Kdysi jsem se divíval, jaké nesouvislé věty písničky obsahují. Je dovoleno blábolit? "Jak čas běží, on tam leží, pod tou věží Eiffelovou. Chvíle pouhá, bůh se rouhá." (P. Směja). "Indián ten ví svý, ale i tvý a mý. Po paměti se fláká, nakouknem do zrcátka." (Oskar Petr) Snad kvůli dávnému podivení jsem později zkoušel textům hledat smysl.

Zpěvačka uznávaných kvalit, která odešla již před lety, uplatněná v džezu, nepoklonkující davům, nazpívala již v roce 1962 píseň Jsi jako dlouhý most. Text Rostislava Černého.

V této písni, která film Medvídek zakončuje, lze objevit různé významy. Kdysi Ludvík Vaculík ohodnotil můj výklad významu svého snu z tlusté knihy Český snář zřejmě oprávněným názorem, přibližně: "Výklad je především poznatkem o vás. Kolik lidí, tolik možných výkladů mého snu." Nepotěšil mě, vždyť po rozhodnutí o potřebě výkladu jeho snu jsem na nic nepřišel. Až tři dny před potřebným termínem se náhle fantazie rozjela jakoby sama od sebe a popis se líbil.

Nenamítl jsem, že víc než jeden výklad snu o dřevěných dlabaných mísách autor pravděpodobně nedostal. Podobně je tedy následující jinotajný výklad písně jen jedním z více možných.

Eva Olmerová nazpívala píseň v roce 1962. Bylo to tedy hned na začátku bájných šedesátých let, kdy ještě československá společnost měla sílu hledat politický růst, který se pak roku 1968 provalil. A pak šedesátá léta skončila. Nazpívala ji ještě před vraždou J. F. Kennedyho a pádem N. S. Chruščova, kteří oba směřovali k porozumění.

Jsi jako dlouhý most (hudba Karel Mareš, text Rostislav Černý)

- Jsi jako dlouhý most, jenž vůbec druhou stranu nemá

Je třeba prodloužit cestu, přemostit překážky. umožnit přechod někam dál. Člověk v divadle světa neskončí odložením své role. Pokračuje bez konce.

- jsi jako milý host, kterého marně někdo čeká

Návštěvu dalšího tvora na Zemi doprovází očekávání, ale zatím to vypadá, že se snad ani neobjevíš.

jsi jako píseň, pro mě ale němá

Tvoje slova a vystupování by mohly lidi posilovat. Jenže Tvůj materialismus Mě neoslaví, nepopíše skutečnost.

- jsi pod mou lodí mizející řeka

Svět, který stále buduji a provozuji, potřebuje kvalitní lidi. Civilizace půjde do zkázy, zhorší se podmínky jejího vývoje, když se nevynoříš, nepodepřeš ji.

- Jsi jako měsíček, který jen svítí a nehřeje

Vidím tě, ale to je málo. Neoplýváš hřejivou láskou! (Jsi ještě - dítě)

- jsi jako střevíček, který se zlomil o koleje

Máš kráčet, dávat směr, ale nalajnovaná ideologie hmoty tě uchopila a nasměrovala (Jsi ještě - dítě)

- v deštníku díra, venku právě leje

Poznání má sloužit, chránit lidi, jenže materialismus chrání před chybami jen trochu. Současný lidově-demokratický stát (rok 1962) značí nepříjemný příliv násilného dobra. Voda je očistná, ale čeho je moc...

- jsi cigareta, spadlá do závěje

Přišel's zapálit vývoj, ale ve studeném světě materialismu nic nepodněcuješ. Nemůžeš zapalovat, když jsi na cestě nepoznání. Podstatu neznáš.

- Příměry steré v hlavě se mi pletou

Jinotajů by bylo mnoho, ale nechápavému člověku nepomůžou

- a já chci pouze říci jednou větou

jejich smysl je jediný:

- jak vzdálený jsi i když tě mám blízko

Tvé hmotařské směřování je Mi vzdálené. Vesmír není takový, jaký lidem připadá. Konstruktéra virtuální reality žádné vzdálenosti v jeho výtvoru neomezují. Svět je daný pouze smyslovými zážitky.

- marně, marně hledám východisko

!!!

- Jsi jako ohýnek, který mi zhasl pod rukama

Nezapálil's (jsi ještě dítě)

- Jsi jako pramínek, který si teče do neznáma

Jsi vodou čistou, ale plynutím libovolnými směry nelze další stav zaručit. (jsi ještě dítě)

- a já jsem smutná,

"... a mně se stýská moc" (Robert Kodym)

- jako moje ruka, která je bez tvé ruky tolik sama

K jednomu Člověku potřebuji i dalšího.

- ...Tolik sama...

Zemi můžu spravovat jen skrz inspirované lidi. (Říkáme Pán Bůh, ale lze rod Stvořitele připodobnit muži či ženě?)