Evropa znamená i novou funkci hranice. Hranice už není prostředkem kontroly, ale získává funkci zóny spolupráce. Americký historik Turner napsal před mnoha lety zajímavou studii o fenoménu hranice v americké historii. Pohyblivost a nestálost, posunutelnost hranice dávala americké společnosti charakter něčeho otevřeného a neukončeného. Proto Kennedy přišel s heslem "nová hranice". V rámci tohoto politického programu spustil i ambiciózní kosmický program.

Pro nás, pro dnešní generace, může být tou novou hranicí Evropa. Dát našim hodnotám a kulturnímu snažení větší rámec, posouvat hranice území, kde se rozumí našemu způsobu myšlení, jednání a cítění, to stojí za to. Evropa jako prostor řešení věčných paradoxů národní existence.

Nikoli klacek pro prosazování nepohodlných věcí, faktor výmluvy a omluvy za naše vlastní selhání, ale jako prostor sebeprosazení. Kdysi se mluvilo ve Španělsku o poevropštění Španělska. Spisovatel Unamuno na to replikoval tím, že potřebnější je pošpanělštit Evropu. Tedy dát evropskou platnost tomu, co hodnotného Španělé přinesli. Ve stejném duchu bychom měli usilovat o počeštění Evropy. Snažit se, jak chtěl Janáček, abychom měli ten největší "lesk kulturní", kultury nikoli jako reje bavičů, ale jako vyzývání nemožného (tak vykládal kulturu Šalda).

Miloš Zeman kdysi shazoval naše školství a strašil nás Nepálem. Nuže, osmdesát pět procent amerických vysokoškolských studentů neví, kde se nachází Irák a Afghánistán, šedesát procent nemůže na mapě najít Velkou Británii a dvacet devět procent neví, kde je Tichý oceán! Jsme snad horší?

Autor je poslanec Evropského parlamentu za KSČM, první místopředseda průmyslového výboru EP

Článek distribuuje tisková agentura gitA