 2007
Česká národní flagelace aneb Jak moc velkou ostudu dělají Češi ve finských národních parcíchDne 2. 10. 2007 odvysílala televize NOVA v Televizních novinách příspěvek s názvem "Naše republika utržila další mezinárodní ostudu". ZDE (klikněte 2x, pokud se objeví reklama) Nejsem přítelem české národní flagelace (výraz vypůjčen od Benjamina Kurase) předeslané už samotným názvem nováckého příspěvku, a proto cítím potřebu trochu rozmělnit jeho mírně nadsazený nádech. Bleskový průzkum mého okolí v Helsinkkách ukázal, že většina Finů o problému vůbec netuší. Nerad bych ovšem situaci zlehčoval a zlobivému českému turistovi neobjektivně nadržoval. Chci zejména poukázat na více informací k tématu a čtenář si zajisté svůj názor udělá sám. Nečiním si ovšem nárok na úplnost, protože některé materiály se mi nepodařilo sehnat.
Nejnovější článek o neukázněnosti českých turistů ve finských národních parcích, zmíněný v příspěvku TV Nova, vyšel v deníku Helsingin Sanomat dne 24. 9. 2007. Upozornil mě na něj můj kolega z Helsinské university. Jmenuje se "Do otevřených srubů v Národním parku Urho Kekkonena se bude vracet pořádek" s podtitulem "Čeští turisté ovládli veřejné chatky na dlouhé dny." Jeho shrnutí je níže. |
Do otevřených srubů v Národním parku Urho Kekkonena se bude vracet pořádekČeští turisté ovládli veřejné chatky na dlouhé dny( Helsingin Sanomat, pondělí 24. září 2007) Správa lesů má v úmyslu navrátit řád do otevřených srubů ve druhém největším finském národním parku. Ve srubech Národního parku Urho Kekkonena, který se nachází v oblasti Saariselkä v Inari, dochází od přelomu století k porušování pořádku.Viníky byli ponejvíce zahraniční turisté. Podle Správy lesů zabírají někdy čeští turisté, kteří jezdí do parku hlavně v zimě, otevřené sruby zcela pro sebe i na několik nocí. Výsledkem jsou rozepře s finskými vandrovníky, když už se do lesní chatky, která je určena k volnému užívání, další lidé nevejdou. Češi nechávají navíc ve srubech nepořádek, močí venku kolem srubů a tropí kravál při alkoholu víc, než je podle pradávných dobrých způsobů pobytu v divočině přípustné. Problémy jsou také s francouzskými, německými a do určité míry i s finskými vandrovníky. Na české turisty dostala Správa lesů v minulých letech od vandrovníků hodně stížností. "Tohohle problému se hodláme zbavit, naprosto vážně. Nedopustíme, aby někdo dělal v jednom z našich největších národních parků nepořádek ve srubech a přenocoval tam, jak ho napadne," říká ředitel Národního parku Urko Kekkonena Sakari Kankaanpää. Čechy přiváží na hranice národního parku tamní cestovní kanceláře v rámci autobusových zájezdů s příslibem srubů ukrytých v divočině a vhodných k ubytování. Podle ředitele pana Kankaanpää je těžké dostat z nich informace o tom, kdo zájezd organizuje. Zůstává nejasné, zda za přenocování v otevřených srubech, ve kterých je ubytování pro všechny bezplatné, zaplatili. Do srubů přichází někdy mladí lidé, kteří nejsou pro pobyt v divočině nijak zvlášť vybavení. Správa lesů roznáší nyní do otevřených srubů v Národním parku Urho Kekkonena nového průvodce s pravidly užívání chatek, který je i v češtině. Příští rok zjara začne Správa lesů v otevřených srubech hlídkovat, aby dohlídla na dodržování pravidel. V případě potřeby si hlídky vyžádají pomoc u pohraničníků, kteří se v oblasti Saariselkä pohybují. KOMENTÁŘHudci z EvropyMikko-Pekka HeikkinenJe-li někde na tomto světě potřeba umět se chovat, pak je to v otevřených srubech v pustině. Před několika lety jsem byl na túře v Národním parku Urho Kekkonena v Inari. Konečným bodem dlouhého a deštivého dne byl otevřený srub Anterinmukka. Čekala mě tam skupina pěti mladých Čechů, kteří hráli na housle, zpívali a bušili do rytmu tak, že podlaha srubu duněla dlouho do večera. A to jsem si myslel, že Evropané dokážou brát ohledy na své bližní. Finové naopak zůstávají obvykle v otevřených srubech zticha. Není to jejich odměřenost, je to kultura "lesního národa". VĚDOMOSTNÍ KOUTEKBezplatná útulna pro ty, kdo chodí pustinou
Na internetu lze rověž najít několik dalších komentářů k témuž článku. ZDE ZDE Finská správa lesů (Metsähallitus) zde reaguje na stížnosti finské veřejnosti na chování zahraničních turistů v národním parku Urho Kekkonena, který správa obhospodařuje. Problém se týká otevřených vybavených srubů, které jsou určeny na nocleh výhradně pro neorganizované turisty, rozuměj ty, kteří sem přijeli na vlastní pěst bez cestovní kanceláře (TV Nova se ovšem mýlí v tom, že chaty slouží pouze pro jednotlivce), a to maximálně na jednu noc. Nebo na noci dvě, je-li špatné počasí. Turisté, a to prý ponejvíce ti národnosti české, ale také Francouzi, Němci a někdy i samotní Finové (TV Nova kritizuje hlavně Čechy) sruby obsazují na dobu delší, prý i na týden, hlučí a opíjejí se, nevpustí do chaty další návštěvníky, nechávají po sobě nepořádek, a navíc prý močí kolem (TV Nova přeložila jako "potřebu vykonávají ke zdi"). Turistům je cizí pravidlo "první dovnitř, první ven", tj. přijde-li nový zájemce o nocleh a v chatě už není místo, musí ten co přišel nejdříve a je už odpočinutý, místo uvolnit. Metsähallitus slibuje nápravu například v podobě českých informačních nápisů (na TV Nova přeložili jako "Varovné cedule") a hlídkování v parku od jara příštího roku. Pikantním problémem je, že nejmenované české cestovní kanceláře údajně mají prodávat svým zákazníkům zájezdy do těchto srubů. Pan Dvořák v nováckém příspěvku dokonce tvrdí, že se tím navyšují ceny zájezdu. Není ovšem zatím jisté, zda je toto tvrzení podložené. Krátký výlet do hlubin Googlu odhalil dvě české cestovní kanceláře, jež záměrně nejmenuji. Obě kanceláře výlety do finského Laponska nabízejí a ubytování v otevřených srubech popisují jako služby zdarma v ceně zájezdu. Což ovšem nic nemění na tom, že by cestovky takovéto služby podle finských pravidel nabízet neměly. Napsal jsem oběma - a hádejte zda odpověděly... Zábavné je, že Metsähallitus sám poskytl informace o otevřených srubech českým cestovním kancelářím, a to včetně pravidel, co se smí a co ne, jak vyplývá z článku pana Podzemského, na který jsem narazil na internetových Severských listech během psaní tohoto příspěvku ZDE Článek rozhodně stojí za přečtení, speciálně část "Vzkaz finských trampů", neboť ta podává návod, jak se ve veřejných srubech chovat. Hlavní náplní příspěvku je ovšem kritika našich turistů, plná nevraživých citátů. Autor se odvolává na jiný článek o českých turistech z časopisu Kaleva, který se mi nepodařilo sehnat, a který prý "hýbnul žlučí zhruba třem tisícům finských čtenářů", jejichž reakce prý lze najít na internetové diskusi finských milovníků přírody. Link na finskou diskusi ZDE Možná někomu žlučí hnul, ale rozhodně ne třem tisícům finských čtenářů, neboť moje žena umí finsky a zmíněné stránky navštívila a trochu se jimi pročetla. Podrobnější průzkum ukázal, že příspěvky komentující české turisty ve finské divočině vyznívají spíše neutrálně ba někdy i pozitivně a že většina negativních komentářů a kritiky se vlastně týká chování některých zahraničních turistů obecně. Navíc se zde najdou i kritické komentáře vůči chování nezkušených Finů samotných. Z tohoto titulu se mi článek pana Podzemského nepozdává objektivní. Bohužel je nad naše možnosti dotyčné komentáře přeložit. Je zajímavé je, že zatímco všichni kritizují české turisty, nikdo se nezaměřil na cestovní kanceláře, které vlastně porušují pravidla v první řadě, a to už jenom tím, že přespání ve veřejných srubech nabízejí ve svých službách, byť i zdarma, a že neupozorní, ať už záměrně nebo z nevědomosti, své zákazníky na pravidla. Anebo si prostě nedokáží chování zákazníků patřičně ohlídat. Závěrem je dlužno říci, že problémy s českými turisty rozhodně existují a je třeba je řesit, ale netýkaji se jen turistů českých. A i když je určitě důležité na ně upozorňovat v médiích, měla by jít hysterie stranou. Stalo se jaksi dobrým zvykem sypat hnůj na hlavu národa českého do jednoho pytle nasypaného. Jsou přece i slušní Čechové a nevychovaní Finové. Nebo myslíte, že ne? Michal Straka, Helsinky (Děkuji své ženě Aleně Strakové za překlad článku, čas strávený na interenetové diskusi a za zkorigování jazyka tohoto dokumentu.) |