5. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 1. 2007

Čulíkova novoroční rada nad zlato aneb Proč se Moldavané usmívají?

Jelikož mne vždy mrzí, když někdo -- v tomto případě zejména Stanislav Berger a jeho přítelkyně - z  mého textu usoudí něco jiného, než jsem měl v úmyslu napsat, pokusím se to trochu napravit. Mrzí mne to, protože to bývá dílem výsledkem mých vlastních opominutí. Shrnuji, abych nebyl více usvědčován z nezamýšleného, protože téma se mi jeví jako vážné, a reakce, které mi přišly vzápětí na e-mail o tom jenom svědčí. Všem pisatelům si tímto dovoluji zároveň poděkovat...

Reagoval jsem na novoroční přání-reakci-radu Jana Čulíka mladým lidem, aby odjeli studovat do zahraničí (myšleno zejména do Velké Británie a Francie, obecně na tzv. Západ), ke které se vzápětí vyjádřili ještě další lidé, zejména Karel Stehlík a Jan Hrbáček s nabídkou stipendií do Velké Británie a Francie. Ve čtvrtečním vydání k tomu podstatnou měrou přispěl ještě Uwe Ladwig. Ladislav Stehlík přišel s větou, že Čulíkův návod, v němž vybízí mladé lidi ke studiu v zahraničí, je "jedinou cestou, jak zachránit ČR".

To byl také první impuls k mému textu. Nemyslím si totiž, že vzděláním, které získáte v zahraničí, a v tomto případě na tzv. Západě, vůbec někoho nebo snad celou zemi zachráníte. Editor Čulík se vůči této mé výtce ohradil, a má pravdu. O žádné záchraně nebo spáse, chcete-li, on sám nepíše. Ve svém textu použil příměr s Čínou, která do mladých lidí a jejich studia v zahraničí mohutně investuje -- "ku prospěchu své vlasti". To je možná jemný detail, on sám ale předpokládá, že čeští studenti svým nabytým vzděláním své zemi prospějí. Nejsem si tím rovněž příliš jistý.

Let's go! Ale proč?

Motivace k zahraničnímu studiu totiž může být různá: od snahy po získání zkušenosti přes rychle vydělané peníze až po faktickou imigraci. Neodsuzuji motivaci žádnou. O tom, zda lze obecně nerozlišovat mezi různými motivacemi můžeme ale vést spory: domnívám se, že bývá často v zásadě koktejlem všeho výše uvedeného. Úroveň nabytého vzdělání a zkušeností, jistá finanční nezávislost obecně i jiná pracovní zkušenosti může být velmi kvalitní formativní kombinací --ale také nemusí. Na výzvu "let's go!" se zkrátka nevyplatí vždy kladně reagovat...

Proč? Setkal jsem se s nemálo lidmi, kteří mi vyprávěli o poměrech v londýnských barech, kde dělali. Byli to kdysi nadšení mladí lidé, ale takový pobyt může prohloubit vnitřní frustraci, vyvolat nepřekonatelné psychické bloky, někdy i paniku někam ještě odjet, u méně adaptovatelných jedinců může vést i k osobním tragédiím.

Replika pana Bergera a jeho přítelkyně mi vytýká, že mne má úvaha "dostala do slepé uličky izolovanosti, rezignace a liberálního přístupu proč něco měnit, vždyť to nechme na nás zápecních Češích, co se dál bude dít v tom našem státečku". To by bylo snadné. Vůbec si to nemyslím, naopak, několikrát jsem zdůraznil, že zkušenosti ze zahraničí jsou užitečné. Nesdílím ale zážitek, že získané zkušenosti a vzdělání člověku mohou vždy k něčemu dobrému být.

A čím jsem si jistý? Pouze a jedině tím, že vždy záleží na tom, jak své vzdělání a zkušenosti použijete. Záleží také na tom, zda máte zkrátka štěstí, ne? Samo o sobě vzdělání nepředurčuje ani k úspěchu, ani k větší vyspělosti.

Bezmocné vzdělání: byrokratizace elit

Zkušenost s českým vzdělávacím systémem mne naučila jednomu tragickému poznatku: vzdělání vládne železná byrokracie těch, kteří o něm rozhodují. Většinou tito lidé nejsou vzdělanci, ale výkonní úředníci, kteří se řídí dosti strnulými předpisy. Nebo mají zvláštní schopnost některými změnami změnit věci k horšímu. Vzdělanci jsou nad tímto aparátem blahosklonně povzneseni, pokud právě nekují pikle, jak si udržet tu sice špatně placenou, ale zato jejich židli.

Zatímco v Česku je výchovný systém povětšinou nesvobodný, uzavřený do úzkých akademických elit, které si potvrzují svůj význam, neslouží ani překvapivě ke vzniku nových elit. Zakořeněná představa mnoha výchovných systémů na západ od Labe má jeden silný nedostatek: vychází mnohdy z představ o velikosti těchto národů, které měly opravdu ve velmocenských hrách jaksi navrch. Je možná zdánlivě svobodnější, alespoň v diskusi, ale má silnou utilitární povahu. Stačí ale proměnit optiku pohledu, abychom viděli jevy a věci jinak, než z ptačí perspektivy orlů.

Český holubičí efekt ale není o nic více povzbudivý, bohužel nezabraňuje ani sebestřednosti, když už se tu nedá mluvit o velikosti. A protože jsem byl dotázán na své "různé vymyšlené výrazy a jinotaje", musím poznamenat, že si opravdu nevím rady s tím, proč onen západní elitní systém, do něhož jsou tak široce zahrnováni také zahraniční studenti, produkuje také ty, kteří ho po jeho ukončení z duše nenávidí. Že by tu nenávist měli ti "bloody foreigners" v krvi?

Možná jsem naivní, ale vzdělání se mi v těchto souvislostech zdá téměř bezmocné. Vězí povětšinou v podrůči byrokratů, kterým slouží jako základ budoucího mocenského aparátu. V Česku to vypadá, že národ je nejšťastnější, když mu nikdo nevládne, západní státy ale o své elity na univerzitách nechtějí přijít bohémskou ledabylostí. O míře svobody takového vzdělání ale silně pochybuji. Základem vzdělávacího systému by měla být, soudím, jeho otevřenost: co taková otevřenost ve skutečnosti znamená, zjistíte hned ve chvíli, kdy musíte vyplňovat hory papírů: na Východě i na Západě.

Široce rozvětvená mocenská arogance západních elit pochází zejména z prestižních institucí! Mohu-li se vyjádřit k Francii, kde jsem studoval, je takovou školou například tzv. Science-Po neboli Institut politických studií, a to už nemluvím o tzv. ENA neboli École nationale d'administration, odkud vzešly všechny známé francouzské politické špičky. Musím bohužel poznamenat, že mé zkušenosti z pařížské Sorbonne, která patří v Česku bez znalosti kontextu k vysoce ceněným, nejsou právě veselé -- ale o tom snad někdy příště.

Takový systém produkuje sklerotickou atmosféru, v němž je demokracie v rukou velmi elegantních, ale přesto především technokratů moci, kteří neměli nikdy s realitou nic společného. Možná je to francouzská zvláštnost, ale mám obavu, že prestiž britských nebo amerických soukromých univerzit, nesleduje žádný jiný cíl. Možná by bylo zajímavé zjistit, v jakých anglických klubech na některé z těch prestižních univerzit lze najít nějakého Čecha. Ozve se?

Mlčení nákupních ovcí

Obávám se, že konzumní produkci, kterou přičítá přítelkyně pana Bergera zápecnickým Honzům, přinesli naopak hbití a flexibilní manažeři ve snaze dobýt a získat ostruhy na divokém Východě. Z normalizace si pamatuji, kterak na mne křičeli hned u vchodu, když jsem si nevzal košík. Dnes se snažím vyhýbat shluku a bojovým frontám v obřích nadnárodních hypermarketech, v němž jsou lidé degradováni na nákupní ovce bez duše a bez názoru.

Mrzí mne, že mnoho těch místních Honzů mlčí, už jenom třeba kvůli mentální hygieně, nejsem si ale jistý, že z nich může Západ tímto způsobem udělat kultivované jedince, kteří se nebudou "honit za prachama, aby je tam potom mohli po dálnicích co nejrychleji utrácet a neváží si tradic a toho, co by se mělo zachovat", jak soudí přítelkyně pana Bergera.

Domnívám se, že duchovní vitalitu, o kterou bychom možná měli usilovat, nelze nahradit žádnou násilnou prefabrikací, ale toliko snahou po individuální vnitřní kázni. O tradicích se můžeme přít. Ale abych nebyl napadán jen z nihilismu a relativismu, dodávám trochu pedantsky, že k elementárním hodnotám by měl patřit respekt a zájem vůči odlišnostem těch, kteří nám na první pohled nejsou právě po chuti (protože třeba mluví ukrajinsky, rusky nebo uzbecky), a kteří žijí u nás a jsou na tom materiálně mnohem hůře než my: duchovně jsou možná svobodnější, ale k tomuto tématu se jistě najde na Britských listech někdo povolanější.

Mimochodem, víte, jak poznáte v Česku lidi z Moldavska? Znám jich úplně náhodou hned několik. Oni se totiž na vás nemračí, nevypadají zdrchaně, ani vyčerpaně, oni se dokonce tak nějak zvláštním způsobem usmívají...

Pozn. JČ: Mám v posledním ročníku vysokoškolského studia na oxfordské univerzitě jednu dceru, druhá tam byla právě přijata ke studiu od podzimu, tak o tom něco málo vím. Doufám, že nám o tom pro Britské listy Emma sama něco napíše. Podle jejího svědectví, studium v Oxfordu je velmi intenzivní a stimulující (v ročníku je jich jen devět, často mají semináře one-to-one, tedy "jeden žák, jeden učitel"), zároveň je však do značné míry i frustrující. Proč?

Škola dává mladým lidem možnost rozvíjet svůj talent a dělat smysluplné věci. Bohužel je však na ní i dostatečné množství nadaných a arogantních studentů, kteří se rozhodli, že nejsmysluplnější je pro ně zneužít obchodní značky titulu z Oxfordu pro získání co nejlukrativnějšího zaměstnání a vydělávání co největšího množství peněz - na úkor všeho ostatního. Jenže tak je to se vším - závisí vždycky na vás samých, co s tím, co jste dostali do vínku, uděláte vy: zda to použijete k všeobecnému prospěchu anebo k otrávení všeobecné atmosféry.

(Mimochodem, Sorbonna není v současnosti škola s dobrou pověstí. Studují tam ti, kdo se jinam nedostanou,)

                 
Obsah vydání       5. 1. 2007
7. 1. 2007 Izrael "plánuje jaderný úder proti Íránu"
7. 1. 2007 Varšavský arcibiskup rezignoval těsně před jmenováním
6. 1. 2007 Podepsal jsem výzvu "Jsme občané" Karel  Dolejší
6. 1. 2007 Přehodnotíme své styky se zeměmi, které kritizují popravu Saddáma Husajna
6. 1. 2007 Peníze a zabíjení v Iráku
5. 1. 2007 "Oběšením se Saddám Husajn stal mučedníkem"
5. 1. 2007 Tony Blair k Saddámově popravě mlčí
6. 1. 2007 "Ostudná oprátka" Viliama Bucherta Jan  Čulík
6. 1. 2007 Epifanie člověka aneb Roubíčku, oni jsou blb Zdeněk  Bárta
5. 1. 2005 Tři králové aneb Slavnost Zjevení Páně Irena  Ryšánková
5. 1. 2007 Oslí můstek k trojkoaliční smlouvě Ladislav  Žák
5. 1. 2007 Topolánek: Bydlím se svojí partnerkou Lucií Talmanovou. K jejímu těhotenství se nebudu vyjadřovat Mirek  Topolánek
6. 1. 2007 Čína a Rusko spolupracující jako nikdy předtím
5. 1. 2007 Nejhorší noční můra Spojených států: Tahá za nitky dnešní irácké vlády Írán?
5. 1. 2007 Dejte do ústavy prázdniny Bohumil  Kartous
5. 1. 2007 Michael  Marčák
5. 1. 2007 Charta 77 ako zárodok "občianskej spoločnosti" Eduard  Chmelár
5. 1. 2007 Buď chceme demokracii, ve které figurují čitelné osobnosti s politickou vizí, nebo bordel
5. 1. 2007 Kauza Redeker: Má zbabělost Francie kulturně-historické pozadí?
5. 1. 2007 Británie by měla přijmout muslimské hodnoty
5. 1. 2007 Michael  Marčák
5. 1. 2007 Sedmička je dobrá Václav  Dušek
5. 1. 2007 Svoboda - od čeho - k čemu, aneb Vždy ohrožené poměry Uwe  Ladwig
5. 1. 2007 Nebezpečné archivy: Kateřina Jacques a Ya Basta Topí  Pigula
5. 1. 2007 Nebezpeční novináři vs. osobní vývoj Jan  Motal
5. 1. 2007 Len tak mimochodom...
5. 1. 2007 Je těžké mluvit a myslet zároveň Bohumil  Kartous
5. 1. 2007 Michael  Marčák
5. 1. 2007 Kde jsi, doktore Galéne? Tomáš  Krček
5. 1. 2007 Mar del Plata, Pinamar, nebo Buenos Aires? Meike  Snijder
5. 1. 2007 Mar del Plata, Pinamar or Buenos Aires? Meike  Snijder
5. 1. 2007 Mikve Jiří  Staněk
5. 1. 2007 Ošklivý zlý slon Filip  Rožánek
5. 1. 2007 Čulíkova novoroční rada nad zlato aneb Proč se Moldavané usmívají? Josef  Brož
5. 1. 2007 Milan  Kozelka
5. 1. 2007 Krize klimatu, nepríjemná pravda Ala Gora Dobrota  Pucherová
5. 1. 2007 Čo po sebe zanecháva Kofi Annan Radovan  Geist
4. 1. 2007 Saddámova poprava: "Ještě jednou! Pořád to ještě není dost důstojné!"
4. 1. 2007 Konec starých časů Alex  Koenigsmark
4. 1. 2007 Závěrečná bilance vlády režimu Saddáma Husseina a možná východiska z krize Jaroslav  Bureš
4. 1. 2007 Lyrický optimismus z Glasgow aneb O Čulíkově kolizi mocenské spásy Josef  Brož
5. 1. 2007 Divadlo z Moskvy v Praze Ivan  Bednář
4. 1. 2007 Somálsko: dávat vinu obvyklým podezřelým, to je recept na vleklou regionální destabilizaci Mesfin  Gedlu
4. 1. 2007 Miloš, Gert, Milan, Frau A a vize budoucnosti Miloš  Pick
3. 1. 2007 Americký generál: "My bychom popravili Saddáma Husajna jinak"
3. 1. 2007 Všem občanům drahé divadlo Filip  Rožánek
3. 1. 2007 Novoroční zamyšlení Egon T. Lánský
5. 1. 2007 Britské listy rostou - za listopad skoro milión stažených stran
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce