Politika rovných příležitostí pro muže a ženy zejména (dále politika RP) je oficiálně jednou z nejdůležitějších politik Evropské unie, a to už od podpisu Římských smluv, do nichž tvůrci zakotvili první zásadu: rovný plat pro muže a ženy za rovnou práci. Ačkoliv je práce zástupců a zástupkyň Evropské komise, parlamentu i jednotlivců na úrovni členských států snad vedená myšlenkami spravedlnosti, demokracie a lidských práv, koneckonců tyto hodnoty zaznívají ve všech strategických dokumentech a proslovech, zdá se, že se stále větší důraz klade na produktivitu práce a konkurenceschopnost Evropské unie. To potvrzuje také nejnovější Zpráva o rovnosti žen a mužů v Evropské unii, kterou ve čtvrtek přijal Evropský parlament. "Tento rok je zpráva zaměřena především na otázky spojené se zaměstnaností. Poslanci zdůrazňují nutnost sladit rodinný a pracovní život a bojovat proti nejistým podmínkám žen," uvádí se v tiskové zprávě.

Ne že by pracovní trh nebyl pro Evropskou unii důležitý od samého počátku. Při bližším pohledu na to, jaká legislativa existuje a jaký je obsah a struktura strategických dokumentů Evropské unie v oblasti rovných příležitostí mužů a žen, člověk zjistí, že pracovní trh je snad skutečně nejdůležitější oblastí zájmu Evropské unie: téměř všechny směrnice v oblasti rovných příležitostí upravují vztahy na pracovním trhu, strategické dokumenty se odstraňování nerovností na pracovním trhu věnují nejšířeji a vždy na prvním místě. "Evropské ekonomiky si prostě nemohou dovolit plně nevyužít svých lidských zdrojů, pokud chtějí čelit konkurenci v současném globalizovaném světě," říká Iva Laňová, pracovnice evropské komise Vladimíra Špidly pro zaměstnanost, sociální otázky a rovné příležitosti. A proto je prý nutné odstranit skleněné stropy a přijmout opatření na harmonizaci rodinného a pracovního života. Podobné, stále opakované proklamace a rostoucí tendence vysvětlovat politiku rovných příležitostí lepší konkurenceschopností však mají své důsledky. Vysílá se tak k občanům/kám a vládám členských států signál, že politika rovných příležitostí není důležitá sama o sobě, ale Evropská komise i parlament ji chápou jako prostředek ke zvýšení konkurenceschopnosti EU. Nehledě na to, že ve strategických dokumentech a prioritách zcela chybí například gay, lesbická a transgender tematika, velmi málo prostoru je věnováno také imigrantským skupinám či spolupráci s neziskovými organizacemi zabývajícími se genderovými tématy.

Odstraňování nerovností na pracovním trhu však nestačí. Janette Webb, vyučující na univerzitě v Edinburku tvrdí, že samotná diverzita a flexibilita nezpochybňuje mužskou normu, podle níž organizace fungují: "Ať už diverzita na pracovišti vyplývá z etnické příslušnosti, genderové či sexuální identity, pohlaví nebo věku, budou rozdíly v přístupu k práci či v pracovních hodnotách pravděpodobně druhotné, až po požadavku "zapadnout" do týmu nebo typu práce. Diverzita je spíše strategií budování image společnosti." Podle Petra Pavlíka, editora Stínové zprávy v oblasti prosazování rovnosti žen a mužů a pracovníka Katedry genderových studií FHS UK, je pro odstranění genderových nerovností nejzásadnější změnit nerovný přístup k moci. "V politice rovných příležitostí jsou upozaďovány zásadní otázky jako je například změna genderového režimu, rovný podíl žen na dělbě moci či podpora občanské společnosti," říká. Z tohoto hlediska nabízí zajímavé srovnání s dokumenty Evropské komise pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti Stínová cestovní mapa Evropské ženské lobby, která zastřešuje více než 4000 ženských či genderových organizací po celé Evropě.

Evropská ženská lobby na prvním místě svých priorit umístila zajištění institucionálních mechanismů pro prosazování genderové rovnosti a gender mainstreamingu, včetně alokace většího objemu rozpočtových prostředků, posílení mandátu komisí zabývajících se rovnými příležitostmi či důsledného dodržování gender mainstreamingu a gender budgetingu. Mnohem větší a konzistentnější důraz klade na diverzitu žen (věkovou, etnickou, diverzitu z hlediska sexuální identity, atd.), na rozdíl od strategických dokumentů Evropské komise, které často zmiňují pouze homogenní skupinu "žen" s jednou výjimkou: žen imigrantek. Rozdíl je patrný už na první pohled: v dokumentech Evropské komise jde o rovné příležitosti mužů a žen, v cestovní mapě EWL jde o genderovou rovnost, která v sobě zahrnuje změnu genderového uspořádání společnosti (například skrze spravedlivější přístup ke zdrojům a moci, a to pro všechny specificky vyjmenované skupiny žen). Socio-ekonomické postavení žen je až na druhém místě a spíše se týká udržení evropského sociálního modelu. "Důraz pouze na ekonomický aspekt rezignuje na pojmy jako lidská důstojnost nebo už zmiňovaná lidská práva," říká Linda Sokačová, ředitelka Gender Studies, o.p.s. Častý argument, který se v této souvislosti objevuje, vyjádřil v debatě na toto téma přítel mé kamarádky: "Vysvětluj nějakému businessmanovi, kterému jde o zisk firmy, že by měl z čirého altruismu a respektu k lidským právům zaměstnat lidi, kteří jsou pro něj nevýhodní." Argument diverzity pro zvýšení ekonomického růstu a konkurenceschopnosti, který je podepřen pozitivními výsledky výzkumů z USA i EU, by proto mohl být strategický a účinný, je jistým způsobem "neprůstřelný". Nehledě na to, že se díky němu dají prosadit "radikálnější" opatření, jako například zavést pozitivní opatření, což umožňuje čl. 141 Amsterodamské smlouvy.

Důležitým důsledkem (o příčině nemluvě) diskurzu konkurenceschopnosti jsou peníze. Finanční prostředky ze strukturálních fondů EU jsou totiž rozdělovány podle priorit, které si určí Evropská unie, anebo podle strategických plánů, jež vytvářejí členské státy a Evropská komise je schválí. V České republice je pro následující období nejdůležitější za prvé strategický dokument Evropské unie, tzv. Cestovní mapa k dosažení rovnosti žen a mužů mezi lety 2006 -- 2010. Hned první dvě a zároveň nejrozsáhlejší kapitoly ze šesti se přímo týkají pracovního trhu -- odstraňování diskriminačních praktik, vyrovnávání platů mezi muži a ženami, slaďování pracovního a rodinného života, vytváření flexibilních nebo částečných úvazků, atd. Dále se jedná o český Národní strategický referenční rámec, dokument vytyčující oblasti pro získávání peněz z evropských strukturálních fondů, který je na diskurzu ekonomického růstu či konkurenceschopnosti založen. "Neziskové organizace mají možnost získat finanční prostředky na prosazování rovnosti příležitostí, pouze pokud se jedná o vyrovnávání podmínek na trhu práce. A to i v péči o oběti domácího násilí nebo o zdravotně postižené -- jakmile nejde o integraci na trh práce, možnosti jsou velmi omezené," pokračuje Linda Sokačová.

Zároveň, jak už bylo uvedeno výše, chybějící témata ve strategických dokumentech signalizují, že v dané oblasti nejsou vypsány grantové výzvy, organizace a projekty pak nemohou získat peníze na svou činnost. Však se také na nedávné konferenci k rovným příležitostem v Evropském parlamentu zástupci a zástupkyně gay a lesbických organizací hlasitě a kriticky ozývali/y. (S problémy, jak napasovat vlastní činnost do grantových výzev se potýká množství organizací, viz). Jednou věcí je přizpůsobit činnost vlastní organizace grantovým výzvám, zůstává však otázkou, zda chceme zlepšovat postavení žen pouze na pracovním trhu, kdo tuto prioritu definuje a zda je to dostatečné k dosažení genderové rovnosti.

Pracovnice Národního kontaktního cetra - ženy a věda Akademie věd ČR Hana Tenglerová v naší debatě o obhajování či vysvětlování politiky RP konkurenceschopností vznesla zajímavé otázky, které byly zcela na místě. Vždyť už před třiceti lety vyšla dodnes uznávaná a stále aktuální kniha Ezry Mishana Spor o ekonomický růst: "Nad tím by se podle mě měla rozvinout hlubší debata. Proč je konkurenceschopnost vůči USA nebo Číně důležitá? Proč je ekonomický růst metou Evropské unie, kdo jsou ti, kteří a které ekonomický růst prosazují?"

Použitá literatura: Webb, Janette: "The Politics of Equal Opportunity" in Gender, Work and Organisation. Vol. 4, n. 3, 1997.

Autorka je absolventkou FHS UK, redaktorkou tiskové agentury gitA