Vážený pane prezidente, po důkladném zvážení jsem se rozhodl obrátit se na Vás s touto naléhavou žádostí, týkající se tzv. zákona o stabilizaci veřejných financí.

Průběh projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, včetně tzv. "komplexního pozměňovacího návrhu " předsedy vlády, který ještě zvětšil chaos do tak již neprovázaného návrhu více než 40 zákonů, nechutná arogance při projednávání v Senátu ČR, spojená s neochotou napravit největší legislativní vady, mne přesvědčily o tom, že některým zákonodárcům není vlastní zájem o naplnění ústavního slibu, ale pouze okázale demonstrovat svou moc. To vše je ale ke škodě skutečným zájmům České republiky a jejích občanů.

Vážený pane prezidente, nemám v úmyslu zde vypočítávat vady zákona a svůj politický pohled na tuto normu. Jen mi dovolte připomenout, že Váš podpis by znamenal potvrzení také všech nedostatků nebo spíše hrubých a nerealizovatelných chyb, které návrh obsahuje. Proto Vás žádám před podpisem této normy o zvážení, zda návrh pro jeho hrubý rozpor s Ústavou České republiky a pro neprovázanost a dokonce nerealizovatelnost změn zákonů budete vůbec akceptovat.

Odkazuji minimálně na stanovisko legislativního odboru Senátu Parlamentu ČR, pokud nebudete mít k dispozici ještě podrobnější a tím i hrozivější rozbor. Vážený pane prezidente, věřím, že po zjištění skutečné situace velmi zvážíte, zda můžete tak velký legislativní zmetek vůbec podepsat.

Vážený pane místopředsedo, obdržel jsem od Vás dopis ze dne 26. září s naléhavou žádostí, abych zvážil, zda podepíši tzv. zákon o stabilizaci veřejných financí. Rád bych na něj reagoval.

Nebudu se dotýkat politického hodnocení zákona, na které máte plné právo a které jste uplatnil i v průběhu projednávání zákona ve sněmovně. Ve svém dopise ale mluvíte i o „legislativních vadách, nedostatcích a hrubých nerealizovatelných chybách“ tohoto zákona.

Zde musím říci, že námitky tohoto druhu mohou být oprávněné. Podobné výhrady mi sdělili i mí poradci a také Legislativní odbor Kanceláře prezidenta republiky. Zákon podle odborníků prezidentské kanceláře není obvyklým legislativním aktem s určitým předmětem právní úpravy, nýbrž souborem úprav obsahujícím jak novely 46 zákonů, tak i další úpravy, které by obstály jako samostatné zákony. Problematické jsou i tzv. „přílepky“, kdy byl v průběhu druhého čtení vládní návrh rozšířen o další novely zákonů (např. zákon o účetnictví, zákon o cenách). Vznikl proto téměř dvousetstránkový, obtížně srozumitelný konglomerát. Norma je proto podle některých posudků, které mám k dispozici, nepřehledná a její legislativní zpracování nevalné.

Nesdílím však vaše hodnocení, podle kterého zákon vykazuje „hrubý rozpor s Ústavou České republiky.“ Nic takového v něm nenacházím. Musím také připomenout, že vážné legislativní vady vykazovaly desítky zákonů, kterými jsem byl doslova zasypáván v minulých letech. Vrátit jsem se odvážil jen ty nejkřiklavější případy.

Je všeobecně známo, že stav veřejných financí v České republice je neúnosný a reformu nutně potřebuje. Tento zákon podle mne – i se všemi svými spornými momenty – představuje sice nedostatečný, ale alespoň správným směrem činěný krok. To pro mne při nesnadném rozhodování váží více než námitky, mezi něž patří i některé z Vašich, nebo ty, které pocházejí ze stanoviska legislativního odboru Senátu Parlamentu ČR, na něž se také odvoláváte.

Ubezpečuji Vás, že budu tuto závažnou normu posuzovat velmi zodpovědně, že nepřehlédnu opodstatněné námitky, že ale budu brát v úvahu i širší kontext, především ve vztahu k situaci ve veřejných financích.