Stanislav Wielgus budoucí varšavský arcibiskup rezignoval hodinu před oficiálním jmenováním. V jeho rámci se tuto neděli měla konat slavnostní mše, které se měl účastnit polský prezident.

Wielgus přiznal, že za komunismu spolupracoval s polskou tajnou policií, avšak tvrdí, že jednotlivé kněze neudával. Komentátoři poznamenávají, že odstoupení nominovaného arcibiskupa na poslední chvíli je bezprecedentní. Znamená to prý podstatnou krizi v polské katolické církvi, která hraje v Polsku významnou roli.

Podle historiků spolupracovalo s polskou tajnou policií za komunismu asi patnáct procent katolických kněží.

Za současné pravicové vlády se v Polsku konají čistky osob, které údajně spolupracovaly s komunistickou policií. Pronásledování osob v situaci, kdy je téměř po dvaceti letech po pádu komunistického režimu obtížné přesně určit dobové poměry i míru vydírání od komunistické tajné policie, způsoby, jímž se mu občané snažili vyhýbat, i pravdivost toho, co a z jakých důvodů komunističtí policisté psali do spisů obětí svého vydírání, je velmi sporné. Je to dalším důkazem, že postkomunistická "demokracie" ve střední Evropě mnohdy nabývá patologických forem.

Na druhé straně je pravda, že církevní hodnostář, o němž vládly pochybnosti, jak to bylo s jeho spoluprací s tajnou policií, neprojevil rozumný úsudek, když navzdory těmto pochybnostem funkci arcibiskupa původně přijal. (JČ)

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vážení přátelé, v příloze naleznete výzvu, kterou jsem před chvílí podepsal. Přiznám se hned, že jsem o tomto kroku dlouho přemýšlel; skutečnost, že mi ji přeposlal Petr Uhl mě sice definitivně zbavila obavy z dalšího patočkovského mobilizačního pokusu - a věru nemám chuť tkáti "demokratický" šlojíř halící úzkou skupinku pretendentů na trůn, jejíž respekt k demokracii, jíž se soustavně zaklínají, je v praxi podstatně menší než u příslušníků etablované politické třídy, které nemohou přijít na jméno... Nejde tedy o X-té vydání Děkujeme, odejděte. Ale stejně.

Patrně i Vy jste v minulých letech podepsali řadu nejrůznějších petic. Patrně i Vy jste si jeden nebo dva okamžiky mysleli, že ten který standardní politický subjekt změní korupční postprivatizační chaos a často i mocenskou zvůli v ČR... Může toho všeho dosáhnout nějaké prohlášení, které prostě podepíšu? Právě toho se týkala a nadále týká má skepse. (Mimochodem: Já sám jsem na seznamu signatářů našel několik jmen lidí, kteří na mě v minulosti útočili nebo s nimiž jsem měl ostré spory.)

Irácký premiér Núri al-Maliki varoval, že jeho vláda pravděpodobně "přehodnotí" styky se zeměmi, které kritizovaly popravu Saddáma Husajna. Maliki zdůraznil, že poprava byla "iráckou vnitřní záležitostí" a že se bývalému prezidentu dostalo spravedlivého soudu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Začátkem letošního roku požádá Bushova vláda americký Kongres, aby schválil dalších 100 miliard dolarů na tíživý úkol jak učinit pro Iráčany život nesnesitelným. To znamená, že tím stoupnou celkové výdaje na současnou posedlost Bílého domu s vedením války na téměř 500 miliard dolarů -- každý americký občan mohl dostat 1600 dolarů. Jakpak by se asi voliči rozhodli, kdyby měli volbu: (a) dáme každému Američanovi 1600 dolarů, anebo (b) vydáme ty peníze na bombardování jedné země na Blízkém východě, která nepoužívá toaletní papír.

Samozřejmě, Bush s těmi penězi mohl udělat ještě něco jiného -- mohl dát každému Iráčanovi 18 700 dolarů. Napadá mě, že to by asi poněkud snížilo hrozbu mezinárodního terorismu, píše v deníku Guardian Monty Python Terry Jones.

Možná jsem staromódní, ale nemohu si pomoci: mám pocit, že kdybyste někomu dali 18 700 dolarů, začal by vás podporovat víc, než kdybyste ho bombardovali jak šílení. Za ty prachy by si v každém případě mohli koupit spoustu toaletního papíru.

< Terry Jones

Okolnosti oběšení Saddáma Husajna ho proměnily v mučedníka, uvedl egyptský prezident Hosni Mubarak. Dodal, že neoficiální videozáznam popravy byl odporný a barbarský. Chaotické scény při popravě, kdy se přítomní Saddámovi posmívali, byly odsouzeny po celém světě.

Egypt je významným regionálním spojencem USA na Blízkém východě a je jen jedním ze dvou arabských států, které podepsaly mírovou dohodu s Izraelem.

Britský premiér Tony Blair odmítá se vyjádřit na veřejnosti k popravě Saddáma Husajna, navzdory tomu, že se nad jeho mlčením v této věci silně pozastavují sdělovací prostředky.

V době Saddámovy popravy byl Blair na dovolené v Miami. Zdůrazňuje, že podporuje vyšetřování okolností, jak bylo zveřejněno neformální video popravy, natočené mobilem.

"To, že Saddám skončil i v propadlišti dějin, je správné, nic než nejvyšší trest si za své mnohonásobné zločiny nezasloužil.

Jenže poprava proběhla ostudně. Irácká vláda se nedokázala důstojně zbavit zločince a ukázat přesvědčivě světu, že stejně důstojně se vypořádá i s obrovskými problémy své země. "Nikdy nebylo aktuálnější varování Friedricha Nietzscheho, že ten, kdo bojuje proti monstrům, si musí dávat velký pozor, aby se sám nestal monstrem. Rétorika války zahájené jménem civilizace degenerovala v kvákání pletařek (které za teroru Francouzské revoluce seděly u gilotiny a pletly svetry). Měli bychom se hodně stydět," napsal k provedení popravy například Sam Leith v britském deníku The Daily Telegraph," cituje Viliam Buchert v Mladé frontě Dnes britský konzervativní list v překladu Britských listů.

Jenže Sam Leith ve svém článku poukázal ještě na něco jiného, jak to s uspokojením kvitovali mnozí čtenáři v čtenářském fóru pod článkem. Sebekriticky upozornil na obscénnost médií, která se vyžívala v informacích o popravě.

"Naše horečnaté vzrušení nad tím konopným provazem není ničím jiným než rykem chátry," míní Sam Leith.

Na jiný aspekt celé věci však poukázal drsný kreslený komentář Martina Rowsona v deníku Guardian ZDE. "Ještě jednou! Pořád to není dost důstojné!" zní příkaz mimo obraz popravčím, kteří v přítomnosti svědků s kápěmi a mobilními telefony znovu a znovu věší už rozkládající se mrtvolu. Rowson tím oprávněně oživuje otázku trestu smrti. Obrázem se jasně ptá: "Může být jakákoliv poprava, zbavení člověka života, kdy důstojná - bez ohledu na to, jakým je odsouzenec zločincem?" Neblahá epizoda s popravou Saddáma Husajna to ozřejmila víc než jasně.

To jsou závažné otázky. Nejsem si jist, zda je neměla zohlednit i Mladá fronta Dnes aspoň jako námět do diskuse.

Známé vyprávění z Matoušova evangelia o klanění tří králů, či vlastně mudrců je názorným příběhem, určeným k tomu, aby se četl, čili legendou (legenda je gerundivum od legere, čísti). Nejsou to zdaleka "cestovní zážitky svatých mudrců". Teprve když tento předpoklad uznáme (pokud tedy respektujeme literární druh, kterým toto vyprávění je), můžeme se legitimně ptát, o čem ten příběh vypráví, proč právě on je nabízen ke čtení, k opakování, k tomu, aby se stal součástí paměti člověka i celého lidstva.

Svátek Zjevení Páně, řecky Epifaneia či theofaneia (tj. Boží zjevení), lidově zvaný "Tří králů", je na Východě původním svátkem Kristova narození. Svým obsahem téměř totožný s vánočním svátkem Narození Páně. Pod epifanií se v antice rozumělo jak viditelné zjevení božstva, tak i slavnostní příjezd panovníka, uctívaného jako božstvo, do měst jeho říše. Je možné, že volbu 6. ledna ovlivnil pohanský svátek: v Alexandrii slavili pohané v noci z 5. na 6. ledna narozeniny boha Eóna, boha času a věčnosti.

Osobně jsem si s velikým zájmem přečetl novoroční radu Jana Čulíka, ve které vyzýval k hojnému vzdělávání se na zahraničních univerzitách. Snad příliš zdůrazňoval ty anglosaské, ale proč ne, je evidentní, že je dobře zná. Nejvíce se mi líbil závěr jeho příspěvku, kdy říkal, že je lhostejno, jestli se dotyčný vrátí nebo nevrátí, že vždy to může být ku prospěchu jeho vlasti. Má pravdu. Zkušenost odjinud je prostě nenahraditelná. Dává odstup, plastičtější vidění a cesta na zkušenou, tovaryšský vandr nebo zahraniční stáž patří k české tradici jako k velbloudovi hrby. Je velká škoda, že tuto tradici nerozvíjíme v době, která je k tomu obzvláště vhodná. Ještě horší je, že současné možnosti nevyužíváme systematicky.

Prohlášení premiéra a předsedy občanských demokratů Mirka Topolánka k jeho rodinné situaci

V posledních sedmi měsících jsem se plně soustředil na důležitá politická jednání a práci vlády. Nepovažoval jsem proto za nutné reagovat na všechny nesmysly a polopravdy, které o mně a mojí rodině vytrvale uveřejňovala zejména bulvární média. Také díky tomu se mé rodinné vztahy staly veřejně diskutovanou záležitostí. Nevybíravé metody bulvárních žurnalistů zásadním způsobem poškozovaly a poškozují životy mých blízkých. Já sám jsem veřejnou osobou, tudíž s něčím podobným musím, ač nerad, počítat.

Situace se nyní vyhrotila natolik, že cítím nutnost učinit zásadní prohlášení, a od této chvíle nebudu na další otázky týkající se mého soukromí odpovídat.

Ředitel čínské státní naftové a plynárenské společnosti CNPC Jiang Jie-mei řekl v Pekingu, že Čína a Rusko aktivně podporují výstavbu plynovodu, který spojí obě země. Čínské prudce vzrůstající hospodářství je hladové po ruských energetických zdrojích.

Dodal, že v loňském roce Čína a Rusko podepsaly rámcovou dohody o spolupráci v oblasti zemního plynu. Podle dohody v každém následujícím roce bude Čína importovat 68 miliard kubických metrů zemního plynu. Čínský prezident Hu Jintao se dohodl s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v březnu 2006 na rozvoji spolupráce.

To byl hlavní titulek včerejšího pořadu televize BBC Newsnight, který pokračoval:

Je možné, že agenti íránské tajné služby ovlivňují politiku iráckého premiéra al-Malikiho? Kde jsou v této rovnici Američané? Od té doby, co v roce 1979 v Íránu svrhla islámská revoluce šaha Páhlavího, mají islámští duchovní v Teheránu jeden hlavní strategický cíl: neutralizovat své arabské soupeře v Iráku.

Pravděpodobnost, že v České republice vznikne na základě dnes už loňských voleb vláda, jsou mizivé. Vznikne-li nějaká, bude velmi podobná té současné. Buď nezíská důvěru a zemře při porodu, nebo důvěru získá a přijde o ni při nejbližší příležitosti. Ústava pro tento stav zaručuje vcelku jasný postup, který by málokdo nestranný mohl vykládat vícero způsoby. Jsou tři pokusy o to sestavit vládu.

První dva jsou v rukou prezidenta, poslední v rukou předsedy sněmovny. Prezident nebo předseda sněmovny musejí někoho pověřit sestavením vlády, jmenovat premiérem a následně musejí jmenovat premiérem navrženou vládu. Je ovšem pod úroveň ústavy, nejvyššího společensko právní úmluvy, aby v tomto rituálu ustavení správce společenské moci vymezovala jako nějaký trestní řád, že tak musí být pod sankcí učiněno bez zbytečného odkladu.

Trestejte prezidenta, který může být stíhán pouze pro velezradu...

Pred 30 rokmi bol zverejnený dokument, ktorý odštartoval postupnú demontáž komunistického režimu v Československu. Na prvý pohľad nebol ničím výnimočný. Nemal ani revolučný pátos, ani radikálny obsah a ako pripomenul jeden z jeho duchovných otcov, filozof Jan Patočka, nijako nestál v protiklade k socialistickej orientácii. Charta 77 upozorňovala iba na neplnenie toho, čo sa režim sám zaviazal dodržiavať.

Na počiatku celého procesu stála pasca, ktorú na Rusov nachystali Američania roku 1975 v Helsinkách.

Pan Kartous sleduje ve svých úvahách vždy jen jednu, pro něj typickou logiku. Viníci všeho nedobrého jsou napravo a budoucnost hledejme vlevo. Nezbývá než mu doporučit zamyslet se nad tím, kdo stál u zrodu ústavy. Kdo zformuloval pravidla, podle kterých jsou politické strany nuceny již víc jak patnáct let hrát.

Už samotná skutečnost, že počet členů parlamentu je sudý (200) je zarážející. Vždyť každý kdo někdy navštívil právníka s prosbou o zformulování smlouvy mezi dvěma obchodními partnery byl následně informován, že zde se absolutní spravedlnost zásadně nedoporučuje, tedy ať se partneři domluví, kdo z nich bude mít 49% a kdo 51%. Tím se lze vyhnout sporům a je jasné, kdo má "navrch", míní čtenář Alexander Vojta.

Loni v záři publikoval Robert Redeker, učitel filozofie na střední škole na jednom menším francouzském městě nedaleko Tolouse komentář v deníku Le Figaro. Byla to reakce na kontroverzi ohledně výroků papeže Benedikta o islámu a komentář měl název "Co by měl svobodný svět dělat tváří v tvář islámskému zastrašování?" "Face aux intimidations islamistes, que doit faire le monde libre ?" Byla to zuřivá kritika toho, co Redeker označil za snahu islámu "pokrýt svět svým kabátem z olova". "Ježíš je pánem lásky," napsal Redeker, ale "Mohamed je pánem nenávisti". Islám je jediným náboženstvím, které "otevřeně hlásá svatou válku".

Robert Redeker: "Face aux intimidations islamistes, que doit faire le monde libre ?" ZDE

Článek byl rychle přeložen do arabštiny. Po internetu se začalo šířit odsuzování Redekerovy "urážky proroka". Redeker začal dostávat velký počet výhrůžek dopisy i emaily. Na jedněch islámských internetových stránkách byl odsouzen k smrti a stránky uvedly jeho adresu a zveřejnily fotografii jeho domu. Redeker požádal o pomoc policii a francouzská kontrarozvědka mu doporučila, aby s rodinou utekl z domova a skryl se na tajném místě. Od té doby se -- na vlastní náklady -- Redeker skrývá na různých místech Francie pod ochranou policie.

Redekerův přítel a stoupenec, Christian Delacampagne, profesor francouzské literatury na Johns Hopkins University v USA, který o celé věci píše v konzervativním americkém časopise Commentary, byl zklamán zbabělou reakcí francouzské veřejnosti.

Morální hodnoty, které mi vštípili mí rodiče, by neutralizovaly v Británii všeobecnou absenci respektu, argumentuje v deníku Guardian Sarfraz Manzoorová:

Svoboda není laciná a v budoucnu nemůžeme očekávat slevu. Utloukat čas povídačkami, bažit po civilizačním blahobytu a žít dobře v každé době chce přece nejen hříšník. Před lety opouštěl můj známý ženu pro jinou ženu -- opouštím ji, protože mi je čtyřicet a chci si ještě užít, mumlal poníženě. Tož si užívá, halama jakýsi. A ona? Koho by zajímala, příroda si nedá poroučet a Boha se nebojíme, nebyl, protože na počátku byla jedna buňka a všichni jsme z ní povstali. Jedna buňka? A kdo ji tam dal?

Jedno ze slov, které rádi slyšíme a které rádi používají politikové, je slovo 'svoboda'. To slovo má velký význam hlavně pro demokracii, někdy se dokonce v té souvislosti korektně, ale mylně poukazuje na antické Řecko. Mělo by být ale známo, že tehdy v Řecku šlo o politické zřízení, které se vztahovalo jen na svobodné muže, kteří měli občanství v těch městských státech, ve kterých to platilo. Tak tehdy to byla demokracie jen pro vybrané lidi, ne pro všechny lidi ve státě. A co dnes? Jak je tomu se svobodným životem v demokratickém státě?

SWF a Ya Basta na Nuselském mostě, 26. 9. 2000

Každý kdo dělá kanadské žertíky musí počítat s tím, že si naběhne a někdy se holt "kouzlo nepovede". Každý, kdo vykládá košilaté vtipy si občas vybere někoho, komu tento typ humoru nesedí a vypravěče bude považovat za jednoduchého, vulgárního primitiva. A každý kdo chodí na demonstrace musí počítat s tím, že může dojít k potyčce a "nějakou koupí." Tak to chodí a statistika to jen potvrzuje. Na to, že Kateřina Jacques "nějakou koupí" měla zaděláno už dávno.

Kateřina Jacques zachycena na fotografiích z násilných demonstrací v pražských ulicích z roku 2000 -- v článku "Nebezpečné archívy". Marně přemýšlím, čím ony záběry mají být pro osobu ženy, která se věnuje práci v prostoru občanské společnosti i formou přímých akcí (rozuměj: demonstrací), nebezpečné? Je nějaké překvapení, že osobnost, která bojuje proti většinovým názorům, vyjde do ulic a snaží se upozornit na své názory? Aniž by jí bylo prokazatelně dokázáno nějaké protizákonné chování? Nebezpečný nemusí být nutně archív, ale nabroušený jazyk žurnalisty, který chce v kontextu antipatických nálad ještě přiložit pod kotel.

Myslím, že z fotografií nelze usuzovat na nic, co by Kateřinu Jacques mělo nějak morálně uškodit více než její známý incident s policistou

Americké úrady zabránili tomu, aby lacná letecká spoločnosť Virgin America dostala licenciu na podnikanie v USA. Dôvodom je, že spoločnosť "nemajú v skutočnosti pod kontrolou občania USA". Podľa amerických zákonov totiž sedemdesiatpäť percent akcií leteckých spoločností musia vlastniť americkí občania. Nuž a spomínaná firma je súčasťou Virgin Group britského miliardára Richarda Bransona.

V Havlíčkově Brodě se konala mše, protože jedině pánbůh prý může navrátit tamní nemocnici dobrou pověst. A protože je pánbůh silný argument, nemohl u toho chybět ani reportér ČT. Reportáž o iniciaci božího slitování se nad nešťastnou nemocnicí přinesly včerejší Události z regionů. Zda bude ČT sledovat také vývoj božího působení, není jasné.

O mši řekl reportér něco v tom smyslu, že byla prvním důstojným zastavením po "honbě za senzacemi a hledáním viníků". Ač veřejnoprávně ctnostný, patrně i on se nechal strhnout honbou za senzacemi a hledáním viníků, protože hned v následující větě tento dobrý muž hovořil o "obětech nemocničního vraha".

Dovolte mi pouze stručnou reakci na článek pana Krčka: Pane Krčku, všichni víme, že se ve farmaceutických gigantech filantropie nenosí.To je však velice smutné, uvědomíme-li si, že mají vyrábět produkty "pro záchranu lidských životů". A tedy ještě výkřik: Kde jsi, doktore Galéne??? píše čtenář, který se označil jako René First.

Tomáš Krček odpovídá

Dnes je příliš horko na to, aby se dalo cokoliv dělat. Jakmile jsem se osušila ve sprše, hned jsem měl pocit, že se musím osprchovat znovu. Ve skříni mám jen šaty, které mi dnes všechny připadají jako příliš teplé. Naštěstí jsem si půjčila od Pabla ventilátor a ten teď za sebou tahám po bytě. Sejít dolů na ulici a opustit svou vzdušnou terasu mi připadá jako sebevražda, jenže dneska se nemohu povalovat doma. Dneska je den pro rozhodnutí.

Misam a já diskutujeme už celou řadu dní o tom, co budeme dělat na Nový rok. Gaston a jeho Skoti pojedou s přáteli do "Mar del Plata", do velkého studentského města na pláži. Bohužel nemají v bytě, který si tam pronajali, místo pro nás a je velmi nepravděpodobné, že bychom ještě teď tam našli nějaké jiné ubytování.

It is too hot to do anything today. When I dried myself in the shower I already felt like having another one. Looking in my closet, all my clothes seemed too much to wear. Luckily I could borrow a ventilator from Pablo, which I now drag behind me through the apartment. Going down to the street and leaving my airy terrace seems suicidal, but I can't lie about today. Today is decision day.

Misam and I have been discussing what to do with New Year for days now. Gaston and his Scotland crew go with friends to "Mar del Plata", a big student city on the beach. Unfortunately they do not have space for us in the apartment they have rented and there is very little chance we might find something else still available there.

Ačkoliv byla v neděli 4. ledna 1903 celkem nepříjemná zima, newyorský Coney Island neměl nouzi o návštěvníky. V tamním parku se totiž Thomas Alva Edison chystal prakticky předvést, že elektřina může být dobrý sluha, ale také zlý pán. A že může i zabíjet. A to i na přání člověka. To vše mělo být navíc pro budoucí generace zachováno na filmovém pásu, dalším novém vynálezu, který měl změnit budoucnost lidstva.

Jelikož mne vždy mrzí, když někdo -- v tomto případě zejména Stanislav Berger a jeho přítelkyně - z  mého textu usoudí něco jiného, než jsem měl v úmyslu napsat, pokusím se to trochu napravit. Mrzí mne to, protože to bývá dílem výsledkem mých vlastních opominutí. Shrnuji, abych nebyl více usvědčován z nezamýšleného, protože téma se mi jeví jako vážné, a reakce, které mi přišly vzápětí na e-mail o tom jenom svědčí. Všem pisatelům si tímto dovoluji zároveň poděkovat...

Keď sa režisér Davis Guggenheim posadil do šera konferenčnej sály beverlyhillského Hiltonu, aby si pozrel, ako bývalý americký viceprezident Al Gore "premieta diapozitívy" o globálnom otepľovaní, veľmi neveril tomu, že pôjde o dobrý námet na film. O dve hodiny neskôr bol presvedčený, že sa mýlil. Obaja muži sa pustili do šesťmesačnej spolupráce, z ktorej vznikol dokumentárny film Nepríjemná pravda (An Inconvenient Truth). Ten je už dnes sám globálnym fenoménom.

Nepříjemná pravda. An Inconvenient Truth, dokument, USA, 2006, 100 min. Režie Davis Guggenheim, hudba Michael Brook, producent Lawrence Bender, hraje Al Gore, česká premiéra 26. října. 2006, světová premiéra 24. ledna 2006

Pri nástupe do funkcie generálneho tajomníka OSN ho označovali aj za "bábku americkej politiky" -- Clintonova administratíva potrebovala po ére Boutrusa Boutrusa-Ghálího na čele OSN úradníka, ktorý by hral jej hru "selektívneho multilateralizmu". S jeho pôsobením sa častejšie spájajú menej slávne chvíle Spojených národov než úspechy -- korupčný škandál programu "Ropa za potraviny", neschopnosť OSN účinne zasiahnuť v konfliktoch na Balkáne, v Rwande, Sudáne, neschopnosť zabrániť Spojeným štátom zaútočiť na Irak bez súhlasu OSN... Mnohé z výčitiek však smerujú na nesprávnu adresu a v mnohých prípadoch bola jeho úloha skôr pozitívna.

zní legenda k obrázku Martina Rowsona v deníku Guardian ZDE

1.

Byla tma. Eliška se matně rozpomínala, kde je a jak se tam dostala.

Přijeli v podvečer autem na křižovatku u lesa, auto řídila černovlasá žena, se kterou se sešli v trafice nedaleko nádraží - nebyla Elišce sympatická a zdálo se, že ani Eliška jí, protože se však často stává, že jedna mladá žena není sympatická druhé mladé ženě, ani jedna se nad tím příliš nepozastavovala. Neznámá nesympatická mladá žena jim nechtěla říci ani svoje jméno, ani prozradit, kam pojedou. Na lesní cestě je pak čekal muž s tmavými, pomádou dozadu ulízanými vlasy, který si pohazoval několika kameny jako zručný žonglér, představil se jako Šandor a zavedl je do lesního domku, nejspíš hájovny. Zavřel okenice -- vysvětlil, že z logických příčin nesmí nikdo, i když je velmi nepravděpodobné, že by se tu někdo touhle dobou objevil, postřehnout, že v lesovně jsou lidé -- a požádal je, aby i petrolejovou lampu raději tlumili. Pak odešel s tím, ať si zatím odpočinou a prospí se, on že se vrátí, jakmile bude jasné, že cesta je v pořádku a bezpečná, někdy kolem druhé hodiny v noci.

Objektivní zhodnocení role Saddáma Husseina v moderních arabských dějinách není možné bez dobré znalosti mezinárodního, regionálního a lokálního, iráckého kontextu, z něhož konkrétní, často velmi kontroverzní kroky a myšlení diktátora v dané časové periodě vyplývaly. Klíčem k vysvětlení jeho jednání jsou i psychologické rysy jeho osobnosti či rodinné zázemí, v němž vyrůstal. Kmenová a klanová příslušnost hrála značnou roli v závěru jeho téměř pětadvacetileté vlády, podobně jako islám, což lze chápat jako snahu najít způsob, jak zabránit dalšímu oslabování systému, který čelil těžké krizi legitimity v extremních vnitropolitických i mezinárodních podmínkách.

Jaroslav Bureš: Hlavní překážky při vytváření iráckého státu a přístupy EU a USA ZDE

Na otázku, zda způsob, který popsal do Nového roku editor Britských listů Jan Čulík, je tím správným způsobem, jak zachránit Česko (já jsem ale nic nepsal o "správném způsobu jak zachránit Česko. pozn. JČ), si dovoluji nesouhlasit. Neznamená to, že bych nesouhlasil s potřebou vzdělání -- naopak, dlouhodobě jsem si myslel, že vzdělání je alfou a omegou všeho --, ale nesdílím ten lyrický optimismus z Glasgow, že tím něco, neřku-li třeba nějakou zemi, člověk zachrání.

Proč vlastně něco zachraňovat? A před kým? Zachráním-li sám sebe, zachráním i ty ostatní?

Se dvěma inscenacemi se v Praze začátkem února představí známé moskevské Divadlo N.V. Gogola v Praze.

Divadlo bylo založeno již v roce 1925 jako Moskevské divadlo dramatu a komedie. V roce 1959 bylo pojmenováno po Nikolaji Vasilijeviči Gogolovi a od roku 1979 existuje při tomto divadle i Malá scéna, která se stala tvůrčí laboratoří a upoutala zaslouženou pozornost jak diváků, tak i odborné kritiky.

Pochlebovači USA, nejmocnějšího státu světa, si často stěžují, že objekt jejich uctívaní přitahuje nelibost mnoha lidí po celém světě, a to i když dělají dobrý skutek. Jako důkaz poukazují na politické a lidské osvícení, jenž USA šiří po světě, avšak to je natolik propletené vlastní subjektivitou, že jakékoliv srovnání se skutečností se mění v důkaz bezedné nesnášenlivosti a pohrdání.

Z perspektivy tohoto argumentu by vyprahlé a válkou zmítané Somálsko mohlo být příkladem vzácné výjimky. Ve srovnání s jinými oblastmi (např. Irák, Afghánistán, Darfur) je zřejmě proč USA, vědomy si svého neblahého vměšování v r. 1993, zůstávají vůči dění v Somálsku nezvykle potichu.

Když v létě 1944 za povstání v Paříži její vojenský velitel generál von Choltitz vysvětloval svému štábu, proč nesplní Hitlerův rozkaz srovnat Paříž se zemí, ale bude kapitulovat, řekl jim: "Tu válku jsme dávno prohráli. Daleko na východě, na zamrzlých ruských pláních". Chtěl bych teď - možná v určité nadsázce - nastavit obdobné zrcadlo Bushově administrativě. Tu třetí světovou válku, která bohudík ani nevypukla, jste už dávno prohráli, ještě dál na východě, na tichomořském pobřeží Číny, kde vyrůstá největší a nejmodernější ekonomika světa. S městem jako je Šanghaj s pěti tisíci moderních mrakodrapů, jaké nemá ani Amerika...

Chtěl bych obrátit akcent. Nevzpomínat hlavně na to, co se přihodilo mně, ale především bych se chtěl sklonit před těmi, kterým vděčím za to, že tu ještě jsem. Proto jsem tuto část našeho setkání nazval "Rozhodující okamžiky" a nejsou to okamžiky anonymní. Každý z nich má jméno člověka, který nastavil prsa v rozhodujícím okamžiku a proto tu ještě jsem.

Americký vojenský velitel v Iráku se ve středu vyjádřil, že by americká armáda zorganizovala popravu Saddáma Husajna jinak. Generálmajor William Caldwell zdůraznil, že plnou odpovědnost za popravu Saddáma Husajna měly irácké úřady.

Caldwellovy výroky jsou první americkou reakcí na trapné okolnosti popravy bývalého iráckého diktátora. Těsně po jeho popravě americký Bílý dům pochválil irácké úřady, že "umožnily spravedlnosti průběh tak, jak by to býval sám irácký diktátor za své vlády nedopustil". Nyní však zdůraznil generál Caldwell, že kdyby za organizaci popravy Saddáma Husajna byly odpovědné Spojené státy, poprava by proběhla naprosto jinak. Dodal, že Saddám byl v americkém vězení až do posledních okamžiků před popravou, kdy ho Američané předali iráckým úřadům. Americká vojska se pak stáhla z popravčí komory předtím, než se poprava konala.

Poprava Saddáma Husseina TÉMA BL

Nehospodárné, neúčelné a neefektivní nakládání s veřejnými prostředky a astronomické náklady u podezřelých představení. To je závěr oficiálního, ale neveřejného interního auditu operních inscenací v Národním divadle, uvedených od 1. ledna 2003, jehož zpracování zadal prozatímní ředitel Zlaté kapličky Jan Mrzena. Audit obviňuje z plýtvání bývalého ředitele Daniela Dvořáka, správního ředitele Tomáše Heinzela a bývalého šéfa opery ND Jiřího Nekvasila. Dvořák byl z funkce odvolán ministrem kultury Martinem Štěpánkem v polovině září 2006. Nekvasila odvolal 23. listopadu z funkce Mrzena.

Na závěr roku se kdekdo zvykne zabývat bilancováním a tak se každý ještě před slavnostním, či úlevným vydechnutím nad tím, co ho potkalo, může zopakovat, čemu se nevyhnul (ač měl a mohl), co si vychutnal a co by si byl býval vychutnal, kdyby byl býval mohl, chtěl, či na to měl. Kdo chce se také doví, co z toho všeho bylo nejvýznamnější, tedy jakousi událostí roku.

Čeští občané jistě tak hned nezapomenou na svou mýdlovou operu loňského roku, již si nevědomky vybrali, ale jaksi nevyladili, totiž na nekonečnou lekci o tom, jak se nedělá poctivá politika a jak se přesto přitom dělají jacísi "úspěšní" politici.

Podle statistiky www.iaudit.info hned po Novém roce - 2. ledna 2007 navštívilo Britské listy 15 337 čtenářů, o den později 14 070 čtenářů. Včera to bylo 12 490 čtenářů. Je to o čtvrtinu víc, než byl denní průměr za doposud poslední kompletně sečtený měsíc - listopad 2006. Za poslední týden prosince 2006 to bylo 30 044 čtenářů, za listopad 2006 to bylo celkem 145 693 individuálních čtenářů (UV), což je druhý nejlepší výsledek v historii sledování návštěvnosti BL. Ti si stáhli za listopad 2006 celkem 969 778 stránek. To je o 46,8% více oproti listopadu 2005 a doposud rekordně nejvyšší počet stažených stran.

iAudit 200610 PDF

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.